autor: Muckátko :o*
Podmínky
Ačkoli byl Tom už přes hodinu uvelebený v posteli a připravený ke spánku, stejně nakonec i v tak pozdní hodině ze sebe skopl již vyhřátou přikrývku a vstal. Aniž by se obtěžoval rozsvěcet světla, zamířil ze svého pokoje rovnou do místností, které oficiálně sdílel s agentem. Nehodlal předstírat, že šel na toaletu, nebo do kuchyně, protože najednou dostal žízeň a při té příležitosti mu náhodou při cestě zpět padl pohled na dveře od agentovy ložnice, aby zjistil, jestli ještě svítí nebo ne. Rovnou došel na chodbu a srdce se mu na chvíli rozbušilo silněji, když pod prahem zahlédl slabý proužek nažloutlého světla, který vycházel pravděpodobně z lampičky na nočním stolku, protože kdyby Bill svítil hlavním lustrem na stropě, bylo by světlo daleko intenzivnější a lehce by osvítilo dobrý půl metr podlahy před dveřmi.
Tom se zhluboka nadechl a lehce zaťukal na dveře. Přece jen mohl Bill pracovat a pak z ničeho nic usnout, aniž by stihl lampu zhasnout. Přiblížil obličej k desce dveří a zaposlouchal se do zvuků, které by mohl zachytit.
Uvnitř pokoje Bill zvedl pohled od popsaného a poškrtaného papíru a otráveně vydechl. Sklopil pohled zpět k řádkům a dostatečně hlasitě nevrle zabručel, čímž svého svěřence vyzval k otevření dveří. Klika se pohnula směrem k podlaze a během vteřiny se mezi futrem a otevřenými dveřmi objevila Tomova hlava.
„Ahoj,“ pozdravil agenta.
„Ahoj,“ dostalo se mu stejné odpovědi, ale žádného pohledu.
„Ještě nespíš?“ zeptal se Tom trochu bezradně.
„Jak vidíš.“
„Můžu s něčím pomoct?“
„Nemyslím si.“
„Můžu dál?“
„Nebudu vzhůru dlouho. Dodělám to a půjdu spát,“ sdělil mu Bill, čímž mu vlastně naznačil, že chodit dovnitř nemá cenu.
„Tak alespoň na tu chvíli?“ nevzdával se Tom. Bill několikrát přeškrtal právě napsanou větu a dramaticky vydechl.
„Když to musí být,“ nechal vyplynout do prázdna, a i když Tom slyšel v jeho hlase poměrnou nechuť z jeho návštěvy, přesto se tím nenechal odradit a vstoupil. Zavřel za sebou dveře a obešel postel zleva, protože to místo bylo tentokrát volné. Agent seděl na pravé polovině nahnutý pod slabý kužel světla, který vydávala lampa, aby vůbec viděl na to, co psal.
„Píšeš milostný dopis?“ uchechtl se Tom, když viděl, kolik zmačkaných papírů do kuličky se válelo na přikrývce, pod kterou byl agent do pasu přikryt, a nějaké se dokonce válely i vedle postele z druhé strany.
„To sotva,“ zabručel Bill, ale nenechával se ve své činnosti nijak vyrušovat. Dokonce ani nereagoval na fakt, že Tom nadzvedl okraj přikrývky a bez ptaní vklouzl do příjemného tepla, které Bill za tu dobu, co byl v posteli, stihl vyprodukovat svým vlastním tělem. Tom okamžitě úlevně vydechl, odpočívaje v měkkých přikrývkách, obklopen teplem a agentovou vůní. Zavrtal se do peřin jako by se chystal ke spánku a otočil se tělem k očividně zaneprázdněnému agentovi, který tu a tam přeškrtl nějaké slovo, občas naklonil hlavu, a když zrovna přemýšlel nad dalším slovem, mračil se a ťukal perem do bloku, který držel.
„Co to teda píšeš?“ Bill se zevnitř kousl do tváře a ujistil se, že Tom ze své pozice nemůže mít šanci cokoli z napsaného obsahu přečíst.
„Seznam,“ odpověděl stručně.
„Nákupní?“ zažertoval Tom.
„Obětí,“ pronesl Bill ledově. „To jsou seznamy lidí, které jsem už eliminoval z tohoto světa,“ ukázal na zmuchlané kuličky papíru, „a tady jsou jména těch, kteří jsou na řadě,“ poklepal perem na hustě popsanou linkovanou stranu a jen letmo ji natočil k Tomovi, aby stihl zahlédnout jen rozsah popsané strany. V Tomově obličeji se objevilo čiré zděšení a brada mu spadla dolů, když přejel pohledem po zhruba šestnácti nedbale zmačkaných kuličkách, raději nepřemýšleje, kolik řádků, a tudíž kolik jmen mohla obsahovat jedna strana. A co teprve fakt, že papír měl dvě strany a vešlo by se na něj celkem 6 sloupců jmen.
„A tímhle se jako bavíš těsně před spaním?“ vykvikl a podíval se na agenta jako na nějakého masochistického šílence, který se v tomhle vyloženě vyžíval.
