Na chatu

Bill se vyčerpaně posadil na postel. Ještě teď z něj tekl pot. Byl to výborně odehraný koncert a on se i přes veškeré vyčerpání šťastně usmál. S úsměvem na rtech a vidinou volných nadcházejících čtyř dnů usnul. Spal hluboce a spokojeně.

Ráno ho probudily sluneční paprsky a on se blaženě protáhl. Mají volno… Nadšeně vyskočil z postele a hnal si to do vedlejšího pokoje. Prudce rozrazil dveře, bylo mu úplně jedno, že jeho bráška spokojeně oddechuje, a skočil k němu do postele. Přesněji řečeno přímo na něj :-). Samozřejmě že se Tom lekl, ale ani by ho nenapadlo tomu malému stvořeníčku vynadat. Jen se usmál a blaženě protáhl. Bill ho celou dobu pozoroval. Maličko se k němu přitulil. Tom se usmál a pohladil ho po vlasech. Chápal ho. Už hrozně dlouho neměli možnost být takhle spolu… jen oni dva.

„Tome?“ „Hm?“ Tom si dokonale užíval tu pohodu. Mohl být v posteli, se svým bráškou… „Myslíš, že bychom mohli… víš, chtěl bych… máme čtyři dny. Nepojedeme se podívat na chatu? Dlouho jsme tam nebyli a…“ Upřel na něj svoje hnědá očka. „To víš, že jo. Máš pravdu, dlouho jsme tam nebyli… Až moc dlouho. Můžeme pozvat i Andrease a nějaký holky třeba a trochu zapařit.“ Usmál se. Bill se od něj odtáhl. „Já myslel… že bychom jeli sami. Víš… jak dlouho už jsme nebyli někde jen my dva… chtěl bych být s tebou. Třeba se jen dívat na televizi… prostě jen my dva. Ale jestli máš nějaké jiné plány… tak nevadí.“ Sklopil smutně hlavu a tak neviděl jemný úsměv svého brášky. Prsty ho chytil za bradičku a podíval se mu do očí. „I kdybych měl tisíc plánů, i kdybych měl rande se stovkou hezkých holek a každá by netoužila po ničem jiném než po mně, nikdy bych to nevyměnil za tebe. Jsi a vždycky budeš pro mě ten nejdůležitější člověk na světě. To si pamatuj. Tak si utíkej zabalit a… možná by sis měl odlíčit obličejík. Ne, že by ses mi nelíbil, ale…“ Začal se bláznivě smát a podával mu zrcátko. Bill jen vytřeštil oči. „Já… já… úplně jsem na to večer zapomněl. Byl jsem moc unavený.“ Trošku se začervenal, okolo očí měl obrovské černé kruhy. Tom se bavil jeho rozpaky. „Tak běž…“

O dvě hodiny později už oba spokojeně bok po boku stanuli na zastávce. Rozhodli se jet autobusem a trošku se provětrat. Bill zářil jako sluníčko. Paprsky se o ně otíraly a oni si užívali jarní svěžest vzduchu. Tom si prohlížel Billovu zářící tvář a musel se usmívat. Dneska vynechal všechno líčení, jen si malinko zvýraznil řasy a nanesl jahodový lesk. Byl přirozený. Přirozeně půvabný.

V okolí se nepohybovala ani noha. Bylo poledne, k tomu docela horko, mohli nerušeně čekat na autobus. Když ho Bill uviděl v zatáčce, nadšeně zatleskal ručičkama. Tom byl hrozně rád, že má možnost ho takhle vidět. Jako jeden z mála má možnost vidět tu dětskou stránku svého brášky. Měl ho tak moc rád.

Nastoupili do autobusu, pár lidí se po nich sice ohlédlo, ale oni si toho nevšímali. Moc se těšili na čtyři dny klidu a pohody. Budou prostě jen odpočívat…

„Je to tu moc hezký,“ zašeptal Bill a okouzleně sledoval zelenou louku, bublající potůček a jejich chatičku uprostřed toho všeho. Nebyli tu už… pár let a on si uvědomil, jak mu to tu chybělo. Odhodil kufry a přiblížil se k potůčku. Vždycky ho fascinoval. Sklonil se a jenom prstem se dotkl tekoucí vody. Vzpomněl si, jak se tu jako malí cachtali…

