autor: Shellayn a Licona
betaread: Janule
betaread: Janule
Konečně jsem se posadila a zapnula počítač. Sladký domov! Ale dnes to tomu počítači nějak obzvlášť trvá! Ale není to špatné… aspoň si zatím můžu přeběhnout dnešní jídelníček. Hmm, snídaně, oběd… nic. Pousmála jsem se. Konečně jsem to vydržela! No při odchodu ze školy… hmm… neměla jsem si dávat ten rohlík. Tak už se konečně zapneš?! No vidíš… dnes ti to trvalo mimořádně dlouho… Hmm, ale ten rohlík…
Poklepala jsem na ikonku odkazující na internet a do řádku nahoře jsem naťukala jako obyčejně – http://twincest.blog.cz. No jeee, jaké pěkné fotky! Kdybych tak byla Tomem… Och, sladký Bill, jak jsi jen nádherný! A to tvoje krásně hubené tělo! Bože, ale Tom by mohl trošku zhubnout… Pár kil dole a byl by to krasavec…
Hmm… nějaká povídka, která by zahnala moje výčitky z přejídání se? Tato vypadá dobře…
O_o
Pamatujeme si to přesně. Den, který byl tak výjimečný. A to jen z jediného prostého důvodu… byly porušeny gravitační, ne-li fyzikální zákony. Tisíce fyziků nad tím kroutilo hlavou, ale rozumného podání ani vysvětlení se nedobádali. Nicméně musíme ještě stále doufat, že po přečtení tohoto vyprávění, nejlépe nějakou velice učenou osobou, bude vše vysvětleno. Aneb nezbývá nám nic jiného než doufat v lepší zítřky…
(sepsal tým mezinárodních fyziků s pomocí nejkvalifikovanějších expertů se zaměřením na jazyk řeči a rozvoje mluvy)
Psal se jednadvacátý květen roku dva tisíce dvanáct. Den: pátek. Čas: třináct hodin. Počasí: nebylo zvláštní. Bylo zcela přirozené. Slunce pálilo, dosahovalo teploty až 38 Celsia, což bylo velice nebezpečné. Obzvláště z hlediska specializovaných pracovníků, obyčejně kvalifikovaní lidé k tomuto faktu příliš nepřihlíželi. A k tomu všemu tu postával další problém, vítr. Prostě nebyl. Nefoukal. Neměl odkud. Naše planeta v tuto chvíli nebyla přívětivě nakloněna. Lidé, učte se! Budete mít rakovinu! Vaše imunita bude oslabena… můžete být velice vyčerpáni.
„Ehm, madam?“ mladý muž, přibližně ve svých dvaceti letech, přistoupil k mladé dívce. Věk? Čerstvých sedmnáct a dva týdny. Nemoci, které milá osoba protrpěla: zánět žlučníku, nádor na mozku a dyslexie. Zbytek najdete ve zdravotním průkazu, momentálně se nachází ve slečnině kabátku. Spěchá k doktorovi, podezření na rakovinu. Chyba. Veliký omyl! Lékař jeden nevzdělaný – poznamenal by Paroubek.
Slečinka, mladistvého vzhledu se otočila k mladému muži. Hleděla mu přímo do jeho laskavých nenechavých očí. Mělo by nám jej být líto. Líto, že narazil na tuto dívku. Třeba on je příčinou závady ve funkcích fyzikálních!
„Přejete si?“ sličně na něj pohlédla. Nicméně nebyla ráda, že na ni promluvil. Tak moc se bála, aby jí nezačal vyčítat její nadváhu! Byl totiž moc krásný. Pane, smím vás poprosit o ruku?
„Nepotřebujete…“ nedopověděl. Bál se, aby této křehounké dámě neublížil. Působila tak zesláble…
„Ne, děkuji,“ ozvala se hláskem, který se z hlediska šíření zvuku v žádném případě nemohl dostat ke sluchovému ústrojí toho dokonalého pána. Jen ať se na ni tak nedívá! Bože, jak je jen obézní… oproti jeho dokonalosti…
„Jak prosím?“ zeptal se pán a svraštil obočí. Poznámka – Napsat zdravotní pojišťovně, ať mu v budoucnosti nepředplácí plastickou operaci. Důvod – Záměrné přetěžovaní mimických svalů!
