Ostrov ano!

autor: Keity
betaread: Janule

„Toméééé!!!!!!!!!!“
„Pane bože co zase chceš?“
„Dívej, něco jsem našel.“ To se mi snad zdá, nevšiml si, že něco čtu? To si jako myslí, že proto, že se mnou spí, tak já budu poslouchat ty jeho věčné hodinové proslovy? At‘ zapomene, já jsem Tom Kaulitz, žádná blbá holka, anebo hodná tetička. To by si měl můj kouzelný bratříček uvědomit. Asi bych se měl podívat co mi to strká pod nos, nebo se ho nezbavím.
„Hm, leták na letní dovolenou na nějakém ostrově. A co s tím jako mám společného?“ Snad si vážně nemyslí, že já pojedu na nějaký *ostrov návratu k přírodě*, vždyť tam není ani hotel, jenom nějaká chata, ve které by jsme se o sobe museli postarat sami. Má teda vážně dost zkreslené představy o tom, jak si předsatvuju strávené volno. Já chci luxus!
„No, myslel jsem, že by jsme si tam mohli zajet a užít si trochu zábavy.“ On myslí, odkdy? To si to jako představuje jak, že se navrátím k přírodě a budu si užívat jeho přítomnosti na nějakém nablblém ostrově. To teda ne!
„Tam nejedu, Bille, tak si to zapiš do svýho deníčku pod neúspěchy a laskavě se s tím smiř. Jasné?“ Tý jo to bylo dost autoritativní. Ano já jsem tady ten chytřejší, bystřejší a dokonalejší.
„Jasné…“ Řekl to tak zničeně a smutně, je mi ho, až líto. Líto??? Ne, není mi ho líto, to je jenom nějaká ta únava, co na mě leze. Jo, jo, únava to je svině. At‘ si hezky zapamatuje, že já mám vždycky poslední slovo a já tady rozhoduju.

Nepojedeme nikam jo? Tak to si jenom myslíš, drahý bráško. Asi by byla příhodná rekapitulace. Takže zaprvé, milujuho svého bráchu a budu ho mít jenom pro sebe. Jistě, že za každou cenu, to je myslím nepotřebné objasňovat. Za druhé, on mě nemiluje (zatím, zlověstný úšklebek), ale v posteli mě potřebuje. Žádná holka mu nedá to co já. Za třetí, na ostrov se pojede a je mi jedno, že se ti to nebude líbit, prostě máš smůlu. Nejsem zase až tak naivní idiot na jakého si hraju a ty to poznáš, drahý Tomíšku, jak já tě miluju. Jo, a mimochodem deníček si nepíšu, jsem přece Kaulitz a ne 12letá holčička s nějakýma mindrákama. Nemám proč mít nějaké mindráky. Jsem dokonale sexy, jsem chytrý, dokonalý herec a ještě můj hlas, ten je vytříbený, to musí uznat všichni.
„Dobrý den, mám zájem o nabídku, která mi byla zaslána… Ano, přesně tu… Jistě, termín vyhovuje… Zítra ve dvě odpoledne se máme dostavit na letiště… Ano, platbu převedu z účtu… jistě, také se těším, nashledanou.“ Tak to by bylo a jdu balit. Jo a tyky bych měl vymyslet ten plán, jak dostanu Toma na to letiště. To přece nemůže být tak složité, já mám přece dokonalé myšlení, jeden jednoduchý plán mi nemůže dělat problém. Počkej, Tomíku, ty mi ještě budeš zobat z ruky. Jak se to říká v těch filmech? A jo… „Karty se obrací!“

Tak a je to definitivní. Vždycky jsem myslel, že je blázen. Hrozně sexy blázen, trocha sexu? Ne, nad čím to zase přemýšlím. Já tady chci opět znásilnit někoho, kdo je duševně postižen a ještě ke všemu je to můj bratr, ale mám na něho chut‘. Dost! Dost by mě zajímalo, proč Bill pobíhá po bytě, a pokaždé, než s náručí plnou věcí přeběhne do svého pokoje, se rozhlídne, jestli náhodou nejsem na dohledu. Jo, už to mám, nejspíš si zase začal hrát… vždyť hru na zloděje vždycky miloval. Malý Bill, tak roztomilééé… Sakra, neřekl jsem, ty pitomý mozku, už jednou dost!
„Bille, mohl bych se tě na něco zeptat?“ Sakra, proč se zatvářil, jak kdyby mu bylo pět a matinka ho nachytala s cukrátkem místo večeře.
„Nooo, na co se ceš zeptat?“ Zdá se mi to nebo dokonce šišlá, jo, je mentálně chorý, mentálně chorý a proklatě sexy. Autoritativní, Tome! Musíš být autoritativní!
„Je ti dobře? Víš, na zloděje si lidi přestanou hrát tak někdy kolem deseti let a tobě je, pokud si dobře pamatuju, kolik je mě, přes osmnáct. Takže?“
„No, víš, Tome, dobře mi je!“ Pane bože, je to blázen a já ho chcííí ted‘ hned. Ne, klid počkáš, až přijde on a potom, ano potom, takže klid. Budeš pokračovat v cestě, Tome a zajdeš si udělat čaj. Ano tak je to správně, nožičky. Sakra začínám cvokatět, budu stejný magor jako Bill!!!

