autor: Saline A.
Seděl na zahradě v houpacím křesle, které matka nechala donést pod strom před lety, když ještě jejich babička byla naživu a žila u nich. Když umřela, stalo se to Billovým místem, kam si chodil sednout s knížkou, odpočívat a jen dýchat čerstvý vzduch. Pomalu se snášela tma, rukama se objal kolem kolen a opřel se o ně bradou. Zhluboka se nadechl.
Matka v kuchyni připravovala večeři, zatímco z Tomova pokoje se ozývala tichá melodie hry na kytaru. Byl pryč jen pár dní, a přesto mu přišlo, jako kdyby se domů vracel po roce, cítil, jako kdyby se všechno změnilo. On se změnil.
Luisina přítomnost, Bushidova láska a Kayovo přátelství, všechno na něj působilo příliš silně. Přišlo mu, jako kdyby toho na něj bylo naloženo víc, než dokázal snést.
„Vypadáš smutně.“ Byl tak položený ve svých myšlenkách, že si ani nevšiml utichnutí hudby z Tomova pokoje. Pokrčil rameny, když k Tomovi vzhlédl. „Co se děje?“ za ruku Tom bratra stáhnul na trávu k sobě a pevně ho objal.
„Jsem nějaký vyčerpaný ze všeho,“ přiznal Bill. „Myslím, že teď den, dva zůstanu tady,“ ochotně se stulil do bratrovy náruče a vydechl. „Mluvil jsem s Luise o Bushidovi, potřebuju to nejdřív vstřebat, než se k němu zase vrátím…“
„Co se stalo?“
Bill se hlavou opřel o Tomovo rameno, prsty zlehka přejížděl po jeho pažích omotaných kolem Billových ramen. „Mám pocit, že Bushida vlastně vůbec neznám. Chci říct… Samozřejmě, za tu dobu, co ho znám, je to všechno povrchové a točíme se zejména v přítomnosti, ale nikdy mi nedošlo, kolik toho je z jeho minulosti, co ještě nevím a měl bych o něm vědět…“ povzdechl si. Pomalu se uvolňoval, jak Tomovy prsty pro změnu laskaly jeho vlasy. „Luise mi dneska vyprávěla o Bushidově otci… Tomi, ten člověk byl neustále opilý a agresivní. Hodně často bil Bushida i Luise, jednou dokonce skončila v nemocnici s krvácením do mozku, to když jí praštil takovým tím klasickým telefonem, víš, co byly tenkrát?“ zatřepal hlavou. „Bože Tomi, víš, co všechno takovéhle jednání dokáže napáchat s lidským smýšlením?“
„Co tím chceš říct? Že by tě mohl začít bít taky?“
Bill krátce zaváhal. Znal Bushida tak dobře na to, aby mohl tvrdit, že taková situace nikdy nenastane? „Ne, nemyslím si, že zrovna u něj by mohlo dojít k takové situaci, tuplem po tom, co se stalo, a že byl ve vězení,“ vydechl nakonec. „Myslím spíš, že budeme mít problémy s jeho chováním, hlavně co se uzavírání se týče. I teď jsme s tím měli nějaké menší trable,“ promnul si obličej. Obě ruce omotal kolem Tomovy silné paže, vtiskávaje se tak hlouběji do jeho objetí. „Občas zapomínám na to, jak hrozně těžké to s ním ještě bude.“
„Nezapomínáš. Jen se necháváš ukonejšit těmi hezkými chvílemi,“ vyvrátil mu Tom něžně. „Vždycky jsi to tak dělal,“ usmál se. „Jakmile jsi něčemu nebo někomu propadl, okamžitě ses začal dívat hlavně na to dobré a to špatné jsi většinou zazdíval.“
„Tak to není, Tomi. Já si u Bushida jeho chyby uvědomuju. Vím, že je přehnaně ochranářský, že v sobě má spoustu bloků, na kterých by měl pracovat, ale nemůže nebo spíš nechce. Taky vím, že v sobě má spoustu agrese, kterou se mu daří skrývat, ale pokud s tím nebude něco dělat, dřív nebo později vybuchne a bude to špatné. Já si tohle všechno uvědomuju. Jen si občas neuvědomuju, že před sebou máme obrovský kus práce, než se nám povede všechny negativní prvky minimalizovat tak, aby se cítil psychicky v pořádku. Bohužel ale moc dobře vím, že až Luise umře, posune nás to zpátky…“
„Ne, pokud mu to nedovolíš. No tak, Bille, jsi jeden z nejzatvrzelejších lidí na světě, které znám! Jestli je tu někdo, kdo ho přinutí zůstat při zemi, jsi to ty.“
„Pamatuju si, že kdysi jsi mi řekl, že pokud je někdo, kdo se k němu dostane blíž, jsem to já,“ pousmál se černovlásek.
„A jak to dopadlo. Zamiloval se do tebe,“ oplatil mu Tom povzbudivý úsměv.
