autor: Michelle M.
(Tom)
Světlo, horko, napětí, vzrušení a neuvěřitelně silná hudba. Celej dnešní koncert se mi slil v jediný emocemi úplně prošpikovaný zážitek. Bill měl zas jednu z těch svých divokých nálad. Poletoval po pódiu, vlasy za ním jen vlály a jeho hlas se nesl celým prostorem až pod střechu vysoko nad námi. Úplně přesně jsem poznal chvíli, kdy z jeho ramen spadlo napětí a on se uvolnil a začal si to užívat. Nemyslím, že by si toho všiml někdo další; tohle prostě patří mezi naše ´dvojčecí propojení´. Když jsem věděl, že on je v pohodě, i já se mohl naplno ponořit do hry. Šlo to úplně samo, lidi reagovali perfektně, zpívali s námi, křičeli, tleskali… co víc si muzikant může přát?
No a pak přišlo Reden. Trochu jsem cítil obavy, co budou lidi na tu naši inovaci říkat; přece jen jsme tu písničku vždycky bohatě doprovázeli historkou o mém osobním zážitku a najednou to vypadá, že ten zážitek se mnou místo rozvášněné fanynky sdílel můj malý bráška… ale zřejmě je to pobavilo. Vzali to jako vtip a já byl za to vděčnej.
Kdyby mezi mnou a Billem nic nebylo, asi bych to bral taky jinak, ale takhle… jenomže pak Bill udělal to, co udělal… a bylo to. Prostě v půlce Reden… on stál nahoře v nejvyšší části pódia a přímo pod jednou z těch obrovskejch obrazovek… přišel jsem za ním, jen tak, normálně, ale on… úplně jsem cítil, jak se zaměřuje na mě, otočil jsem se a… on si vážně klekl přede mě na kolena a zpíval… vor der Tür Alarm, die ganze Welt ruft an, alle zerren an mir, ich will mit keiner ausser dir reden, reden… Nemohl si vybrat lepší pasáž. Zpívat o tom, že celej svět je z něj paf a všichni se k němu hrnou, ale on si chce povídat jen se mnou… ehm… no, zvláštní, no. Hlavně když jsme všude rozhlašovali, že o tom mluvení ta písnička zas tolik není… Vůbec jsem netušil, co mám dělat. Tak jsem prostě jen zůstal stát na místě, hrál jsem, on přede mnou klečel a zpíval, v očích ten pohled, kterej obvykle na veřejnosti nemívá… úplně se mi orosily dlaně, když jsem si to uvědomil. Bál jsem se na něj podívat, úplně bez zábran si mě měřil a já ten jeho pohled cítil úplně všude… pak se zvedl a odběhl zas pryč, evidentně úplně v pohodě, zatímco já se musel otočit zády a vzpamatovával jsem se z toho ještě dobře dvě písničky.
*
„Co to mělo znamenat?“
„Neřvi na mě!“
„Já na tebe můžu řvát jak chci, chlapečku!“
„Neříkej mi chlapečku!“
„Co jinýho seš, když se chováš takhle nezodpovědně!“
„Nic jsem neudělal.“
„Ne, nic, jenom ses ztrapnil před celou halou. Víš, co teď budou lidi říkat?“
„Nic jinýho než říkali doteď.“
I když jsem nejdřív nechtěl zasahovat do hádky mezi Davidem a Billem, přece jen mi to nedalo. Musel jsem se brášky zastat. „Nech ho bejt,“ řekl jsem podrážděně. „Nic tak strašnýho zas neudělal.“
David se obrátil ke mně. „Nic strašnýho? Tobě nepřijde divný, že si – zrovna když zpívá Reden – klekne před tebe a kouká, jak hraješ? Tobě to přijde normální? Proč jsi si, proboha, musel zrovna klekat?“ obrátil se zpátky na Billa.
Unaveně jsem si popotáhl ručník, kterej jsem měl přehozenej kolem krku.
„Měl jsem si tam snad radši lehnout na záda?“ vyštěkl Bill nasupeně a z očí mu lítaly blesky.