Pitomý dveře, proč nejdou otevřít? A jo, postavil jsem kousek od nich ten *malinký* koš s prádlem, co si ho vezmeme s sebou a nejspíš se vysypal tak, jak jsem původně předpokládal. Já jsem tak inteligentní! No dobře, tak zase až tak moc zase ne, kdybych byl zářné inteligence, ten koš bych posunul, ale i tak jsem dost inteligentní na to, abych věděl co se stane, plus můj vzhled. Jo, jsem dokonalý!!! I když, měl jsem nespíš slabou chvilku, nenapadla mě žádná inteligentní slabomyslná odpověď na Tomovu otázku, ale to nejspíš bude tím vyčerpáním z toho namáhavého stěhování. Všechny ty věci jsou tak strašně těžké a já jsem tak křehký, s tím bych se prostě neměl tahat, ale kdo to udělá. Nikdo, jistě, zase musím skládat oběti pro naši lásku jenom já. Tom si válí šunky u toho blbého počítače. Narvu to všechno do kufru a půjdu si přelakovat nehty, u toho se mi vždycky dobře přemýšlí a ted‘ mám důležitou misi. Jů, jsem jak James Bond!! „Jsem Kaulitz, Bill Kaulitz, agent 007 a zachráním vás, dámo!“ Ne, dámo, ne. Znova. „Jsem Kaulitz, Bill Kaulitz, agent 007 a zachráním tě, Tome!“ Jo, mnohem lepší. Ten Tom, ani neví jakej poklad ve mně má. Ovšem mám dobrý tušení, myslím, že je hodně blízko k tomu, aby ze mě zešílel a co stačilo, jen si párkrát olíznout rty ve správném okamžik, vystrčit zadeček a co se stalo, Tomíno je na větvi. Já jsem tak sexy.

Kde je ten Bill? Už se mi tady měl plazit u nohou a škemrat, jestli může spinkat u mě. Počkat, už to mám. Není bouřka. Johó, přesně tak, Billí škemrá jenom když je bouřka. Takže musím zařídit bouřku. Ano, přesně tak to bude, bude bouřka, nebo se zblázním. Já se zblázním, můj rozkrok se zblázní, můj mozek se zblázní, moje srdce se… sakra co to zase mělo být, jaké srdce. Klid, půjdu si dát nějaké vitamíny a najdu Billa. Jo, dobře, dneska ho najdu já, nebo už mi vážně začne harašit a budu stejně trhlý jako on. No, vždyť to říkám, moje drahocenné myšlení je poškozené nedostatkem sexu. Kdy jsem to vlastně Billa naposledy měl… jo, dneska ráno, to už je tak strašně dlouho, ještě hodina a už by se to dalo nazývat celibátem. Fajn kuchyň a dneska už druhý zelený čaj mám za sebou a teď vzhůru za mojí láskou. No jistě, slyšíte dobře, sex je moje životní láska, nikdy jí neopustím. Já jsem tak chytrý, zařídit si to tak jednoduše. Nejlepší v sexu je moje dvojčátko, se kterým jsme se dohodli, že budem pořád bydlet spolu, takže přísun dokonalého sexu vždy po ruce. Bože, jsem nechutný, je to moje dvojče a sex s ním je jen dočasné řešení, to víte, co dělat, když vám zakážou spát s fanikama a bolí vás zápěstí? Tak, připravit se pozor, start….
„Billé!“ Bože ty dveře jsem neměl otevírat. O co jsem to proboha zakop a proč ležím v haldě Billova prádla. Hmm, Billova spodního prádla?
„Jujky, Tome…“

