A jsem v hajzlu! Proč musím mít takovou smůlu? Kotelnu jsem ukecal, ten vůl asi vůbec nepochyboval o tom, co mu tu vyprávím, a když to všechno překonám a chystám se zdrhnout, zjistím, že mám v kapse debilní klíče od zadních dveří. Teď mi nezbývá nic jinýho, než čekat, až si pro mě ten zrzoun zase přijde, a doufat, že mě snad odtud pustí živýho. Jestli mě tu nechá a zdrhne, brzo umřu hlady. Odtud se nemůžu nikdy nikoho dovolat, je to tu dokonale zvukově izolovaný. Jak dlouho tu můžu přežít? Ještě že tu aspoň teče voda, žízní se umírá daleko dřív než hlady. Taky se tu můžu pěkně ztřískat, to už jsem zjistil, chlast v lednici se totiž nekazí, tak tu zůstaly všechny zásoby. Dokonce i nedopitá flaška vodky z posledního mejdanu, co tu byl tenhle pátek… vlastně to bylo před rokem. Otevřu si jednu nenačatou láhev vína a vytáhnu špunt vývrtkou, která vždycky spolehlivě čeká připravená v prvním šuplíku. Divím se, že si zrzoun nezkontroloval jeho obsah, protože tu klidně mohly být nože, ale asi už mu to nemyslelo. Byl pěkně nervózní a nejspíš spoléhá na svoji pistoli. Naliju si po tmě skleničku vína, vždycky mi pomáhalo usnout.
K mý smůle jsem tu nože nikdy nenechával. Když bylo třeba, radši jsem si je sem nosil, protože jestli něco nenávidím, tak je to tupej nůž ve chvíli, kdy mám krájet cibuli nebo maso… to bych se vzteknul. Tady by je nikdy nikdo nenaostřil a nahoře na to mám perfektní elektrickej brousek. Máma když mě jednou viděla na něm brousit kudlu, šla do kolen, ale já nechápu, co se jí na tom nelíbí.
Prohledal jsem všechno a jedinou zbraň, kterou jsem tu našel, je ta vývrtka. Sice by se zrzounovi hezky zavrtala do zadku, ale asi by ho to spíš naštvalo, než zabilo, to ani nemá cenu zkoušet. Jedině kdybych mu ji vrazil do oka. Jenže kdo se trefí ve tmě, že jo? No nic… ještě bych mu mohl jednu fláknout přes palici plnou flaškou, až sem vleze, ale problém s mířením je úplně stejnej jako u tý vývrtky… netrefím se a jsem mrtvej. Radši si lehnu a zkusím spát, stejně mi teď nic jiného nezbývá. Jsem vděčný, že mám na sobě tu kombinézu, protože je tu fakt kosa. V tričku bych v týhle jaderný kotelně okamžitě zmrznul. Kopnu do sebe zbytek vína a natáhnu se na sedačku. Mám štěstí, že ji tu nechali, nedovedu si představit, že bych musel k tomu všemu ještě ležet na zemi.
TOM
Zase! Sakra, já jsem nepoučitelnej. Další ďuzna v kalhotách. Ale mám klíče, a to je hlavní. Až pozdě jsem si uvědomil, že jsem měl počkat, až tam ten magor Billa zavře, protože takhle vlastně nevím, jak to dopadlo. Doufám, že je tam Bill pěkně v bezpečí na sedačce a ani se nehne. Pro mě je tohle ta nejlepší varianta, jaká se mohla stát, protože kdyby spolu zůstali nahoře, měl bych s jeho vysvobozováním daleko větší starosti. A taky jsem se poučil, jak lézt do díry… tentokrát to udělám jinak. Nepolezu po břiše, ale lehnu si na záda. Klíče jsou bezpečně v kapse, nesměj mi vypadnout, bez nich jsem ztracenej. Dveře od studia jsou nový a kvalitní, ty by se mi jen tak vykopnout nepodařilo.
