Billovo zvrhlé druhé já 1.

autor: ZoE
betaread: Helushka

Ale ne. Už je to tu zas!

„Já – chci – SPÁÁÁÁT!!!“ křičím sám na sebe ve své hlavě.

„Chci SPÁÁÁT!“

„Já vím, Bille, jsi unavený a chce se ti spát … ale co tvá touha? Tvůj neutuchající chtíč? Musíš jej uspokojit! Bille, ty musíš!!“ zní ten druhý, podivně klidný hlas v mé hlavě.

Jasně že mám na to chuť, potřebuji se uspokojit, ale když mně se chce tak strašně spáááát a dlouze zívnu.

„Ale Bille, ty to potřebuješ,“ podmanivě si mé druhé já tvrdě prosazuje svou.

Víčka jsou tak těžká, že je už sotva cítím, za to velmi dobře cítím svou pravačku nezadržitelně se blížící k mému rozkroku.

Uchopuji své přirození a automaticky začnu pohybovat rukou nahoru a dolů. Nechci to a v podstatě usínám, ale druhé já mě zcela ovládá.

Jakmile dosáhnu vrcholu, úplně vysílen konečně upadám do říše snů.

Ráno se probudím celý ulepený.

„Co to, sakra, je?“ naštvaně zabručím.

„To je snad… no jasně že jo, se snad zblázním!!!“ nevrle syčím.

Už zase a už zase si to vůbec nepamatuji.

Jak je to jenom možné? Vyhoním si ho, tedy snad jsem to byl já a nevím o tom.

V tom se otevřou dveře mého pokoje a dovnitř vchází Tom.

Hned si všimne bílého fleku na spodku od mého pyžama a mé pravačky, ve které se leskne zaschlé sperma.

„Ehm, neruším?“ A zatváří se rozpačitě.

„Ale ne, jen pojď dál, to jsou jen pozůstatky po divoké noci,“ řeknu jakoby mimochodem.

„Wow, tak po divoké noci?“ A pobaveně se usměje.

„Jo, jo, po velmi divoké noci, jen si to jaksi nepamatuji,“ řeknu téměř nepřítomně.

„Cože? Ty si tady málem urveš ptáka, zacákáš se od hlavy až k patě a nepamatuješ si to?“ nevěřícně na mě Tom zírá.

„Hm, tak nějak. Proč jsi přišel, Tomi?“ snažím se změnit téma.

„Málem bych zapomněl. Kettyna, moje dvorní kadeřnice, šla na mateřskou a já nutně potřebuji upravit dredíky. Myslíš, že by se mě mohla ujmout ta tvoje smečka „vystajlovaných“ kadeřníků?“ A nervózně čekám na Billovu odpověď.

„Hm… když je pěkně poprosím…“ ozve se z koupelny.

„Dám ti za to další lekci v řízení, Billíku!“ I když nerad, v duchu dodám.

„Ve tvém Cadilláčku, Tomi?“ radostně vypísknu a vystrčím hlavu z koupelny.

„Joooo, v mém Cadilláčku.“ A už teď lituji toho, že jsem to navrhl.

Bill je totální analfabet, co se aut týče. A chudáci autíčka neskutečně trpí, když je můj brácha za volantem. Obzvláště pak moje autíčko. Do dneška se vzpamatovává z minulé lekce a už je na obzoru další.

„Ach jo,“ nahlas si povzdechnu.

„Neboj, Tome, já už nebudu šlapat na všechny pedály současně ani nebudu klíčema ve startování pořád otáčet sem a tam.“ A vděčně Tomího obejmu.

Ten se na mě jen soucitně podívá a s výrazem největšího mučedníka přikývne.

autor: ZoE

Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5

17 thoughts on “Billovo zvrhlé druhé já 1.”

omg, ty mě chceš zabít smíchy, že jo:D:D:Dvýtlem:Dhonem dál

17 thoughts on “Billovo zvrhlé druhé já 1.”

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář