Idea 2/2

„Hmmnnnhehe…“ otec zřejmě plánoval zasmát se, nicméně mu to… krapet nevyšlo. Raději se ještě s přihlouplejším výrazem křivě (A/N: já na ty přechodníky vyzraju!!! xD) ostudou rty vyhloubal z Billova pokoje. Bill se úlevně opřel až o stěnu za sebou. Uff… To bylo vyčerpávající. Mimochodem jeho pohled zamířil na poličku právě k tomu budíku, jenž jeho babička tak milovala. Snad jej omylem nezaklela… dokázala skutečně pozoruhodné věci! Bill by se jí zřejmě měl bát… ať už je v nebíčku či v peklíčku v kotli. U ní místo nikdy nehrálo roli! Její záhadné síly ji bohužel obklopovaly pořád. Babi? Jak že si můžu přičarovat slávu? Zarytě Bill přemýšlel, jenže tu postával problém. Babička nemá na jeho věčné výmysly čas!

Zčista jasna se něco událo velice rychle. Supění. Dupot. Prosvištění vzduchem, dopad. Zlý výraz křičící: „Bille!“… a onen oslovený, usmívaje se jako to sluníčko na obloze. Zářivé sluníčko s pálivými paprsky! „Tak já tu na tebe dobrou půl hodinu řvu, ať pohneš tou svou neexistující prdelí a ty se tu takhle vyvaluješ!“ Bill zvysoka vzhlédl ke zdroji toho přebytečného hluku. A pak ať pochybuje, kdy ohluchne… zřejmě to nebude ani při jejich prvním koncertu. A že tam bude hodně fanoušků! Ehm… věštila to babička, tudíž bychom jí měli zcela věřit. Babička s příjmením Kaulitzová a jménem Barbara nikdy nelže! Na to pamatujte.

„Tatínek si se mnou chtěl promluvit,“ pronesl infantilně Bill a drže bradu hrdě vysoko prošel kolem Toma. Ten na něj hleděl kroutě hlavou a pozorujíce jeho malý zadeček v těch mini jeanskách. Sympatické… a ve-li-ce smyslné. Už se těší na večer… víte na jaký, že ano?

…

Otec tiše seděl v rohu jakoby čtouce noviny, zpoza které skutečně nenápadně hleděl. Ve skutečnosti se nemohl vynadívat na syna. Neee! Proboha to ne! Není perverzní a ještě k tomu incestní úchyl… pozoroval Billovy grimasy. Vždy se mu na nich zdálo něco divného… ale nikdy si nemyslel, že by ty grimasy byly dámské. No ano, jeho koketní postávání a ohrnování nosu nad mnoha věcmi… To je neskutečné. Ale je rád. Mnohem horší by bylo, kdyby jeho syn byl transsexuál. Protože to by stálo mnoho peněz… však vy víte na co. „Synu?“ otec si taktně poposadil brýle níže, nablízko s nimi viděl hůře. A přistoupil k synovi, který nedochvilně hledal žehličku na vlasy. Vždyť si ještě před půl hodinou tu svojí ofinu žehlil! To určitě Tom! Napadlo jej náhle. Nicméně v tomto momentě jej zabít nemohl, když si otec dokázal v této chvíli vyprošovat zřejmě zdlouhavý rozhovor… to bude na dlouho. Ušklíbl se Bill.

„A… kolik je, tomu tvýmuuu… přítelovi?“ nervózně se pousmál a v ruce pečlivě žužlal roh novin. Tohle téma mu šlo nějak proti srsti… a po kom že je Bill gay? Znenadání přemýšlel nad zcela logickou otázkou. No ano… ale… ale… to bylo v dětství, to se nepočítá. Poté si našel Simonne, kterou… no, miluje ji. Miluje ji vůbec? „No jako mě! Dokonce se narodil ve stejnou hodinu!“ pyšně prohlásil. Bedlivě pozoroval otce, až mu známě vyběhne jeho obočí a ko-neč-ně mu vše dojde. Poté se nad ním usměje a pochválí ho, řekne mu, že je chytrý kluk. Že si to o něm vždy myslel, že si najde totožného partnera. No není to krása? Lidé si jsou v dnešní době málokdy schopní najít vysněné a zcela vhodné protějšky. Skoro by se to dalo pokládat za zázrak… Nicméně v případě Billa to byl čin babičky, přece ji zná… Nikdy by nedopustila, aby zrovna on byl nešťastný! „Jo??? No… tak to je skvělý!“ Bill protočil očima. Zase nic nechápe… no, tak už víme, po kom že je ten jeho bráška tak natvrdlý. Nicméně něco mu musíme nechat, na rozdíl od Billa chápe tu neskonalou matiku. Neuvěřitelné. Tak Tom asi na rozdíl od něj zdědil IQ po matce… to je zvláštní. A Bill si vždy myslel, že jejich vlastnosti by měly být na stejné úrovni. … No nic, to zřejmě může ten nekompromisní pohlavní chromozóm Y, otec si prostě neumí vybrat dobré zboží – chudáček spermie musela být malinko konsternována při vidu vajíčka, a tak se zřejmě něco narušilo – toto prostě uhýbá od jakýkoliv fyzických, ne-li sexuálních propočtů. „A ukážeš mi jej… někdy?“ drbaje se za uchem pohlédl ke dveřím. Chtěl působit nezávisle, ne jako ti otcové, kteří by vrazili svým synům facku už jen za styl oblékání. To on by, jako zkušený a velice spolehlivý otec, nikdy neudělal! „No jasně… třeba dnes!“ ledabyle odpověděl Bill a hnal se podívat ještě pod gauč. To je poslední místo, kde by jeho drahá žehlička mohla být. A pokud se tomuto místu obezřetně vyhnula, poputuje jeden rozhněvaný člověk za svým dvojčetem, kterého kvůli jeho sladkosti bohužel nezabije. Bude totiž té shovívavosti, že ho jen mírně přiškrtí. Nic vážného.

… A opět se ozývaly dunivé kroky skrovného stvoření s mohutným oblečením. Tipněte si: kdo je těžší? No samozřejmě to oblečení. Vše vyrobeno z kvalitních materiálů, plno věcí po kapsách, přes rameno od rána do večera přehozena kytara…

„Už jsou tady a ty ještě nemáš ani ty svoje pižlátka z koupelny! Já na tebe čekám venku, a jestli ti ujedeme, tak-“ Bill jej umlčel přitisknutím své ruky na jeho ústa, jež se začala mírně chvět. A promlouvat se ani nesnažila, ten dotek byl nadmíru příjemný. „Počkej…“ zašeptal mu, a teprve pak svou ruku z jeho úst odlepil a místo toho uchopil jeho paži vleka jej těsně k otci. Musel mu přeci situaci vyjasnit, vždyť je dalekozraký… nesmí přijít ani o jediný detail. „Tak to je on!“ Bill pyšně prohlásil a svou nenechavou ruku ovinul kolem Tomovýho krku, čili jediného místa, které ještě nebylo zabarikádované různými taškami či samotnou kytarou. „No… je to Tom,“ otcův výraz se zkřivil do pochybovačného výrazu, jestli Bill nemá teplotu. Nebo halucinace. „Tatiii… to je ON, můj kluk! Můj příííí-tel!“ slabikoval mu a Tomovi na důkaz vlepil pusu na tvář, aby mu otec uvěřil. Otcův obličej najednou nabral barvy, která by se nejpřesněji definovala jako něco slabě zelenkavého, smíchaného s kusy prošlých jahod. To nebývá nijak časté, nicméně ne moc příjemné. Mimo to Bill začal litovat, že svůj foťák vyměnil za tu hračku – prý že užitečnou, jak pravil Tom – ze sex shopu. Kdyby jej ještě vlastnil, zřejmě by teď fotil, toto by bylo skvělé foto do rodinného alba.

„P-počkej… ale vždyť… říkal si, že… tohle přeci-“ koktal překvapeně otec. Jeho zmatení smyslů způsobilo to, že teď ani za nic nevěděl, jestli je má obejmout, či jít vyhledat kulomet a skřipec. Tohle si přeci nedomluvili! „Klíííd, Tom mě nepodvede, teď s holkami chodí jen tak na oko před kámoši, aby si nemysleli, že se do někoho zamiloval, víš ne?“ Tom se usmíval. Proč má občas pocit, že Bill je stokrát upovídanější než on? No zřejmě to nebude jen pocit. A otec, neschopen jediné reakce či nádechu, tu jen tak postával. Zpola otevřenými ústy čekal na kyslík, který mu poběží vstříc a celého jej obežene. Potřebuje dýchat! „Hele tak obejmout nás můžeš jindy, ale teď už vážně musíme, jo?“ Toma s sebou odtáhl až ke dveřím, kde popadl svůj kufr. A s žehličkou na vlasy to vzdal, její hledání už stejnak nemělo cenu. Buďto se nacházela někde v podkroví, či Tomem skryta v kufru. „Čááááu!“ zvolali naráz chlapci a vyšli vstříc budoucnosti. A jejich přátelům, kteří byli jedinými, jež se při zjištění jejich tajemství jako jediní nezhroutili a dojemně jej obejmuli. Byl to krásný okamžik… všichni si všelítostně poplakali.