Tom ho z povzdálí pozoroval. Jeho zářící tvář naplňovala štěstím i jeho. „Půjdeme se vykoupat?“ Tom nedůvěřivě hodil pohled po potůčku: „Je to určitě studený a…“ To už si Bill pomalu svlékal tričko. „No tak, bráško…“ podíval se na něj. Věděl, jak ho přesvědčit. „Nastydneš a…“ To už byl v potoce. Trošku se otřásl. Opravdu ta voda nebyla zase tak teplá, jak si myslel. Tom přešlapoval na místě. „Prosím…“ Bylo rozhodnutu. Tom si stáhl tričko a pomalu vstupoval do vody. Bill ho pozoroval a sám nepozorován sebou plácl do vody tak, že ohodil celého chudáka Toma. „Ty…“ Následovalo odpoledne vodních bitev a her. Kdyby je někdo pozoroval, řekl by, že ti kluci jsou moc šťastní a užívají si volna. Oba si v tu chvíli vzpomněli na bezstarostné dětství…

Tom donutil Billa vylézt, když uviděl, jak mu fialoví rty. Neobešlo se to bez protestů, ale nakonec Bill musel uznat, že se opravdu klepe zimou. Tom ho starostlivě balil do osušky a snažil se to klepající se stvořeníčko zahřát. „Jestli nastydneš, David nás zabije…“ zašeptal a přitiskl k sobě Billa ještě víc. „Tome?“ „Jo?“ „Mám tě rád.“ Tom svého brášku objal „Vždyť to já tebe taky…“

„Ale, Tomííííííííííí, no tak.“ „Ne.“ „Proč?“ „Jsi opilý. A já… taky. A navíc… hrát flašku ve dvou je šílenost!“ Bill našpulil rtíky. „Tak já ti slibuju, že nebudu dělat nic… nepřístojného, ano?“ A začal se smát. Tom rezignoval. Natáhl se pro flašku a roztočil jí. Padla na něj. „Tak?“ podíval se na něj Bill s očekáváním. Tom se usmál a kopl do sebe panáka. „Ještě je mi fajn.“ To už se ovšem o Billovi říct nedalo. Takže když se hrdlo lahve jako naschvál už počtvrté obrátila na něj svlékl si tričko. Měl pocit, že ještě jeden panák a asi by se poblinkal. Tom měl dojem, že už to stačilo. „Bille, stačí, ano? Půjdeme spát.“ Náhle Bill jakoby zkameněl. Zaposlouchal se. Vyskočil. „Co je?“ Tom na něj jen kulil oči. „Moje nejoblíbenější písnička!“ Tom se zakuckal. „Ale vždyť… to jsme my! To je naše písnička.“ Usmál se. Měl nutkání začít hopsat do rytmu. Asi nebyl jediný. „Tome! Pojď tancovat!“ A sám začal poskakovat do rytmu písničky. Tom už měl v krvi pár promile, takže mu nedělalo problém hopsat vedle brášky a smát se.

V rádiu jim asi chtěli udělat radost, protože začali hrát pomalou píseň z jejich oblíbeného filmu. Zazněly první tóny ploužáku a Bill zcela automaticky ovinul své štíhlé paže kolem krku svého dvojčete. A ten ho na oplátku k sobě přitiskl. Klimbali se do rytmu písně a oba cítili to napětí mezi nimi. Ani jeden z nich to neřešil. Prostě se k sobě tiskli a tančili. Zaznívaly poslední tóny. „Bille já…“ Bill se od něj odtáhl, dal si ruce na ústa a se slovy „Panebože, mně je hrozně zle“ běžel na záchod. Tom si povzdechl.

