Největší z nálezů a ztrát 2.

……….:::::::::::::::Tom::::::::::::……….
„Bille, tam né! Tam jsou záchodky! K pilotovi musíš tam!“ zavolal jsem za svým bratrem, když se dobýval směrem k wc.
„Hm, díky. Teď si ze mě udělal veřejně idiota!“ uraženě se na mě podíval a předběhl mě, aby náhodou nebyl poslední.
„Hej, čekej!“ křičel jsem na něho. Ti lidé z nás museli mít ale opravdu šašky.
„Brý den.“ Pozdravil jsem pilota, když jsem dohnal Billa, jak rozráží dveře od kabiny.
„Chlapci, sem je vstup zakázán!“ řekl výhrůžně pilot.
„Brej, omlouváme se, ale my nechceme do ťing-ťang země! My teď máme být v letadle, které míří do Ameriky! Nemohl byste nás tam nějak dopravit?“ zkoušel jsem to na toho pilota, třeba se mu bude líbit můj běloskvoucí úsměv.
„Jestli máte pár tisíc dolarů navíc…“ usmál se.
„No jasně, my jsme hvězdy! Bill a Tom Kaulitzovi. Znáte naši skupinu, Tokio Hotel? Dáme vám podpis zdarma! Teda, né že bychom jinak vybírali poplatky, ale tak.. Se přece dohodneme, ne?“ spustil i Bill. S těma jeho kecama.. No nevim nevim, aby nás nevyhodili z letadla a bez padáku.
„Tse, slyšela jste to, Susan? Tak chlapci by chtěli do Ameriky. Je mi líto, ale já vám nikterak nepomohu. Vysadím vás stejně jako ostatní pasažéry v Tokiu, pokud se ovšem cestou někde nezřítíme. Čemuž můžeme předejít, když okamžitě vypadnete z mojí kabiny!“ zařval pilot a kamsi se vytratil jeho úsměv. Popadl jsem bratra za ruku a vytáhl ho ven, než by z toho byl větší průser, než máme teď.
„Výborně, Tome, výborně. A teď mi řekni, co kurva budem dělat v Tokiu?! Doplatíme se tam aspoň dolarama? Mají tam banky? Umí tam někdo anglicky?“ vyvalil na mě miliony otázek.
„Hej! Nechtěl bys třeba na chvíli zmlknout?! Sedni si!“ okřikl jsem ho.
„Sakra, Bille… Kam jsme nechali dopravit zavazadla?!“
……..:::::::::: Na letišti v Tokiu:::::::::::…….
„Dobý dén, posím, máté tádý récépcí?“ snažil se Bill ‚domluvit‘ s nějakým šikmookým člověkem. Vypadal přitom jak idiot.
„Chuang huo? Haťa má tele ty komus do duo! Ty trio vuch Chiny čo!“ něco v tomhle smyslu, podle mě spíš nesmyslu, mu odpovídal ten prcek a vypadal, že by mu nejraději dal na držku. Tak jsem se do toho vložil já.
„Dobrý den pane haťa paťa, jmenuju se Tom Kaulitz a tohle je muj bratr, je trošku mimo. Mluvíte engliš? Spýk jů engliš, plís? Asi ne. To nevadí, nic si z toho nedělejte, nashle!“ odtáhl jsem Billa od toho podivína a snažil se řešit situaci.
„Tak hele, už nikdy nezkoušej mluvit japonsky, jasný?“ začal jsem se smát a vytáhl z hluboké kapsy muj maličký telefonek.
„Komu chceš jako volat?“ nechápavě pozoroval, co dělám.
„Davide? Heh, ahoj kámo. Kde jste? Ale né, nic se nestalo. Hale když posunete o týden ty konzerty, všecko bude ok. Jo? Nee?! Ale Davide, my… Máme větší problém. Já vím, že jsem řikal že je to ok, ale.. V Tokiu. Au neřvi!“ odtrhl jsem si telefon od ucha, protože Davidův řev mi málem protrhl bubínky. Když jsem si ho zase přiložil se strachem k uchu, ozývalo se jen tůtání.
„Co ti řekl?“ nasucho polkl Bill.
„Tutůt, tutůt, tutůt…“ kopl do mě, až jsem sykl bolestí.
„Jau! Neříkal nic. Řval, že máme být dávno s nimi v letadle a kde jsme. A když jsme mu řekl, kde jsme, tak mě poslal víš kam. A típnul mi to.“ Pokrčil jsem rameny, usmál se a udělal psí očíčka. Já za to přece nemůžu.
„A co si jako čekal?! Že tě pochválí? Nebo že pro nás zaletí? Vždyť to mají jen přes Atlantský oceán a celou Evropu, v lepším případě jen přes Tichý oceán!“ rozkřikl se Bill až moc. Dal jsem mu tedy přes pusu ruku, aby konečně zmlkl.
„Já vím! Taky jsem měl ve škole zeměpis, víš?“ poznamenal jsem ironicky a rozhlížel se dál po letišti, až jsem konečně zahlédl recepci.

autor: Geheimnis
betaread: Janule

9 thoughts on “Největší z nálezů a ztrát 2.

  1. xD super rychle dááál xD v Tokiu xD úžasnej nápad, prej pane haťa paťa xD fakt sem se zasmála xD nebo Tomová lámavá angličtina xD prostě úžasný, prosím honem dál!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics