Popelka v mužském rodě 6.

„Co tady děláš? Nejsi venku se svým bráchou a holkou?“ ironicky poznamenal Bill. Tom na něj smutně upřel své čokoládové vodopády.
„Ta cundra není moje holka.“ Bill nechápal.
„Teď jsi se s ní cucal a ona není tvoje holka… Hezký… To kudy chodíš, tak se líbáš s holkami? Pěkné… velice pěkné… Tvoje pověst se nezapře.“ Tom se postavil a přiblížil se k Billovi.
„Ne. Chtěla po mně i něco víc. Jenže já jí to nejsem schopen dát, když myslím na někoho jiného. Když mám rád někoho jiného. To co jsem udělal bylo proto, aby nám dala pokoj. Já jsem zmatený, nic takového jako je láska, jsem nikdy necítil. Dáš mi čas si to všechno probrat?“ Bill na něj vykulil očka: „Co-cože? Jak probrat? Řekl jsi, že jsme jenom bráchové. Tak se podle toho chovej. Tome, nezapomínej, že ty první jsi zadal podmínky. Tak se podle nich řiď. A teď jdi, chci si jít lehnout, jsem unavený,“ bolí jej pohled na zničeného Toma, jenže on mu prostě nemůže skočit kolem krku… Ne teď… Dá mu chviličku pocítit, jaké je to být odmítán, nebo to, že se s ním milovaná osoba nebaví…

Tom se na něj smutně podíval a šel. Věděl, že Bill jej má rád… Bill je romantická duše, věděl, že to co mu psal, je pravda. Musí se nějak pokusit získat si jej. I kdyby ho to mělo stát bratra… Schylovalo se k večeru, zdálo se, že bude ošklivá bouřka. Tom zalehl do postele a znovu přemýšlel nad tím, co mu Bill řekl… Kevin tady nebude věčně… Proč se jím nechá manipulovat? Nikdy jej nenechal svobodně se rozhodnout. Vždy jednal podle Kevinova zájmu. Táhne mu na osmnáct, bude dospělý muž. Musí se začít rozhodovat sám, uvažovat racionálně a hlavně – uvažovat podle sebe. Je to jeho život, jak si ho zařídí, takový ho bude mít… Billa miluje nadevše, tak proč se kvůli Kevinovi vzdávat lásky?… To ne… Ať Kevin třeba skočí i pod vlak… získá si Billa a budou šťastní…

Tomův myšlenkový pochod přerušilo silné bouchnutí blesku. Byla to vážně nepříjemná bouřka. Dotíravý déšť klepal na okna, zvědavé blesky osvětlovaly celý pokoj. Dneska jen tak snadno neusne. Tichým pokojem se ozvalo naléhavé klepání. Tom se zvedl a šel otevřít. Jaké překvapení to bylo, když ve dveřích stál Bill.
„Můžu dál?“ nejistě se zeptalo to černovlasé stvoření. Tom ustoupil, aby mohl Bill projít. Jasně, Bill se bojí bouřek, pomyslel si Tom. Bill se nejistě rozhlížel po pokoji, nevěděl co může a co ne. Tom zalezl zpět do postele, chtěl aby se Bill rozhýbal sám. Padla další rána jak z děla. Bill se lekl a vyplašeně koukal na okno. Tom se pousmál nad tím, jak je Bill roztomilý, když se bojí.
„Pojď ke mně,“ usmál se na něj Tom a odkryl část postele. Bill se vděčně usmál a přilehl si k Tomovi. Jelikož Tomova postel nebyla moc veliká, kluci byli na sebe dosti namáčklí. Oba dva začali zrychleně dýchat a určitě to nebylo strachem z bouřky. Bill se natočil k Tomovi a podíval se mu do očí. Podvědomě si přejel jazykem po horním rtu, což způsobilo, že Tom se už neovládl. Mezeru mezi nima zmenšil na minimum, ale přeci nebyl ten kdo ji zrušil úplně. Bill se jemně otřel svými rty o ty Tomovy. Tom tiše vydechl a pootevřel rty. Bill toho využil a svým mlsným jazýčkem jemně hladil ten Tomův. Tom se na Billa překulil a teprve teď se začali opravdu líbat. Bill Toma škrábal nehty po zádech, Tom mu vášnivě skousával spodní ret. Líbali se něžně a láskyplně, až by se z toho jednomu zatočila hlava. Hladili se všude po těle, kam jejich nenasytné ruce dosáhly. Tahle chvíle byla jedinečná. Poprvé mohli ochutnat rty toho druhého. Poprvé si byli takhle blízko. Poprvé zahodili výčitky svědomí za hlavu. A taky poprvé nevnímali nic kolem, jenom sebe. Jejich láskyplné pohledy, třesoucí se těla a zmatek v srdci. Věděli, že jeden druhého milují, ale přesto nechápali jak je možné, aby je tolik vzrušil i jen jeden dotek toho druhého. Vyrušilo je rychlé otevření dveří. Stál v nich zaskočený Kevin.

