autor: Michelle M.
Vešel jsem do úzké zšeřelé chodbičky, jen nepatrné světlo procházející z dolní části mi svítilo na cestu. Bylo tu ticho. Napjaté, těžké ticho. Došel jsem až k zataženým závěsům a zastavil se.
„Bille, spíš?“ vyslovil jsem polohlasně.
„Ne,“ ozval se.
Přikývl jsem a svalil se na svou postel. Otočil jsem hlavu a díval se na jeho zatažené závěsy… tak blízko, jen na vzdálenost mé paže přes uličku.
„Tome?“ Závěsy se nepatrně zavlnily.
„Hm?“
„Je tady David?“
„Ne, vyexpedoval jsem ho ke klukům.“ Přejel jsem si dlaní po čele. „Snad se ti po něm nestýská?“ Neodpustil jsem si mírně uštěpačnou poznámku. Nechtěl jsem na něj bejt hrubej, ale prostě to nějak nešlo.
Závěsy se zavlnily a zmizely. Ležel na boku s rukama složenýma pod hlavou. Jeho oči se do mě zavrtávaly.
„Zlobíš se na mě?“ zeptal se namísto odpovědi.
Zakýval jsem nohou, která mi visela z postele dolů, a povzdechl si. „Proč se mi vyhýbáš?“
„Já… je mi smutno,“ řekl nešťastně. „Chybíš mi.“ Jeho hlas byl tak tichý, že jsem v první chvíli myslel, že jsem se snad přeslechl. Lehce si odkašlal. „Moc mi chybíš.“
Mlčel jsem, jen jsem se na něj díval.
„Mrzí mě to,“ zašeptal a sklopil pohled někam do uličky.
Vím, jakej Bill je, ale ta jeho nešťastná bezmoc mě najednou neuvěřitelně vytáčela.
„Byla dobrá?“
Překvapeně na mě vytřeštil oči.
„Cože?“
Přiznávám, že i já sám sebe překvapil tou otázkou. Nechtěl jsem to vědět, fakt ne. Přece mě to vůbec nezajímá, že se s ní vyspal. Je mi to úplně ukradený.
„Byla lepší než já? Tak mi to řekni,“ udivovalo mě, jak klidně a zároveň tvrdě zní můj hlas. Pořád na mě koukal tak zoufale a nešťastně. Jeho široce rozevřené oči byly plné úžasu a nechápavosti. „Proč–?“
Nenechal jsem ho domluvit. „Kolikrát tě udělala, co? Nebo ti to s ní nešlo tak dobře jako se mnou?“ Neměl jsem s ním slitování. „Sakra, Bille, tak se seber a nekoukej na mě takhle. Chováš se vážně jako holka. Ty snad ani nemůžeš bejt můj brácha.“ Jakmile to bylo venku, bylo mi jasný, že jsem přestřelil. Tohle už jsem přehnal.
Jeho pohled se najednou zatvrdil. Oči mu nepříjemně ztmavly. Posadil se na posteli a zasyčel: „Ty seš takovej idiot namyšlenej… kdokoli… kdokoli je v posteli lepší než ty,“ vypálil na mě vztekle a spustil nohy z postele dolů. Díval se na mě, úplně jsem viděl, jak to v něm vře.
Ale já byl taky docela slušně našlápnutej. Ušklíbl jsem se. „Neříkej, že se ti to se mnou nelíbilo. Nikdy sis nestěžoval.“
„No tak ti to říkám teď,“ vrátil mi úšklebek.
Taky jsem se posadil a překlonil se dopředu. I na ten metr, co nás dělil od sebe, jsem cítil jeho horkej dech.
„Kecáš,“ přimhouřil jsem oči. „Dneska ráno jsi byl celej žhavej… jenom kdybych já chtěl.“
„Nesnáším tě,“ zasyčel a vztekle vyskočil na nohy. Ruce si založil bojovně v bok.
„Proč? Protože mám pravdu?“ Chytil jsem ho za pásek u kalhot a jediným prudkým pohybem si ho stáhl na svůj klín.
