autor: SLoW
betaread: Verushka
betaread: Verushka
Slunce vzdorovitě viselo na obloze a nemilosrdně pálilo do všech lidí, kteří se mu chtěli postavit. I přesto celé byla louka promočena ke všem kořínkům, které jen měla.
Bill uprostřed ní stál celý mokrý a zpíval. „Ich muss durch den Monsun, hinter die Welt…“
„STOP! To stačí, teď ty Gustave!“ Zařvala přitažlivá rusovláska ze svého režisérského křesla, které bylo z poloviny zabořené do mazlavého bahna.
Bill ochotně sklopil hlavu a odkolébal se na svoje místo vedle Toma. Měl už toho po krk a navíc, ta nejtěžší část jej teprve čekala. Momentálně ale ani neměl čas na něco takového myslet, protože husí kůže na jeho rukou by přivítala trochu tepla z bílého, chundelatého ručníku, který nevinně okupoval židli. Bill otočil svá citlivá, čokoládová očka na bratra, zamyšleně sedícího na svém místě a hledícího na plac před sebou. Před očima měl prázdnotu pohlcující jak všechny jeho myšlenky, tak stejně dobře i přehled o tom, co se kolem něho děje. Byl vyčerpaný a jediné, na co se těšil, byla večerní koupel plná voňavoučké broskvové pěny. Zavřel víčka a představil si sám sebe, jak se koupe v těch bílých lehounkých obláčcích. Sladce se usmál a dál se oddával svému snění. Z mámivých představ jej probral náraz o židli. Georg s ním silně třásl a snažil se ho vzbudit.
„Tome. Tome … Bill se po tobě shání!“ Dredatý chlapec sebou otřásl a vstal z křesílka s motajícíma se nohama.
„Co potřebuje?“ Prohodil Tom v průběhu dlouhého zívnutí a zatřepal hlavou ze strany na stranu.
„Chce, abys mu podržel nohy. Nikdo jinej se ho nesmí dotknout.“ Georg tón svého hlasu doplnil protočením panenek, aby bylo jasné, jak mu Billův rozkaz přijde trapný.
Tom se podíval směrem, odkud se ozýval všechen humbuk a povyk a zřel své dvojče, jak po něm marně pátrá očima. Bill se zaradoval, když spatřil klubko blonďatých hadů splývajících po bratrových ramenech. Prostě musel při tomhle mít tohohle člověka u sebe a úmysl vydobýt si to všemi možnými prostředky v něm naplno vítězil.
„Tak kde je ten strašpytel?“ Vyklouzla slova z lehce pousmátých úst pyšnících se malým kroužkem ve rtu.
„Tady, tady!“ Hlásil se pyšně Bill, poskakuje se zvednutou rukou nahoru a dolů.
Tom nechápavě zakroutil hlavou a jasně dodal. „Lez!“ Čímž posílal bratra k zavěšení se na onu tyč upevněnou nad akváriem plným vody. Černá čupřina se špičatou ofinou kolem něj lehce proplula a vyhoupla se na ono bidlo. Bill čekal na rozkaz od nervózní režisérky. Jen ona věděla, kdy bude muset podstoupit ta muka.
„AKCE!“ Ozvalo se odkudsi zezadu a malý chlapec povolil napětí břišních svalů. Lehce vklouzl do ledové vody z řeky. Visel hlavou vzhůru a zpívaje text neurvale máchal rukama. Do hlavy se mu hrnula krev a zaplavovala všechny rozumné myšlenky. Jeho plícím začal docházet dech a nebýt pod vodou, vyrazily by mu na čele potůčky potu. Zabral. Trup vylétl nahoru plnou rychlostí a nohy se neudržely. Spadl. Nadechl se. Tělo bezvládně leželo ve vodě, která podstupovala pouť jeho dýchacími trubicemi. Dva silní muži se vrhli k akváriu. Převrátili jej a vysypali z něj Billa jako poslední lentilku z krabičky.