Jsem vyčerpanej. Nechci žádnou hádku.
„Když už jste tam pustili ty záběry na nás dva, tak už to stejnak bylo jedno. Lidi se bavili, prostě to pro ně byla jen další legrácka, tak to prosím tě neřeš.“
„No jasně,“ vyštěkl David vztekle, „ty aby ses ho nezastával.“
„Je to můj brácha, co po mně chceš jinýho?“
Všiml jsem si, že se Bill přemístil blíž ke mně. Vždycky to tak dělával. Už když jsme byli malí kluci a máma se na nás rozčilovala kvůli něčemu, co jsme provedli, vždycky měl tendenci se tak trochu krýt za mnou. I když v období, kdy byl výrazně vyšší než já, to působilo možná trochu legračně. Vybavila se mi ta scéna před kinem, kdy se prakticky schoval za moje záda, s prsty skrytými v mé dlani. Ten zvláštní pocit, že bych ho měl chránit, který jsem v sobě měl zakořeněný už od dětství, snad nikdy nezmizí. Z jeho tváře jsem vyčetl, že je rád za můj zásah. Natáhl jsem k němu ruku a lehce mu zmáčkl rameno. Usmál se a já si najednou strašně přál, abychom byli někde sami; jen my dva, klidně bych se na něj jen díval… nic víc, tohle by mi úplně stačilo, aby mi bylo fajn.
Davidův nepříjemný tón mě ale rychle probral. „V každým případě tohle bylo naposledy, cos něco takovýho udělal. Jsem ochotnej přehlížet to, jak se k Tomovi během písniček mačkáš a zpíváš u něj… to jsem ochotnej tolerovat, ale tohle už je moc. Víckrát nic podobnýho nechci vidět.“
„Nechápu, proč jsi tedy souhlasil s tou projekcí,“ popíchnul znovu Bill. Zřejmě mu moje podpora dodala odvahu.
„Víš sám moc dobře, že to nebyl můj nápad a od začátku jsem z toho nebyl moc odvázanej, ale já nejsem jedinej, kdo tu má do toho co mluvit,“ odsekl David. „V každým případě platí, co už jsem řekl. Nechci vidět žádný důvěrnosti mezi tebou a Tomem na veřejnosti, budeš se k němu chovat stejně jako ke Georgovi, žádný tanečky na pravý straně jeviště nechci vidět.“
Než jsem stačil něco říct, Bill mě předběhl. „Trhni si,“ zasyčel nenávistně Davidovým směrem a samolibě se ušklíbl. Jeho reakce mě fakt překvapila. Udiveně jsem se na něj otočil. Takhle jsem ho neznal. Spíš bych čekal, že bude rozhozenej, bude naměkko, cokoli… ale ta jeho nečekaná sebejistota a vzdor, kterej vůči našemu manažerovi projevil, to bylo něco úplně nového.
*
(Bill)
Už dlouho mě nikdo nevytočil tak, jako se to povedlo Davidovi. A to jsme spolu vycházeli vždycky dost dobře. Jenomže teď mě pěkně naštvalo, jak mě kritizoval. Tak jsem si na pódiu před Tomem kleknul, no a co? Mohl jsem přece udělat něco mnohem horšího. Nechápu, proč z toho tak vyšiluje. To je toho. V porovnání s tím videem, co k Reden běželo, to je žabařina.
Nebylo v tom nic dvojsmyslnýho. Mělo to jen jeden jedinej smysl, kterej stejně nikdo kromě Toma nemohl odhalit. Chtěl jsem, aby Tom věděl, že chci pokračovat v naší hře. Chtěl jsem mu připomenout ten nádhernej sex, kterej jsme spolu měli po tom, co jsem mu před pár dny dopřál ten pocit, že mě může ovládat a já jsem ten, kdo mu podléhá. Znám ho, vím, že jeho egu to určitě dělalo strašně dobře a i mně se to líbilo. Jak nesnáším zákazy, pokyny a omezování v běžném životě, zjišťuju, že v sexu mi ta submisivnější role docela sedí. Možná že s někým jiným by tomu tak nebylo, ale Tomem se nechám ovládat strašně rád.