Takže znova na zem, ale tentokrát jinak. No vida, na zádech je to lepší. Ruce tam radši strčím rovnou obě, a teď už se stačí jen pořádně odrazit a… „Jau!“ Sakra, tříska jako prase. No nic, jde se dál. Musím se soukat pomalu. Teď jsem tak akorát nastavenej, aby mi nějaká další tříska propíchla krční tepnu… to by byly titulky v novinách: „Ztracený kytarista Tom Kaulitz byl dnes ráno nalezen mrtev ve svém domě. Příčinou jeho smrti bylo vykrvácení kvůli třísce zabodnuté v jeho krční tepně. Podle slov uznávaného psychiatra se zřejmě jedná o zvláštní smrt nešťastnou náhodou, která není úplně obvyklá, a nejspíš jde o nějaký druh sexuální úchylky spojený s potřebou prolézat malými otvory.“ Sakra, nesmím se smát, ještě mě ten blbeček uslyší a rovnou mě tu picne na místě. Jo, jde to, po cenťákách, ale jde. Podpaždí mám sice trochu odřený, ale čekal jsem to horší. Teď se můžu krásně zapřít rukama o dveře a jsem tu za chvilku celej. Ještě boky, ty stejně žádný nemám, tak by to neměl být problém.
Konečně jsem si sednul. To je úleva. Jsem doma. Sice si tak teď moc nepřipadám, ale je to pořád náš domov. Ještě že tu nechali rozsvíceno, nemusím nikde bloudit a můžu se jen rychle doplížit ke studiu. Musím opatrně, abych o něco nezakopl, nikdy jsme v tomhle místě moc neuklízeli a házeli sem všechno harampádí, co jsme potřebovali vyhodit. Rozhlídnu se po chodbě… docela to jde, máma asi uklidila všechen binec, když jsme zmizeli. Nejradši bych se opláchl, ale kdybych pustil ten kapající kohout, tak rachot v kýblu pod ním by nejspíš vzbudil toho vrahouna nahoře, a to je poslední ksicht, kterej bych teď rád viděl.
BILL
Akorát jsem začal zabírat, když jsem zaslechl otáčení klíče v zámku. Zrzoun si jde zkontrolovat, jestli jsem nechal zhasnuto, to je jasný. Sevřu v ruce vývrtku a prostrčím tu zakroucenou část mezi prsty, abych mohl zaútočit pěstí, kdyby mi chtěl něco udělat. Sám od sebe se na něj vrhat nebudu, nic bych tím nedocílil, jen bych ho naštval. Dveře se pomalinku otevřely, na chvilku sem proniklo trochu slabého světla z chodby. Zrzoun vešel dovnitř. Ležím na sedačce, kryje mě její vysoké opěradlo, takže sám nemám výhled na dveře, ale kroky slyším dobře. Pořád čekám, kdy rozsvítí, a radši schovám ruku s vývrtkou mezi sedačku a svý tělo, aby si toho hned nevšiml. Jenže on nerozsvítil. Jak to? Zrychlil se mi dech. Sakra! Co zamejšlí? Dveře se zaklaply, ale jeho dech slyším pořád. Proč sem leze? A proč tak potichu? Jestli se rozhodl, že mě zastřelí ve spánku, tak to je teda moc hodnej, ale to mu nevyjde. Srdce se mi strašně rychle rozběhlo, skoro mu nestačím s dechem. Bože můj, proč nic neříká? Že by mě přišel znásilnit? Možný je všechno. Celý tělo mám strnulý, nemůžu se najednou strachy pohnout.
„Bille, jsi tu?“ zaslechnu tichý hlas a div radostí nevyskočím dva metry do vzduchu!
