autor: Michelle M.
Stáhl jsem zpátky ruku, která se dychtivě dotýkala Tomových rtů. Všechno se ve mně svíralo a chvělo, tolik jsem toužil po tom, abych kolem sebe ucítil jeho silné ruce, jeho rty na mých…
Moje nečekaná sebejistota byla najednou ta tam. Nejistě jsem si skousl spodní ret. V jediném okamžiku jako kdybych se zmenšil aspoň o půl metru. Tak zvláštně se na mě podíval a naklonil hlavu. Jak v tranzu jsem sledoval, jak se jeho rty přibližují. Cítil jsem jeho horkost vycházející z jeho téměř nahého těla. Kolena se mi podlamovala a to se mě ještě ani nedotkl. Jeho měkká ústa se zarazila asi dva centimetry od těch mých. Upřeně jsem je hypnotizoval, tolik jsem si přál, aby se ještě o malinký kousek přiblížil, ale on nic nedělal. Jen se na mě díval. Najednou jsem ucítil, jak jeho prsty obratně vnikají pod mé tričko. Lehce pohladil kůži na mém břiše. Jeho prsty… uměly se mě dotýkat tak, že jsem si nepřál nic jiného, než vykřičet z plných plic všechnu tu nahromaděnou touhu a vášeň, kterou ve mně dokázal probudit.
„Tome,“ vydechl jsem a sklopil oči k zemi. ´Ty idiote,´ řve na mě můj mozek a já vím, že má pravdu. Jsem blbej. Zatřepal jsem hlavou a ustoupil o krok zpátky.
Tom mě následoval. Vpíjel se do mě očima a jak jsem ustupoval zpět ke dveřím, on postupoval za mnou, s rukou stále přilepenou k mému boku.
„Nebraň se tomu,“ zašeptal. Držel jsem v ruce kliku a klepal se jak v zimnici. Tom se ke mně tiskl… vlastně se mě vůbec nedotýkal. Jen jeho zdrsnělé prsty pořád jemně spočívaly na mé rozpálené kůži.
Zavrtěl jsem hlavou. „Ne,“ zamumlal jsem a s planoucími tvářemi jsem zmáčkl kliku a vklouzl do svého pokoje. Zavřel jsem za sebou dveře a celej rozklepanej se o ně opřel. Cítil jsem, že stojí z druhé strany. Skoro jsem slyšel jeho dech. Po tvářích mi tekly slzy a já nebyl schopnej říct, jestli to je štěstím nebo smutkem.
Oba tyhle pocity se totiž ve mně praly a já jen bezmocně přihlížel.
*
„Jde ti to skvěle, Bille, ještě kousek, jo.. to je přesně ono… tááák, výborně… ještě tu ruku…tak.“
Tenhle fotograf mě baví. Udělat dobrý fotky je fakt umění. To není jen o nasvícení a póze, ale to je hlavně o atmosféře, kterou fotograf umí vytvořit. A tenhle chlápek je fakt jednička.
„Podívej se na mě… jo, ještě jednou… úsměv, bradu trochu níž… to je přesně ono.“ Přejede si hřbetem ruky přes čelo a odkládá foťák stranou. Podává mi ruku, abych mohl seskočit z takový krabice, na který jsem seděl.
„Díky,“ pouštím jeho prsty a prohrábnu si vlasy.
„Tak se běž převlíknout a vezmeme ještě pár záběrů,“ říká mi, zatímco na svém přístroji ještě něco šteluje a upravuje. Dojdu ke stolku, kde mám svoje věci a kde na mě čeká vizážistka. Společně prohrabeme kopu věcí, který jsem ještě na sobě ani neměl a pak vybíráme pár kousků, na kterých se shodneme.
Stáhnu si tričko a zimomřivě si okamžitě natahuju to připravený. Tak, ještě bundu.
„Tohle,“ ozve se vedle mě. „Chci, aby sis vzal tohle,“ slyším ho říkat ta tichá slova určená pouze mně. Přisune ke mně široký masivní prsten z bílého kovu se třemi černými onyxy. Překvapeně k němu zdvihám pohled. Má ve tváři ten samolibý výraz, který někdy nesnáším a někdy miluju. Záleží na situaci.
„Proč?“
„Chci, aby sis ho vzal.“ Tom se otočí na patě a odchází pryč, zpátky ke klukům, kteří čekají, až bude focení skončené.
Na vteřinu zaváhám. Sleduju Toma, jak se pohodlně usazuje do křesla. Naše pohledy se setkají. V jeho očích pobaveně jiskří a v mém břiše se najednou roztančí miliony motýlků. Je to zase tady. Znovu udělám tu stejnou chybu. Skousnu zuby spodní ret a natáhnu se po prstenu. Natáhnu ho na svůj prsteník a zatímco mi ta holka ještě upravuje vlasy a mejkap, hypnotizuju pohledem své povedené dvojče.
Je to šílený. Je to jak na horský dráze.
*
(Tom)
Sledoval jsem, jak Bill ochotně poslouchal všechny pokyny a příkazy toho chlápka v obtaženejch džínách, kterej kolem něj pobíhal a blýskal foťákem. Znovu a znovu jsem si uvědomoval, jak krásnej a přitažlivej Bill je. Nechci bejt podezřívavej, ale myslím, že to samé napadlo i toho chlápka. Jinak by se tak nesnažil. Fotky, který dělal se mnou, s Georgem a Gustavem, mu rozhodně nedaly tolik práce jako ty s Billem. Ale já se mu nedivím. Bill vypadá fakt zatraceně dobře.
Když jsem mu přisunul ten prstýnek, šlo o jediné. Znovu otevřít naši hru… a Bill to pochopil. A mou výzvu přijal.
*
Po skončení focení se jelo ještě na nějakou promo akci, pořádně ani nevím, co se po nás chtělo. Ale zřejmě už jen naše přítomnost a pár Billových vět stačilo, aby účelu bylo dosaženo. Celej dnešní den jsem se bavil tím, že jsem ho pozoroval. Snad nikdy jsem si tak pozorně nevšímal pohybů, který dělá, jeho gest, mimiky, úsměvů a pohledů a musím říct, že chápu, že po něm tolik holek blázní. Ono to je totiž nějak nakažlivý.
Prsten, který jsem mu vnutil na focení, nesundal z prstu po celé odpoledne. Kdykoli jsem se na něj podíval, uvnitř v mém břiše se vždycky ozvalo to povědomé, vzrušující zachvění. Tahle hra… bože, snad se nedočkám noci, kdy s ním konečně budu moct bejt sám. Bez zvídavých pohledů těch všech lidí, který nás pořád obklopují.
Hodiny pomalu utíkaly, sice to nebylo žádný závratný tempo, ale čas se nezastavil a to bylo to podstatný.
Když nás konečně naložili do auta a vezli do hotelu, začal jsem být docela nervózní. Tak dlouho jsem s ním nebyl…
„Nechceš se večer sejít?“ naklonil jsem se k němu. „Jenom my dva? Třeba můžeme koukat na nějakej film nebo jenom povídat…“
Sklopené černé řasy se zatřepotaly, než se na mě podívaly tmavé hluboké oči. „Nemyslím, že by to byl nejlepší nápad.“
„Proč?“ udiveně jsem vykulil oči.
Zaváhal. „Dobře. Přijdu za tebou.“
Už se na mě nepodíval, takže nemohl vidět můj vítězoslavný úsměv.
Netrpělivě jsem posunoval ručičky na mých hodinkách. Ještě nás čekala večeře. Všechno to šlo tak pomalu, pořád se na něco čeká. Nesnáším to. Je to strašný. Nejhorší ze všeho je čekání. Konečně to bylo všechno za námi, jenomže Georg a Gustav nás nechtěli pustit dřív, než si dáme drink na dobrou noc v hotelovém baru. Pozoroval jsem Billa v odrazu zrcadla za barem a snažil se odhadnout, na co myslí. Tvářil se ale tak neurčitě, že jsem moc úspěšnej nebyl.
