autor: B-kay
betaread: Janule
betaread: Janule
„Tak hele, Bille, já respektuji tvé pohodlí, respektuji i to, že nechceš nastydnout, respektuji dokonce i to tvoje chlupaté prase, a tak tě prosím, abys alespoň v jednom respektoval ty mě – a to v tom, že mi nebudeš tyhle blafy dávat k večeři, ano?“ řekl Tom a jeho hlas zněl až moc přísně.
„Tak fajn, udělej si něco sám. Já chtěl být jen milej,“ povzdechl si Bill,vzal si uraženě svůj talířek a odpochodoval nasupeně do horního patra, kde už mu Tom nachystal peřiny…
Když už byl dost daleko od kuchyně, aby jej neměl Tom šanci zahlédnout, ohrnul nad tím hnusným blafem nos a položil talíř na noční stolek vedle postele. Z kapsy tepláků si vytáhnul jednu tyčinku, do které se s chutí zakousl… jenomže když si uvědomil, že by bylo blbý, odnést tam zase zpátky tu delikatesu, donutil se to sníst… Tom by se mu teď smál k popukání, kdyby věděl, že se chytil do vlastní pasti. S odporem ve tváři spolknul i poslední sousto a pak vesele cupkal bosými nožičkami zpátky do kuchyně, aby mohl talíř odložit do dřezu.
„Tak fajn, udělej si něco sám. Já chtěl být jen milej,“ povzdechl si Bill,vzal si uraženě svůj talířek a odpochodoval nasupeně do horního patra, kde už mu Tom nachystal peřiny…
Když už byl dost daleko od kuchyně, aby jej neměl Tom šanci zahlédnout, ohrnul nad tím hnusným blafem nos a položil talíř na noční stolek vedle postele. Z kapsy tepláků si vytáhnul jednu tyčinku, do které se s chutí zakousl… jenomže když si uvědomil, že by bylo blbý, odnést tam zase zpátky tu delikatesu, donutil se to sníst… Tom by se mu teď smál k popukání, kdyby věděl, že se chytil do vlastní pasti. S odporem ve tváři spolknul i poslední sousto a pak vesele cupkal bosými nožičkami zpátky do kuchyně, aby mohl talíř odložit do dřezu.
„Já už myslel, že spíš,“ ozvalo se pobaveně od televize, a když se Bill otočil, mohl vidět Toma, rozvaleného přes celý gauč, jak se cpal čokoládovýma sušenkama a vesele se na něj usmíval. Bill mu naoko veselý úsměv opětoval a pak se uličnicky rozběhl a udělal si z Tomových nohou přistávací můstek xD.
„Bože!“ vydechl Tom s bolestí v očích a nevěřícně hleděl na toho anorektického modýlka, na kterém jen stěží mohl hledat stopy po nějaké celulitidě nebo jiných věcech. A proto absolutně nechápal, kde se v něm vzala taková síla.
„Mám těžké kosti,“ zakníkal Bill napůl smutně, napůl se dusíc smíchem.
„Jo kosti…“ vydechl Tom šeptem a uvolnil zpod Billa své zdrcené nohy.
„Pardoon, bolelo to moc?“ zeptal se Bill s tváří neviňátka a jak se malinko k Tomovi přiblížil, ukázal tím svůj odmalovaný obličejík, připravený na hajání.
„Ale, to zvládnu,“ zazubil se na něj Tom, avšak když malinko odvrátil pohled, vysíleně vykulil oči. To teda byla síla…
„Bille, znám tě asi tak den, už si mi stihl zabrat koupelnu, mou postel, tvoje morče dokonce kuchyň, ale já o tobě pořád nic nevím,“ řekl Tom a s přimhouřenýma očima sledoval dění v televizi, a přitom si nezbednými prstíky bral z obalu sušenky. Najednou však ucítil, že se mu do balíčku vtiskla ještě jedna mlsná pazourka.
„Copak, klíčky nebyly dobré?“ zazubil se a tím na Billa blikl kovovou ozdůbkou ve rtu. Bill se jenom pousmál a poté pomalu začal.
„Bože!“ vydechl Tom s bolestí v očích a nevěřícně hleděl na toho anorektického modýlka, na kterém jen stěží mohl hledat stopy po nějaké celulitidě nebo jiných věcech. A proto absolutně nechápal, kde se v něm vzala taková síla.
„Mám těžké kosti,“ zakníkal Bill napůl smutně, napůl se dusíc smíchem.
