autor: lostmickey
betaread: Janule
betaread: Janule
(Tom)
„Tak sakra, Billy! Kde vězíš?“ Snášel jsem dolů kufry, a přitom neustále nervózně klepal na dveře od Billova pokoje. Auto tu mělo být každou chvíli a on pořád nikde. Chápal jsem, že se mu nikam nechce, ale už byl nejvyšší čas.
Zkusil jsem zaklepat znovu. Tentokrát o trochu hlasitěji.
„Pojď dál. Je otevřeno.“ Ozvalo se skrz dveře. Chytil jsem za kliku a nakoukl dovnitř. Bill stál u okna a díval se ven.
„Víš, že se před tebou nezamykám a klepat nemusíš.“ Dokončil a otočil se.
„Nechtěl jsem tě při něčem vyrušit.“ Pokrčil jsem rameny. „Ale už musíme vážně jít.“
„Vždyť já vím, ale mě se nikam nechce. Zvykl jsem si na ten klid a na tebe.“
„No tak o klid zaručeně přijdeš, ale o mě? Nikdy!“ Zasmál jsem se a chytil ho za nastavenou ruku. Přitáhl jsem si ho a schoval ho do své náruče.
„Bude to šílený.“ Zašeptal.
Neodpovídal jsem mu. Věděl jsem, že má pravdu.
Cesta do Berlína mi připadala vážně nekonečná. Bill seděl namáčknutý na okénku s iPodem v uších a pozoroval krajinu. Já jsem těkal pohledem z něj na řidiče a zase zpátky. Natáhl jsem se a lehce se dotkl Billova stehna. Pohotově si vytáhl jedno sluchátko z ucha a otočil se na mě.
„Děje se něco?“ Optal se.
„Nudím se a ty si jen tak posloucháš hudbu. Povídej si se mnou.“ Zakňoural jsem.
Bill se významně podíval na řidiče a pak na mě. Naznačoval mi tím, že si nechce jen povídat. Bylo to neuvěřitelné. Nesměli jsme se jeden druhého dotýkat sotva dvě hodiny a už jsme to nemohli vydržet. Trochu jsem se děsil toho, jak to budeme zvládat dál.
„Ale o čem?“ Vypnul iPod a schoval ho do příruční tašky. Natočil se ke mně celým tělem a pohodlně se opřel o dveře. Seděl celý překroucený, ale zjevně mu to tak vyhovovalo.
„To je na tobě.“ Zazubil jsem se a pomalu rozdýchával své sílící vzrušení. Cesta byla nějaká poničená a to vibrování, skloubené a Billovým chtivým výrazem, mě rozhodně nenechávalo klidným.
„Kdy budeme v hotelu?“ Naklonil se Bill k řidiči a poškrábal se na nose.
„Do půl hodinky.“ Odpověděl a dál se věnoval řízení.
Bráška se opět zavrtal do sedačky.
„Mmm…“ Našpulil jsem rty a plácnul Billyho po koleně.
„Hej!“ Vyjekl a oplatil mi to se stejnou razancí.
„Já se nudííííím…“ Protáhl jsem se a zívnul si. Bylo mi tak trochu ospale, tak trochu nadrženě a tak trochu smutno. Já věděl, že by chtěl, abych ho objal a líbal. Pohrával si s prstýnkem, co měl dnem i nocí na prstě. Neodkládal ho. Ani když se šel koupat, nebo spát. Měl ho pořád, a když ho nějaká okolnost donutila sundat si ho, neustále se po něm otáčel. Hlídal ho, jakoby to bylo jeho dítě.
Znovu jsem po něm natáhl ruku a jemně v dlani stiskl jeho prsty. Cukl sebou a pozorně se podíval, jestli nás řidič nesleduje. Momentálně visel na telefonu a hlasitě něco rozebíral s někým na druhém konci a nevšímal si nás. Bill se otočil a naklonil se ke mně.
„Pusu.“ Zašeptal naléhavě a přitiskl se k mým rtům. Nebyl to polibek. Prostě pusa. Obyčejná, dětská pusa. Ale tak úžasně procítěná. Rychle se ode mě odtáhl a z tašky opět vyhrabal iPod. Pustil si hudbu až nebezpečně hlasitě a dál si mě nevšímal. Seděl a díval se ven.
O hodinu později jsem si už vybaloval věci na pokoji. Bohužel jsem v pokoji byl sám. Bill potřeboval hodně prostoru a navíc jsme se dohodli, že to tak bude lepší. Nebudeme se tolik dráždit.
Prázdnou tašku jsem schoval do skříně a kufr nakopal pod postel.
„Manželská…“ Zašklebil jsem se posadil se na ni.
(Bill)
Mám jenom 32 triček na tři týdny. Nejsem si úplně jistý jestli to bude stačit. Ááááá… Dost, Bille! Nepanikař! Stejně si tu určitě nějakej pěknej kousek koupíš a bude jich 33 a to už snad stačit bude. Jůůůů… A co džíny? Jenom osmery? A do háje! Tak to je opravdu málo.
Zničeně jsem si sedl na postel a hlavu schoval do dlaní. Byl jsem v tomhle směru strašnej. Ač jsem všechno doma přepočítával dvanáctkrát a měl pocit, že mám všeho možná až moc, teď jsem byl na pokraji zoufalství. Usmál jsem se vlastní hlouposti a rozhodl se, že bych mohl jít za Tomem. Dneska a zítra jsme ještě měli volno a tak by bylo fajn, nenechat si ho utéct mezi prsty. V tom autě jsem dost riskoval, ale já věděl, že to chce. A já to chtěl taky. V tom autě, i teď! Ale teď jsem chtěl víc.