Dveře domu Kaulitzových se s rachotem zavřely, křičely ortel budoucnosti. Bill si vykračoval první a hned za ním Tom, který jej znenadání jen tak tak chytil za cíp vlající mikiny. „Počkej!“ bezúčelně přikázal, protože se Bill i beztak otočil čelem k němu a vášnivě se zaměřil na jeho ústa zdobená tou malou potvůrkou nazývající se ‚piercing‘. On si ji taky udělá, v jazyku! To bude Tom teprve koukat… Tom nemohl vystát ten uhrančivý pohled, jímž jej Bill probodával. Ano, jeho oči na něm byly nekrásnější. Posléze nosánek, nožky, zadeček… ne, celého by jej snědl! Spontánně vyhledal jeho ústa, do kterých se s požitkem vnořil. Prvně to bylo ráno, že?

„Bille! Tome!!!“ hlasitý křik protnul ticho této beznadějně prázdné ulice a zejména dolehl až k ušním bubínkům bratří, kteří se cítili ublíženi. Jak může být někdo takto necitný a vyrušit je právě v té nejlepší chvíli??! „Proboha! Bille! Vzpamatuj se!“ matka, původně dřepěje u záhonku květin až na konci zahrady, se teď na svých malých nožkách hnala především vstříc Billovi. Ten darebák! Lhal jí! „Tyyy! To je INCEST! Říkal jsi, že si gay! GAY!“ její původní lítost se změnila ve vztek. Vlastně stejně tak to bylo u otce, jenže ten byl v tu chvíli mírně konsternovaný a vůbec – vše mu dochází později.

„Pojď…“ špitnul Tom Billovi, měl z matky tak trochu strach. S lísavým pohledem pohlížel k autu, které právě přijelo. Znenadání začal poctivě uvažovat a tak využívat své poznatky nasbírané ve škole: Jak dlouho potrvá, než se dostanou k autu a vypáčí dveře?

„Ty spratku! Já ti dám skupinu! JÁÁÁ… ti dám fa-nyn-ky!!!“ Simonne nenávistně supěla, momentálně byla v hrubé polovině cesty. „Rychle!“ přitakal Bill Tomovi a to se hnali vstříc autu. Deset, devět, osm… – proklouznutí brankou – sedm, šest, pět… – „Dneska jdete, kluci, včas!“ pyšně konstatoval Gustav téměř vylézající z auta. A vzápětí valíce oči. – čtyři, tři… – „Zalez!“ pobídka z Billovy strany. A plnění úkolu… – dva, jedna… – bleskurychlé proskočení bratří těmi malými dvířky a dopad přímo na sedačku. Originální usazení se – Tom ráčil lisovat Billa do sedačky. Především svými ztěžklými věcmi… nevídané. – čas vypršel… aneb matka probíhaje kolem branky. – „Jeď!“ příkaz, jenž Georg na vteřinu přesně vyplnil. Nepřemýšlel nad příčinou tohoto jednání, nicméně z vlastních zkušeností si dovolil Billa uposlechnout.

Následovala úleva. A šokující pohledy dvou nejstarších konsternovaných kluků. Někde za nimi, na oné sedačce, zase absolutně jiné pohledy: jeden pohled úlevný a ten toho nejmladšího pozbývaje dechu, protože… „Sakra Tome! Slez ze mě!“

… a ke konci této komedie dojetí až k nahrávací společnosti. Bill s Tomem se šťastně culíce… jsou skvělí.

Tak už víte, proč jim vše tak lehce projde?

Nevíte? Ale nepovídejte. Tento triumfální den byl toho důkazem…

autor: Shellayn
betaread: Janule