autor: Nuggie
betaread: Helushka
betaread: Helushka
(Autorka doporučuje, aby jste si k tomu pustili písničku „Nach Dir kommt nichts“, při které povídku psala.)
Stojí před jeho pokojem.
Zhluboka oddychuje.
Bude to pro něj snad ta nejtěžší zkouška v životě.
Tak dlouho se na tuhle chvíli připravoval.
Teď je konečně tady.
Konečně?
Bohužel?
Ne, žádné bohužel!
Musí to udělat.
Chce to udělat.
Anebo taky jen může.
Ne, on musí, protože chce!
Takhle už nelze dál žít.
Nejdřív byl začátek.
Zalíbení.
Zmatek.
Zatoužení.
Zbláznění.
Zamilování.
Zbožňování.
Závislost.
Zoufalství.
Zmučení.
Zmařený život?
A ŽÁDNÝ konec???
Zemřít ne!
Ještě ne!
Na to je přece ještě moc brzy.
Zapomenout nikdy!
Ukáže světu své tajemství.
Bere osud do svých rukou.
Netuší, co přijde.
Odhodlání.
Žít sekundou!
Co když pak nic nepřijde?
Už není dítě zapomenuté v davu.
Zamkne svou stydlivost.
Svou slabou stránku.
Svůj strach…
Poslední nádech.
Bílé studené čelo.
Klepající se ruka.
Štíhlé prsty objímající kliku.
Na místě přešlapující nožky.
A jeho stín, táhnoucí se chodbou do nekonečna.
Nekonečno.
Jen to se dá čekat s jistotou.
Připrav se.
Pozor!
Běž!
Kupředu svému rozhodnutí.
Je správné?
Kdo Ti to řekne?
Rozum zakazuje.
Duše mává křídly.
Srdce, to jediné ze všech nejsilnější!
To poslechni!
Poslechneš?
Ne, věř mu!
Věříš?
Tak jdi!
Dveře se otvírají.
Cítí každý tep na těle.
Každou tekoucí kapku krve.
Jde přímo.
Podle rozkazu, kterému věří.
Kroky míří k cíli.
Čas se táhne tak neuvěřitelně pomalu.
Pět metrů.
Tři metry.
Jediný metr.
A méně.
Zdvihá rozechvělou dlaň.
Pomalu mu ji pokládá na rameno.
Lehce stiskne.
On se otočí od monitoru.
Oříšky se zalijí v čokoládě.
„Vstaň, prosím.“
On vstane.
Ruka sklouzává z ramena.
Dva velké otazníky v očích.
Netuší…
Nebo snad…?
Minuta ticha.
Zvláštní.
Neopakovatelná.
Jedinečná.
Poslední v téhle životní frekvenci.
Pak zbývá nenávist.
Nebo láska.
Radost.
Nebo smutek.
Smrt.
Nebo život.
Vezme jeho dlaně do těch svých.
On neprotestuje.
Je zmatený.
Je překvapený.
Oba čekají.
Co udělá?
Stejná otázka.
Napětí houstne.
Dechy se zrychlují.
Co se stane?
„Smím?“
Pramen havraních vlasů se zlehka uvolní.
Šimrá ho do obličeje.
Hlava se přibližuje stále blíž a blíž.
Čokoládové oči se potopí do hlubin stínů.
Rty se dotknou.
Jemně.
Jako letní vánek.
A bouře smyslů.
Svět se zatočí.
Oběma zároveň.
Oříškové oči se omámeně přivírají.
Tisíce motýlků s nimi vyletí do výšin.
Zdárné výšiny.
Zdárné dálky.
Jedna duše.
Jedno tělo.
Dvě srdce.
Nic víc.
Nic míň.
Jsou spojeni.
Zůstanou?
„Miluji tě.“
„To já Tebe miluji.“
Nic nebylo slyšet.
Nikdo nic neřekl.
V pokoji ticho.
Naprosté.
Jejich dimenze neporušena ničím.
Jen oni ví.
Přišlo to.
Všechno, po čem toužil.
Žádné nic.
Žádný sen.
Skutečnost.
Přítomnost.
Tom.
Po tobě nic nepřijde.
autor: Nuggie
teď nevím jak to vyjádřit…….možná WOOOW…nebo Klása…upé boží
jsem z toho tlosicku wiiic mimo….ae za chwili se snad vzpamatujixDxD
jinak moc kawajiiii:)
hej moc peknyy
waaaaaaaaau krásný
Wow, já taky nevím, co říct… Zvláštní, jak jednoduchý je ten děj, tys jej přesto udělala výjimečným 🙂 Nádherné..
to je krasný
takový nežny
a tako pěkňučky
To bylo hezunký… Moc, moc, moc… Líbí se mi styl těchdle povídek… !
wow , úžasné … nejívíc ta věta :
,,Miluji tě "
,,To já tebe taky"
V pokoji bylo ticho
Nikdo nic neřekl ( to mě dostalo )
🙂
to je hezoučký…x) líbí se mi, když je povídka napsaná v tomhle stylu..*tleská*
no fakt krásný, fakt úžasně napsaný a prostě…nemám slov..krása
páááne jo…
s tou písničkou to má dokonalý výsledek!
s tou písničkou je to úžasný!
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa to je kwaaasnnyyyy
moc pěkný
jezisinku to je fakt krásný :'-(
jejda, tolik komentářů jsem vážně nečekala…. děkuju děkuju děkuju moc!!