autor: adriandarc
Ananasový převrácený dort
O tři hodiny později seděl Tom zachmuřeně před svým psacím strojem a díval se na svého nejlepšího přítele s velkým opovržením.
„Georgu, to nepomáhá, že je sexy, vlastně je to překážka. Dělá to z něj ještě větší mrchu. Dělá to z něj mega mrchu. Protože on si tam sedí, nadává mi, je celý špinavý od bláta a pořád vypadá atraktivně. Chápeš, kam tím mířím?“
Georg se ušklíbl. Žádná změna. „Takže by ti nevadilo, kdybych ho někam pozval?“ Zeptal se Georg.
Tom se zašklebil a odstrčil svůj psací stroj. „Jeho horké koláčky byly taky výborné. Tohle je tak nespravedlivé.“
„Wau, wau, wau,“ řekl Georg. „Chudáčku Tome. Ta nejžhavější věc v celém městě spí ve tvé posteli a násilím tě krmí domácím pečivem. Omluv mě, zatímco zezelenám závistí.“
Tom se trochu narovnal. „Problém je, že ty myslíš svým ptákem,“ vysvětlil klidně.
„Problém je, že ty zřejmě nemáš ptáka,“ odpověděl Georg. „Jediný sval, který máš mezi nohama, je další mozek.“
„To ani nedává smysl. Mozek není sval, je to orgán.“
„Právě jsi potvrdil má slova.“ Georgův úšklebek zjemněl. „Kromě toho, o to nejde. Možná bys měl toho kluka trochu poznat, víš, trochu se projít v jeho malých, homosexuálních botkách.“
„Nezdá se být až tak moc homosexuální,“ řekl Tom.
Georg vytřeštil oči. „Ty ses praštil i do hlavy, když jsi spadl?“
„Jen vyvrknutý kotník,“ řekl Tom. „A doktor Parker říkal, že to bude trvat týden, než budu moct chodit bez berlí. Co budu, kurva, dělat?“
„Budu tě ošetřovat, dokud se neuzdravíš, jen ode mě nečekej žádné horké koláčky,“ řekl Georg.
„A co vlažné koláčky?“
„Cha. Ne. A měl bys psát. Přitáhl jsem ti dolů všechny ty tvoje kancelářské kraviny a ty teď budeš mít všechen čas na světě, abys ten svůj románek dopsal. Jak to vůbec jde?“ Georg skutečně vypadal, jako že má zájem, a Tom si odkašlal a odvrátil pohled.
„Každou chvíli přicházejí malé výbuchy inspirace a pak zase nedokážu psát vůbec. Nevím, co se děje.“
„Fascinující.“ Georg se znovu ušklíbl.
Tom si povzdechl. „Vypadni odsud, ano? Budu se snažil dokončit svůj román, ze kterého nebudu mít vůbec nic, ale ty budeš ještě bohatší, až ho namluvíš na pásku.“
„Nemůžeš zastavit nevyhnutelné.“
„Běž, běž,“ řekl Tom s úsměvem. „Ale brzo se vrať, protože…“
„Nedokážeš se dostat ani na záchod?“ Doplnil Georg.
Tom se zamračil. „Čau.“
Georg zamával a poté byl pryč. Tom zaklonil hlavu a zívnul. Byl to vyčerpávající den, a co z toho získal? Nové berle, ty nejlepší horké koláčky, které kdy jedl, a malou ztrátu své důstojnosti.
A nyní Tom zíral na psací stroj neinspirovaný, nemotivovaný a nevrlý.
***
Tom otevřel oči se zamlženým pohledem, a poté je vytřeštil.
„Co to…“
Vedle psacího stroje, přímo v úrovni jeho očí, ležel obrovský dort. A ne jen tak ledajaký dort, byl to ananasový převrácený dort.
A voněl zatraceně úžasně.
Hlasité vrznutí jej přinutilo odtrhnout oči od té velkolepé sladkosti a našel Billa stojícího ve dveřích s rukama a koleny pokrytými špínou. V ruce držel malou plechovou krabici a jeho lopata byla opřená o zeď za ním.
„Co… Co to, kurva, děláš… tady?“ Zeptal se Tom. „Já ne… Jak… Jak?? Jsi normální?“
Bill si odfoukl vlasy z čela. „Nelichoť si, nejsi to ty, od koho se nedokážu držet dál.“ Oprášil krabici, kterou držel, a trochu se usmál.