Stejně je to zvláštní. Když jsem tak zpíval text, kterej jsem před rokem napsal, napadlo mě, že je to vlastně o nás. Mezi námi to odstartovalo úplně stejně jako v té písničce. Tom přišel ke mně do pokoje, chtěli jsme si povídat… jen povídat.
*
Po očku mrknu na Toma. Sedí vedle mě, hlavu opřenou o sklo a zavřené oči. Je unavenej. Vidím to na něm.
„Za jak dlouho jsme v hotelu?“ptám se řidiče.
„Dvacet minut,“ zazní odpověď.
Mlčky jsem přikývl a zadíval se z okna ven. Nechtělo se mi spát. Ještě ne. Mám hrozně rád noční města. Možná proto, že jsem vyrostl skoro na vesnici, miluju všechna ta světla, auta a lidi. Prostě život. Něco, co se hýbe, pulzuje, mění se… I po těch třech letech, co se v tomhle světě pohybuju, pořád mě to nepřestává udivovat a fascinovat. Na stehně jsem ucítil opatrný dotek. Tomovy prsty něžně přešly po hrubé látce mých džínů. Přikryl jsem je svou dlaní a podíval se na něj. Stále se opíral o skleněné okno, ale oči měl otevřené. Zkoumavě si mě prohlížel. Díval jsem se do jeho uhrančivých očí a cítil, že to je zase tady.
Držel jsem jeho ruku až do poslední chvíle, než jsme zastavili před hotelem. Spěšně jsem rozdal pár podpisů a vešel do prostorné luxusní haly. Tentokrát šel Tom hned za mnou, žádný vzkaz strčený mu do dlaně se nekonal. Cítil jsem, že se na mě po celou dobu dívá. Možná ne doopravdy, ale vnímal mě, jenom mě… a to mi stačilo.
Na chodbě jsme se spěšně rozloučili a každý jsme zapadli do svého pokoje. Vletěl jsem do koupelny, abych si dal rychlou sprchu. Celou dobu jsem měl hlavu plnou jen jeho. Věděl jsem, že za mnou přijde. ´Je to přece jako v Reden,´ pousmál jsem se, zatímco jsem se utíral do měkoučké osušky. Pobrukoval jsem si ´komm doch erst mal rein´ a ´wir wollten nur reden´ a uvažoval nad tím, jak si mě dokázal k sobě připoutat. Omotal jsem si suchý ručník kolem boků, vlasy projel hřebenem a vrátil se do pokoje. Byl tam… spokojeně jsem se usmál. Stál vedle postele, v ruce tričko, které si právě svlékl, široké kalhoty jen tak tak že mu nesjely z úzkých boků. Otočil se za zvukem otvíraných dveří. Byl nádhernej… fakt nádhernej. Ty jeho dlouhatánský vlasy mu spadaly na ramena a já tam jen stál a díval se na něj. Všechno se ve mně sevřelo a já se prostě na nic jinýho nezmohl.
Nevím, jestli poznal, co se ve mně odehrává, ale po chvilce se tak krásně, vědoucně usmál, odhodil tričko na postel, natáhl ke mně ruku a já ji přijal. Přitáhl si mě blíž, sklouzl jsem do jeho objetí. Tiskli jsme se k sobě. Dychtivě jsem svíral jeho hladké tělo a úplně se třásl. Strašně jsem potřeboval jeho doteky. Naklonil hlavu a hrozně něžně mě začal líbat. Téměř jsem vykřikl. Bylo to tak intenzivní! Byl jsem jak hadrová panenka, úplně zbavený rozumu a vlastní vůle. Byl jsem jeho hračkou. Jeho jemné polibky po chvilce začaly nabírat na intenzitě, ale to už jsem hodil všechny zábrany za hlavu. Divoce jsem hladil rozpálenýma rukama jeho ramena a hruď, povzbuzoval jsem jeho dlaně, provokoval jsem, kroutil se a sténal. Zuby jsem skousával jemnou kůži jeho krku. Bylo mi jedno, jestli za sebou zanechám stopy. Možná jsem to i chtěl. Chtěl jsem, aby všichni věděli, že Tom někoho má… někoho, kdo se ho může dotýkat, s kým se miluje. Tyhle myšlenky ve mně probouzely ještě divočejší touhu.