Konečně se mi ulevilo. Svírám jeho tělo tak silně, že mám strach, aby mu nepraskla žebra, ale nemůžu si pomoct. Ale Tom mi to oplácí a drží mě úplně stejně pevně, jako by mě neměl už nikdy pustit. „Neublížil ti?“ zeptá se mě mezitím, co mi oplácí jemné polibky. Zakroutím divoce hlavou a je mi jedno, že mě v té tmě nemůže vidět. Všechna slova se mi zamotala v hrdle do klubíčka a nechtějí ani jedno ven, jsem němý jako ryba. Naše nosy o sebe narazily a oba jsme se rozesmáli. Já s očima plnýma slz, ale tak strašně šťastnej… konečně se mi to klubko v krku začalo smíchem rozmotávat a mohl jsem zase mluvit. Vydechl jsem potichu první věc, co mě napadla.
„Promiň Tomi, promiň mi to, vím, že to byla chyba,“ šeptám mu do ucha, když se od sebe za chvilku odtrhneme a já položím hlavu na jeho rameno.
TOM
Bože, jak rád ho zase svírám v náručí, už jsem měl strach, že se to nikdy nestane. Bál jsem se, že ho tu nenajdu a všechno bude v háji. Když jsem pomalu otevřel dveře zkušebny, překvapila mě tma. To bylo zvláštní… proč si tu Bill nerozsvítil? Vypadalo to, že tu nikdo není, slabé světlo z chodby mi nabídlo jen prázdnou místnost… až jsem zaslechl nějaký šramot… napadlo mě, že asi leží na sedačce, zavřel jsem dveře, aby nás nebylo slyšet ven, a oslovil ho. Když ke mně ze tmy dolétlo jeho nadšené: „Tomi“, spadl mi ze srdce obrovský balvan. Začal potichu vzlykat, když pochopil, že je konec trápení, byl určitě vystrašený a bál se, že je to on a přišel mu něco udělat. Sevřel jsem ho pevně v náručí, aby se brzo uklidnil. Objímal mě tak silně, že jsem skoro nemohl dýchat. Máme toho před sebou ještě spoustu, než bude všechno tak, jak má být, ale teď si ho chci alespoň chviličku užít. Konečně přišel pocit absolutní úlevy. Mám ho a už mi ho snad nikdo nevezme. Všechno to trápení a strach smaže tenhle jediný krátký okamžik. Líbá mě všude po tváři, brečí a já mu to oplácím. Do očí se mi tlačí slzy, ale udržím to. Nebudu brečet, jeden z nás musí být silnější, a teď jsem to já. Líbá tak krásně dychtivě a naléhavě, kocourek můj mourovatej… vracím mu to a cítím jeho úlevu a lásku, ale nemůžu to dál protahovat. Na tohle je dost času doma, teď musíme rychle pryč.
nechápu to….vážně ne
Já to chápu absolutně… Je to krásný, moje milovaná povídka… Už se těšim na další díl… Jenom doufám, že to moc nezamotáš Janule… Ať jsou všichni moc moc šťastný a tak pořád dál…
aaaahhhhh to je tak nádherný!!! konečně zase spolu!!!:))) tak to má být!!!:)) honem dáál!!!
Krásný.. konečně pofrčej domů… snad se jim to povede… 🙂
Teda musim říct že při tý hlášce o sexuální ůchylce s potřebou prolejzat malý otvory sem se fakt válela po zemi xDD nebo vývrtkou do zadku xDDD.. příště u týhle povídky nebudu pít.. mám pivo i na klávesnici xDDD
Krásný 🙂
ale to přece není jako že ho rok neviděl, když je taky v budoucnosti… a jaktože Tom nebude vědět, že tam byl taky??? sakra, mám v tom zmatek…
no to nevadí, úžasná povídka;)
bezva, konečně jsou spolu.. doufam, že cesta zpátky proběhne relativně hladce.. aspoň relativně.. 🙂
Já to chápu, jen mě zaráží proč si Bill myslí že pojede za Tomem do Loitsche, vždyť přece jsou v tý budoucnosti společně a taky společně odejdou zpátky do minulosti, doufám.. Už v tom mám zmatek xD Třeba to za chvilku pochopím, potřebuju čas xD No nádhernej díl x)
*usmívá se jako narpostej debílek* kdy bude další díl? ^^
hej ja když sem tu uviděla new díl tak sem málem spadla ze židla, ale uplně na važno jako xD
z toho toma a psí díry fakt nemužu jako xD to je tele xD
pokud sem to správně pochopila, tal Bill si myslí, že Tomino za ním nedojel z minulosti, pač nevěděl že Filip má vyrobený i nějaký dvojče Bedy a tak si myslí, že Tom celou tu dobu čekal na ten den a přišel ho zachránit až po tom celým roce čekání..