„Ty hajzle,“ řekl Tom drsně. „Co to, kurva, děláš a jak ses dostal dovnitř?“
„Tvůj ušklíbající se kámoš Georg mi dal klíče,“ řekl Bill.
„Proč by… to vůbec dělal?“ Uvažoval Tom nahlas, ale pak, když si Billa prohlédl, jak vypadá rozkošně takhle pokrytý špínou, přesně věděl, proč by Georg něco takového udělal.
„Spal jsi s ním?“ Vyprskl Tom.
Billův obličej se změnil ze zářivého úsměvu na zděšený pohled. „Ach bože, ne. Ne! Ne, ne, ne. Jen mi nabídl klíče od domu a já řekl ano. Ježíšikriste. Tvá mysl je špinavá.“
„Tvoje nohy jsou špinavé a nosíš do domu bláto,“ odsekl Tom.
„Jako by ti to snad nebylo putna. Viděl jsem, co jsi s tímhle místem udělal. Trochu bláta na tvé podlaze vypadá jako tvá nejmenší starost. Když jsem se dnes ráno sprchoval, odtok byl tak -„
„Když ses dnes ráno sprchoval?“ Vydechl Tom. „Tady?“
„Tomasi, uklidni se,“ řekl Bill a protočil oči.
„Neříkej mi Tomasi!“
„Tomi?“
„Horší,“ zasténal Tom.
„Takže prostě jen Tom?“
Tom strnule přikývl. „Nebo bys mohl odejít a už nikdy mé jméno nevyslovit.“
„Je mi líto, Tome, tohle prostě udělat nemůžu,“ řekl Bill. Tom protáhl obličej. „Výměnou za dort chci, aby sis poslechl příběh.“
„Ty jsi šílený,“ řekl Tom.
Bill se usmál a posadil se na opěradlo pohovky těsně nad Tomovy nohy. Zvedl malou plechovou krabičku a Tom zvedl obočí.
„Kopeme díry na mé zahradě, jo?“
Bill přikývl. „A našel jsem to, co jsem hledal. Tohle,“ zatřásl plechovkou, jejíž obsah uvnitř hlučně zachrastil, „je časová kapsle. Zakopal jsem ji, když mi bylo deset s mým nejlepším kamarádem Gustavem. To je vnuk paní Hastingsové.“
Tom jen přikývl, Bill vypadal v daném okamžiku s očima plnýma úžasu až trochu příliš moc jako desetiletý chlapec na to, aby to Tom všechno znovu zničil a nadával mu.
„V každém případě.“ Otevřel plechovku, víčko přitom zavrzalo. Oči se mu rozzářily a on vytáhl malou hromádku baseballových karet. „Gustavovi oblíbení hráči Paw Sox. A…“ Přejel prsty přes malý kousek složeného papíru. „Můj úplně první milostný dopis. Její jméno bylo Lara a já ji nesnášel.“
„Tahal jsi ji za copánky, viď?“
Bill se zazubil. „Samozřejmě. Co dalšího tady mám? Ach!“ Vyndal fotku a ukázal ji Tomovi. „To jsem já, moje máma Simone, a můj táta Jorg. Vidíš, celá zadní část domu bývala velká krytá veranda.“
Tom se podíval na obrázek, rty se mu proti jeho vůli zkroutily vzhůru. Bill měl na sobě tričko s obrázkem Želvy ninja ukryté pod potřísněnou zástěrou na vaření. Zástěra byla pokryta tmavě růžovými květy. Jeho rodiče stáli za ním, usmívající se do objektivu.
„Tys byl teda pěkný exot, co?“ Zeptal se Tom a jeho hlas byl jemný.
„No jo, měl jsem nutkání péct už tenkrát.“
„Máš ještě tu zástěru?“ Tom pobaveně vzhlédl.
Bill se rozesmál. „Ve skutečnosti, jo… Ale je nahoře na půdě. Tady na půdě.“
„Takže hádám, že je to moje zástěra,“ odpověděl Tom.
„Kreténe,“ řekl Bill, ne nepříjemně. Znovu prohrábl plechovku a zvedl kus odrbaného papíru, opotřebovaného časem. Tohle je recept na dort od mé pra-pra-pra-babičky Kateřiny. Ve skutečnosti je to recept na ten čokoládový dort, který jsem ti přinesl poprvé. Stejný dort. Máma říkala, že pra-pra-pra-babička Kateřina ho pekla pra-pra-pra-dědečkovi Josefovi po celou dobu. Rád si představuju, že právě díky tomu se zamilovali.“
„Skvělé,“ bylo vše, co Tom řekl.
Bill obrátil oči v sloup. „Další věc.“ Vytáhl z krabice malý obojek, malou růžovou věc s fialovým zvonečkem, který v Billově ruce zacinkal. „To byl obojek mého kocoura… Umřel, když mi bylo osm. Kazimír. Před domem ho přejel náklaďák a pochovali jsme ho vzadu na zahradě. Měl pohřeb a všechno. Bylo to smutné.“
Párkrát obojkem zatřásl a zvoneček zacinkal.
„To je mi líto,“ řekl Tom rozpačitě.
Bill zavrtěl hlavou. „Neznal jsi ho. Jo, počkej. Ještě jedna věc.“ Bill vylovil z krabičky malý nůž a zvedl ho. „Aaach.“
„Nůž?“ Tom se zamračil.
„No, jo,“ Bill se rozesmál. Vytáhl čepel a z té se vyklubal obyčejný hřeben na vlasy. Bill si s ním jednou přejel přes své jemné, černé vlasy a se zářícíma očima se usmál. „Vyhrál jsem ho na pouti.“
„Vsadím se, žes ho všude nosil v zadní kapse a pokoušel ses s ním lidi vystrašit,“ řekl Tom.
„Ne. No. Možná trošku.“
Sdíleli spolu úsměv. Tom se právě chystal zeptat na více informací o Billově rodině, když si něco uvědomil.
On a Bill spolu vycházeli. Docela pěkně. Tom to musel zastavit.
„No, to všechno je sladké a tak,“ řekl Tom. „A já myslím, že to je opravdu roztomilé. Tvoje kočičí obojky, tvoje milostné dopisy, smrtící vlasové zbraně… Ale jen proto, že si myslím, že je to roztomilé, tak to ještě neznamená, že dostaneš svůj dům zpátky.“
Tom byl očividně perfektní ničitel dobré nálady.
Billovi potemněly oči a on vstal, ruce se mu kolem plechovky třásly. „Ty si tohohle domu nevážíš.“
„Nemusím si ho vážit, abych ho vlastnil,“ řekl Tom.
„Jen proto, že něco vlastníš, tak to ještě neznamená, že je to tvoje. Tenhle dům je mé srdce. A já mám peníze, tak si je vezmi a kup si další dům, který můžeš zničit!“ Bill na Toma vztekle zatřásl plechovkou.
Tom místo odpovědi zazíval.
Bill práskl o stůl klíči od domu a Tom tentokrát skutečně povyskočil. Bill vypadal děsivě ostře. „Užij si samotu,“ procedil Bill mezi zuby. „Georg si myslí, že na tebe dohlížím, hodně štěstí na cestě k telefonu.“ Odmlčel se. „Víš, ty jsi ten nejbezcitnější člověk, jakého jsem kdy potkal, Tomasi Trümpere.“
A s tím Bill vyrazil z domu, po celou dobu přitom kypěl vzteky. Tom byl zanechán s podivným pocitem v žaludku, starou lopatou a převráceným ananasovým dortem.
Strčil prst do dortu a zvedl si ho k ústům. Ne, nebyl tak sladký jako právě před chvílí Bill s jeho malou plechovkou a vzpomínkami.
„Kurva.“
A trocha přeslazeného dortu také na věci nic neměnila.
***
Po velmi dlouhém dopoledni plném snahy o psaní, a ještě delším odpoledni plném selhávání v psaní, a krátkém večeru plném vzdávání se psaní navždy, byl Tom na konci svých sil. A co bylo ještě horší, snědl celý ten zatracený převrácený ananasový dort.
Úplně celý.
A byl zatraceně vynikající.