„Jo kosti…“ vydechl Tom šeptem a uvolnil zpod Billa své zdrcené nohy.
„Pardoon, bolelo to moc?“ zeptal se Bill s tváří neviňátka a jak se malinko k Tomovi přiblížil, ukázal tím svůj odmalovaný obličejík, připravený na hajání.
„Ale, to zvládnu,“ zazubil se na něj Tom, avšak když malinko odvrátil pohled, vysíleně vykulil oči. To teda byla síla…
„Bille, znám tě asi tak den, už si mi stihl zabrat koupelnu, mou postel, tvoje morče dokonce kuchyň, ale já o tobě pořád nic nevím,“ řekl Tom a s přimhouřenýma očima sledoval dění v televizi, a přitom si nezbednými prstíky bral z obalu sušenky. Najednou však ucítil, že se mu do balíčku vtiskla ještě jedna mlsná pazourka.
„Copak, klíčky nebyly dobré?“ zazubil se a tím na Billa blikl kovovou ozdůbkou ve rtu. Bill se jenom pousmál a poté pomalu začal.
„Noo, takže. Už odmala jsem vyrůstal v Magdeburku,“ začal svůj příběh, který se však chystal pozměnit. A to v tom, že osoba, která právě seděla vedle něj, a tudíž měla být hlavní osobou jeho příběhu, byla prostě vynechána… „No, a tak jsem se dostal až sem, ve snaze vydělat si na svůj dům a konečně se tak moci odstěhovat od mámy,“ povzdechl si a smutně si hodil malou sušenku mezi pootevřené rty. Najednou si všiml, že Tomův pohled pečlivě zkoumá jeho tvář. „Mám něco na puse?“ zeptal se překvapeně a když ucítil, jak mu Tom lehce bříškem ukazováčku posunul do úst kousek čokolády, malinko znejistěl. Tom se však na něj mile pousmál a poté se znovu vrátil pohledem k telce, ve které právě jela nějaká divná komedie, která Toma ani za mák nezajímala, a tak televizi hezky vypnul. „Ted ty,“ zasmál se vesele Bill, ale s čím nepočítal bylo Tomův výraz v obličeji. Nikdy nemluvil s nikým o své minulosti… ještě jej prostě nikdo k tomu nějak nedonutil a nikdo se ani moc nevyptával, takže pro lidi byla Tomova minulost prostě tabu.
„Já o tom mluvím nerad,“ šeptl a nejistě sklonil tvář k Billovým dlaním, které si hravě proplétaly prsty.
„Proč?“ zněla tichá otázka, která protnula ten tíživý klid v obýváku. Bylo slyšet jenom Billovo pofukování, jak ležel na zemi a spokojeně spinkal a nechával se Billem hladit na bříšku.
„Víš, já rodinu nemám… Tedy mám, ale… Bille, tohle se těžko říká a ty určitě zas budeš mít tucet otázek a já prostě nechci na tohle téma mluvit,“ špitl tiše a najednou uviděl, jak se Bill skulil do klubíčka a hlavinku si položil na polštářek.
„Myslím, že by se ti ulevilo,“ mile se na něj podíval a bylo zvláštní, kolik bolesti v tom pohledu našel. Tom se na něj díval pohledem, který symbolizoval spíš neštěstí, než spokojenost… možná v tom byla i osamělost… Chudák Tom ani sám nevěděl, jak se jeho rty pomalounku otevřely a ta slůvka z nich tiše vyskakovala přímo do Billových oušek.
„Tak tedy fajn. Seš asi první člověk, kterýmu to říkám a vlastně jsi úplně cizí,“ začal a nechápavě nad sebou zakroutil hlavou… Ach, Tome, kdybys věděl, že jsem ti bližší, než všichni ostatní…
„Já o tom mluvím nerad,“ šeptl a nejistě sklonil tvář k Billovým dlaním, které si hravě proplétaly prsty.
„Proč?“ zněla tichá otázka, která protnula ten tíživý klid v obýváku. Bylo slyšet jenom Billovo pofukování, jak ležel na zemi a spokojeně spinkal a nechával se Billem hladit na bříšku.
„Víš, já rodinu nemám… Tedy mám, ale… Bille, tohle se těžko říká a ty určitě zas budeš mít tucet otázek a já prostě nechci na tohle téma mluvit,“ špitl tiše a najednou uviděl, jak se Bill skulil do klubíčka a hlavinku si položil na polštářek.
„Myslím, že by se ti ulevilo,“ mile se na něj podíval a bylo zvláštní, kolik bolesti v tom pohledu našel. Tom se na něj díval pohledem, který symbolizoval spíš neštěstí, než spokojenost… možná v tom byla i osamělost… Chudák Tom ani sám nevěděl, jak se jeho rty pomalounku otevřely a ta slůvka z nich tiše vyskakovala přímo do Billových oušek.
„Tak tedy fajn. Seš asi první člověk, kterýmu to říkám a vlastně jsi úplně cizí,“ začal a nechápavě nad sebou zakroutil hlavou… Ach, Tome, kdybys věděl, že jsem ti bližší, než všichni ostatní…
„Takže, původně pocházím z Loitche… jenomže když se… Tak takhle: já měl bratra, Bille,“ šeptl a nevinně se zahleděl do smutných očí toho krásného modela. „Bratra… kterýho jsem musel opustit, protože se naši rozvedli a táta mě násilím vzal až sem. Až tady v Berlíně si myslel, že zapomene na mamku… a já že zapomenu na své dvojče… Zvláštní náhodou se také jmenoval Bill… Ono to už bude dvanáct let, co jsem ho neviděl… Od táty jsem se odstěhoval hned, jak mi bylo osmnáct a koupil si tenhle byteček, kde jsem sice sám, ale celkem spokojenej… Bydlím tady jenom se psem a občas tady mám společnost, ale to už mě stejně nebaví… Já nechci holky… nechci ani tátovy kamarády…“ šeptal a Bill uviděl lehký záblesk slziček v bráškových očích. Tom se mu konečně zahleděl hluboce do očí. „Ty ani nevíš, jak dlouho jsem si každé narozeniny přál jenom to, abychom se vrátili… každé Vánoce jsem plakal, prosil… jenomže on mi raději o Billovi navyprávěl přiblblý hovadiny, kvůli kterým jsem měl na něj zapomenout,“ vydechl a z oka mu stekla první slza bolesti. „A když mi bylo sedmnáct a pořád jsem naléhal, že chci jít za Billem, uhodil mě. Bylo to poprvé, co na mě vztáhnul ruku, ale naposled, protože jsem se co nejdříve odstěhoval. Ale na Billa jsem jediným dnem nepřestal myslet… Pořád přemýšlím, jaké by to bylo říct – ahoj, jsem tvůj bráška,“ usmál se sladce naivním úsměvem… a teď už nebyl sám, komu pomalounku a tiše stékaly slzičky…
autor: B-kay
to je nádhera!!!! honem dál….xD
jééééééééééééééééééééééééééé
Proč já to četla napřed?Proč..^^
To je tak dokonalý
jo… stékají jedna za druhou… jdu si udělat nový make-up … je to luxusně sladké… jsem totál dojatááá x))) proč dělaj rodiče sourozence, když je pak od sebe odtrhávají??? chmpf… :(((
aach at mu to konecne Bil rekne!!!!!!!!!!! boze to je tak kraaaasny jak si chudacek tom vylil srdicko.. och boze to je naaadherna povidka!!!:'(
Jo jo jo♥♥♥ Nice! Krásný,dojemný…sem z toho upe na měko:°) Tahle ff je prostě skvělá,zamilovala jsem se do ní! rostě tohle je krásnj příběh…sem unešená =)!
ano , nieje jediný ….je mi do revu , hnusný svet , je to iba fikcia a ja som už napoli zrútená xD prosíím Ďalej ♥
kráááááááááásne
hej honem dal twe..
to je pěkný honem dáál :-*
to je nádherný :'( jak mu o tom Tom tak krásně vyprávěl :-* rozkošný a je to úžasně napsaný♥
Chudák Tom.. Až se mi chce brečet…
to je ale dojemný!!!:'( teď mu prostě musí říct, že on je TEN Bill!!! už aby to bylo:))
toe fakt moc klásný a dojemný .. mysim teda spiš fim že naky ty slizicky padaj i mne .. honem potrebuju dalsi dil 🙂
Mociky pěkný!!
jejda….tak tento díl mě dostal…….nádhera….to vypadá tak,že Bill v nejbližší době přestane se svojí hranou nevychovaností….. 🙂
no je fakt že už neplače sám páč ja jsem v tom taky
Ouuuuuuuuuu..asi umřu..toe tak dojemný.. 🙂 náááááááááááááááááááádheraaaaaaaaaaa
Aduska, Bill ani Tom nepláčou sami..Bééé to je náádherný 🙂
Kdy pak mu Bill řekne že jsou bráchové.