Proč mě nikdo nemá rád 4.

autor: Anett483
betaread: Janule

Bill už nervózně stál na letišti v Německu. Chvíli seděl na kufru. To ho ale po chvíli přestalo bavit, a tak začal přešlapovat na místě a hrál si s prstýnkem, který měl na pravé ruce. Těšil se, až zase uvidí Amandu. Rodiče Amandy a ´Sebastiana´ se dohodli, že Amanda ´Sebastiana´ vyzvedne na letišti. Už ho to nebavilo. Začal si pobroukávat jakousi písničku a podupával si nohou. Vyrušilo ho až poklepání na jeho rameno. Billovi se na tváři objevil široký úsměv, který se za ty roky naučil v Americe xD. Otočil se a ocitl se tváří v tvář Amandě.
„Amando!“ vykřikl radostně a málem Amandu udusil, jak ji pevně svíral v objetí.
„B-Bille? Jsi to vážně ty?“ prohlížela si Amanda Billa.
„Jo…Ty si mě nemohla poznat?!“ smál se Bill.
„A divíš se mi?! Jsi úplně jinej!“ Bill už opravdu nebyl ten kluk s manga účesem a ofinou, která mu zakrývala oko. Teď to byl elegantně oblečený kluk, který měl vlasy až po ramena. Amandě se tajil dech, když ho viděla. Je pro ni teď mnohem hezčí než předtím. Kromě velkého uvítám se k sobě Amanda a Bill chovali, jako by Bill odjel jen na 14 dní na tábor. Měli takovou radost, že se vidí, že neřešili jestli se neviděli 14 dní nebo 2 roky…

Hned jak dojeli k Amandě domů, si Bill vybalil pár věcí a díval se na staré fotky. Až teď si uvědomil, kolik let byl bez nejlepší kamarádky, bez svého rodného města, bez školy, bez rodného Německa a bez…
„Jak se vlastně vede Tomovi a mamce?“ zvedl Bill hlavu od fotek k Amandě.
„No… ze začátku tvoje mamka dost trpěla. Myslim, že se to moc nezlepšilo, ale Tom ji podržel…“ řekla Amanda a sedla si vedle Billa. Začala si ho prohlížet a ani si nevšimla Billova úsměvného výrazu.
„Co tak koukáš?“ zasmál se Bill. Amanda rychle zamrkala.
„Říkala sem, že sem tě nemohla poznat… tak… tak si tě teď musim prohlídnout…“ řekla vyhýbavě Amanda.
„Vážně je to tim, že jsme se dlouho neviděli?“ ptal se jí Bill s trochu nedůvěřivým pohledem.
„Jo… kvůli čemu si myslíš, že by to bylo?!“ řekla Amanda trochu zvýšeným hlasem. Bill jen pokrčil rameny. Nechápal, proč mu Amanda na rovinu neřekne, že se jí líbí. Sice by ji musel odmítnou, protože miluje někoho jiného, ale je lepší to říct, než to v sobě dusit. Věděl, že ho Amanda miluje.
„Půjdu se projít…“ řekl Bill a zvedl se z pohovky. Chtěl se podívat na stará místa.
„Mám jít s tebou?“ zeptala se Amanda.
„Ne… chci být sám…“ řekl Bill a už se obouval.
„Dobře… vrať se brzy…“ řekla Amanda a zavřela za Billem dveře.

Bill se procházel pomalým krokem. Užíval si to… Skoro nic se tu nezměnilo… Páni, kdy tu naposledy byl? Chvíli se zastavil u plotu a sledoval malé děti, které si hrály na dětském hřišti. Vzpomněl si na sebe a na Toma. Když byli takhle malí, tak si taky tady takhle hráli. Pak se to ale změnilo a nastal horror. Tom už nebyl ten hodný starší bráška. Ale na tyhle chvíle Bill teď nemyslel… Myslel jen na ty krásné časy. Bill se pohledem odtrhl od hřiště a vydal se k polní cestě, kam chodíval venčit Scottyho… Procházel se po cestě a sledoval oblohu. Užíval si toho ticha. V Americe takovýhle klid nebyl. Tam byl pořád hluk. Ani si nevšiml postavy, který byla pár kroků od něj… Jen pozoroval oblohu, ale najednou… Billa něco srazilo prudce k zemi… Bill bolestně přivřel oči. Ten náraz ho pěkně zabolel… Jen ležel na zemi s přivřenýma očima.
„Promiň! Nechápu to… Tohle nikdy neudělal…“ řekl omluvným hlasem chlapec a uvazoval na vodítko velkého psa… Chlapec podal Billovi ruku. Bill se s námahou zvedal. Měl sklopenou hlavu a oprašoval si oblečení. Podíval se na to zvíře, které ho srazilo k zemi. Přestal s oprašováním a díval se na psa, který byl před ním a radostně vrtěl ocasem. Bill zamrkal. Až teď si to uvědomil… Volné oblečení, Scotty… Tom! Pohlédl na onoho chlapce. Bože to je Tom! říkal si sám pro sebe.
„Vážne se ti ještě jednou omlouvám… nechápu to…“ zakroutil Tom hlavou.
„T-to je v pohodě…“ usmál se Bill.
„Ty si tu novej, že jo? Já jsem Tom,“ usmál se Tom a podal Billovi ruku.
„Těší mě… Já jsem Bi… ehm… Sebastian,“ usmál se Bill. Tom se taky usmál.
„Už budu muset jít… Třeba se tu ještě někdy uvidíme…“ řekl Tom a pomalu se od Billa vzdaloval.
„Jo… jasně… zatim se měj…“ křikl ještě Bill, ale nebyl si jistej, jestli ho Tom ještě slyšel. Celou cestu domů si Bill vybavoval Tomovu tvář. Když s ním teď mluvil, připadal mu milejší… Že by z toho terorizování ostatních vyrostl? Došel pomalu domů a zazvonil. Amanda přiběhla ke dveřím.
„No kde jsi?! Víš, jak jsem se bála?!“ vtáhla Amanda Billa dovnitř. Bill si sedl na botník.
„Potkal jsem Toma…“ řekl spokojeně a s úsměvem na rtech Bill. Amanda jen smutně přikývla
„Aha… No, večeři máš na stole… Tvůj pokoj je ten nahoře úplně vlevo… Já už půjdu spát…“ Amanda zadržovala slzy, dokud nevyběhla do svého pokoje. Proč ho nemůže mít ona? Proč miluje Toma a ne ji? Amanda byla smutná a zároveň rozčilená… Nějak to musí zařídit. Bill ji prostě MUSÍ milovat… MUSÍ mít Billa jen pro sebe…

autor: Anett483