Kolem osmé hodiny se ozvalo zaklepání na dveře, charakteristické bušení, které mohlo být pouze jeho dobrého přítele Georga. Tom zasténal a odstrčil si psací stroj z klína. „Je otevřeno,“ zavrčel. „Dále, dále, dále! Ach bože, přestaň s tím klepáním!“
Slyšel, jak se dveře otevřely a poté s bouchnutím zavřely, a pak kroky v hale. Georg se objevil ve dveřích obývacího pokoje a ušklíbl se nad scénou před sebou: Tom natažený na gauči, psací stroj na polštáři vedle něj a k tomu prázdný talíř od dortu.
„Podívej se na sebe,“ řekl Georg místo pozdravu. „Bože, vypadáš… prostě hrozně.“
„Jdi do prdele,“ zamumlal Tom a zkřížil si ruce na prsou. „Měl jsem příšerný den.“
Georg zmírnil svůj úšklebek a posadil se do křesla naproti Tomovi. „Omlouvám se, kámo. Chceš si o tom promluvit?“
Tom o tom nechtěl mluvit. Chtěl o tom zasraně řvát. „Já nevím.“
„No, dobře, nechci o tom slyšet.“
„Můžeš ke mně být prostě jen pár minut milý?“ Zeptal se Tom nevrle. „Vážně jsem měl zasraně ten nejhorší den.“
Georg pokrčil rameny a opřel se do křesla. „Co dělají na tom stole Billovy klíče?“
„Neptej se.“
„Ach, aha.“ Georg se znova ušklíbl. „Dal jsem Billovi ty klíče z nějakého důvodu, víš.“
„Abys mi zničil život? Jsi kretén.“
„Abych zlepšil tvůj život,“ řekl Georg.
„Nechápu jak,“ řekl Tom skrz zaťaté zuby.
„Ty a Bill,“ pronesl Georg jednoduše.
„Děláš si ze mě srandu? Vážně, já nedokážu říct, jestli to myslíš vážně nebo ne, protože se pořád, kurva, šklebíš,“ řekl Tom rozčileně.
Georg přimhouřil oči a vstal. „Fajn, zřejmě nepoznáš dobrou věc, ani když ti zírá přímo do tváře,“ řekl Georg. „A já se možná pořád šklebím, ale aspoň nejsem bezohledný kretén, který rád kope do lidí, kteří jsou na dně.“
„Ty jsi na jeho straně?“ Zeptal se Tom s rozšířenýma očima. „On s tebou nebude spát, můžeš s tím divadýlkem přestat.“
„Neuvěřitelné,“ řekl Georg. „Hodně štěstí s tvou knihou, zdá se, že už máš spoustu hotovo, jak se tu povaluješ ve své hromadě sebenenávisti.“
Tom na něj vystrčil prostředníček a Georg se vyřítil z domu ven.
Byla to jejich první skutečná hádka a Tom se cítil jako větší blbec, než jak se cítil už za hodně dlouhou dobu. Nebo možná, že to bylo jen špatným trávením.
Snědl úplně celý dort.
***
Nebylo to špatné trávení. Nebo opravdu, nebylo to jen špatným trávením. Kolem deváté se Tom skutečně začal cítit špatně.
A něco, co jej ohromilo ještě víc, bylo, že se necítil špatně kvůli sobě. Cítil se hrozně kvůli některým věcem, které řekl Billovi. Jistě, stále si nemyslel, že Bill má právo vtrhnout do jeho domu a dožadovat se klíčů, ale Tom neměl být tak krutý.
Bill se zotavoval z obrovské rány. Přišel naráz o svou ženu a o své dětství.
Pokud by o tom Tom příliš přemýšlel, cítil se, jako by se měl rozbrečet. A od chvíle, kdy naposledy brečel, už to bylo déle, než od chvíle, kdy měl naposledy sex.
Co se to s Tomem dělo? Začal z něj být měkkouš? Ne, stále Billa nesnášel. Vášnivě ho nenáviděl, ale Tom nenáviděl spoustu věcí. Nenáviděl svého vydavatele a většinu svých fanoušků, ale to neznamenalo, že neplatili jeho účty a neudržovali jej v pohodlí. Nenávist mohla být občas dobrá věc.
Tom se musel odpoutat od té situace. Musel oddělit svou malou zářící emoci od toho, co bylo skutečná ošemetná situace. Tom musel bojovat za svou zemi stejně jako jeho předkové, a zatraceně, jestli neměl v úmyslu bojovat!