Zapřel se rukama o moje ramena. „Okamžitě mě pusť!“
Sevřel jsem v dlaních jeho zadek a přitiskl ho na své tělo. „Co když to neudělám? Začneš brečet? Budeš mě škrábat?“ Najednou mi ty jeho černé oči nepřišly tak nepříjemné. Vjel mi rukou do vlasů a silně za ně zatáhl. Přitiskl jsem si ho ještě pevněji. Musel cítit, že jsem úplně tvrdej. Pevně mi držel hlavu zakloněnou, naklonil se k mému uchu. Napjatě jsem čekal, co udělá. Jeho horký dech se odrážel od mého ucha a já cítil, že ho potřebuju. Nutně ho potřebuju. Jestli se mě nedotkne, asi se zblázním.
„Ne,“ zašeptal a jazykem přejel po mém uchu. Otřásl jsem se pod tím dotekem. „Ty víš, že ne. Chci tě, pořád tě chci.“ Jeho poslední slova zněla už téměř bolestně.
Vklouzl jsem rukama pod jeho tričko. Jeho kůže přímo hořela. Tlumeně zasténal. „Oh, Tome.“ Zavrtěl se na mém klíně. Bože, je nádhernej… Dlaní jsem pohladil jeho napjaté džíny. Nedočkavě přirazil k mé ruce. Stáhl jsem mu tričko a rty se přitiskl k horké kůži. Chutnal skvěle. Skoro jsem to za těch pár dní zapomněl. Hladově jsem se bral do úst jeho drobné bradavky; hlasitě sténal a zakláněl hlavu. Rukama mě tahal za vlasy a nedočkavě se na mě pohupoval. Bolelo to. Touha po spojení s ním mě fyzicky bolela. Zatáhl jsem za pásek na jeho džínách a netrpělivě mu je začal rozepínat. Jeho vzrušení dychtivě vykouklo ven. Přerývaně vydechl. Stiskl jsem ho v dlani a zavřel oči. Strašně jsem chtěl být v něm. Uvolnit všechno to napětí, frustraci i bolest… zapomenout v jeho těle na poslední utrápené, osamocené dny. Tolik pro mě znamená! Jenomže ten šíleně silnej pocit, že ho zase mám jen pro sebe, zmizel v jediným okamžiku. Nejpitomější myšlenka ze všech možných ten božskej zážitek, na kterej jsem čekal tak dlouho, úplně zazdila.
Shodil jsem ho ze svého klína na postel a zabořil hlavu do dlaní.
„Co je?“ nechápavě se vzepřel na lokti. „Co se stalo?“ šeptal zmateně.
Podíval jsem se na něj zarudlýma očima, který mě štípaly. Panebože… jak tam ležel skoro nahej, s rozevřenýma kalhotama, napadlo mě, že je tak krásnej, až to bolí. Ano, bolelo to. Bolelo to šíleně. Moje ruce se kroutily touhou dotknout se ho, přitáhnout si to zatraceně přitažlivé tělo zpátky a utopit všechny pitomé myšlenky hluboko v něm. Jenomže já najednou nemohl.
Zvedl jsem se.
Musel jsem odejít. Nemohl jsem tam zůstat a dívat se na něj. Každá další vteřina mě totiž oslabovala a zbavovala rozumu.
„Tome!“ slyšel jsem za sebou jeho nechápavý výkřik. Zatřásl jsem hlavou, nechtěl jsem ho slyšet… zavřel jsem za sebou dveře.
Bál jsem se.
Poprvé v životě jsem se bál, že tomu druhému jde jenom o sex a ne o mě, o Toma Kaulitze. Najednou mi to nestačilo. Chtěl jsem víc. Chtěl jsem, aby chtěl mě, ne moje tělo, moje doteky… Ta myšlenka byla tak hříšná a nepřípustná. Jestli jsem doteď nechtěl řešit podivnost našeho vztahu, teď už jsem musel. Nikdy mi nezáleželo na tom, jestli ke mně někdo z těch holek, se kterými jsem spal, jestli jí na mě záleží, jestli mě má ráda. Bylo mi to fuk. Neznal jsem je, nepotřeboval jsem nic víc než fyzické uvolnění. Jasně, i teď jsem potřeboval fyzické uvolnění, možná dokonce silněji než kdy dřív… vím, co se mnou dokáže udělat jeho jediný pohled… ale já nemohl. Nemohl jsem se ho dotýkat, milovat se s ním… s ním to od začátku bylo milování, aspoň z mojí strany… jsem blázen, jestli si myslím, že i on by to někdy mohl vnímat podobně. Možná bych se nad sebou měl vážně zamyslet a bejt vděčnej za to, co mám. Užít si ho, dokud můžu… než se do někoho zamiluje…
Utrápeně jsem zatáhl zpátky záclonku a odvátil se od okýnka, ze kterýho jsem se díval na krajinu míhající se za okny jedoucího tourbusu.
Měl bych zapomenout podobné myšlenky. Můžu si s ním užít skvělej sex… nic víc. Ber nebo nech bejt.
*
(Bill)
Jestli jsem se někdy v životě cítil jako kus hadru, tak to byla právě tahle chvíle. Bylo mi děsně.
„Tome!“ vykřikl jsem, ale neotočil se. Jeho dlouhá záda mi zmizela z očí a dveře tiše klaply.
Zničeně jsem si vjel rukama do vlasů. Ze rtů mi splynul nešťastný vzlyk. Byl jsem nešťastný, to teda jo. V jeho náruči mi bylo tak dobře, tak zatraceně dobře…
Ta hádka to celý rozdmýchala. Napětí mezi námi bylo příliš silný, ani to jinak dopadnout vlastně nemohlo. Když mě stáhl na svůj klín a chytil mě za zadek, bože, to bylo něco tak strašně hot! Šílený, naprosto šílený vzrušení. Každá žilka v mém těle tepala žádostivostí, jeho ruce byly tak strašně smyslný. Nedokázal jsem myslet na nic jiného než na to, jak strašně moc se mi líbí, když se mě dotýká, když se já dotýkám jeho… zoufale, tak zoufale jsem po něm toužil. Mohl jsem si tisíckrát přikazovat, že to musím zastavit. Moje velká láska měla přijít, to jo, ale on neměl být tou velkou láskou, o které jsem všude mluvil a na kterou pořád čekám. Je to špatně, nemá to tak být. Jenomže to se líp řekne, než udělá.
Ta přitažlivost mezi námi je tak obrovská. Úplně mě to dusí. Tolik ho chci, krk mám úplně staženej, jen na to pomyslím a to nemluvím o dolní polovině mého těla, která si zcela nezávisle na mých rozhodnutích prosazuje vlastní zájmy. Rozechvěle jsem pohladil penis, který stále zpupně vykukoval z rozevřených kalhot.
„Tome,“ zasténal jsem tiše. Lehl jsem si na záda a lehce přejel dlaní po svém těle. Potřeboval jsem se uvolnit, dostat to ze sebe ven, jinak nebudu schopnej s ním normálně komunikovat. Bylo to příjemný. Sice to nebyly jeho dlaně, ale mohl bych si představovat, že jsou. Opatrně jsem vsunul prsty hlouběji do svých kalhot a zavřel oči. Představoval jsem si, že to je jeho ruka, která zkoumavě mapuje citlivou oblast mých slabin, že cítím jeho dech na krku, jeho vlasy šimrající mě na ramenou… váhu jeho těla na svém těle. „Lásko,“ zakňoural jsem bezmocně.
Polekaně jsem otevřel oči a moje ruka ztuhla. Když jsem to vyslovil nahlas, znělo to úplně jinak než v mé hlavě. „Lásko,“ zašeptal jsem znovu a rukou si překryl ústa, oči upřené na bílý strop nade mnou. Zvláštní, že když jsem to slovo řekl, vybavila se mi jeho tvář, tak jak si ho pamatuju, hluboké tmavé oči, smyslné rty, lehce opálený hezký obličej… a ono to najednou působilo strašně přirozeně. Spojení mého snu o lásce a Tomovy tváře. Ani jsem si neuměl představit, že by se k tomu slovu hodil někdo jiný.