Bill teatrálně zakoulel očima, vydal ze sebe jednoznačně otrávený skřek, třískl perem mezi rozevřené strany bloku a tvrdé desky rázně zavřel, čímž psací potřebu uvěznil zhruba uprostřed bloku, který posléze zastrčil do zásuvky nočního stolku, kam nakonec nacpal i všechny zmařené stránky.
„Nemůžu uvěřit, že jsi mi na to skočil,“ zavrtěl Bill hlavou.
„Co to do prdele…?“ zamračil se Tom a zalapal po dechu, když dokázal v Billově obličeji rozeznat velmi slabý náznak pobaveného úšklebku. „Ty… ty…! Vážně bys mě měl přestat takhle děsit! Není to vtipný,“ zavrčel Tom dotčeně, že už zase agentovi skočil na špek.
„Dovolil bych si nesouhlasit,“ podotkl Bill nonšalantně. Tom jen zavrtěl hlavou a raději to dál nerozmazával.
„Proč to tedy nedoděláš? Ať už je to cokoli.“
„Musím na to mít klid a čistou hlavu. Do zítřka to snad vydrží,“ vydechl Bill a otočil se k Tomovi, vysílaje k němu významný pohled.
„Jdu spát,“ naznačil Bill.
„Oh! Tak dobrou noc a hezké sny?“ nabídl mu Tom opatrně.
„Tobě taky,“ vrátil mu agent skoro až mile. „V tvé ložnici,“ ukázal na dveře.
„Já už jsem se uvelebil,“ zakňoural Tom a názorně se na matraci spokojeně zavrtěl a blaženě se usmál.
„Myslím to vážně,“ řekl Bill, ale nevypadal, že by Toma vytáhl z pokoje za vlasy, kdyby nechtěl odejít sám. Tom stáhl andílkovský výraz v obličeji na neutrální a vážně se na svého bodyguarda podíval.
„Nech mě tu prosím?“ požádal rozhodným hlasem.
„Proč?“
„Protože chci být s tebou?“ pohodil Tom lehce dlaní a odolal pokušení protočit očima. „Měl jsem dojem, že jsem se v tomhle ohledu vyjádřil dost jasně. Já to neberu jen jako příležitostné muchlování,“ připomněl mu Tom. Druhý muž poraženě zavrtěl hlavou a unaveně si prsty protřel obličej.
„Co z toho budeš mít, když tu budeš spát?“ žblebtl Bill zpoza dlaní tlumeně.
„Nejspíš to, co z toho má člověk, který může usínat vedle člověka, kterého má rád?“ nabídl mu.
„Což je…“
„Kruci, Bille. Nezkoušej mi tvrdit, že nevíš, co člověk cítí, když usíná vedle člověka, kterého má rád a na kterém mu záleží. Nevěřím tomu, že jsi nikdy neusínal vedle někoho, ke komu bys něco cítil,“ odpověděl Tom mírně frustrovaně. Tohle agentovo předstírání mu poměrně lezlo krkem. Byla sice pravda, že si nemohl být jistý agentovým vyvrcholením při jejich malé eskapádě u Toma v pokoji, protože oba na sobě měli oblečení, Bill nebyl zrovna emocionální člověk, tudíž nemohl poznat dosáhnutí jeho vrcholu ani z tváře ani z výrazných zvuků, a pak se také okamžitě po Tomově orgasmu zvedl a z pokoje odešel, takže na Tomovi nezůstal ležet dostatečně dlouho, aby druhý muž mohl cítit, jak tvrdost pod vrstvami oblečení v jeho klíně pomalu mizí, nebo naopak setrvává, protože orgasmu nedosáhl. Nic z toho ale nebylo důkazem, že by agent takové pocity vůbec nerozpoznával.
„To netvrdím,“ přiznal agent ztěžka.
„Koukni, já moc dobře vím, kde ty v tomhle všem stojíš, ale taky bych dal ruku do ohně za to, že to, co děláme, je ti příjemné, i když bys to nikdy nepřiznal ani sám před sebou, ale vážně bych byl rád, kdyby to pro tebe bylo něco víc, než jen vyhovění mi a uspokojení mých citů. Jestli mě líbáš, protože to chci já, ale ty z toho nemáš ani špetku potěšení, tak mi to řekni, protože bych se cítil jako největší sobec, kdybych tě měl líbat a ty mezitím přemýšlel nad tím, jak dlouho budeš muset ještě zůstat, dokud nebudu mít dost,“ vyložil Tom karty na stůl, protože ačkoli byl Bill jednoznačně dominantní osobnost, v jejich případě měl pocit, že se jen podvoluje tomu, co si jeho klient přeje a mlčky všechno plní.
„Já ti řekl, že ode mě se žádných citů nedočkáš,“ připomněl mu Bill.