*
(Bill)
Měl jsem celý den na to, aby si rozmyslel, co vlastně chci, aby se dělo dál. Bylo tu jen pár věcí, který jsem věděl s určitostí, ale pak taky spousta neznámých, který mi nedaly pokoj.
Věděl jsem, co mi Tom chtěl říct tím, jak mi podstrčil ten prstýnek. Cítil jsem na sobě jeho pohled celý den. Těšila mě jeho pozornost, to je jasný. Byl jsem spokojenej, že tentokrát to jsem jen a jen já, na koho se dívá. Žádná z těch holek, který jsme dneska potkali, žádná ho nezaujala, nepřiměla ho, aby se na ni na víc než pár vteřin podíval. Kdepak. Jeho myšlenky jsem ovládl já a to bylo něco, co mě naplňovalo pocitem obrovského štěstí a spokojenosti. Zároveň jsem si ale uvědomoval, že tohle všechno je ale tak strašně špatné.
Bylo to složité. Zvláštní, že když naše malé Reden začalo, ani zdaleka mě nenapadaly podobné myšlenky. Neuvědomoval jsem si, jak nepřípustné je naše chování. Dokázal jsem se uvolnit a tu bouři prožít do poslední částečky mého těla. A teď? Ve chvíli, kdy jsem si připustil, že mé city k Tomovi jsou trochu jiné než dřív, od té doby se nemůžu zbavit toho nádechu, že to je prostě celý špatně. Čím silněji si uvědomuju, že to je špatný, tím palčivěji po něm toužím… to jsem to dopracoval.
*
Opřel jsem se o ruku a pozoroval v zrcadle za barem, jak se Tom dohaduje s Georgem. Je tak chytlavej, to je neskutečný. Georg ho vždycky dokáže vyprovokovat a strhnout k takovým hloupostem… Z jednoho drinku na dobrou noc už jsou samozřejmě nejmíň tři. S povzdechem jsem jednoslabičně odpověděl na něco, na co se mě právě ptal Gustav. Vůbec netuším, o čem to mluvil. Hypnotizoval jsem Toma. Stačila chvilka, kdy jeho pozornost patřila někomu jinému a já šílel…
„Půjdu spát, mám dost,“ zvedl jsem se najednou a odstrčil prázdnou skleničku.
„Dobrou,“ řekl Gustav a přesunul se na moje místo, aby byl blíž ke Georgovi a Tomovi. Georg jen kývnul a dál něco hustil do Toma. Tom mě upřeně pozoroval. Čekal jsem, že se třeba zvedne a půjde se mnou, ale zůstal sedět, v ruce skleničku s tím jeho příšerně hořkým koktejlem. No jistě, suchý martini a gin. Nechápu, že to může pít, to je ale teď vedlejší. Tázavě jsem zdvihl obočí. Okamžitě jsem si za to vynadal. Nechtěl jsem vypadat dychtivě, nechtěl jsem, aby poznal, že se celej třesu, když si představím, že bychom spolu mohli strávit pár hodin o samotě v jeho pokoji. Nic. Nic takovýho.
„Dobrou, Bille,“ řekl Tom a na jeho tváři se objevil letmý úsměv. Nesnáším to. Nesnáším, když pozná, co se ve mně odehrává, zejména když to před ním chci zamaskovat.
Zamračil jsem se, otočil na patě a zmizel.
*
Zničeně jsem za sebou zabouchl dveře pokoje. Okamžitě jsem se začal zbavovat oblečení. Všechno mě tížilo. Zapadl jsem do postele a polštář si přitiskl na hlavu. Nechtěl jsem na nic myslet, nic vidět… ideální by bylo, kdybych rychle usnul a až se probudím, žádné starosti, žádná láska, žádný Tom, kdyby mě nic z toho netrápilo.