„Tome,“ vydechl jsem a zaryl nehty do jeho zad. Bolestivě syknul a nepatrně se odtáhl. Zadíval se do mých očí. Ty jeho byly tak krásně tmavé a hluboké. Úplně jsem se roztřásl. Uchopil do dlaní můj obličej a znovu se na mě dlouze zadíval, než spojil naše rty. Byl strašně něžný. Všechny jeho doteky byly hrozně moc opatrné, jako kdyby se bál, že mi může ublížit. Chtěl jsem mu říct, že se nerozbiju, že od něj snesu cokoli, ale nějak jsem nemohl. Cítil jsem, že pro něj tahle chvíle znamená strašně moc. Poznal jsem to, i když ani jednou nepromluvil.
Tentokrát se se mnou miloval hrozně pomalu. Šílel jsem z jeho horkých dlaní. Každý dotek jeho kůže na mém těle vyvolával bouřlivé reakce. Potřeboval jsem rychlé uvolnění, ale on mi ho nechtěl dopřát. Uhýbal jsem před ním a zároveň jsem škemral, aby se mě dotýkal… Připravoval mě pomalu ale jistě o rozum. Nechápal jsem, jak někdo dokáže probudit v tom druhém něco tak silného. Dusil jsem se našimi polibky a zároveň sténal do jeho úst. Konejšivě hladil mé boky, ale já se nedokázal ovládat. Chtěl jsem ho strhnout do šíleného tempa, v jakém tepala má krev. Lenivá smyslnost, s jakou se mnou zacházel, byla snad víc dráždivější, než kdyby se na mě vrhnul stejně živočišně, jako jsem se já vrhal na něj.
Ve chvíli, kdy mě konečně nechal vyvrcholit, jsem se rozbrečel. Ne doopravdy, jen mi z očí vytryskly slzy. Všechno ve mně se chvělo a svíralo, všechna ta nahromaděná vášeň a touha se svezly na vlné mého bouřlivého orgasmu a já se nezmohl na nic. Rukama i nohama jsem pevně svíral Tomovo chvějící se tělo a z očí mi proudem tekly slzy.
Byl jsem plný pocitů, které jsem neuměl definovat. Tom mě držel v náruči, jeho tichý hlas mě hladil a já si uvědomil, že tenhle okamžik se nikdy nevrátí.
autor: Michelle M.
tak teď nevim, co si mam myslet.. ale vim, že je to úžasný.. 🙂
To bylo užasnýý….. Nemohla jsem se od toho celou dobu odtrhnout…tolik pocitů v tom je vyjádřených:)….. Asi oba už vědí, že to není jen něco, čím zahánějí svojí samotu. Ten konec mě možná trochu znervozňuje, všimla jsem si už i u těch minulých dílu, že občas jsou tam takový věty, že mi to přijde, jak kdyby vyprávěli minulost, to co se stalo kdyby dávno, když ještě byli šťastný..No uvidíme:)…Doufám, že až takhle povídka jednou skončí, tak to bude happy endem… Oni si to prostě musejí říct!!;)
to je tak krásný:)
*tahá kapesník z krabice*
nááádhernej díl.