„Jasně. Tahle tvoje slova umím už málem zpaměti. Chtěl bych jen vědět, jestli by to bylo jiné, kdybych nebyl tvůj klient. Kdybychom se potkali za jiných okolností.“
„Kdybychom se potkali za jiných okolností, nikdy bychom spolu nebyli tak dlouhou dobu zavření na jednom místě bez možnosti odchodu a ty bys nikdy z čiré sexuální frustrace nezačal přemýšlet nad tím, jaké to je s druhým mužem, takže ne. Nebylo by to jiný. Pochybuju, že bychom si za jiných okolností vyměnili alespoň pohled.“
„Tak to si nemyslím,“ oponoval mu Tom.
„Co na mně vůbec vidíš?“ rozhodil Bill rukama a podíval se na druhého muže. „Oba víme, že ukazuju jen všechny svoje chyby a špatné vlastnosti,“ konstatoval Bill.
„A to je možná důvod, proč tě mám pořád zatím jen rád, protože kdybych poznal tvé přednosti a pozitivní vlastnosti, už dávno bych se do tebe zamiloval.“ pomyslel si Tom v duchu a samotného ho ta myšlenka zaskočila, ale projela jeho myslí tak rychle a spontánně, že ji nedokázal zastavit.
„Nevím,“ pokrčil Tom ramenem. „Ale teď s odstupem času vím, že jsem to viděl hned v ten den, kdy jsme se poprvé potkali, jen jsem to nevnímal s ohledem na to, co všechno se kolem dělo. Tady jsem dostal čas vnímat i jiné věci, než jen to, že jsem tu zavřený, ty se chováš jako kretén, že se nemůžu spojit se svými přáteli a tam venku jsou lidi, kteří mi jdou po krku,“ snažil se Tom vysvětlit. Bill se na něj podíval a zůstal na něm viset pohledem, i když to vypadalo, že jen zakotvil na jednom bodu v pokoji a daleko více se soustředí na své myšlenky než na to, na co se dívá.
„Jsi vůbec odsud?“ zeptal se Tom najednou zničehonic a jasně mohl vidět, jak agenta vyrušil z hlubokého přemýšlení.
„Cože?“
„Jsi odsud z města?“
„Samozřejmě,“ potvrdil mu druhý muž.
„A kde bydlíš, když zrovna nepracuješ na nějakém případu?“ Bill si hlasitě odfrkl a s neupřímným úsměvem se podíval na muže vedle.
„Za žádných okolností mě nepřinutíš, abych ti prozradil svoji adresu. Možná nejsi padouch, který by toho mohl zneužít, ale ani tak to ze mě nedostaneš,“ máchl Bill rukou, což značilo rázné ukončení této konverzace a to jednou pro vždy. Tom protočil oči.
„Neptám se na přesnou adresu. Chci jen vědět, jestli bydlíš tady ve městě, nebo někde úplně jinde.“
„Mám služební byt tady ve městě. Víc ti neřeknu.“
„Víc jsem ani vědět nepotřeboval. Bože! Děláš jako bych z tebe tahal plány na atomovou bombu,“ pronesl Tom ironicky.
„Na co potřebuješ vědět, kde bydlím?“
Tom po agentovi šlehl nejistým pohledem a poté se přisunul až k jeho tělu. Vsunul dlaň na agentův krk, takže prohlubeň mezi jeho palcem a ukazováčkem spočinula pod mužovým uchem. Bez ptaní se vpil mezi mužovy pootevřené rty a procítěně je políbil.
„Chtěl jsem si být jen jistý, že až se odsud dostaneme a ty třeba dostaneš nějaký čas volno, abys nabral síly a energii na další případ, zůstaneš tady ve městě a nepojedeš někam na druhou stranu zeměkoule,“ usmál se Tom a přejel palcem po agentově líčku.
„Proč?“ pípl Bill a v duchu zaklel, když ho z nějakého důvodu jeho hlas zradil a on svoji otázku hlesl téměř bez dechu.
„Protože bych v tomhle rád pokračoval i mimo tuhle bublinu, ve které jsme teď zavření. Až tohle skončí, nebudeš mít ke mně žádné povinnosti ani závazky a nebudeš se muset bát, že když dáš průchod svým citům, že to ovlivní tvoje stoprocentní profesionální chování.“
„To myslíš vážně?“ ujišťoval se agent, ale nedal na sobě znát, jak moc touží po odpovědi.
„Naprosto,“ přikývl Tom s vážnou tváří.
Bill se zadíval do Tomových hnědých a odhodlaných očí a nepatrně pohnul hlavou v náznaku přikývnutí, které vyjadřovalo spíše lhostejnost a nedůvěru v jeho slova, než souhlas, ale byl to dobrý začátek. Pořád lepší, než kdyby se mu agent vysmál a rovnou ho poslal ke všem čertům.
Když se Tomovi nedostalo žádné negativní reakce, stáhl si agenta k sobě na matraci do vodorovné polohy a jelikož Bill čekal, že ho Tom bude chtít zase líbat, ulehčil mu práci tím, že mírně pootevřel rty. Jaké překvapení ho čekalo, když druhý muž schoval svůj obličej do agentova krku a zkušeně začal zpracovávat kůži na všech místech, kde to měl sám rád, nebo kde se dalo očekávat, že byla kůže příliš citlivá na to, aby to u laskané osoby nevyvolalo žádnou reakci. Kdyby Bill nebyl Billem, určitě by minimálně slastně vydechl, ale s jeho nynější osobností pod sebou Tom jen cítil drobné škubnutí a napnutí jeho těla.
„Mmmm,“ zamručel Tom blízko agentova ucha a přejel nosem po kosti za ním. „Opět nebylo po ruce nic jiného než můj sprchový gel?“ zeptal se laškovně.
„Můj došel,“ hlesl Bill na svoji obhajobu.
„To je škoda. Moc krásně na tobě voněl,“ přiznal mu Tom hluboko posazeným hlasem a vrátil se k laskání agentova krku, které pomalu začalo sklouzávat dolů ke klíčním kostem, které vykukovaly nad okrajem trika na spaní. Bill polkl a na matraci se posunul do pohodlnější pozice, odvraceje nevědomky tvář na opačnou stranu, než kde byla Tomova ústa přitisknuta k jeho krční tepně. Zahleděl se na žlutě osvícenou stěnu pokoje a levou dlaní křečovitě sevřel přikrývku, což jednak uteklo Tomovu zkoumavému pohledu, jelikož byla agentova ruka schovaná za jeho tělem, a jednak tak ventiloval veškeré pocity, kterým nehodlal povolit, aby opustily jeho ústa.
Tom neměl v úmyslu agenta svlékat, aby mohl ve svém objevování jeho těla pokračovat, protože by to znamenalo moc práce. Agent byl přikrytý pokrývkou, a navíc bylo v pokoji poměrně chladno. Místo toho jen shrnul horní okraj přikrývky dolů k agentovým bokům, tudíž zakrývala jen dolní polovinu jeho těla. Pravou dlaní si otočil agentův obličej zpět k sobě a vášnivě ho políbil. Nejen protože po tom toužil, ale protože chtěl alespoň trochu odvést pozornost od toho, k čemu se chystala jeho levá ruka po tom, co opustila Billovu tvář a odvážně sjela středem jeho hrudníku až k jeho pasu, kde vklouzla pod agentův spací úbor a pohladila jeho horké pevné břicho. Tom bloudil dlaní nejdříve pouze v oblasti břicha a boků jen příležitostně zajížděje prvními články prstů na žebra a do oblasti žaludku, dokud neobjal pravou paží agentovo tělo, za bedra jej mírně nenadzvedl a nevyhrnul jeho tričko tak vysoko, jak mu to jejich pozice dovolila. Povolil stisk a nechal Billa klesnout zpět na matraci. Ukončil polibek, do kterého se agent tak horlivě zapojoval, a otevřenými polibky putoval po bradě a středem mužova hrdla na jeho hrudník, přičemž musel jeho jemnou pokožku na chvíli opustit, když přeskakoval srolovaný kus oděvu, který se nacházel těsně pod jeho klíčními kostmi. Sklonil pohled k agentově propíchnuté bradavce a souhlasně zamručel. Prsty se jal seznámit s tou kovovou ozdobou. Pohrával si s ní tak dlouho, dokud bradavka, kterou piercing procházel, neztuhla a muž na matraci nepoložil hlavu na polštář a tiše nevydechl.
Bill v duchu děkoval všem svatým, že si stihl – i když bolestně – skousnout spodní ret, aby nezasténal blahem, když prsty z jeho bradavky zmizely a nahradila je horká vlhká ústa, která to místo objala rty a schovala uvnitř, aby přes něj mohl okamžitě přejet mrštný jazyk, který hravě šťouchal do toho malého kroužku, nebo přes něj silně přejížděl celou plochou teplého jazyka.
Kloubky na Billově levé ruce, která nepříčetně drtila povlečení, byly naprosto bílé. V mžiku však stisk uvolnil a rychle sáhl dolů, aby prsty omotal okolo zápěstí, které se stihlo ztratit pod gumou jeho spodního prádla.
„Co to děláš?“ vzhlédl Bill k muži a snažil se rychle vrátit svůj dech do normálu.
„Co myslíš?“ naklonil Tom hlavu ke svému rameni, ale nijak nepospíchal s vytáhnutím své ruky z mužova klína. Jeho prsty ležely na agentově naběhlém penisu a ve skrytu duše byl rád, že jeho činnost byla přerušena. Nechtěl přestat, jen si potřeboval zvyknout na fakt, že poprvé pod svou rukou cítí přirození jiného muže.
„Proč?“ zamračil se Bill. Zdálo se, že tahle otázka byla v ten večer jeho nejoblíbenější.