*
(Tom)
Trvalo skoro dvě hodiny, než jsme se zvedli a opustili hotelovej bar. Předpokládal jsem, že Bill nebude čekat v mém pokoji, takže mé kroky vedly přímo k němu.
Opatrně jsem zaklepal, ale nikdo mě nevyzval, abych vstoupil. Nikdo na mě nečeká?
Naštěstí bylo odemčeno. Na stěně svítilo malé, slabé světlo, které vytvářelo stíny na všech věcech v pokoji. Bill ležel v posteli, kompletně zavrtanej v bílých peřinách.
Odhrnul jsem polštář, který měl připlácnutý na hlavě a lehce s ním zatřásl. „Posuň se,“ dodal jsem tiše. Vklouzl jsem vedle něj pod deku a s hlavou opřenou o loket jsem se na něj díval, jak spí. Černé řasy se občas nepatrně zachvěly, ale jinak vypadal hrozně roztomile, téměř dětsky, nevinně. Lehce jsem objal jeho spánkem rozehřáté tělo. Potěšilo mě, že se ke mně úplně automaticky přimáčkl a spokojeně vydechl.
Pohladil jsem ho po rozcuchaných vlasech a letmo přitiskl své rty na jeho čelo. Chyběl mi. Tolik mi chyběl. Jasně, nebudu zastírat, že najít holku u něj v posteli byla asi ta nejvíc šokující věc, kterou jsem zažil. A tady dost bolestivá… Nebudu se tvářit, že jsem hrdina s kamenným srdcem. Nejsem. Bolelo to, hodně to bolelo… ale ještě víc mě bolelo to, že za mnou od té doby nepřišel. Že se mi vyhýbal, nemluvil se mnou, přitom jsem mu nic neudělal. V tom klubu to přece byla jenom hra. Musel jsem udělat, co jsem udělal a i on zřejmě udělal to, co musel. To, co pak přišlo, už jen potvrzovalo zákon akce a reakce.
Přejel jsem dlaní po jeho zádech. Nechci ho pustit. Ještě ne… Vklouzl jsem dlaní pod tenkou látku jeho trička. Bože, byl tak nádherně horkej! Přitiskl jsem si ho ještě blíž a zabořil hlavu do jeho voňavejch vlasů. Po těch dnech, kdy jsem ho téměř neviděl, natož něco víc, se mi úplně rozklepaly ruce. Něžně jsem masíroval jeho bedra a rty sklouzl k jeho krku. Bral jsem tu jemnou kůži mezi zuby a lehce ji skousával. I ve spánku nepatrně natočil hlavu, aby odkryl krk ještě víc a spokojeně něco zabručel. Povědomé mravenčení v celém těle mi napovídalo, že za malou chviličku už bych byl plně připravenej se s ním milovat.
„Bille,“ zašeptal jsem mu do ucha. „Nespi, probuď se.“ Lehce jsem ho stiskl zuby. Dlaní jsem sklouzl na jeho boky a palcem přejel vystouplé kyčle. Prohnul se a přitiskl klínem blíž ke mně. Zavřel jsem oči. Tohle bylo přesně to, co jsem potřeboval, co mi tak chybělo. Přidržel jsem si ho a silněji se o něj otřel boky. „No tak,“ zastnénal jsem mu do ucha, „nechci se s tebou milovat, když o tom nebudeš vědět.“
Z jeho úst vyšel slabý sten. „Tome…“
„Ano?“ Otevřel jsem oči. Ty jeho se na mě dívaly s takovým žárem, až mě donutil hlasitě polknout.
„Já nespím.“
Usmál jsem se na něj. „Chceš to?“ zašeptal jsem, zatímco jsem drobnými polibky pokrýval celý jeho krk.
„Chci,“ zašeptal a dychtivě mě k sobě přitiskl. Hladově se vpil do mých úst. „Strašně moc.“
Tentokrát jsem se podvolil jeho divokému tempu. Strhávali jsme ze sebe oblečení a odkazovali ho někam za sebe. Nemohli jsme se dočkat, až budeme úplně nazí… nádherně sténal a svíjel se pod mýma rukama a já měl pocit, že nevydržím ani než si ho připravím. Ty dny bez něj by ze mě snad dokázaly udělat naprosto šíleného blázna. Je to závislost, to co k němu cítím? Nebo jen touha?
autor: Michelle M.
láska, závislost, i touha!!!!
dáál dál dál *skanduje jako šílenec*
honem dál
já tě normálně praštím Michelle…. takhle mě připravovat o nervy?? to se dělá??? ne to se teda nedělá…:D:D ale ty to děláš… víš jak sem z toho vyhecováan??? nevíš…. ale já to vím…. kruci ….snad to skončí dobře a kluci budou spoluuuuuu a,el zase si mi vynechala ten vytoužený sex, který umíš tak náááááááááááááádherně popsat………
kristepane!!!! úplně mě z toho mrazí a nemůžu se skoro nadechnout!!!! tak tohle byl naprosto nejdokonalejší díl!!!! ty jo….uffff….jsem z toho totálně v prdeli!!!…..já k tomu fakt nemám co říct, prostě jen nekonečný respekt a obdiv tvému talentu!!
Taak jako tohle je dokonalooost…holky vy mě jednou dorazíte…naprostá dokonalost…uplně nedejchám…rychle další dílek prosím-ten konec byl nej nej nej …:)
ou …néé , v tom naj to končí xD aj tak ťa ľúbim X) ♥ ďaleeeeej
ach můj bože … ten závěr byl dokonalej … Miluju Tě Michelle … ty tvoje povídky mě dokážou neobyčejně uchvátit .
Nechci aby tahle povídka skončila …
Je tak dravá ale i přesto romantická …
:-*
P.S.: You are brilliant …
Dokonalost… vyrazila jsi mi dech, ale je to úchvatný. Těším se na další díleček…♥
Dokonalost!!!! ;)….. No Tomí, myslím, že to bude ještě něco víc než závislost a touha!;)…Michelle, nemám slov, je to uplně úžasný…. Takový něžný, romantický a zaroveň provokativní. Doufám, že si to v posledním díle řeknou, jinak nebudu moc v noci spát!xD….Pak hned začnu Michelle přemlouvat, aby napsala pokračování, protože něco tak skvělýho sem snad nikdy nečetla a to že sem těch povídek už přelouskala dost!!;)
Nejdřív mě naštvalo, že Bill /Michelle xD/ pokazil ten začátek, ale koncem si to vynahradil/a ;))
Miluju tuhle povídku, tenhle díl mi vyouzlil na tváři úsměv. Jak dlouho byli od sebe? 🙂 Radši to ani nechci vědět xD Co nejdřív další díl…a co Příběh na Druhou? Už mi taky chybí /závislačka xD/
dááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááál!!!!
vsechno!.. oou rychle dalsi dalsi dalsii!!!!!…aaa jak ja tu povidku zeru to neni miozne!!…rychle!…. aaa to je nadhera tahle povidka je naprosto uzasna!!
chjooo sem přišla domů z venku sem nestihla první komentos 🙁
tenhle dílek je upe boží.. hlavně ten konec… tak honem dááál…
super uzasne
Ne , touha ne , prosím!
Touha je poloviční , ne to by nedopadlo dobře!A závislot taky není láska, ach ne , je to tak složité.