Moje láska…
A co když to tak mělo být? Co když jsem měl být tak dlouho sám, abych si uvědomil, že to, na co čekám, mám na dosah? Rozrušeně jsem se posadil na posteli.
*
„Na co se díváš?“ zeptal jsem se Toma.
„Mr and Mrs Smith,“ odpověděl nevzrušeně a dál sledoval postavy míhající se na obrazovce.
Sedl jsem si na sedačku. „Už jsi něco večeřel?“
Zavrtěl hlavou.
„Mám hlad,“ řekl jsem a očima zabloudil ke kuchyňce. „Je tam něco?“
Pokrčil rameny, aniž by mi věnoval jediný pohled.
Povzdechl jsem si a šel se mrknout, co by se tady dalo sníst. Při pohledu na stříbrnou lednici se mi vybavilo dnešní ráno. Chvíli jsem bojoval sám se sebou. Ruce jsem sevřel v pěsti, tolik jsem toužil se obrátit a obejmout ho. Ale nešlo to. Vím, že to nejde.
Znovu jsem si povzdechl.
Vytáhl jsem z chlebovky bagetu a zakrojil do ní nožem. Proč člověk nemůže dělat jenom to, co chce? No proč?
autor: Michelle M.
o_O lásko? Oh bože, on řekl LÁSKO… ježiš… mě klepne… ♥___♥ Můžu dostat infarkt? Pche, proč se vůbec ptám? Už jsem ho dostala!!!
no konečně si uvědomil, že jeho "velká láska" je Tom;)
moc pěknej díl:)
užasnýýýýýýýýýýýýý!!!! Hurááá!! Mám pocit, že se to konečně někam pohnula, oba vědí, že se něco děje. Bill už to asi ví delší dobu a Tom si to uvědomuje velmi rychle…. No uvdíme jak to bude dál, doufám, že si to vyjasní..Měli by si rozumně promluvit, teda jestli to dokážou bez toho, aby skončili v postelixD…Když mezi sebou mají tak obrovskou přitažlivostxD
och sakra tak to seknut.. ten Tom je ale idiot
nádherný díl, opravdu překrásný!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Ať už jsou spolu:))) a šťastní!!!! prosím!!!!
Jenom jediný-DOKONALOST!…
ten začátek je upe nejlepší!!! .. fakt boží povídka..
skveléééééé 🙂
tom mal sex s hocikým ale keď sa tam pripletie láska tak to už jednoducho nedokáže….zlaté 😛
rýchlo ďalší diel
ty..prosím tě—ty nás normálně týráš:D:D: tkahle to sekat…to se dělá??
je to napsrostý luxus…aaaaaaaaaaaa
dokonalost sama.. ♥
ach bože … Nevím jak se mám vyjádřit tak ti řeknu tajemství ( teda … ani né tajemství , ale to je teď jedno 😀 ) .
Moje oči mají modro-zelenou barvu . Musím se pochválit , sou fakt hezký X-D (asi jediná věc na mě , která je krásná 🙁 ) .
Když mám zlost nebo se s někým hádám , jsou moje oči jsou tmavě modré . Až takové temné .
Když sem v pohodě ( třebe ráno , po probuzení ) mám je světle modré . Jen pokud mě něco , nadchne , rozvášní nebo učaruje . Vystoupí z mích očí ta zelená barva . Tohle se ale stává málokdy .
Je totiž jen málo situací , kdy jsem v takovémhle rozpoložení …
Když čtu Hotelový Pokoj , moje oči jsou … zelené …
🙂
P.S.: Miluju Toma v téhle povídce , jak už napsala Eleanot – Dokonalost sama …
ach to snad nee.. to jsou paka tak kdyz jsou do seme .. to je krasne skono… zamilova niii :)…. ach pokracuj rychle daal je to strasne napinave!!!!:)
Protože se nesutále ohlíží , na morální zásady.Tohle se dělá a tohle zase ne.Ne , nebudu to tady rozebírat svoje jsem si řekla v neverlandu.
