autor: Sari
betaread: Helushka
betaread: Helushka
Teď by měl říci ano. Měl by říct, že si bere Emily z čisté lásky a že s ní bude až do smrti, bude s ní v dobrém i zlém a podobně.
Kdyby řekl to krátké slovíčko, mohl by vést poklidný život bez toho, aby se bál, co bude zítra. Mohl by žít s jistotou, že Emily ho neopustí. Bude mít peníze, jídlo, dobrou práci a střechu nad hlavou. S ničím nebude mít starost. Ale přesto tu bude chybět něco, co mu tenhle život nedá. Co si nemůže koupit, vynutit si, ani vyžebrat.
„Tome, přestaň snít a řekni ano,“ jemně do něj strčila jeho nevěsta.
Řekne ano a bude žít životem, který chtějí oni, který je slušný a spořádaný, ale o ničem.
Řekne ano a všichni si ho budou vážit a vzhlížet k němu, protože bude někdo. Bude v jejich rodině.
„Ne,“ hlesl.
„Tome? Zapomněl jsi, co máš říct? Nebo ti není dobře?“ nevěřícně a trochu vyděšeně se o něj Emily odtáhla.
Čekalo se od něj, že řekne ano. Od té doby, co nevěděl, kdo přesně je, žil nalinkovaným životem. Vše bylo jasně a přesně naplánováno, nemělo chybu, jedinou malou trhlinu. Vše dokonalé.
„Promiň. Já nemůžu.“ Uklonil se jí a odešel. Ignoroval pokřiky a nevěřícné zvýšené hlasy hostů. Strhl ze sebe motýlka a zahodil sako.
Rozhodl se říct ne.
Procházel se v tmavých kalhotách a bílé košili deštěm. Byla už tma, jen pár náhodných veřejných osvětlení rozjasňovalo okolí. Zastavil se u jedné kaluže. Vzpomínal, jak se s Billem rádi brodili těmi nejhlubšími kalužemi a byli oba celí mokří. Potom dostali pokaždé vynadáno od jejich mámy, co že to dostali zase za hloupý nápad. Byli mokří a špinaví, ale šťastní. Ledabyle rozčeřil hladinu špičkou boty.
Pomalu se v ní procházel. Studená voda mu protékala kolem prstů a tělo máčel déšť. Bylo to tak příjemné.
„Ještě pořád se rád brodíš kalužemi?“
Otočil se.
Stál tam. Na tělo se mu lepilo oblečení, takže ještě více zvýrazňovalo jeho hubenou postavu. Na bílé, odlíčené tváři svítily dvě hnědé, také nenalíčené oči. Rty pokřivené do nejistého úsměvu. Černé prameny delších vlasů ledabyle překrývající obličej.
Takhle Billa snad ještě nikdy neviděl. Nebyl dokonalý, to vůbec ne, ale byl nádherný.
Na Billovu otázku jen přikývl. Nebyl schopný slov. Ne, když před ním stál on v téhle podobě.
„Jednal jsem unáhleně… Neměl jsem to říkat a…“ Bill sklopil hlavu. Cítil se poníženě, ale zavinil si to sám. Tom k němu přišel blíže.
„A tak jsem za tebou přišel…“ Zavrávoral. Tom ho přidržel.
„Co je ti?“
„Jen je mi trochu špatně. Nic jsem nejedl ani nepil. Už dlouho chodím deštěm…“ Postavil se. „To je v pořádku,“ přesvědčoval bratra i sebe.
Chvíli se držel Toma, jak však udělal krok, opět se zhroutil. Byl na pokraji sil. Ale nikdy by si to nepřiznal.
Jeho straší bratr ho vzal do náruče a bez řečí ho nesl.
„Já bych to opravdu…“ začal zase, ale Tom ho umlčel pohledem, jako že tohle už snad nemyslí vážně.
Po chvíli si opřel Bill hlavu a Toma a tiše vydechl.
„Kam jdeme..?“ zeptal se potichu.
„Domů, bráško, jdeme domů,“ usmál se laskavě na své dvojče a zahleděl se to jeho odevzdaných unavených očí.
Už jsou zase Bill a Tom. Tom a Bill. Zase nerozluční.
KONEC
autor: Sari
hwzkýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýý
teda hezký
Sari: tak konec jsem pochopila… x))) … hned :))) jsem spokojená… jen Emiliána mohla více prskat… ropucha proradná!!!
náááádherne 🙂
som šťastná, že sa to takto skončilo 🙂
Bill a Tom. Tom a Bill. Zase nerozluční
to je nádherny upe mě to rozplakalo
ZoE: promiň, že jsem nenapsala..:X ale jeslti jsi to pochopila, tak je vše ok. 🙂
tedka jsem tu delší čas nebyla, a tak vám chci poděkovat za to, že jste to četly a psaly komentáře. Děkuju 🙂
nádhernééééééééé
úžasné!..měla jsem docela strach,že už spolu nebudou,ale naštěstí to tak není.Tohla byla fakt pěkná a zajímavá povídka =).
Dobře to skončilo.