„Přesně tak,“ zamumlal Tom a trochu ožil. To pomáhalo – odstup. Odstup byl dobrý. Velmi dobrý. Převalil se na bok a znovu si stáhl psací stroj do klína. Bude muset udělat další pokus se psaním a vyprodukuje něco, kurva, fantastického. Dostane se to na seznam nejprodávanějších knih a Tom bude mít sex s plnou hrstí dobře vypadajících dam s velmi dychtivým libidem.
A Bill bude zapomenut. Bill a jeho bláznivé zatraceně chutné dorty.
Tom zapraskal klouby a nasadil do stroje čistý list papíru. Ten trik byl nestarat se. Strávil svůj život nestaráním se, a slova z něj prostě tekla a přinesla mu velký úspěch.
Napsal: Ten dort zůstal na verandě po většinu noci, dokud…
Tom přestal psát. „Kurva,“ zamumlal. „Dort.“
Nemohl psát. Jeho mysl byla zaměřena na jednu jedinou věc. S povzdechem si odsunul psací stroj z klína, zkřížil si ruce na prsou a zíral na svůj vyvrknutý kotník. Bill umístil několik polštářů na konec gauče, kde Tomův kotník odpočíval, aby mohla být jeho noha řádně vyvýšená. Bylo to sladké, bylo to prozíravé.
Tomovi se z toho vařila krev v žilách. Pohlédl na konferenční stolek. Byl pokrytý dortovými drobky, papíry, obálkami a neotevřenou poštou. Zamračil se a podíval se na ni.
Byly to čtyři dopisy určené pro Audrey Green.
„Proč by je Georg přinesl dolů…“ Zamumlal Tom. „Vzpoura.“ Zvedl dopisy a seřadil je od nejstaršího po nejnovější. Rukopis, teď když už poznal Billa lépe, odpovídal jeho úhlavnímu nepříteli dokonale. Splývavý, zakroucený, krásný a ďábelský až do morku kostí. Billova Íčka a Áčka vypadala obzvlášť zlověstně. Bez přemýšlení roztrhl první obálku. Uvnitř byl jeden list bílého papíru. Rozložil ho a pohlédl na spletitý rukopis. V malých dávkách bylo Billovo psací písmo téměř… okouzlující… ale v dopisovém formátu to bylo obscénní.
Zvedl dopis a zamžoural.
Audrey,
Já vím, že mi nic nedlužíš, ale tohle nemůžeš. Viděl jsem minulý týden před domem nápis Na prodej. Řekni mi, že to je vtip. Říkala jsi, že bys ten dům neprodala, a ty víš, co pro mě znamená a co znamenal pro mou rodinu.
Chápu, že jsi pořád naštvaná, ale pokud ten dům prodáš, nezůstane mi po mé rodině vůbec nic.
Prosím, až ti příště zavolám, zvedni telefon a pojďme si o tom promluvit. Můžu přijet do města, kdykoliv budeš chtít a můžeme to vyřešit. Mám na ten dům peníze, prosím, neprodávej ho někomu cizímu.
Je to všechno, co mám, Audrey.
S pozdravem
Bill
Tom sklopil dopis a zamračil se. Uvažoval, co se mezi Billem a Audrey stalo. Bylo to, co řekl Georg, pravda? Opravdu ji Bill podvedl? Muselo to být dost zlé, pokud Audrey cítila potřebu prodat dům Billovi přímo pod nosem.
Někdo cizí. To bylo přesně to, co Tom byl, někdo cizí, a dřepěl v Billově životě.
Odložil dopis a zvedl další. Datum na poštovním razítku bylo o týden novější, než na tom prvním. Rukopis se zdál být trochu nedbalejší, uspěchanější, více emocionální. Tom dopis otevřel a začal číst.
Tento dopis byl více osobní. Bill psal o vzpomínkách, o které jej Audrey připravila, když mu dům nevrátila zpátky. Psal o houpací síti v zahradě, o stojáncích na limonádu, o prvních polibcích a úmrtích dědečků. Psal o okamžiku, kdy se poprvé opil ukrytý v šatníku ve svém pokoji, zatímco chůva podřimovala dole u televize. Psal o matčině snubním prstenu.