Je mi ho líto , tak moc to chtěl a pak ho ze sebe sundal.Chápu jeho zmatek a drřím pěstičky, aby si co nejrychleji uvědomil , že je to tak správné.Čekám , kdy na něj Bill vybafne to slovo ,které k němu bezkonkurenčně patří 🙂 ona už ho ta nejistota přejde :D.Ach , tak moc se těším na další díl.Mmmn.'
Ne , dneske mě netrápíš .Dokonce ani nemám v plánu stěžovat si , jak nehorázně kruté je , takhle mě napínat.Jsem za to vděčná.Tahle povídka je úžasná , úplně mě vytrhla z každodenního děje 🙂 Děkuju moc , je to úžasné :-*
že mě chceš zabít, žj? bože takoví šoky, proboha co to zase je tohleto?!?! bože, potřebuju nutně pokračovaní!!!
Tenhle díl by dokonalej (stejně jako všechny před ním) a musím říct, že mě příjemně překvapilo Tomovo uvažování, konečně mu docvaklo, že Billa možná……
Bill…nemohla jsem skoro ani dýchat když byt vyslovil lásko…je to perfektně popsaný a když čtu tuhle povídku tak se mi před očima přesně odehrává tenhle děj, přesně jak je popsaný. A je popsanej opravdu skvěle, ty pocity…prostě úžasný a vždycky mám pocit, že jsem to fakt pochopila. 🙂
Na tuhle povídku se vždycky hrozně těším, až se nemůžu skoro dočkat, je to pro mě už skoro mírně (teda trochu hodně xD) návykový 🙂
Když se tu objeví nový díl, zajásám a hned se pustím do čtení…dočtu a už mám pocit že to do příště nevydržím.
Ta akce v tomhle díle, sice nedokončená a přesto úžasná 🙂 Jenom doufám, že když už Bill i Tom tolik uvažujou tak že douvažujou správně. Sice tenhle díl nekončí extra napínavě ale je to možná ještě horší protože ani nemám tušení, co se odehraje v tom příštím díle, netuším ani jedou větu!
Ta poslední otázka v tomhle díle je zajímavá, už sem nedočkavá jak si na tohle sežene Bill odpověď, a doufám, že opravdu bude dělat to, co chce 🙂
Fascinuje mě, jak sou obě dvojčátka na sebe tak nažhavený, to přece nemůžou vydržet moc dlouho bez sebe že? 🙂
Ouu nějak sem se zase rozkecala xD když tady u týhle povídky to jde prostě samo xD
na to nemam co napsat.. ale nenapadlo mě, že by Tom taky někdy dokázal takhle uvažovat..
BOŽÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ
hej ne to je na mě moc…..
to bylo tak……..tak……dokonalý
prostě ten náhlej zkrat (jak tomův a billův)….teda zkrat tak s eto řict neda……….ale jako jiny slovo mě nenapadlo…….prostě dokonalost
Venku prší… oh, pardon! Leje jako z konve 😀 A já si sedím hezky v suchu a čtu si Hotelový Pokoj… jaká idylická představa…
No tak teď jsem opravdu zvědavá, co se stane… :-O na jedné straně si to oba uvědomují, na druhé straně o tom nikdo nechce mluvit a na té třetí se oba utápějí ve svých smutcích… jak asi může tohle dopadnout :-O A pořád je tady ta holka, která "spala" s Billem… holky dělají strašný věci, když se cítí zrazené…
Je hodně cest, kterými se to teď může rozutíkat, ale já si neodvažuju ani tipovat, kterou jim vybereš 😮 Ale neuvěřitelně se těším, až si to příště přečtu :)… 😛
Michelle, už jsem začala alespoň šestkrát a vždycky znovu to smazala, prostě nevím, jak bych nejlépe vyjádřila své pocity. Možná to je jen únava z náročného dne nebo neochota přemýšlet :-). Ten dnešní díl byl tak intenzivní (ta úžasně popsaná hádka), ale zároveň tak… já prostě nevím…smířlivý? No to asi není to správné slovo, ale já opravdu nevím. Prostě mám pocit, že teď už stačí, aby jeden z nich překonal hrdost, či ostych nebo snad morální zábrany a konečně řekl tomu druhému, co k němu doopravdy cítí.