„Co tu ten buzerant dělá, Tome?“ Tom přivřel oči a zvedajícího se Billa zatlačil zpátky do postele.
„Leží,“ zavrčel na něj Tom. Už mu lezlo krkem, jak se o něj furt stará.
„No, to vidím, ale proč jste se líbali?! Tome, seš normální? A co Vivian?“ chrlil jednu otázku za druhou. Tom se zvedl a stoupl si naproti Kevinovi: „Jo, líbali jsme se a taky se líbat budeme. Já Billa miluju. Jestli ti na tom něco vadí, to není můj problém. A Vivian je děvka, ta by šla s každým, kdo je alespoň trochu hezký a oblíbený.“ Kevin se neovládl a Toma vší silou praštil. Bill vykřikl a běžel k Tomovi. Ten se postavil, setřel si pramínek krve z rozseklého rtu a nenávistně se na Kevina podíval. Toho to pořádně zaskočilo. Takhle se na něj ještě nikdy nedíval. Tom se napřáhl a Kevin pocítil, co je to hněv Toma Kaulitze. Pod tou silou se skácel na zem. Tom jej chytl za límec od trika a vyhodil z pokoje. Obrátil se k roztřesenému Billovi, objal jej a chtěl uložit zpátky do postele. Bill se ale vzepřel, jemně přejel prstem po ráně, následně jej na ni políbil. Pak se na Toma smutně podíval a zašeptal: „Tome, tohle se nemělo stát. Já jenom překážím. Já nechci abyste se s Kevinem kvůli mně prali. Takže bude lepší, když se k sobě budeme chovat znovu jako bratři. Odteď bude všechno jako za starých časů.“ Tom nevěřícně pokýval hlavou: „Ne, Bille, to já nedokážu. Víš proč jsem se k tobě choval tak hnusně? Potřeboval jsem zahnat chuť tě popadnout a políbit, chtěl jsem si namluvit, že tě nesnáším, že seš odpornej slizoun, kterej tady jenom kazí ovzduší… Proto jsem taky souhlasil s tím, že tě vyženem z domu. Jenže teď toho hodně lituju, nevím jak jsem mohl bejt tak pitomej. Bille, miluju tě víc než svůj život, já už nemohu být jen tvůj bratr, nemohu a nechci, Bille.“ Bill se na něj smutně podíval, otřel si slzičku, která mu ukápla dojetím a nuceně se usmál: „To všechno je tak hezké, ale nesplnitelné. Vážně bude lepší, když se vrátíme k zaběhnutému systému. Všichni budou spokojeni. A hlavně Kevin. Tome, já tě taky miluju, ale jak jsi sám řekl, tohle nesmíme.“ Tom jej nesouhlasně přerušil: „Ne, Bille, to jsem řekl, protože jsem byl v šoku. Já to nemyslel vážně. A Kevin mi je ukradenej, je to hajzl, který si myslí, že nad něj není. Já si od nikoho nenechám diktovat, co mám dělat. Nechal jsem si to líbit sedmnáct let! Ale teď už ne… Všechny mám u prdele, pro mě jsi prvořadej ty! Moje láska, moje všechno.“ Bill se upřímně usmál: „A co tvoje máma? Tu nemůžeš odepsat jako Kevina.“
„Ale můžu. Možná to vyzní divně, ale já jsem k ní nikdy neměl blízko. Já ji nesnáším. To ani není člověk, to je nějaká figurína. Už na ní není nic pravé.“ Bill se zasmál, Tom to dokonale vystihl. Vzápětí však zesmutněl: „Tome, tohle co jsme dělali bylo krásné, nikdy jsem se necítil lépe. Jenže tohle nesmíme. A teď jsem to neřekl proto, že si to řekl ty, ale proto, že jsem to řekl já (chápete ne? xD). Od zítřka jsme zase bráchové, i když to už nebude takové jaké to bylo. Tohle zvládneme. Nechci abys ztratil bratra, ani respekt.“ V místnosti zavládlo hrobové ticho. Přerušil jej až Bill: „Tak já půjdu. Dobrou noc, bráško.“ Ještě naposled se jemně otřel o Tomovy rty a odešel z pokoje. Tom tupě hleděl na dveře a nemohl uvěřit tomu, co se tady odehrálo. Kvůli Kevinovi ztratil Billa. Ne, neztratil jej, on bude za svou lásku bojovat. Lehl si zpátky do postele, i když věděl, že neusne. O pár chvil se oběma pokoji kluků ozývaly tiché zoufalé vzlyky… Proč se to stalo právě jim?

autor: Calypso
betaread: Janule