Otevřel jsem dveře na chodbu a nabral směr Tomínův pokoj. Před jeho dveřmi jsem se zasekl a chvilku poslouchal. Když se nic neozývalo, váhavě jsem zaklepal. Po několika vteřinách se dveře otevřely a objevil se bráškův obličej. Beze slov mě vtáhl dovnitř a natlačil na dveře.
„Billy…“ Zasténal a zabořil obličej do mého krku. Dlaněmi mi přejížděl po stehnech a klínem se tiskl na můj rozkrok. Když jsem slyšel cvaknout zámek, svlékl jsem mu triko a nechal jeho nenechavý jazyk proniknout do mých úst. Líbal mě tak intenzivně. Nevěděl jsem, co mám vnímat dřív. Než stačil cokoli udělat, zbavil jsem ho i kalhot. Chtěl jsem ho. Chtěl jsem ho vcítit v sobě. Hluboko. Hodně hluboko.
Pochopil a pomohl z oblečení i mě. Dotlačil mě k posteli a lehnul si mezi má doširoka roztažená stehna. Dlaněmi jsem mu přejížděl po zadečku a mezi zuby skousával kůži na jeho krku.
„Riskujeme…“ Vydoloval ze sebe.
„Já vím. Ale stojí to za to. Nebudeš litovat.“ Zachraptěl jsem a vyhoupl se nad něj. Zakňučel a silně třel mé boky. Cítil jsem, jak mě tlačí jeho vzrušení. Spolknul jsem hlasitý výkřik a rty se přisál na jeho bříško. Jazykem jsem přejížděl po celé jeho horní části těla a občas se jemně zhoupl. Tom se zmítal a třesoucíma se rukama se mě snažil stáhnout na sebe. Ještě chvilku jsem se bránil a pak klesl na jeho rozpálené tělo. Vytáhl jsem se k jeho rtům a jen lehce se jich dotkl těmi svými. Chytil mě za vlasy a zvrátil mi hlavu. Bolelo to, ale ten nepříjemný pocit přebylo mé vlastní vzrušení. Nadzvedl se a naklonil se k mému uchu.
„Nezkoušej moji trpělivost.“ Zasupěl a něž jsem se nadál, ležel jsem pod ním na bříšku. Podstrčil pode mě polštář, aby se můj zadeček dostal výš a bez přípravy do mě pronikl. Skousával jsem si rty, abych nekřičel a snažil se zahnat slzy. Bez upozornění začal přirážet a hlasitě sténat. Líbila se mi ta představa, že má nade mnou veškerou moc. Že jsem celý jeho.
„Tomi!“ Vyrazil jsem se sebe. „To bolí…“ Uteklo mi po chvíli. Byla to pravda. Bolest se spíš stupňovala, než ztrácela.
„Jen chvilku… Ještě moment!“ Zasténal nedočkavě a já cítil jak se celý napnul. Naposledy přirazil a pak už jen ztěžka oddychoval.
Položil se vedle mě a já se po něm natáhnul. Odstrčil mě. Hodil jsem po něm nechápavý a zklamaný pohled.
„Měl bys jít.“ Pronesl naprosto suše a bez emocí. Nedíval se na mě. Civěl do stropu.
„Proč?“ Vypravil jsem a nechal slzy jen tak klidně stékat po mých tvářích.
„Běž!“ Vyštěkl o něco důrazněji. Skoro jsem se až lekl. Natáhl jsem na sebe trenky a zbytek věcí pobral do náruče. Vyrazil jsem z pokoje a utíkal úzkou chodbou. Rozrazil jsem dveře od svýho bejváčku a padl na postel.
„Tomi…“
autor: lostmickey
hej!Tome!co to děláš!vzpamatuj se! a to okamžitě
to je divný… co se mu stalo? chudák Bill…
ten Tom je debil!! se úplně pomát ne???!!!!
ja myslela že tom přišel za Billem xD
hej ale jako co mu je? nejdřív si ho tak ojede ani nebere ohledy a pak je tak hrubej? tak to chlapeček posral ne?
omfgxD..takej zkratxD..cháááxD
Mu hráblo nebo co… Já čumim! Rychle dál… a žádný neshody! xD
was ist das????? se k němu chová jak k nějaké děvce :((((( vždyť byl tak nadrženýýý…wo co tady de???? honem vysvětlení….teď se mi bude teda pěkně blbě spáááát…dááááááááál….nebo jsem mrtvááá x))) mělo to být snad naopak…Bill ho měl poslat do háje….prostě nechápačka…
néé co to dělá?!?!?!? Tome tohle ne! chudák Billí,ty seš ale!! Ty jo….rychle pokračování bo se zcvoknu..!! fakt skončilo v tom nejnapínavějším…jsem zvědavá, jak mu to Tom vysvětlí…nedej bože aby si s nim hrál jako s nějakou děvkou :´(
Tome tome… ty pakošu jeden… Tom je vyschlá obojživelné škeble co má méně rozumu než měkýš… fakt jako… chudál Billďa… však počkej… on ti to vrátí…. ŠKEBLO!!!!
Hele, co to Tom provedl, když je Bill jeho přítel!!
Jen nechci nějaký psychologický kecy, jo:) a neradim autorce, aby mi ta koťátka k. umřela:)
já chcccccccccíííííí happyend!!!!