Tom se vrhl na kolena k bratrovi. Zaklonil mu hlavu a otevřel ústa. Zakřičel na Sakiho, ať mu jde pomoci. Sám se sklonil a přiložil své vyprahlé rty na ty bratrovy. Zacpal Billovi nos, dvakrát silně vydechl do Billova těla a nechal Sakiho masírovat srdce. Devětadvacet, třicet – opět se sklonil a dva dlouhé výdechy věnoval bratrovi. Tom začínal být nervózní. Stále nic. Ticho. Hrobové ticho. Rozprostíralo se kolem a škrtilo.
„Heh, blé, um…“ Řada zvuků vyšla z Billova hrdla, vykuckal ze sebe poslední zbytky vody a položil si ruku na hrudník. Jeho srdce tepalo zběsilou rychlostí. Na srdci cítil tlak a na rtech chuť sametových polštářků jeho bratra. Zvedl hlavu k obloze. KAP. Na nose ucítil mokrou slzu oblak a za ní další a další. Nebe se zatáhlo a černě nacucané mraky se rozprostřely nad horizontem. Tom podepřel svého brášku a pomohl mu vstát. Opatrně jej vedl pod obrovský slunečník. Nyní jim měl posloužit k opačnému účelu, než k jakému byl stvořen. Posadil jej do změklé hlíny a obtočil kolem něj teplou deku, která se povalovala vedle. Objal ho pevně oběma rukama a s citem kytaristy se snažil vysušit mu mokré triko a černé, zacuchané vlasy.
Bill objetí oplatil. Obtočil Tomovi ruce kolem pasu a hlavu položil na jeho rameno. Dešťové kapky silně bubnovaly do látky napnuté mezi špicemi slunečníku. Moře vody padala z mraků k zemi a vytvořila hustý závoj, skrz který se dalo jen těžko prohlédnout. Ocitli se sami, jako ztroskotanci na ostrově beznaděje. U nich však jedna naděje přetrvávala. Jejich oči hledící upřeně na sebe si předávaly jasné signály. Vzduch se vlnil v rytmu impulsů roztékající se čokolády.
„Děkuji…“ Zašeptal Bill natolik tiše, že to slovo bylo skrz padající kapky jen těžko zaslechnutelné.
Naklonil hlavu na stranu a přiblížil své rty k těm bratrovým. Sametové polštářky přitiskl k naprosto stejné bráně snů. Dlouhým mlsným jazykem našel ten Tomův a spojil je v jeden růžový provaz. Ani jeden nevnímali zvuk padající vody, která jediná byla svědkem jejich počínání. Prožívaly pocity toho druhého a nořili se hlouběji a hlouběji do tajů bratrského polibku.
autor: SLoW
WOW…hey tak to je luxus
jóó sem první XD…zase po sto letech
krásný….a hlavně ta důvěra s jakou Bill Toma volal,aby mu šel držet nohy…
to je náádherný :-)))) no já se lekla že se utopí ….. 🙁 to by byl konec jako 😀 fakt nádherný …. božsky napsaný
Ugh!!! Toe klááášnýýý!!! Mocinky moc klááášnýýý !!! (=
Hezký…ale když tam bylo tolik lidí a on je nikdo neviděl,jo??Mno toe jedno…nebudu do toho rejpat.Moc hezky napsané,ale pro nás až moc nevinně..nemyslíte?? xD xD nééé..dělám si srandu…někdy si taky musíme odpočinout od toho p*rna,néé?? xD xD
krásný.. ale kam se ztratili všichni ti lidé..? 😉
toe moooocinky klásé!!!!!jen tak dál!!!!
Zajímavý…a moc krásně napsaný, hezky vyjádřený. Je tam všechno, co tam je potřeba být, a přitom nic nepřebývá…krása ♥
Moc, moc zajímavé, neobyčejné 🙂 Krása ;))
to je hezky 🙂
ale chudak Bill v akvarku 🙁 ještěže má tomika 🙂
"Vzduch se vlnil v rytmu impulsů roztékající se čokolády." …..ouhh…to mě dostalo….A hlavně to napětí tam, co s ním bude…dokonale promyšlený plán Bille, fakt ;)) Aah, Tom zachránce 🙂 Mocky pěkná povídka!