„Chci si být jistý, že sis to předtím u mě v ložnici užil stejně tak jako já, když jsi nezůstal dostatečně dlouho, abych si byl jistý, že nebudeš odcházet pryč bez uvolnění,“ pověděl mu zaobaleně. Bill se nadechl, aby něco řekl, ale Tom ho zadržel. „Nic neříkej. Nebude mi vadit, když to bude 2:1,“ usmál se drze a zkušebně pohnul prsty, aby zjistil, jestli ho Bill znovu zastaví, nebo tomu nechá volný průběh. „Jen si lehni a uvolni se,“ zamručel Tom a sehnul se, aby Billa políbil do prohlubně v úpatí jeho krku, odkud se polibky rozutekl po celém trupu. Bloudil po jeho kůži sem a tam, zatímco dlaní, která byla stále v zajetí agentova stisku, zajel hlouběji do jeho spodního prádla, překrývaje rozevřenými prsty celou oblast Billova rozkroku. Billova ruka byla tím pohybem vypuzena na Tomovo předloktí, odkud zmizela zpět podél jeho těla a vrátila se ke svírání čehokoli, co mohla sevřít v pěst. Jeho pravá ruka se však usídlila na Tomově rameni a zarývala bříška prstů do jeho trička na spaní. Spíše než jako ventil všech pocitů, měl Tom dojem, že ji tam agent položil, aby ho ze sebe mohl shodit kdykoli, kdy to uzná za vhodné, nebo si uvědomí, že zašli příliš daleko.
Tom si nebyl jistý, jak se cítit ohledně faktu, že sahá na intimní místa jiného muže, proto se více soustředil na péči, kterou věnoval Billovu hrudníku. Prozatím jen hladil tvrdnoucí penis svého bodyguarda a poslepu se seznamoval se záhyby jeho vzrušení. V podstatě kopíroval pohyby, které používal, když ležel na zádech a uspokojoval sám sebe. Pokud nebyl už tvrdý, vždycky začínal škádlivým a poté intenzivním hlazením, což se zdálo být tím správným postupem, který působil i na agenta. Jeho ústa byla jako vždy němá, ale způsob, jakým se hýbalo jeho tělo a mlčky k němu promlouvalo, byl pro Toma dostatečným důkazem, že si počíná dobře a druhému muži je to příjemné. Kůže pod jeho lačnými rty se napínala a zahřívala, jak se vzrušením stoupala i teplota agentova těla. Cizí dlaň, která se pohybovala v Billových intimních partiích, byla nejistá, ale přesto odhodlaná a Bill jen marně vzpomínal, kdy naposled se takhle dotkl sám sebe, natož tak kdy naposled nechal někoho jiného, aby se ho takhle dotýkal. Lhal by ale, kdyby tvrdil, že mu byly Tomovy zkoumavé dotyky nepříjemné. Nesahal sice na místa, kde to měl Bill nejraději, ani s takovou intenzitou, ale i tak to bylo příjemné a Bill měl také na mysli fakt, že se jeho klient takto dotýká jiného muže poprvé, tudíž se dalo počítat s tím, že jeho pohyby budou nezkušené, i když se stejného orgánu dotýkal jistě již nespočetněkrát v rámci vlastního sebeuspokojování.
Hlazením zhrublými bříšky prstů, mnutím a stiskáváním látku agentova prádla brzy napínalo jeho plně vzrušené mužství připravené na uvolnění. Tom tedy přestal ve svém škádlení a omotal prsty kolem tvrdého orgánu. Nenápadně stáhl lem prádla z agentových boků až pod jeho varlata, aby o pár minut později nebylo díky jeho pravidelné stimulaci potřísněno agentovým vrcholem, který v několika dávkách dopadl na jeho napnuté břicho. Tom nepřestával hýbat zápěstím nahoru a dolů, dokud se agentovo napjaté tělo nezhroutilo na matraci a neuvolnilo se. Teprve pak položil ochabující penis a přes Billovo tělo se natáhl na noční stolek, kde bylo rozbalené balení papírových kapesníčků a vedle něj jeden zmuchlaný použitý, což bylo pochopitelné. I Tom si všiml, že v domě smrká častěji než normálně.
Jemnými a opatrnými pohyby Billa očistil, schoval jeho uspokojený orgán do spodního prádla a upravil gumu na jeho bocích a podbřišku. Poslepu shodil zmačkané kapesníčky i zbylé balení na podlahu a něžnými procítěnými polibky se vracel středem horní poloviny těla od okraje prádla přes podbřišek, břicho, mezi prsními svaly, krk a bradu, dokud se nevytáhl až k agentovu obličeji, kde zajal jeho rty v hlubokém polibku, který muže připravoval o dech, který teď tak rychle vháněl do svých plic po tak dechberoucím vyvrcholení.
„Máš můj obdiv,“ zašeptal mu Tom do úst. „Tvoje sebekontrola je vážně obdivuhodná, ale přede mnou se ovládat nemusíš,“ pověděl mu, a když viděl, že agent znovu zrychleně dýchá, uchýlil se k líbání celého jeho obličeje drobnými polibky. Zároveň stahoval Billův srolovaný svršek zpět k jeho pasu a oba je následně přikryl. Mezitím, co se Bill vracel ze svého opojení, Tom čekal, dokud se jeho klín nevrátí do normálu, aby se druhý muž necítil povinen mu něco oplácet. Jakmile se uklidnil, zapřel se o levé předloktí, přitiskl se svým tělem k agentovu boku a pravou nohu vložil mezi ty agentovy. Překryl jeho polovinu hrudníku tím svým a shlížeje dolů, přejížděl prsty po obličeji muže pod sebou. Kreslil na jeho čele a tvářích nesmyslné obrazce a uvolněně se usmíval. Zahýbal obočím, když k němu Bill konečně otočil tvář, jeho dech v normálu a výraz v obličeji opět nic neříkající.