Doufám, že na to máš stejný názor:-) K.
Danielle: Přestože moje oči mají za všech okolností pořád stejně hnědou barvu, věřím, že kdyby to bylo možné, určitě by se při čtení Hotelového pokoje měnily jako ty tvoje 🙂
Holky, holky… co VY se mnou děláte! Já z vás mám takovou obrovskou radost… mám radost, že se těšíte na další díly a že to s nimi a se mnou tak krásně prožíváte. To je to nejhezčí, co autora může potkat 🙂 moc díky 🙂
Nicméně se blížíme do finále. Zbývá posledních pár dílů. To už není moc, co? Každopádně jsem se snažila až do konce, do poslední řádky a písmenka. Doufám, že si to užijete jako doteď 😉
Vaše spokojená M.
Hádky jsou koření všech vztahů, se říká… tady to kluci pořádně opepřili, skoro bych řekla, že Bill svým prolhaným hodnocením Tomových schopností v sexu přisypal i trošku pálivýho chilli, ale ve vzteku toho člověk nakecá… Dneska v tom bylo tolik emocí a přesto mě to celkem uklidnilo… tak nějak jsem spokojená, že se hráz prolomila a začaly se dít věci… nejhorší je, když spolu nemluví, to trpím. Billovo "Lásko" mě tak dojalo… konečně na to přišel… ale že mu to trvalo… tak teď ještě aby to pojmenoval Tom a mohlo by to dospět do krásnýho začátku vztahu… mohli by se konečně do sebe zamilovat a začít spolu chodit… 😀 Měli vlastně vztah absolutně naruby, tak teď to musí vzít zpátky až k prvnímu vyznání lásky. Už se na to těším a jestli to nepřijde, Michelle, tak ti svatosvatě slibuju, že sestavím petici a vyhlásim stávkovou pohotovost za druhou řadu týhle úžasný povídky… to prostě musí skončit dobře, i kdybych kvůli tomu měla umřít hlady.. ano!.. i hladovku nasadim, když to bude potřeba! :D:D Nevěříš, co? Já taky ne… :D:D Tvá ukecaná J. :o)
Ano, Janule, ostře do toho, my si svý práva vybojujem!!!
V zájmu šťastného konce Hotelového pokoje (sex alespoň na dvě stránky a nejméně tak desetkrát 'Miluji tě ' a to od obou hlavních hrdinů!!!) jsem ochotna od zítřka přejít do stávkové pohotovosti (to se bude šéfce určitě moc líbit), ale co se týče té hladovky, nevím nevím. I když při letmém pohledu do zrcadla zjišťuji, že to je přesně to, co bych potřebovala nejvíce!
Za šťastný konec do posledního dechu ( nebo kilogramu?) odhodlaně bojující K. 🙂
Janule a Kattys, přidávám se k vám!!xD..Můžete se mnou počítat. Tohle prostě nemůže dopadnout jinak než Happy endem!xD…. Nedokážu si jinej konec ani nepředstavit, pokud mě nechce mít Michelle na svědomí. Vy možná budete držet hladovku, ale jestli to skončí špatně, tak já budu mít přinejmenším žaludeční vředy!!xD Tom i Bill jsou na nejlepší cestě k velkému začátku jejich láskyplného vztahu, a protože je Michelle hodná holka, tak jim to určitě dopřála.;)
ááááááááááááá ! mám srdíeečko v bruchu xD bože , to bolo tak moc moc dokonalostné ! keby som chlapec , fakt by mi stál vták xD :X pardon , to tie emócie …prosím ďalej !
uaa klaaaaasne
láásko on řekl lásko??oh bože to je krásný ěm asi klepne pepka!
Jo! JO! A je to tam =) Teď ještě aby si to řekli navzájem =)