akorat se teď hrozně bojím jak se Bill dostane do auta aniž by zbudil zrzuna, pač brana dělá celkem hluk.. mohli by odjed Bedou ale Bill nechal helmu v Adi, ne? (ou, doufám, že sem to meno nezblbla) a bez helmy odjed do minulosti nemuže… takže Bedou by jet nemohli… to su zvedavá jak to zvládnou…
ty mrško, zajímalo by mě, kam se to zvrtne teď a jakože si myslím, že se to zvrtne :o)
brousíš nože o schody? co na to sousedi? 😀 Ne, chápu tvou lásku k návodům od elektrických přístrojů, takže budeš spíš Billův typ 😛
a jak si Bill sladce myslí, že Tom žil celej rok sám… to ještě neviděl Ádu 🙂
"Chtěl… jsem… chtěl jsem… mu jí… vrazit… do… do… prdele… až přijde," << já ti to teď psala zlato na ajsku…xD ale… fakt se tu pořád dusim tic tacem a mám záchvat smíchu…xD Tic tac uvízlej v krku, ale toe jedno!!!^^ Chci dáál!
najlepšie….hlavne nech už sú rýchlo doma 🙂
no honem šupejte do bezpečí zlata……….
janule si jednička :-*
hej…mám úterý poznačenej jako velkej den a jestli ten návrat do minulosti natáhneš ještě o jeden díl tak mě máš na svědomí:Dnebo to přežiju, a to bych ti neradila, protože to bych se vydala do Prahy a to by potom bylo…:D
Ale skvělý, to už ani netřeba psaát:-)))
ohhh boze…hej to neni mozny,to bylo tak dojemny…a vtipny:-) ahh,fakt z tydle ffky nemuzu…ja potrebuju dalsi dil,bozeee..to je tak uzasny,su tak rada,ze konecne se ti dva nasli a ani jeden neuvizl nekde v jinym case…ted jenom rychle domu a vsechno bude oukej:-) skvely janulko,jako vzdycky to bylo naprosto uzasny
teda,tak teď ještě aby se jim podařilo utéct!!!snad to vyjde!!! 🙂
Ked Tom vrkočil do "kotolne" , bože , tak moc som si oddýchla , doslovne sa mi odvalil kamen zo srdca , ale to ešte nieje všetko , až ked budú doma , odvalí s úplne , mám naozaj nervy ! prosím dalej ! je tonaliehavá prosba ! :o)
bože honem.. další díl.. S tou psí dírou mě to dostalo.. nejenom mě vidím.. a Bill si vážně myslí, že Tom bydlel celou tu dobu sám? To je trubka. Nevadí prostě potřebuju nový díl.. Jsem závyslačka úchylačka.. to je neetické..
Já nemůžu, během tý povídky jsem třikrát vyprskla smích jinak se to snažím dusit v sobě a vydávám u toho takové divné zvuky…. proč jen na mě všichni kolem tak blbě koukají??
