„Chlapci! Emily je tady, pojďte dolů!“ křikla teta domem. Tom s Billem stáli schovaní za stěnou, ale aktivní sluhové je strkali, že už mají jít. Emily, jejich sestřenice, se k nim nadšeně vrhla a vyprávěla. Dokázala bez problému mluvit celé hodiny a nadšený výraz z jejího obličeje se nikdy nevytratil. Dvojčata se dozvěděla, že mají nalinkovaný skoro každý den, což bylo hrozné a svazující pomyšlení. To, že budou chodit do školy bude vlastně úleva. Ale ani tam se nezbaví všudypřítomné sestřenice. Ve škole je bude hlídat ona, „doma“ zase tetička, strýček a sluhové. Jak tohle vydrží?
Večer přišel Bill do Tomova pokoje, za ním vešel hned sluha.
„Můžete nás nechat, prosím?“ optal se Bill, ale sluha jen zavrtěl hlavou. „Nemohu, to je rozkaz paní.“ A dál stál vedle dveří. Tomovi nevěřícně poklesla brada a Bill zmateně dosedl na postel vedle něho.
„Ona to ví,“ potvrdil tiše Bill. Tom zdrceně přikývl. Bill popřál Tomovi dobrou noc a se zkroušeným výrazem na tváři odešel. Nemohl zůstat v Tomově přítomnosti déle bez toho, aby jej nemohl políbit nebo jen obejmout. „Tohle je snad zlý sen,“ pošeptal si pro sebe Bill, když uléhal do postele. I teď stál vedle dveří bdělý sluha.
Utíkaly dny a týdny a chlapci byli nuceni přizpůsobit se zdejšímu životu. Škola, učení, hromadný oběd, společné vycházky, společný program, hry, chvilka společného odpočinku a potom spánek. Teta nepustila dvojčata ani na chvíli z dohledu. Strýc doma nepobýval skoro žádný čas, pracoval. A vydělal peněz opravdu dost, proto nebylo potřeba nikoho dalšího, kdo by chodil do práce.
Tohle nebyl život, tohle bylo jenom přežívání a doufání v okamžik chvíle, kdy budou moci být zase sami dva.
Bill se odličoval a do koupelny vešel Tom, aby si vyčistil zuby. Sluha zůstal za dveřmi, viděl na ně, ale neslyšel je.
„Bille…“ zašeptal Tom a po tváři se mu rozkutálely slzy.
„Tome…“ přejel letmo rukou po ruce plačícího bratra.
„Moc mi chybíš, Bille… Tak moc!“ šeptal dál Tom a snažil se zatlačit další slzy, které se mu draly z očí.
„Ty mně taky, bráško…“ Chytil Toma za ruku, ale v tu chvíli uslyšeli zakašlání sluhy. Bill se zase vzdálil a vrhl po sluhovi chladný pohled.
„Tohle není k vydržení!“ tiše zuřil Bill, hned ho však přepadl smutek.
„Chci pryč…“ vyslovil své přání Tom, věděl však, že by neměli kam jít. Na ulici moc dlouho nevydrží. Ale alespoň tam budou spolu. Zase spolu!
„Já taky! Tome… tohle nevydržím.“ Teď brečel i Bill. Zoufale toužil po Tomově objetí, jeho polibcích a těsné blízkosti.
„Nějaký problém chlapci?“ otázala se teta a vešla do koupelny.
„Ne, tetičko, žádný,“ zavrtěl hlavou hned Bill a pokračoval v odličování. Tom z koupelny raději odešel a přitom se pomalu otřel o Billa. Chtěl ho a potřeboval ho, až to bylo k zešílení! Nemohl však..
A týdny dál pomalu plynuly, přicházely další a další smutné, probdělé a uplakané noci.
Noci plné nepochopení a nenaplněné touhy. Především však noci odsuzované a přísně zakázané lásky.
„Dnes jdeme se strýcem pryč, vrátíme se pozdě, ale až to bude, chci abyste už spali, je to jasné?“ změřila si chlapce teta.
„Vždyť je zítra volno, tak proč nemůžeme být jednou déle vzhůru?“ ohradil se Tom, stále však s uctivým tónem.
„Protože jsem to řekla, a co řeknu, to platí,“ tiše zavrčela teta, kývla na sluhy a odkráčela pryč. Bill nic neříkal. Vlastně mlčel skoro pořád, mluvil jen tehdy, když k tomu byl nucený. Nedával najevo žádné emoce, vše skrýval pod maskou neutrality. Jen někdy, když se výjimečně ocitl s bratrem sám, se uvolnil. Někdy plakal, někdy se na Toma usmíval, ale to bylo vše. Tom se choval podobně. Akorát více mluvil s tetou a sestřenicí, někdo musel být v kontaktu s rodinou.
Toma ničilo Billovo chování, ale chápal ho. Moc dobře. Nemohl však udělat nic, čím by mu pomohl. Jemu ani sobě. I Bill viděl, jak se Tom mění, a také viděl, jak je okolí pomalu zabíjí. Zabíjí jejich city, jejich společný život, jejich všechno.
„Můžeme si pustit nějaký film? Zeptal se Tom sluhy. Ten přikývl.
Když Tom vybral nějaký film a nastavil přehrávání, ozval se Bill sedící na pohodlném gauči.
„Vezmi prosím nějakou deku, je tu zima.“ Tom přikývl a prohlédl záměr svého dvojčete.
Usadil se vedle Billa a přikryl je oba hrubou dekou. Sluha ze sebe nevydal kupodivu žádné nesouhlasné zakašlání, a tak se Bill o Toma opřel. Ten ho pod dekou chytil opatrně za ruku a opřel se o něj také. Byl to okamžik blízkosti, který už dlouho nesměli. Nemysleli na to, proč nikdo nic neříká, vychutnávali si blízkost toho druhého.
„Je čas jít spát,“ zahlásil sluha bez jakéhokoli náznaku citu nebo soucitu. Dvojčata se právě dodívala na druhý film. Byla pravda, že noc panovala už dlouho, ale ani jednomu se nechtělo jít spát. Nechtěli se od sebe zase odloučit.
„Tak honem,“ vyzval je znova sluha. Tom s tichým povzdechnutím pustil Billovu ruku a vstal.
Bill ho beze slova následoval.
autor: Sari
betaread: Helushka
chudáčci… to je hrozný, no snad to nějak vyřeší;))
to je smutné rýchlo dalsiu cast chcem vedet jak to dopadne
Je to tak smutně beznadějné… Zatím se mi to hodně líbí :))) Tak jsem zvědavá, co z toho vykozlíš příště 😉 Tam není žádná pozitivní postava… chtělo by to nějakou novou tetičku… takovou tu obtloustlou, co pořád vaří kakao a co na ně bude milá a bude se jich zastávat před tou ropuchou druhou 😀 No… prostě se opravdu těším na další díl a klidně by mohl přijít rychleji 😛
Fandím sluhovi, určitě se nad nimi slituje a bude je krýt proti tetičce, žejo?!? 🙂
chudáci 🙁
Janik: jsem ráda, že se líbí. rychlost přidávání dílů nezáleží na mě.. 😉
tomu říkám psycho, jako všemu v poslední době……úplně to cítím, jak pomaličku jeden bez druhého chřadne….je to krásně napsané, moc moc se mi to líbí, ikdyž nelíbí, co jim ta psycho rodina provádí :(((
To musí byt pro kluky hrozny.