Milá slečna chtěla rychle zmizet, vypařit se, propadnout se hanbou. To jeho dokonalé tělo! A ona při svojí výšce 175 centimetrů děsivých 45 kilogramů!
A tehdy se stala ta zvláštní věc, kterou neumí vysvětlit ani ten nejlepší fyzik z nejlepších: oblast vysokého tlaku se dostala do míst, kde spolu s nízkým tlakem byli i oba diskutující (laicky řečeno, zafoukal vítr) a tělo milé slečinky se vzneslo i napříč všem fyzikálním a gravitačním zákonům. S tímto pan Newton určitě nepočítal!
Slečna se zmohla na celkem slušný výkřik. Naměřeno senzory – neuvěřitelných, vlastně v této chvíli i nepřekonatelných, 102 decibelů. Její tělo se chvíli jen tak vznášelo nad hlavou překvapeného a křičícího pána, a potom ho odválo směr severovýchod, Západní ulice, Berlín.
Slečna se ve vzduchu téměř nepohnula. Šok, podvýživa, únava, anebo následek nějaké překonané choroby? Zato její oblečení válo všude okolo. V jednu chvíli se jí zdvihlo tričko a odhalilo hrudník s nesmírně vystupujícími žebry a tenkou pokožkou, přes kterou prosvítaly téměř všechny orgány dutiny břišní. Mohli jsme zpozorovat vše: od hrudního koše, ledvin a slepého střeva, žaludku… Prostě geniální vzor pro studenty studující medicínu.
Čas: třináct hodin, pět minut. Vznášející se postava dorazila na frekventovanou ulici a způsobila 5 úmrtí ze šoku a 3 dopravní nehody. Slečna měla na krku hned několik trestů – nepřípustné.
A co se jejího hlasitého křiku týče, pár lidem se začala rozšiřovat červená barva – to je nevyléčitelný důsledek. Nicméně co se týče faktů do budoucna, daní postižení mají problémy s imunitou (často kvůli tomu byli dosti ohroženi na zdraví). Poté následuje mnoho příznaků, ale ty naleznete na straně sto padesát devět v učebnici pro psychology nejvyššího postavení. Jenže nejhorším následkem pro oběti bylo snížení sexuální tužby… z tohoto se rozvíjí následky na několik let dopředu. Především depresivní stavy a hučení v uších.
Slečinka, která stále netušila, že ji již brzo zřejmě dostihne krutá ruka zákona, si stále pokojně letěla nad lidmi. Jeden pán, který se sem dostavil jako svědek této zvláštní situace, vypovídal, že dívčina pokožka měla nezdravou bledou barvu, z čeho konečně můžeme vyvodit závěr, že nekřičela o pomoc z důsledku šoku, který je, jak jistě víte, akutní generalizovaný pokles perfuze tkání a orgánů, který vyvolává neschopnost zásobovat kyslíkem a živinami, a zhoršuje odvod CO2 a metabolitů ze tkání.
Konečně na místo této události povolali hasičskou a záchrannou službu.
„Hej, slečno!“ zakřičel jeden příslušník hasičského zboru. Ta však neodpověděla. Pochopitelně. Její tričko se opět o něco více nazdvihlo a pár lidí z toho začalo zvracet. „Dáme vás dolu, nebojte, jen si, prosím vás, stáhněte to tričko!“ zakřičel jeden ze záchranářů, který jen mimo zaměřoval pohledem na slečnu, dělalo se mu též zle.