Vzal bych to všechno zpátky, kdybych mohl
, psal Bill. Kdybych ti neublížil tímto způsobem… Audrey, já vím, že máš starostlivé srdce. Jednou jsi mi ho otevřela a já využil tvou důvěru. Nepatřili jsme k sobě tak, jak jsem si myslel, ale to, co jsem ti udělal, sis nezasloužila. Pokud mi nemůžeš dát dům, pak mi alespoň vrať ten prsten. Když mí rodiče před všemi těmi lety zemřeli, má matka chtěla, aby ten prsten zůstal navždy v rodině. Prosím.Tom se cítil, jako by odposlouchával něčí konverzaci. Velmi soukromou konverzaci.
Nedokázal se ubránit otevření dalšího dopisu, v žaludku mu vířily nějaké zvláštní emoce. Tom se takhle nikdy předtím necítil, dokonce ani nevěděl, jak se vlastně cítí. Litoval snad způsobu, jakým se k Billovi choval?
„Ani náhodou,“ řekl Tom pevně. „V žádném případě nejsem na Billově straně. Podvedl svou ženu, zasloužil si to.“
Tom se podíval na další dopis ve svých rukou a začal číst.
Audrey,
už za to odmítám být dál trestán! Oba dva víme, že naše manželství skončilo dávno předtím, než se to stalo. To neznamená, že to bylo správné, neznamená to, že to bylo fér, ale v tom bodě už jsme ani nespávali v jedné posteli.
Byl jsem osamělý, vyděšený a zmatený, a tys toho využila! Vzala jsi ty jediné věci na světě, na kterých mi stále záleželo; matčin prsten a můj domov. Neříkej mi, žes ten prsten ztratila, protože na to ti neskočím.
Ten prsten je už více než sto let starý, je to rodinné dědictví a já ho chci zpátky. Můj pra-pra-pra-dědeček Josef ho dal mé pra-pra-pra-babičce Kateřině, když se vzali. Když mě nenecháš od tebe koupit dům, udělej pro mě alespoň tuhle jedinou věc. Nikdy jsi nepřijala mou omluvu, nikdy ses mě nesnažila pochopit. Ukončila jsi naše manželství roky předtím, než jsem se vůbec podíval na jiného muže, a ty to víš.
Navždy budu litovat rozhodnutí, které jsem té noci udělal, ale pokud mi tohle uděláš, tak mě zabiješ. Mí rodiče zemřeli roky předtím, než jsem tě potkal, ale přísahám, že kdybys je viděla, kdyby ses s nimi setkala, pak bys rozuměla.
Bill
„Jiný muž,“ zamumlal Tom.
Tom si začal skládat kousky dohromady. Bill podvedl Audrey s jiným mužem? Toma začal bolet žaludek. Neměl právo ty dopisy číst, neměl právo toho o Billovi tolik vědět.
V dálce zahoukal trajekt a Tom poskočil, provinile upustil dopis. Rozhlédl se po prázdné místnosti. Zbýval jen jeden dopis a jeho svědily prsty, aby tu obálku otevřel. Byl to poslední dopis, ten, který dorazil toho dne, kdy se Bill ukázal na jeho verandě s dortem v ruce.
Tom neztrácel žádný čas. Otevřel dopis, rozložil papír a četl,
Audrey,
tohle je směšné. Ignoruješ mé volání i mé dopisy. Požádal jsem nějaké staré přátele z města, aby tě zkontrolovali, a oni říkají, že jsi zmizela. Také říkají, že teď na tvé příjezdové cestě stojí jiné auto. To není moje věc, ale co se, kurva, děje?
Ignoruj mé volání a dopisy, jak jen chceš. Přijedu do Newportu v pátek a přijdu do domu. Očekávám, že mi vrátíš můj prsten. Já vím, že ho máš.
Vzala jsi mi všechno. Prosím, vrať mi tenhle malý kousek zpátky.
Bill
Pátek. To byl ten den, kdy Tom Billa potkal, a všechno se změnilo.
autor: adriandarc
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Bill má pravdu. Tom je bezcitný kretén. Asi má na ty kretény v životě smůlu, protože ta jeho bývalka je taky pěkná mrcha…
Pokud je všechno, co Bill psal v těch dopisech pravda, tak ji sice podvedl, ale až v době, kdy jejich vztah už byl dávno v háji. Tak za co se mu teda mstí ? Za svoje uražené ego ? Ostatně to, že Billovi čmajzla i prstýnek po příbuzných, o ní vypovídá víc než dost…
Jediná dobrá věc je, že se Bill začíná dostávat Tomovi pod kůži. Třeba se Tom konečně vzpamatuje, když už teď ví, co má Bill za sebou.