Leží tady jak široký tak dlouhý a je strašně roztomilý. A spadlo mu z hlavy kšiltka, uvolnily se dredy a nespíš dostal pořádnou šlupku do hlavy. No nic, pořád je roztomilý… a směšný. Dobře, ten záchvat smíchu jsem asi nemusel, fajn, neměl dostat, ale co s tím teď už nadělám? Nejspíš se urazil, ale pořád je tak hrozně kawaiiii!!!!
„Tome, nestalo se ti něco?“
„Ne, jistě, že ne, jenom jsem se tak procházel a najednou uviděl na tvém koberci nějakou hodně zažranou špínu, co jsem si ji už léta chtěl prohlédnout z blízka. No, a když jsem si na to vzpomněl, tak jsem se rozhodl vzít to letmo k ní, abych se nenamáhal takovýma úkonama, jako je dřepnou si, kleknou si, naklonit hlavu atd. Co by se mi taky mohlo stát, když se mně pokusíš zabít?“ Páni, to byl monolog dlouhý jak čtrnáct dnů, co to vlastně říkal na začátku? No jistě že to vím, jsem přece inteligentní, ne? A víte co, už mám dost toho hraní si na toho debílka, co je mu k službám. Sakra jak to zase bylo… jasně: „Karty se obrací!“ Hoplá, nahlas jsem to asi říkat neměl, že? Celkově mám dneska nějaký problém s tím, co říkat, neříkat, kdy se smát, nesmát, abych taky neměl, jsem unaven z tahání těch jeho příšerně těžkých věcí!

„Co jsi to říkal, Bille?!“
„Víš co jsem říkal, že už toho mám dost!“
„Čeho?“ At‘ na mě nekouká tím pohledem leklé ryby!
„Vím, že mě máš za infantilního kreténa, což je vlastně dobře, protože to zračí to, že jsem výtečný herec, ale já nejsem idiot, Tome!“
„Promiň, Bille, ale to vykládej koňům, ty maj větší hlavu.“ Klid, jsem klidný a řeknu mu to s racionálním uvažováním. Miliskování nezabírá, tak to půjde jinak a uvidím, co to z bratříčkem udělá. Udělat? Ne perverznosti, racionalita, Bille, jsi dokonalý, tak do toho.
„Miluju tě, to víš a nedělej ty debilní obličeje! Jo, jednou v životě mlč a poslouchej, když už jsem u toho co smíš a co ne!“
„Fajn budu zticha, když si to miláček Billíček přeje.“ Miláček? No jistě, že jsem miláček a ta ironie z hlasu zmizí, to si pamatuj, vždyť jsem přece Kaulitz.
„Takže, chtěl jsem tě dostat, což se mi taky povedlo. Mlč! A proto jsem se začal chovat jako trhlá patnáctiletá ukňouraná holka, prostě taková, jaké máš rád a jaké jsi si vybíral na těch večírcích. Postavu a vizáž na to, abych tě dostal, jsem už měl, vždyť jsem přece nepřekonatelně sexy,“ musel jsem mu to říct, „a ty jsi mi to sežral tak jak to bylo. A teď to podstatné, mě už to nebaví. Nejsem jenom já tvoje postelová hračka, ale taky ty moje, a proto se už odmítám přetvařovat. Buď mě budeš chtít takového jaký jsem,“ dokonalý, „nebo tenhle vztah ukončíme. A věř, že si nedokážeš, ani představit, jak by mi to bylo líto. Skončil jsem, teď je to na tobě.“ Tohle bylo dobré, hodně dobré, znělo to věrohodně a promyšleně a přitom to byl momentální nápadek. Asi jsem vážně inteligentnější, než normální průměrně nadprůměrný člověk. Ale mám strááách! Co když teď řekne konec. Tak ho zabiju. Ano, to je ono, spásná myšlenka, díky mozečku.

Co to teď vlastně všechno říkal? Netuším, ale jo, dobře, nebudu lhát více než tuším, dokonce perfektně chápu a mám neblahé tušení. Fajn, sakra není to tušení, konečně vím, proč jsem ho nemiloval, nebyl to on, no jistě a já celou dobu čekal a na někoho, kdo bude jako já. Bude hrdý, silný a sám sebou. Čekal jsem na tohohle Billa, na toho opravdového, sebevědomého, egoistického Billa. Tady tu osůbku nechci jenom do postele, s touhle chci strávit celý život. Vím co se stalo, starý Bill, ten, kterého jsem miloval, ale netoužil jsem po něm, se smíchal s tím novým, po kterém jsem toužil, ale nemiloval ho a vzniklo tohle. *Skoro Bůh Bill* dobře (po kolikáté si myslím tohle slovo) více, než bůh Bill. Musím mu na to něco odpovědět. Chce to hodně síly, já se s touhle větou ještě nikdy nevytasil. Sakra, já jí říct neumím. Sakra, já něco neumím??? Hluboké zděšení. Nevadí, musím a když musím tak musím.
„Víš, Bille, já tě… nedívej se tak na mě nebo to neřeknu! Já tě… sakra. Končím.“ Stáhl jsem si Billa k sobě na zem a vyřešil tuhle hloupost maličko po svém.

On mě líbá, ale nevráží francouzáky jako obvykle. On mě normálně něžně, měkce a láskyplně líbá! Fajn, tak teď už vím co chtěl říct. A Tomíšek si zaslouží odměnku. Přitáhl jsem si ho ještě blíže k sobě a nalepil se na něj, jak nejvíce to šlo. Pootočil se ke mně tak, že jsem mu mohl omotat nohy okolo boků a ruce okolo krku, na kraťoučko přerušil ten krásný polibek, ale jenom tak, abychom mohli nabrat dech, potom se opět hladově vpil do mých rtů. Ty jo, najednou se nějak vznáším a nebude to jenom láskou. Tomí mně někam nese v náručí a pořád mně nepřestává líbat. Já ho tak miluju! Jsem u něj v pokoji na jeho posteli a ani nevím jak a mám tričko dole a kde je, to ví snad jenom sám bůh, hledat ho rozhodně jenom tak nebudu. Najednou mě přestane líbat, rukama mě jemně přitlačí k posteli, jednou rukou chytí mé ruce a jediným pohybem mi je přesune za hlavu a svou rukou přikurtuje tak, že s nimi nemohu ani pohnout, mezitím se detailně svými motýlím polibky a hbitým jazykem, věnuje mému krku.

Postupně se přesouvá níže. Poté pustí mé ruce, kterými se sám ochotně zachytím rámu postele a dále se věnuje mému rozpálenému tělu. Mokré cestičky, které jeho jazyk zanechává na mé pokožce, jsou jako mapa, po které se vrací tam a zpět ke dvěma místům. Mému krku a mým bradavkám, ani nevím jak a ze rtů se mi jemně vytratí první táhlý vzdech. Tomovi zajiskří v očích a lehce se na mě usměje. Potom se přesune níže, rozepne mi jeansy (proč mám proboha ten pásek?) a stáhne mi je jenom kousíček pod boky. To snad ne, to už nevydržím, můj Billí chce ven, má tam velmi málo prostoru! Tomí, netrap, ale jak vidím, brášku spíše zaujala jiná část mého těla. Mlsně si prohlíží hvězdu na mém břichu z takové blízkosti, až na pokožce cítím jeho horký dech. Potom přímo doprostřed vtiskne jeden jediný polibek, který přejde v řadu, tvořící náhrdelník, visící na mém podbřišku, potom se nejspíš rozhodne, že je dost trápení mé osoby.
Svlékne mi jeansy i s boxerkami a sám se zbaví veškerého oděvu, který má na sobě. Přitiskne se ke mně a věnuje mi poslední dlouhý jemný polibek, ted‘ už mírně vyschlými rty. Poté se přesune k nížinám mých boků, a když se poprvé dotkne špičky mé chlouby, málem se zblázním slastí a ze rtů se mi dostane hlasitý sten. Jsem na pokraji šílenství, ehm toho pravého šílenství. Když vezme celou mou chloubu do úst, nevydržím to a začnu prudce přirážet k jeho ústům, sám mě jemně chytí za boky a přikurtuje mi je k posteli a poté se dál věnuje té velmi důležité činnosti, myslím, že se ani moc nenadře a jsem u vrcholu svého štěstí. Mým tělem projede prudký stah a poté už jenom cítím slastné uvolnění, provázené výkřikem bráškova jména. Když poslušně spolyká, přitáhne se ke mně a ještě mírně orosenými rty mě políbí. „
Děkuju, bylo to nádherné, bráško!“
„Není zač a, a miluju tě!“ Tak za to si zaslouží odměnu, chci mu všechny jeho něžnosti oplatit, ale zastaví mě.
„Na to bude čas.“ Vyjeveně se na svého brášku podívám, ale potom mě něco napadne: „To máš pravdu, bude, ostrov nás čeká!“
„Cože?“ Zářivě se usměju a na něm je vidět jistá hladina smíření, vždyť mě miluje, no ne?

autor: Keity