XD XD XD
bože , bože , bože …. tak dlouho sem na jejich setkání čekala … tak moc …. Och , Janulko , nenapínej mě … rychle další dílek , jinak se skácim 🙂
honéééém dááááál
Noo…Tenhle dílek se mi fest líbil,.. milánci byli konečně zase spolu.. byla jsem v tu chvíli úplně ráda:) konečněěě.. ale když o tom tak přemýšlím.. tohle je něco málo po třicátým dílu, takže jsme tak v polovině, viď? Což znamená, že to ještě někončí. určitě se ještě něco stane.. jenom mě tak napadá.. ono to s tím cestováním je jedno, kdy se vrátí tom? on neměl žádnej limit nebo tak..?
Bill bude ještě koukat, až mu Tom přizná, že netruchlil rok bez něj a teď se tam najednou někde nevyloup… ale že přisvištěl z minulosti stejně jako mourovatej kocourek :)) Hlavní teď je, aby se dostali v pořádku pryč. Vidím to tak, že každej bude muset pravděpodobně odjet ve vlastním autě, protože kdo ví, co by nastalo, kdyby tam třeba Bédu nechali! Pochybuju, že by ten zrzavej hajzlík zjistil, na co to slouží, ale možné je všechno a já bych neriskovala… A pak se taky bojím, aby se jim vůbec podařilo proklouznout z domu. Přece jenom, zlodějíček Billa varoval, že si ho přijde zkontrolovat, a já nevěřím, že to tam bylo jen tak. U tebe nikdy nic není jen tak, Jani, to je mi už dávno jasný :))
Bože to jsou nervy, já mám pocit, že nemůžu vydžet tu jednodenní prodlevu mezi díly… přestává to být unosné… opravdu ano! Janulko, neuvažuješ nad tím, že nám všem závislákům, jak tady jsme, budeš přidělovat pravidlenou dávku emocí častěji? *tváří se jako absoultní neviňátko, ale nadějně si pro sebe bublá* :))
No konečně jsem se dostala k počítači!!! Jsem myslela, že už to nevydržím, to napětí. Jestli Tom někde neztratí klíče, jestli Bill nevymyslí zase nějakou další blbost, jestli se Tom protáhne tou dírou, jestli se k tomu osvobozování nepřimotá zrzoun…. celej víkend do mě nic nebylo!!!
No sláva, zatím dobrý! Jen aby to vydrželo, Janule, já ti nevěřím, ty to osvobozování ještě určitě děsně zamotáš. Bože, jak já to přežiju do úterka, takovýhle nervy?!?!?!?!?!
Jinak tedy musím říct, že úplně zbožňuju, když je Bill za kuchařinku, to je fakt skvělý, já taky nesnáším tupé nože, ale nikdy jsem neslyšela, že by se brousily o kamenné schody?! No co já se tady všechno nedozvím? Já si včera pro jistotu koupila novej nůž, no hlavně že už teď vím, jak na to!!! K.
Ježíš, Helushko, to je dobrej nápad, já chci taky kratší intervaly mezi pravidelnou dávkou emocí!!!! Já to do úterý nevydržím!!!
já nemám strach, já se jenom bojim, ale zato úplně děsně, co vymyslíš do příštího dílu, jestli se třeba jenom jednomu z nich něco stane, tak budu mít srdeční zástavu (ok, já vím, že na srdeční zástavu ještě nemám věk, ale já jsme jedinačná, tak musim mít i originální smrt xD), i když mi něco říká, že se jim něco stát musí, aby se z toho nestala úplná telenovela, ale byla tam i nějaká akce xD Možná kvůli té akci mě tahle povídka tolik bere, nebo kvůli všem těm flashbackům, který jsou naprosto úžasný xD
Že bych to dneska byla já, kdo pro změnu završí všechny tyhle vyděšené a netrpělivé komentáře? 😀 Jsem šťastná, že se sešli. Jsem šťastná, že i kdyby se dál stalo cokoli, setkali se, ještě jednou se líbali a objímali… oba určitě někde hluboko tuší, že se může stát cokoli a oni (nebo jeden z nich) se nevrátí. Je to děsivá představa. Fakt děsivá. Ale je to tak nádherný zároveň… doufám a tetelím se s nimi, aby ten hororový scénář prošel jen mými představami a oni se v pořádku vrátili domů… kocourek mourovatej na závěr mě krásně naladil…
Jani, co ti mám pořád k týhle skvělý povídce psát? Myslíš, že napsat 33x, že je božská, bude stačit? 😉 asi ne… příště ti to ráda zas připomenu. Tvá M.