Možná by se následující události vůbec neodehrály, kdyby slečna tuto prosbu poslechla. Když se totiž záchranáři posbírali, dívčina už letěla směrem k hotelu Hilton Berlín. Díky větru, který nabíral rychlosti 32 kilometrů za hodinu, byla u hotelu za neuvěřitelné dvě minuty, mimochodem to bylo směrem severozápadním – což byla náhlá změna. Aneb pokud by letěla s větrem, který do této doby vál na jihovýchod, mohla by doletět k ne příliš vábným lesíkům, které kdyby ve svém štěstí přeletěla, dostavila by se až na vrakoviště. A tam většinou rychlost větru klesá, ne-li zcela ustává.
A tak milá slečinka byla odváta až k hotelu, u kterého její rychlost klesala – hotel ji kryl před silným náporem větru. Tudíž se už jen tak vznášela. A lidé, občasně příchozí k oknu, v lepším případě omdlévali (bohužel se jim nevyhnul pohled na milou slečinku) a v tom horším měli nemalé střevní problémy, či jiné problémy z již uvedených. Netřeba opět vyjmenovávat.
Ale co se nedělo! Zřejmě se k ní dostal malý vír větru, a tak se o dobrých deset metrů vznesla výše. Tam se opět pouze vznášela, tentokrát vše odporovalo jejímu případnému poletu doprava či doleva. Slečinka teda vzdala mávání svou ručkou, v tu chvíli zřejmě použitou místo nástroje zvaného ‚plachta‘, a pohlédla napříč pokojem, do kterého se jí skrz balkon naskytoval vynikající pohled. Nejprve se mlsně usmívala nad pravým perským kobercem (mimochodem barvy červené), nad nábytkem, který působil více než luxusně, ale to vše skončilo ve chvíli, kdy zahlédla misku s jídlem. Pečlivě začala očima mapovat její obsah, až dospěla k názoru, že lidé zde žijící jsou velice nezdraví. Onen obsah říkající si jídlo byl nabit sedmdesáti čtyřmi kaloriemi, což bylo nepřístupné. Pokud správně počítá podle matematického úkonu zvaného trojčlenka, za den by neměl příjemně (čili hubeně) vypadající člověk sníst více jak patnáct kalorií. V opačném případě hrozí kolaps systému, který provázejí zažívací problémy – žaludek není schopen pojmout tak odporně mnoho kalorií. Je to nepřípustné.
Nakonec její pohled zamířil ke dvěma osobám, které vypadaly nadmíru tučně! Zhrozila se. A úlekem jí spadla kabelka, po které s jistou nadějí chmátla. Bohužel, snaha byla zbytečná. Kabelka se řídila k zemi rychlostí 27 kilometrů v hodině, zatímco slečinka by vzhledem ke své váze padala rychlostí 12 kilometrů v hodině. A chtěla-li se pohnout, činilo jí to veliké potíže, gravitace si jednoduše nevybírá.
A opět se, zcela nečekaně, ozvalo zezdola zvolání, tentokrát z megafonu, aby ke slečince zvuk dolehl: „Slečinko, my vás sundáme!“ slečnu se ani omylem nenapadlo podívat dolů, raději pozorovala onu dvojku řádící v posteli, i přes své nesympatie vůči dvojici, byli přeci velice tuční! Ale její znechucení vyvrcholilo ve chvíli, kdy pohlédla těm dvěma přímo do tváře. V tu chvíli se ona dvojice líbala a navíc na jejich obličeje dopadalo ostré letní světlo v úhlu sedmdesáti pěti stupňů, čtyřiceti dvou minut a tří vteřin.
Slečinka nejprve vykřikla. Nicméně velice slabě, nadýmání jejího žaludku jí to nedovolovalo. Slečinka ještě jednou překonala své nechutě a pohlédla těm dvěma do obličeje, jestli ji zrak nešálí. Ne, skutečně ne. Opravdu jsou to ti dva, ti slavní. Bratři Kaulitzovi. Jak se to proboha mohlo jen stát?!
To už její průhledný žaludek nevydržel a svůj nicotný obsah vyklopil směrem dolů. Zvratky se po dopadu rozprskly do okolí v rozhraní dvaceti čtyř metrů, neuvěřitelné. Nicméně zbytek po rozlehlých okrajích se přičítá spjatým molekulám, které se čirou náhodou nerozdělily v atomy.