úplně mi vyrazil dech ^^
úžasný.. už ani nevim jak jinak komentovat.. pže takhle povídka je upe nejlepší..!!!
bože můj .. já … já sem v koncích … většinou přeně vím co mám napsat k Tvým povídkám , ale najednou … nevím co … sem tak dojatá Tomem , že mi slovní zásoba utekla někam hodně daleko … Michelle … já nevim co bych měla napsat jinýho … Dááál 🙂
tohle bylo kraaasný ten konec,,, jen tak daaaaaaaaaal a rychleeeeeee
aaaaaaaaaah skvělýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýý
tohle bylo nádherný, ale z tý poslední věty mám strach. Doufám že happy end bude, jinak se asi zblázním…tenhle díl, přesto že nějak smutnný nebyl mě rozbrečel…je to prostě dokonalý, perfektně napsaný, ty pocity jsou vyjádřaný naprosto úžasně…
hej todle není možný…tímhle dílem se stala tadle ffka mou nejoblíbenější(ještě s časoprostorem)..hej uplně me to odrovnalo..fakt NADHERNE pises,to te uplne vtahne do toho deje proste:-) a je krásný,jak je tam cítit ta tomova laska k billovi..hej je to fakt neskutecne krasny,uplne me to vzalo slova:-) fakt nadhera,klanim se pred takhle vybornou autorkou
Chudák Bill, dostal za Reden takovej kartáč, ale to není důležitý. Věděla jsem, že to k něčemu bude… A nejde tady o sex. Je vlastně vůbec zajímavé, že se spolu milujou pořád, potřebují svou blízkost, vyhledávají se… ale není to to, co jinde, kde je jejich sex kořením vztahu. Jejich dušičky se tady přes tělesný prožitek dostávají blíž a blíž, jejich emoce a city se kumulují až do okamžiku, než dojde k jejich kontaktu… a pak to vybouchne. Sdělí si toho tolik… a přece nic. Bylo to nádherný, vážně neopakovatelný. Také doufám, že bude happy end, ale před ním ještě nepočítaně okouzlujících dílů, jako je ostatně každý v tomhle příběhu. :))
tak to bylo nádherný…o_O já nevim, co k tomu napsat… nejde to komentovat…prostě…nepopsatelný…
Ten konec zní tak krásně smutně… úplně živě vidím Toma, jak stojí s rozpuštěnýma vlasama, bez trika, kalhoty sotva držej na jeho bocích… musel to bejt pro Billa úchvatnej pohled, stejně jako je to krásná představa… aaaaach, chtěla bych bejt aspoň na pár vteřin tam, abych viděla jejich pohled z očí do očí… oba je mají tak nádherný, jak to musí jiskřit, když se do nich vzájemně dívaj.. nějak mě tenhle díl rozhodil, ani nevím proč. Moc se mi líbila část, ve který Tom vyprávěl, jak se za něj Bill schovává, když má z něčeho strach… to je tak neuvěřitelně důvěrný a krásný… prostě jsem naměkko. 🙂 Pomalu se začínám bát, kam se jejich život stočí, co s nimi provedeš, milá Michellko… :o) Ale jsem statečná a vždycky neochvějně věřím, že všechno bude dobrý… :o) J.
to je tak nádherně sladký a něžný!!! jde vidět, že Tom v tom lítá už až po uši, jen Bill mi pořád příjde, že u něho furt vítězí spíš ta vášeň, ale to bude asi nevybouřenýma hormonama. Tom už má své za sebou. A souhlasím s holkama, z té poslední věty mi úplně běhá mráz po zádech a doufám v happy end, i když nechci ani pomyslet na to, že by tahle skvělá povídka měla tak brzy skončit…no ale rozhodně se už teď nemůžu dočkat pokráčka
ať tě ani nenapadne je od sebe oddělit, protože jinak jsi mrtvá:)))) U téhle povídky, která je tak plná všech citů bych to fakt nezvládla!!!!! Nádherný díl… jenom né rozchod nebo tak něco!!!!
Ať se to stane , ať už se to stane …Ty slova , kdo je řekne první ?
nevím jak to vyjádřit……..BOŽÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ……kuwa at už si to řeknou
Páni…já tady normálnľ nemám slov…tohle je sbnad ta nej nej nej povídka JAKOU sem četla…fakt nádherný Michelle,uplná dokonalost
jsou v tom oba až po uši…a snad si to taky jednou přiznají…..
No tohle … já… tedy…fakt… no ale opravdu… já nemám slov, ty jsi mě rozbrečela, mě, starýho cynika, s kterým jen tak něco nehne! Bože, Michelle, to bylo tak krásný!!!! Ty umíš tak nádherně popsat jejich myšlenky, pocity a touhy, že to všechno prostě musím prožívat s nimi. K.