Díky za překlad
Celkom haluz, táto poviedka. Som rada, že nezapadla prachom, :-p Ďakujem za preklad.
To jsem zvědava jak se Tom bude chovat K Billovi po tom přečtení.
Já nevím.. chápu je oba. Tom logicky nechce Billa pustit dovnitř a ustoupit mu. Ten dům legálně koupil a je jeho, tak proč by měl ustupovat? Na druhou stranu ale nemusí být takový kretén, to je fakt. Mohl by Billa aspoň vyslechnout a pokusit se najít nějaké řešení. Zvlášť když se o něj Bill tak hezky postaral. Nicméně to, že Tom shledává Billa sladkým a roztomilým je rozhodně krok správným směrem.
Děkuji za překlad.
Jůů, tak konečně jsem se dozvěděli docela dost! Mám z toho neuvěřitelnou radost! 🙂
Toma mám sice ráda, i když je takový bručoun, ale už by konečně mohl Billovi alespoň něco povolit. Mohl by mu alespoň říct, ať se jde podívat na půdu a vezme si věci, které patří Billovi. To, že nechce dům prodat docela chápu, protože okolo prodeje a následné koupě nového domu je dost vyřizování a podobně. Jen by Tom mohl být více citlivější a ne říkat Billovi takové jasné ne a neustále jej vyhazovat z domu.
Chvilka, kdy Bill povídat Tomovi o minulosti a vytahoval věci z časové skříňky byla strašně kouzelná. Tom se choval moc hezky a začínala jsem mít dojem, že jej začíná mít i rád, ale pak se zase ukázal typický Tom. Jedno je ale jasné – Bill už je hluboko pod Tomovou kůži, ať za to může ten proklatý dort nebo ne!
Tenhle díl se mi moc líbil a moooc se těší na další pokračování. Tisíceré díky, Zuzu! ♥♥
Ten Tom je tak natvrdlý, až to práská dveřmi. Taky s nimi Geo práskl. 🙂 Uvidíme, jestli přečtení těch dopisů bude mít nějaký efekt. Každopádně už by se Tom mohl přestat chovat, jako magor, i když chápu, že se staví do opozice. Taky by se mi nelíbilo, kdybych legálně koupila dům a pak mě otravoval někdo z bývalých majitelů a vynucoval si přístup.
Ale věřím, že všechno má své řešení.
Díky za překlad. 😉
Tak sme sa konečne dozvedeli niečo viac a aj to, čo vlastne Bill chce.
Popravde ich chápem oboch. Toma, že sa len tak nechce vzdať domu, ktorý kúpil, ale mohol by predsa len byť voči Billovi ústretovejší, vypočuť si jeho príbeh a dať mu nejaké jeho staré veci (však on ich aj tak potrebovať nebude).
Chápem však aj Billa, čo preňho ten dom znamená a že ho chce späť, ale tiež by si mohol uvedomiť aj Tomov postoj, že ten dom len teraz kúpil a už by si mal len tak kvôli niekomu (viem, že Bill nie je hocikto, ale tak z pohľadu Toma v podstate je :D) ísť zháňať nový a sťahovať sa?
Myslím si, že by obom prospelo si sadnúť a poriadne sa porozprávať, pričom sa budú aj navzájom počúvať – hlavne teda Tom by mal počúvať 😀
Ďakujem za preklad a som zvedavá, ako to vyriešia.
Ten Tom je prostě magor. Chvilku jsem myslela, že se polepšil, ale nic, zase ty starý Tomovy koleje!
Myslím, že po tých dopisoch už Tom nedokáže byť tak tvrdý ako bol. A aj on si všimol aký je Bill roztomilý:) Geo je super, dúfam, že Billovi ešte trochu s Tomom pomôže. Veľmi pekne ďakujem za super kapitolu.
Ja som v tomto na Tomovej strane, keď kupoval dom, nevedel nič o Billovi, nekúpil ho aby mu ublížil, je to jeho domov…. no som velmi zvedavá ako to nakoniec dopadne. Ďakujem za krásny preklad pekného príbehu :-*