Ještě jáááá 😀
Tak tohle bylo… Krásný… Hlavně ta poslední část (myšleno od začátku po konec)… A jak Bill plakal… A jak ho Tom objímal *už není schopná vymyslet kloudnou větu* Konečně sou spolu! Doufám, že aspoň ten zrzoun zmizí! To je nádherný… Takový něžňoučký schledání po "roce"….
A souhlasím s Michelle… Hororový scénaře sou jenom pro nedočkavce (= pro nás) a ne pro tebe Janule! :o))))
Aj, kruci!!! (= To je tag kláášný, že se to ani nedá pořádně okomentovat!!! (= Krásná část: Kocourek můj mourovatej!!! (= MUCK!!!!
Jůůůůů!!!!! Nádhernýýýýýý!!!! Už po třetí xD Normálně se musim zase psychicky připrawit na tu jeho cestu časem, páč co kdyby náhodou…… Mlčííím xD Uf… Mě se teda taky do očí hnaly slzy úlewy.. Pstě to prožíwám s nima, když se smějou, tak já taky. Když jeden z nich pláče, tag wyplejtwám balíček kapesníčků xD Achjo.. ((= To mám we škole zas co wypráwět ((= To je humor, když newí, wo co go xD
A když wím, že mě ted už čeká pouze 37 dílů, tag je to číslo najednou tag malý, až je mi z toho hrůůůza… Jsem myslela, že budu číst kapitolu denně a budu to pak mít blíž k lednu, kdy možná bude třetí řada.. Ale moc to utíká. Jako že čtu moc a ten den uteče pomalejš, než bych chtěla.. Asi si to pak dám ještě odznowa.. Ale nejprwe tenhle "tah" dojedu, skočim na Dar, kterej jsem zapíchla u dwacátý kapitoly a pak se wrátím do Berlína roku 2014 xD Už se těším!! ((= Stejně jako na každou wolnou chwiličku, kdy si s chutí a s neskonalou radostí přečtu třeba jeden díl i pětkrát za sebou xD Něco jen tak prolítáwám očima, protože ty slowa se mi samy zobrazujou a prostě je to úžasnej pocit ((=
A zrzkowi bych do toho jeho zadku nacpala spíš tu celou flašku xD Ale to by byla zase škoda xD
oh muj bože bulím zase jeden z dílu na který nkdy nzapomenu 🙂
Ja som sa rehlila úplne nahlas a zobudila som si dieťa 😀 keď sa Tom súkal tou dierou pre psa :DDDD toto je dokonalé a konečne sa dostal k Billovi a teraz už nech sa nevykecávajú a nech odtiaľ rýchlo zmiznú za Davídkem. Och dokonalá poviedka prežívam pri nej všetko čo existuje 😀
Jejda, kluci pohněte si! Zatímco se tam vybavujete tak ten blbec vás může poslouchat, zavře vás tam oba a budete mít po ptákách! Snad se už nic nesemele a oni v pořádku docestují zpátky do minulosti, či současnosti..nebo jak to nazvat 😀 Jinak jsem si všimla, že Bill nejspíš netuší, že Tom odcestoval za ním 😀 a že to je vlastně teprve pár hodin, co jej Tom neviděl 😀 no ten bude koukat, až ho Tom dovede ke ´svému´ pekelnému autíčku 😀
Joo, a to soukání se Toma přes tu psí díru bych chtěla vidět 😀 😀 😀