Asi po pěti minutách se zelený Bill vypotácel, musel se opřít o dveře. „Už půjdeme spát,“ zašeptal Tom a natahoval se po bráškovi. „Já si chci ještě vyčistit zoubky.“ „Tak si je vyčisti a já na tebe počkám nahoře v ložnici, hm?“ Bill na něj udělal psí očička. „Já to sám nezvládnu. A musím si je vyčistit, protože když si člověk nečistí zoubky, má pak moc kazů, víš?“ Tom už si to šinul k umyvadlu. Nandal bráškovi pastu na kartáček a usmál se při pohledu do zrcadla. Byli si tolik podobní… a přesto byli jiní. „Děkuju,“ zamumlal Bill a vzal si od brášky kartáček. Sklonil se k umyvadlu. Tom se opíral o vanu a nepřítomně bratra sledoval. Když si Bill strčil do umyvadla skoro celou hlavu, neodolal a strčil mu vlasy za uši. Byl odměněn pronikavým pohledem. „Přece si nechceš namočit vlásky, bráško,“ zašeptal a nechal své ruce na jeho obličeji o trochu déle, než bylo nutné. „Hotovo,“ usmál se Bill. Bylo mu evidentně lépe. „Takže jdeme spát. Jsou dvě ráno. Počkej zítra, jak tě znám, nebudeš schopný ničeho,“ zasmál se.

S celkem velkou námahou vyšli těch pár schodů do své ložnice. Ačkoliv Bill protestoval, Tom s sebou přesto vzal starý hrnec, kdyby náhodou 🙂 Tom zamířil ke své posteli a svlékl si kalhoty. Byl zvyklý spát jenom v tričku stejně jako Bill. Ten jen nerozhodně přešlápl. „Copak?“ zeptal se svého brášky už ležící Tom a spokojeně se přikryl. „Když já… já bych chtěl spát s tebou v postýlce.“ Tom překvapeně zamrkal. Automaticky se odsunul. „Tak pojď, ty.“ Bill si k němu s radostí vlezl a přikryl oba peřinou. „Tome?“ Bylo mu celkem jedno, jestli se jeho bráška snaží spát nebo ne 🙂 „Víš, co bych teď hrozně chtěl?“ „Bille, nemůže to počkat? Chce se mi spát.“ A na důkaz svých slov zívl. „Chtěl bych tě líbat.“ Vůbec nedbal bratrových slov. Ten byl chvilku ticho, než mu došel význam jeho slov. „Cože?“ Posadil se. „Slyšel si. Chtěl bych tě políbit. Chci vědět, jak chutnají tvoje rty. Líbej mě.“ A aniž by čekal na jakoukoli reakci, přitiskl své rty na ty Tomovy. Tom jen šokovaně vydechl a nechal se laskat. Po chvíli pootevřel rty a nechal Billův jazyk plenit svá ústa. Panebože… nechává se líbat svým bratrem. A líbí se mu to. Snažil se posbírat poslední zbytky rozumu. Odtrhl se od něj. „Přestaň, Bille. Tohle je šílenství.“ Jeho hlas měl zvláštní podtón. Trošku se klepal. Měl dojem, že mu srdce snad vyskočí z hrudi. Snažil se zhluboka dýchat. Cítil Billovu blízkost. Znovu se mu jeho paže obmotaly kolem krku. Vydechl. Nechával se laskat a sám hladil Billova rozpálená záda. Cítil své srdce a zároveň cítil na svém těle bratrův tep. „Mám pocit, že dostanu infarkt.“ To byla poslední slova, než se nechal unést vlnou spánku.

Ráno se Bill probudil jako první. Otevřel očička a bolestivě si promnul čelo. „Neměl jsem tolik pít.“ Ucítil vedle sebe teplo. Vedle něj ležel jeho bráška. Krásně se usmíval a spokojeně oddechoval. Bill se usmál. Sice nevěděl, co dělá v jeho posteli, ale to teď neřešil. Pomalu, aby ho nevzbudil, vstal a zamířil do kuchyně. Vypadalo to tam jako po výbuchu. „Co se to tady dělo…“ Vůbec nic si nepamatoval. Podíval se do zrcadla. Mimoděk si přejel přes naběhlé rty. Otevřel okno a tvář mu ovanul svěží jarní vzduch. Do okna zasahoval růžový keř. Nahnul se a utrhl jeden bělostný květ. Usmál se. S tím nevinným kvítkem v ruce vyběhl do jejich pokoje. Tom už byl vzhůru. Seděl na posteli a přejížděl si rozechvěle po rtech. Jakmile uviděl stát mezi dveřmi Billa s rukou za zády, byl si jistý, že má svého brášku moc rád. Bill se pohnul a s nesmělým úsměvem mu podával ten bělostný květ. Tom ho jemně sevřel v dlani a usmál se.

Oba věděli, že se tenhle bělostný, nevinný květ stane symbolem jejich čisté lásky.

autor: Tenshi88
betaread: Helushka