„Můžu s tebou mluvit?“ Bill postával poměrně nervózně vedle židle, zatímco Simone zamyšleně míchala cosi, co se vůbec nepodobalo tomu, co původně chtěla. Frustrovaně zabručela, ale se zájmem se otočila k nejmladšímu synovi a přikývla. „Nechci, aby mezi námi bylo pořád takové dusno, mami. Vím, že zrovna nesouhlasíš s tím, s kým jsem se dal dohromady, ale byl bych rád, kdybys Bushidovi dala alespoň šanci. Neměl zrovna jednoduché dětství a jeho maminka je hodně těžce nemocná, myslíme si, že toho moc nezvládne. Já nepotřebuju, abys mi ho schválila,“ povzdychl si těžce. Věděl, že takové přání se mu jen tak nesplní. „Přál bych si ale, abys mu alespoň dala šanci a začala ho respektovat. Protože se vážně snaží změnit se.“
„To není zas tak o tom, že bych nevěřila, že se snaží změnit, Bille,“ Simone si utřela ruce do zástěry a opřela se bokem vedle plotny, občasně míchajíc cosi. „Jde mi spíš o to, že jsem si pro tebe představovala někoho, kdo ti otevře zcela nový svět, víš?“ pousmála se. „Vidím v tobě obrovskou budoucnost, jsi chytrý a umíš pracovat s lidmi, dokážeš proniknout do jejich nitra a pomoci s jejich problémy. Právě proto jsem si pro tebe představovala někoho… víc.“
„Vždycky jsem si myslel, že základní myšlenka je, že to nejvíc, co může člověk získat, je láska,“ zamumlal Bill tiše. „A pořád tomu věřím. Proto mě vůbec nemrzí, že Bushido byl ve vězení, mamko. Protože když se vedle něj ráno probudím, cítím se v bezpečí a milovaný jako ještě nikdy. Přál bych si, abych ti dokázal vysvětlit, jaký pocit mám, když mě drží v náručí nebo když mi tiše šeptá, jak moc mě má rád. Bushido není zvyklý moc ventilovat své city, ale mami… Opravdu mě miluje a vím, že kdyby mohl, snesl by mi modré z nebe, vymýtil veškeré nebezpečí, které by mi kdy mohlo hrozit, a udělal cokoliv, jen aby viděl můj úsměv. Potřebuju, abys mu dala šanci a viděla to, protože Luise tady nebude dlouho a já chci, aby věděl, že když bude nejhůř, bude u nás mít dveře otevřené. I když nepůjde zrovna o přátelství mezi vámi dvěma.“
Simone několik vteřin zamyšleně míchala cosi, než bez zaváhání celý obsah pánvičky vylila do umyvadla a s rukama založenýma na prsou se k Billovi otočila. „Tak dobře. Pozvi ho na večeři, zítra večer v sedm. Nejsem z toho nijak nadšená, ale ještě míň jsem nadšená z toho, že se nebavíme my dva, takže tohle je celkem dobrý kompromis.“
„Díky, mamko,“ pousmál se Bill vděčně. „Já jen… ne, že bych chtěl působit nevděčně nebo ti to ztěžovat ještě víc, ale Bushido vyznává islám. Takže nesmí vepřové.“
„O to se nestarej,“ Simone mávla rukou. „Připravím krůtí s tou výbornou babiččinou švestkovou omáčkou.“
„To mu bude moc chutnat.“
Se dvěma kyticemi nejrůznějších květin, o kterých doufal, že pohromadě vypadají důstojně, se Bushido zrovna chystal zazvonit na zvonek, když Bill otevřel dveře a zářivě se usmál. „Všiml jsem si auta na příjezdové cestě, tak mě napadlo, že bych tě mohl ušetřit toho hrozivého momentu, kdy se rozhodneš zazvonit.“
Bushido se vděčně natáhl a zlehka Billa políbil, než mu podal jednu z kytic. „Tahle je pro tebe.“
„Tos nemusel.“
„Já vím. Já chtěl.“
Se spokojeným úsměvem Bill přitiskl květiny k sobě. „Jsou nádherné. Pojď,“ povzbudivě s ním propletl prsty. Celé odpoledne trávil s matkou a snažil se připravit ji na večer, vnést do domu trochu veselejší atmosféry, než strnulé napětí, které panovalo už od chvíle, kdy se Simone rozhodla vařit. Tom ji popichoval tak dlouho, až i na Billa padla nervozita. Díky tomu si Tom mohl dělat srandu z obou, což se promítlo na jeho náladě.
Jakmile Bushido vstoupil do kuchyně, Tom ho obdařil rozesmátým úsměvem a bez jediné špetky původní zlosti si s ním potřásl rukou. „Rád tě vidím i jinde než za mřížemi.“
Bushido si nevšiml Billova nakopnutí bratrova lýtka, Tomovi úsměv opětoval. „Rád tě vidím v lepší náladě.“
„Ale, co bylo, bylo!“ Tom mávnul rukou.
„Anisi, rád bych tě představil mojí mamce,“ Bill přítele lehce zatahal za ruku, aby ho konečně dostal z Tomova vlivu, díky čemuž Simone i Bushido oba vzhlédli a poprvé se na sebe podívali. Bill mohl tušit, že láskyplná vlna mezi nimi neprošla, ale blesky mezi nimi také nelítaly, takže to šlo považovat za úspěch. „Mami, to je Anis, můj přítel. Anisi, tohle je moje mamka, Simone.“
„Moc mě těší, Simone,“ zlehka si potřásli rukou, než jí Anis podal květiny. „Podle Billova vzoru mě napadlo, že vám přinesu co nejbarevnější květiny, aby vám přinesly radost do pokoje.“
„Tulipány a frézie,“ pousmála se Simone. „Bill vám řekl, že je mám ráda?“
„Jen jsem věděl, že tulipány má rád on a vy máte ráda vůni frézií.“
„To mám,“ přikývla souhlasně.
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 11
Zatím to vypadá že matka bude Anise aspoň respektovat.