koukejte psát dál tohle je upa nekonečný!Je to mučení když musíme čekat celý dve dny!!!!Pospěš si prosím Michelle
nádherné… taky bych chtěla popsat jejich krásné milování a hlavně bych chtěla ať jsou pořád spolu:))))
Tomíku… ty pako… to je láska, to je to, čemu se pořád tak bráníš… a když to nakonec přijde, tak to nepoznáš… už si to konečně uvědom… už na to máš jenom dva díly, doprčic 😀 Nejen sexem živ jest člověk, láska je k tomu potřeba… Michelle, vysvětli to tomu tvýmu klukovi nějak…
To je děsný… čím blíž je konec, tím víc ho nechci… to je tak ošklivý slovo… já už ho psala, já vim, jak moc je ošklivý… úplně blbý… vrátim se do posledního dílu a hodim tam místo něj "to be continue…" a Michelle, ty to budeš muset hezky respektovat a pěkně pokračovat, protože jsem to tam napsala :D:D
Co? Že ne? Jak jako? Já chci prostě druhou řadu a basta fidli… :D:D Budu brečet, jestli nebude druhá řada… budu ufňukaná a budu mít poslintanou klávesnici a budou mi klouzat prsty a do povídek napíšu nějaký ošklivý hovadiny. :D:D Unudlaný a uslintaný a pak to svedu na tebe, že to bylo kvůli HP :D:D Jsem sice stará vyděračka, ale účel světí prostředky 😀 Neštítim se ničeho :D:D Pro blaho twincestního národa budu klidně škemrat pořád… Tvoje výhledově ubulená a usmrkaná J. <3
*sakra, tomuhle přece už ta Michelle nemůže odolat, to už je přece vrchol škemrání, tohle musí zabrat…*
Milá Michelle, já jsem sice v komentáři k minulému dílu opěvovala Billovu sebejistotu a byla jsem z jeho náhlé odvahy unešená, ale červíček tam přeci jen hlodal. A vida, nemýlila jsem se. Je to prostě jak na houpačce nebo ´na horské dráze´.
Jestli jsem to správně pochopila, bude příští díl ten poslední. Karty jsou tedy rozdány a já budu očima postrkovat hodinové ručičky celé tři dny, abych se konečně dozvěděla, jestli závislost, touha a nebo přece jen láska. Ale ať to s nimi zamýšlíš skoncovat jakkoli, nic to nebude měnit na tom, že tahle povídka je prostě úžasná a já si to čtení neuvěřitelně užívám.
K.
Janule: takže jsem to celé zmotala a ještě budou dva díly? No tím lépe!! A to jsem opravdu zvědavá, jestli bude Michelle k mluvení na druhou řadu. Zvláště, když ti to vydírání tak pěkně jde!!! No samozřejmě se připojuju! K.
Janule: jéééé, oni budou ještě 2 díly? Uff, já myslela, že už jen jeden. Tohle mě více než příjemně překvapilo!:) Jinak se připojuji ke škemrání pro druhou řadu, protože tahle dokonalost musí prostě pokračovat , přinejmenším do té doby, než spolu budou nejmíň 20 žít ve šťastným a spokojeným vztahu!xD
panebože!!!nádhera!!!!!!!miluju ty chvíle,kdy se vášnivě oddává jeden druhému…..to je prostě vrchol dokonalosti!
Nemám slov…nenapadá mě nic jiného než dokonalost. Ze začátku sem šílela, když z toho Bill vycouval. Sem se lekla, že už snad Tomovi odolá.
Bojím se jen toho, jak Bill váhá a taky toho, že Tom nedokáže poznat vlastní pocity…teda předpokládám, že Billa opravdu vroucně miluje 🙂 to už vidím jako hotovou věc (aspoň doufám). Billova sebejistota je v tahu, což mě sice mrzí, ale pár zádrhelů být musí. Jen mám obavy, aby se Bill nakonec ještě nerozmyslel, to bych ho asi opravdu vlastnoručně uškrtila.
Eh..je tohle možný? Ještě ani nestačím dopsat koment a už se nemůžu dočkat dalšího dílu… xD Jinak se připojuji k žadatelům o druhou řadu 🙂
krása;)
doufám, že to skončí dobře… nebo to taky může skončit špatně a ještě by bylo pokračování… hehe, to by bylo stejně lepší, protože čím víc dílů téhle úžasné povídky tím líp;)) nebo by to mohlo skončit dobře a k tomu pokračování… to je vlastně úplně nejlepší řešení:))
ou dokonalost tak konečně jako ale teď jen doufám že to není sen
úžasný.. 🙂
to je prostě bomba.. 🙂 !!! <3
jj je to super ! 🙂