„Tohle je ta chvíle, kdy mi řekneš, jaký jsem byl, popřípadě kolik lekcí tréninku budu potřebovat,“ zahýbal obočím laškovně a zasmál se, když Bill protočil oči. Tom položil své pravé předloktí na Billovu hruď a o ruku si opřel bradu, aby na Billa viděl. „Líbilo se ti to?“ zeptal se zvědavě.
„Hmmm,“ zabručel Bill neurčitě, otrávený, že o tom musí mluvit. Tom si hlasitě povzdychl. Muselo na něm být vidět, že ho mrzí, že s ním Bill nekomunikuje tak, jak by si Tom přál. Zvlášť po tom, co spolu teď prožili.
„Vážně bych si přál, abys se mnou mluvil,“ posteskl si Tom.
„Mluvím s tebou,“ oponoval mu Bill.
„Já vím… jen…“ Tom se zamyslel, co vlastně chtěl říct, a především to, co si mohl dovolit říct, aby agenta zbytečně nenamíchl. „To je jedno. Nech to být,“ řekl Tom nakonec poraženě a slezl z Billova těla vedle na mnohem studenější polovinu matrace. Nechtěl vypadat jako nějaká přísavka, když o to Bill očividně nestál.
„Dobrou, Bille,“ řekl Tom zničehonic a vyhoupl se do sedu, aby ze sebe mohl shodit přikrývku a vstát.
„Kam jdeš?“ zeptal se Bill a tentokrát se ani nesnažil skrýt zmatení vepsané ve svém výrazu, když se posadil na posteli a nechápavě zíral na druhého muže, jak se blíží ke dveřím.
„K sobě,“ odpověděl Tom a vzal za kliku.
„Proč?“
„Protože o mě očividně nestojíš, což jsi mi dal vlastně najevo, už když jsem sem přišel, ale já si zřejmě opět prosadil svou a ty jsi mě tu nechal jen proto, že jsem to chtěl já, takže půjdu k sobě,“ vysvětlil mu Tom a proklouzl ven. Zavřel za sebou dveře a vážně ho nezajímalo, že mu Bill řekl, aby se vrátil. Místo toho prostě zamířil do svého pokoje a vlezl do postele, která za to dobu, co v ní neležel, naprosto vychladla, a Tom se otřásl, když studené přikrývky přikryly jeho chodidla.
„Ježiži! Proč nemůžu mít pokoj, kterej se dá zamknout?!“ zavrčel naštvaně, když se dveře od jeho pokoje otevřely.
„Protože je to proti bezpečnostním pravidlům,“ odvětil mu Bill a přešel k posteli.
„To byla řečnická otázka,“ vrátil mu Tom nabroušeně. „Jdi pryč. Já tě tu nechci,“ vyzval agenta k odchodu a vlastně ho vůbec nepřekvapilo, když ho muž neposlechl, zatímco se suverénně tlačil pod přikrývku k Tomovi.
„Přestaň se chovat jako uražené dítě,“ řekl Bill.
„Nechovám se jako dítě. Jen ti dávám ochutnat tvoji vlastní medicínu,“ podotkl Tom.
„Líbilo se mi to a přežiju, když budeme spát v jedné posteli, spokojený?“ podíval se Tomovi tvrdě do očí.
„Tak to ani omylem! Ne když se u toho tváříš, jako bys žvýkal citrón. Spíš to vypadá, že by sis radši vyrval jazyk z pusy, než bys normálně přiznal, že se ti to líbilo,“ zahřměl Tom a šťouchl do agentova těla, které se přisunulo na jeho vkus až moc blízko.
„A co chceš slyšet? Mám tady dvě hodiny pět ódy, jak úžasně jsi mi to udělal? Promiň, ale to se nestane, protože bych lhal. Chceš pravdu? Už jsem zažil lepší věci. Tady ji máš!“ Tom zalapal nejdřív po dechu, než se vzpamatoval.
„Čím dal lepší, Bille, čím dál lepší. Víš co? Příště si to udělej sám!“ prskl po něm Tom a to ne proto, že by se Bill dotkl jeho ega, ale že se k tomu všemu choval ještě tak arogantně.
„Takže co? Teď to tady bude šlapat podle tebe? Co řekneš, to bude platit? Když budeš chtít spát se mnou v posteli, tak prostě budeš, a když ne, tak mě vyhodíš? A já nebudu mít právo k tomu nic říct?“
„A co jsi k tomu říkal do teď?“ odfrkl si Tom. „Vůbec nic. Takže se prakticky nic nezmění,“ uchechtl se Tom sarkasticky. Bill tiše zavrčel.
„Já chápu, že porozumět druhému člověku je občas těžké, ale ty jsi vážně extrém,“ podotkl Bill.
„Ne. To jen tobě zřejmě chybí znalosti ze základních mezilidských vztahů, nebo sis je vymazal z hlavy, když jsi prošel tou úžasnou proměnou, aby z tebe byl bezchybný agent,“ odtušil Tom a praštil sebou na bok co nejdál od agenta, aby na něj vůbec neviděl a už vůbec se ho nijak nedotýkal. Bill sebou po jeho vzoru taky praštil, ale s tím rozdílem, že dopadl zády na matraci a zůstal zírat do stropu, aniž by něco říkal.
„Myslel jsem to vážně, Bille,“ pronesl Tom hrubým hlasem. „Chci, abys odešel,“ zopakoval mu.
„Ale já to nechci,“ prohodil Bill ledabyle, skoro až provokativně.
„Přestaň se přetvařovat! Děláš to akorát tak naschvál, protože kdybys chtěl zůstat, netvářil by ses, jako bys ležel na rozžhaveném uhlí.“
„A jak se mám asi tak tvářit, když jednak mluvím s tvými zády a jednak vedu tak hloupou konverzaci uprostřed noci, kdy bychom měli už dávno spát?“
„Já chtěl spát. To ty jsi to musel celé zkazit, takže jestli chceš teď spát, tak se vrať k sobě a já slibuju, že už do tvé ložnice nikdy nevkročím.“
Billovým hrudníkem zabublala vlna vzteku. Rázně sáhl po Tomově rameni a otočil ho na záda, aby mu viděl do obličeje. Tom záměrně zůstával pohledem stočený na stranu, aby si agent v jeho očích nemohl přečíst pravdu – a sice že ve skutečnosti nechtěl nic jiného, než aby agent zůstal a usínal vedle něj.
„Minule to očividně fungovalo, takže si znovu pojďme ujasnit pár věcí, než vážně ztratím nervy,“ zahučel Bill a držel Toma přišpendleného k matraci, aby se nemohl převalit zpět zády k agentovi.
„Co si chceš ještě ujasňovat?“ nechápal Tom, ale otočil obličej k Billovi a dal si extra záležet, aby vypadal dostatečně otráveně.
„Podmínky, za jakých tady spolu budeme fungovat,“ objasnil mu Bill.
„No tak to tady už dlouho nebylo,“ protočil Tom očima a vleže si vyzývavě založil ruce na hrudníku.
„Přestaň se chovat jako idiot a pojďme pro jednou mluvit vážně!“
„A co si myslíš, že celou dobu dělám? Že si z tebe střílím? Jasně jsem ti řekl, že to jako hru neberu, tak co čekáš, že ti řeknu?“ rozohnil se Tom. „Chceš podmínky? Fajn. Jednu bych měl. Nechám tě na pokoji a nebudu tě nijak otravovat pod podmínkou, že mi řekneš, jak se ohledně toho mezi námi cítíš, ale řekni mi to ukrutně po pravdě, protože jinak je tohle poslední konverzace, kterou spolu povedeme, protože už mám dost všech těch lží, přetvářek a prázdných slov,“ našpulil Tom mírně ústa, což bylo součástí jeho naštvaného výrazu.
Agent pustil rameno svého svěřence a dosedl zpět na matraci. Usilovně přemýšlel, jestli znovu zalhat – tentokrát daleko přesvědčivěji, aby to muž před ním spolkl i s navijákem, nebo pro jednou říct pravdu.
„Nevadí mi to,“ řekl nakonec. Nebyla
to úplně pravda ani úplně lež, ale jako odpověď to snad bude stačit.
„Nevadí ti to,“ zopakoval Tom, protože nevěděl, jak se ohledně této odpovědi cítit. „Tak proč mě od sebe neustále odháníš?“ zeptal se logicky.
„Protože nechci, aby sis na to zvykl, myslel si, že tohle někam povede, nebo hůř, že do toho úplně spadneš,“ vysvětlil mu Bill. Tom se dramaticky nadechl.
„Opět jedna z vět, která vůbec nedává smysl, ale budiž. Chceš podmínky, co takhle podmínka, že já přestanu tlačit na pilu a ty na oplátku vyvineš trochu vlastní iniciativy?“ navrhl Tom. Agent se zamračil.
„Jestli čekáš, že půjdu na kolena, kdykoli půjdeš kolem, tak to se pleteš!“
„Sakra, Bille! Už tisíckrát jsem ti řekl, že tohle není o sexu! Měl jsem na mysli, že mě sám od sebe políbíš, že přijdeš večer spát za mnou, sedneš si na pohovce hned vedle mě a ne na druhý konec pohovky, jako bych byl prašivý, a podobné věci,“ vysvětlil mu.
„Fajn,“ prohodil Bill ledabyle. Tom se zamračil. Nechtělo se mu věřit, že by na to agent přistoupil tak rychle a bez dalších vlastních podmínek, ale rozhodl se dál nehádat.