„Tady jste!“ ozvalo se jí za zády. Aneb hasič městského oddílu konečně dorazil k ní. Snažil se na ni nedívat, ale nešlo to. Dělalo se mu špatně již ze samotného doteku, kdy ji držel kolem pasu a snažil si namluvit, že nic nenese. Jeho mozkové buňky totiž zkolabovaly ve chvíli, kdy jeho představa už dále nechtěla tajit realitu, a tak omdlel. Naštěstí ve chvíli, kdy dlouhatánský žebřík sjel až dolů, tudíž slečinku ve zdraví dostal na zem.
Čas: třináct hodin, dvacet pět minut.
Slečinka div že opět neuletěla, nebýt dvou pomocníku, aneb těch, kteří měli silné žaludky. Ale ne dostatečně, stěží slečinku dostali do vozu pro psychicky choré a retardované, a pak nastoupili. Slečinka byla vezena jako zvláštní a ojedinělý druh na své planetě, krom toho sloužila i k testování na základě fyziky, popřípadě biologie, chemie a jiných neméně významných oborů.
Soud se k jejímu štěstí bohužel nekonal, avšak její život potkalo ještě jedno štěstí: už nikdy nemusela pozřít to odporně slizké jídlo.
A tak pamatujte na osud této dívčiny, která se stala ojedinělou. Která se stala nejenom trnem v oku všech významných vědců (kteří dosud nechápou porušení mnoha zákonů), ale také významnou osobností vyskytující se v učebnicích fyziky (a jiných). Díky tomu získala většina žáků lepší prospěch, protože za okolností, že upřednostňovali zákony dané touto dívkou, dostali hodnocení za výbornou.
…
S pozdravem, Mezinárodní odbor pro studium zabývající se nezvyklými věcmi.
O_o
To je… to je… nehoráznost! Jak jen mohli! Elke a Licona… sehnat tak na ně kontakt, tak jim vynadám, že se z toho nevzpamatují… klid, klid… Ale toto je opravdu… vrchol! Toto neměly…
Roztřesenými prsty jsem zuřivě ťukala do klávesnice následovné slova:
Vaše povídka je opravdu příšerná. Horší napsanou povídku jsem ještě jakživ nečetla. Nemám slov. Je mi z vás zle. FUJ!!!
PS – určitě máte obě nadváhu a tímto si to kompenzujete, že? Zkuste nějakou spolehlivou dietu, na netě jich najdete mnoho.
Vaše oddaná antifan
autor: Shellayn a Licona x)
Tak jsem to horko těžko přelouskala slovensky a ono se to tady mezitím objevilo i česky X)
No, podruhé se mi to číst nechce, tak snad jsem všechno pochopila…je to takové..hm..zvláštní. Vlastně se mi to líbilo, zhltla jsem to od začátku až do konce. Jen jsem pořád čekala kdy se tam objeví Bill s Tomem, a dočkala jsem se 🙂
Tak sorry za nic neříkající komentář 🙂
Tak tohle rozhodně nenapíšu xD
Sice byla ta povídka trochu zvláštní, ale líbila se mi…bylo to takový varování a navíc tam byl i twincest xD prej tuční xD
X-D skvěle *tleká* , opět sem se pobavila X-D
mam pocit že už jsem to četla xD ale stejně se mi to pořad líbí
wow super xD opravdu sem se i zasmála xD
ehm…na tohle nemá moje fantazie dostatečně velkou kapacitu a už vůbec ne můj mozek. Jsem z toho…totálně blbá XD Jako bylo to dobrý…zhltala jsem to až do konce a čekala co z toho vyleze, ale nijak jsem z toho nezmoudřila jako. Nechápu tomu ani hlavu ani patu XD Jsem prostě antithinker no XD
Potřebujete nutně pomoci s vypracováním ročníkové práce?
http://www.vsprace.cz/rocnikova-prace