Krásné, krásné…nevím jak jinak to popsat…prostě krásné
Tak , je večer , sem vykoupaná , odpočetá a plna energie . Řekla sem si , že by bylo hezký Ti tady napsat nějakej smysluplnější kometář než komentář číslo šest 🙂
Sem totiž v divném rozpoložení , kde bych byla schopna psát o čemkoli .
Takže jdeme k povídce 🙂
Povídku Hotelový Pokoj sem začala číst asi tak od třetího dílu . Bylo to kůli tomu , že sem do té doby nevěděla , že jsi autorkou . Povídky které si přečtu si totiž pečlivě vybírám . Mám pár oblíbenkyň na které nedám dopustit ( Janule , Lyra , Syhy a samozřejmě ty 😀 ) . Držím se totiž názoru , že povídka by tě měla vždy obohatit . A tyhle autorky mě vždy obohatí . Přiznám se , že jedinou povídku , kterou sem od Tebe nečetla je "Hledání" . Milostné trojúhelníky moc nemusím , i když nepochybuji , že "Hledání" je napsáno stejně úžasně jako ostatní Tvoje povídky .
ET mě pohltilo , pravidelně sem u některých dílů plakala a u jiných se zase smála . Poslední díl mě dojal … Mimochodem , už sem se zmínila , že konce povídek píšeš opravdu bravurně ? 😎 Například konec Falešného Hráče , vždycky když tu poslední kapitolku čtu znovu , myslím , že mě odvezou . Falešný Hráč je vlastně celý takový ponurý a i když mám radši optimističtěji naladěné povídky , sem ráda že jsi FH napsala .
Vždycky sem totiž prahla po "jemnějším" Tomovi a "drsnějším" Billovi .
Dostáváme se (konečne X-D ) k Hotelovému Pokoji . Řekla bych , že hlavní zápletka : láska vs. sex se v povídkách objevuje opravdu málokdy .
Jak už sem jednou psala do kometů , většinou sem sex moc nemusela . Ale v Hotelovém Pokoji je to tak úžasně popsané , že si každé slůvko vypuštěné na monitor opravu užívám 🙂
Mohla bych taky zhodnotit tuhle kapitolu . Mé pocity , když jsem uviděla člnánek s názvem "Hotelový Pokoj" 16 byly opravdu radostné 🙂 . Zavýskla se si a hladově sem se pustila do čtení . V díle 14 ( doufám že se nepletu X-D ) byla zápletka s jakousi Jill , popravdě řečeno sem si dneska odychla , že to (zatím!) nemělo žádnou velkou dohru . Když sem četla pasáž s Billovým pokleknutím před Tomem , tak se na mé tváři opjevil blažený úsměv … Když potom David na Billa křičl myslela sem že někoho nakopu 😀 , a když se Tom Billa zastal byla sem (znovu) spokojená .
A pomalu se dostávám k pasáži , která mě nadchla nejvíc … Tomovo a Billovo milování … Zamilovala sem se do Tomova chování . Byl hrozně jemnej … Mám neblahé tušení , že je to nějaké znamení , že se začne blýskat na horší časy ( samozřejmě doufám , že ne 😀 ) .
A ty poslední dvě věty … Do očí mě vhrkly slzy .
Doufám , že sem tě svým monologem neunavila 🙂
Měj se hezky .
Danielle
…prečo? prečo naposledy? ….niee …..nebrečím , tečú mi iba slzy , zase …..to je krása , môžeš mi prezradiť , ako to robíš?
ten konec je ale takej šmutňouškej, strašně krasny!
Naprosto dokonalé…naprosto.
To je tak dokonalé <3 já jsem z toho tak naměko :') nějak mě tenhle díl dojal <3 jak se drželi v autě za ruce… a ty jejich pohledy do očí… A pak ten konec.. Myslím, že už si oba v sobě přiznali, že toho druhého milujou =)