„Takže už můžeme jít v klidu spát?“ Bill hodil rameny a začal se ukládat do pohodlné pozice. Tom si hlasitě pročistil hrdlo a významně se na Billa podíval. Agent ustal ve svých pohybech a podíval se na muže vedle sebe, který měl lehce pozvednuté obočí a ve tváři očekávající výraz. Bill zúžil oči a semkl čelist, ale nakonec se naklonil a krátce se vpil do Tomových rtů v polibku na dobrou noc.
„Dobrou, Bille,“ popřál mu Tom ještě slovy a hodlal ho zezadu obejmout a přitulit se, když se v mžiku ocitl na svém pravém boku s agentem nalepeným na jeho zádech a ostrým dechem u svého ucha.
„Zapomněl jsi na jednu podmínku,“ promluvil Bill tak blízko, že se rty lehce otíral o Tomovo ucho. „Já jsem ten nahoře. A to ve všem,“ zašeptal podivným tónem hlasu, ve kterém se mísilo varování, dráždění i výsměch zároveň. Tom polkl a setrval v určené poloze, zatímco agent ulehl za něj a uvolnil své tělo. Ruka, která objala Tomovo tělo, byla majetnická, jasně dávala najevo, kdo je tu šéf a nepřipouštěla žádný odpor. Moc něhy nebo citu v tom objetí Tom nenašel, ale byl to rozhodně dobrý začátek.
Překryl tedy hřbet agentovy ruky svojí dlaní a opřel se o jeho hruď. Bylo to sice divné a Tom měl nutkání je oba přetočit do pro něj daleko přirozenější polohy, ale když Bill přistoupil na jeho podmínku, on bude muset přistoupit na tu jeho a smířit se s tím, že poprvé nebude on ten dominantní článek. Ani ve vztahu ani v posteli.
Příště: „Na tenkém ledě“
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 10
Já z těch dvou vážně nemůžu! 😀 Nemohla jsem si pomoct, ale prostě jsem tě těch několik posledních odstavců musela strašně smát. Tom se tak strašně moc vlezle snaží, až se Billovi nedivím, že by ho občas nejraději zabil on sám osobně. Ale na druhou stranu je úžasné sledovat, jak Bill sám se tak moc snaží, aby neukázal ani tu sebemenší emoci, ale přitom Toma nedokázal nechat odejít a ještě za ním nakonec sám přišel, i když jen pod podmínkou, že to on je vždycky ve všem ten nahoře 😀
Perfektní!
Já jsem na tom dost podobně jako Zuzu. U posledních odstavců jsem se dost smála, jednoduše mi ti dva za všechny ty díly připadají už trošku směšní. 😀 Je docela zvláštní pozorovat vývoj jejich vztahu a na jednu stranu jsem ráda, že se to posunuje, ale nějak nevím, co si myslet o Billovi. Mám z ěj pocit, že se prostě přizpůsobil a stejně nic takového nechce. Pravděpodobně to bude kvůli těm jeho potlačeným emocím, ale já bych nemohla být na Tomově místě. Jsem emocionální člověk každým soulem a potřebuju, aby lidi okolo mě emoce také ukazovali, takže mi občas Bill ještě pije krev, ale to už je můj problém. A stejně jak napsala Zuzu, i já musím souhlasit s tím, že Tom se až MOC snaží. Mám Toma šíleně moc ráda, ale někdy si říkám, proč seaž tak snaží. Že by semu Bill líbil až tak moc? 🙂
Jsem moc zvědavá na další vývoj! 🙂
Děkuji! ♥
Tom to má s Billem těžké, ale je vidět, že ani Billovi není Tom lhostejný. Jinak by ho nenásledoval do jeho pokoje.
Jsou trošku jako malí spratci, oba. 😀
Díky, těším se na pokračování.
Musím přiznat, že jsem na Tvé povídky narazila úplnou náhodou a tuhle povídku jsem přečetla jedním dechem (a to rozepsané povídky nečtu 😀 )Jsou úžasní, líbí se mi jak je Bill ten dominantní. Stejně tak jsem přečetla všechny povídky, které tu máš a musím říct, že tvůj styl psaní je ohromující. Zatím jsem nenašla žádnou autorku, u které by mě dostali všechny povídky. Prosím piš dál, máš úžasný styl psaní, dokážu si představit že by jsi napsala knihu, protože to člověka drží a nepustí.
Sakra, stejně j eto k sobě navzájem táhne, tak ať už…..
Ti dva jsou uzasni 😀 i ja se smala tomu, jak dopadl Tom, chudak dominantni samecek a musi se nechat "preprat" Billem.
Moc hezky dil, dekuji ^^
Skoro by mi bolo až Billa ľúto xi… Tom ho dostane, nech sa Bill snaží akokoľvek. Robí presne to, čo od neho Tom chce! Len nie tak, ako to chce. Iná sranda toto! Dakujem, dnes som sa fakt zabavila. :-p
Tak to bylo perfektní Tom ví jak na Billa a Bill má pocit že musí mít na vrch ale Tom se mu pomalu a jistě dostava pod kůží.