Hotelový pokoj 10.

Večeře trvala neskutečně dlouho. Nimral jsem se v jídle a nemohl polknout ani sousto. Bylo mi horko, za malou chvíli zas zima. Moc jsem si přál, aby všichni vypadli a já konečně mohl být sám s Tomem, ale ostatní vypadali tak hrozně v pohodě a mě to neuvěřitelně vytáčelo. Štvalo mě, že nevím, co bylo na tom papíru, který Tom strčil do kapsy… vadilo mi, že nějaká holka mu cosi strčí do ruky a on to ani nevyhodí… byl jsem protivnej a naštvanej. A nejvíc sám na sebe. Dělám si problémy z věcí, do kterých mi vůbec nic není. To, co se mezi námi teď děje, mi přece nedává právo si ho přivlastňovat. Nepatří mi. Jen se snažíme zahnat svoji osamělost. Takhle to musím brát a ne jinak.
„Proč nejíš? Nad čím uvažuješ?“
Tom sedí proti mně, v ruce skleničku bílého vína. Usmívá se a vypadá úplně božsky. Jsem blbej, úplně zbytečně se nervuju a stresuju, místo abych si užíval to, co právě teď mám. Kde skončilo mé motto Leb die Sekunde?
Vrátil jsem mu úsměv a zatřásl zamítavě hlavou. „Nad ničím, fakt.“ Napíchl jsem na vidličku kousek už studeného amerického bramboru a s předstíranou chutí se do toho pustil. „Moc dobrý to je…“ zamumlal jsem a obdaroval úsměvem všechny u stolu.
Tom mě chvíli mlčky pozoroval. „Nejez to,“ řekl a odložil skleničku na stůl. „Stejně ti to nechutná… Proč si nedáš to, na co máš chuť?“ Doslova zaparkoval svůj pohled do mých očí. Nemohl jsem přehlédnou potměšilé ohníčky, které v těch jeho zářily. ´Moc dobře víš, na co mám celej večer chuť,´ říkám mu v duchu. Vím, že mi rozumí. Že bych si zase skočil na záchod? Třeba by za mnou přišel… Okamžitě ten nápad ale zaháním pryč. Dívá se na mě a já mám pocit, jako kdybych tam seděl úplně nahej. Jeho oči pronikají pod moje oblečení. Téměř hmatatelně je cítím na sobě. Je mi najednou strašné vedro.
Tom si pohrává se svojí skleničkou a pořád se tak zvláštně usmívá. „Co třeba něco horkého?“ Lehce povytáhne obočí. „Třeba horké maliny.“
Přiznávám, že první, co mě napadlo, když vyslovil tu první větu, bylo úplně něco jiného, než co měl na mysli on. Ale bylo to taky horké, a jak… zatraceně. Rozhodl jsem se zaujmout trochu obrannou pozici. „Obávám se, že to, na co bych měl chuť, mi tady nepřipraví.“ Sladce jsem se na něj usmál.
Hraně se podivil. „Ne?“
Zavrtěl jsem hlavou. Naše pohledy byly pořád zaklesnuté do sebe… někomu, kdo by nás pečlivě sledoval, by to celé divadýlko určitě přišlo podezřelé, ale kluci se bavili mezi sebou a nás si nikdo zas tolik nevšímal.
Mírně se předklonil směrem ke mně, s nepatrně skloněnou hlavou řekl: „Tak proč si to nepřipravíš sám?“
Věděl jsem, jak na něj. Ještě než tuhle větu vyslovil, byl jsem na ni připravený. Moje bota už ležela zutá pod stolem, stejně tak ponožka. Zajel jsem špičkou bosé nohy zespodu do Tomovy široké nohavice a jemně začal třít jeho lýtko. Zachytával jsem mezi prsty napjatou kůži porostlou světlými chloupky. Seděl jak přimrazený. Ani v nejmenším nedal najevo, že se něco děje. Mezi prsty točil štíhlou sklenku a hypnotizoval moji tvář. Vyklouzl jsem z jeho nohavice a zajel nohou mezi jeho stehna, široce roztažená, tak jak byl zvyklý sedávat. Přitiskl jsem se celou plochou chodidla na vnitřní stranu a začal jí lehce pohybovat. Skousl jsem si spodní ret. Nepopírám, že mě osobně to v klidu nenechávalo. Opřel jsem se pohodlně do opěradla židle a dlaně si lehce položil na klín. Byl jsem pevně přesvědčený, že vypadám, jen jako když po jídle odpočívám. Sunul jsem nohu stále výš. Konečně! Konečně jsem v jeho očích zahlédl letmý záblesk paniky. ´Copak, bráško? Neříkal jsi, že si mám připravit to, na co mám chuť?´ promlouval jsem k němu mlčky. ´Nic jiného přece nedělám… Jen si tě připravuju.´ Podle jeho rozšířených zorniček jsem tušil, že si domyslel mé myšlenkové pochody, protože když se má noha konečně dotkla cíle své objevné cesty, byl jsem evidentně očekávaný. Položil jsem chodidlo přesně tam, kde jsem tušil mého zvědavého přítele; s potěšením jsem si vychutnával lehké škubavé pohyby, které jeho probuzení doprovázely. Povzdechnul jsem si. Představa, že z něj ty kalhoty sundám… asi bych měl přibrzdit. Naposledy jsem zatlačil na Tomovo vzrušení a stáhl nohu z jeho klína pryč. Vklouzl jsem do boty, jen tak bosý, ponožku jsem kopnul směrem k mé kabele a nenápadně jsem ji nacpal dovnitř.
Nemohl jsem přehlédnout směsici pocitů v Tomových očích. Od plíživého vzrušení až po zklamání. Líně jsem se protáhl. „Asi si půjdu lehnout,“ obrátil jsem se k Davidovi. „Dneska už mám dost.“
David přikývl. „Dobře, běž. Dneska jsi podal fakt skvělej výkon,“ pochválil mě ještě jednou.
Usmál jsem se na něj. „Díky, byl to perfektní koncert. Že jo?“ obrátil jsem se i ke zbytku kapely. Kluci souhlasně přizvukovali, jen Tom mlčel. Kopnul do sebe na ex skoro deci vína, kterou měl ve své skleničce. Zase mu tak krásně zčervenaly tváře, byl k nakousnutí.
Ani jsem se nedivil, že si jeho neobvyklého vzezření všiml i David. „Tome? Jsi v pořádku?“ zeptal se ho starostlivě. „Neleze na tebe něco? Neměl by sis jít radši taky lehnout? Nevypadáš dobře.“
Zářivě jsem se usmál. Všechno mi tak krásně hrálo do karet. Jen v jedné věci jsem s Davidem nemohl souhlasit: Tom vypadal nádherně! Ale jenom já věděl, že jediné, co na něj leze, je chuť na sex… a na mě.
*
(Tom)
Obvykle se mnou dvě skleničky vína nic neudělají, ale v kombinaci s únavou z odehraného koncertu a malé etudy na toaletách po koncertu jsem Billovy provokace vnímal strašně intenzivně. Náš dvojsmyslný dialog a jeho chodidlo studující mou nohu, cílevědomě směřující do mého klína, které jsem nemohl vidět, jen cítit, probouzelo mou fantazii.
Chvatně jsme se rozloučili s ostatními s tím, že zítra odpoledne vyrážíme zase dál, a zdánlivě netečně se odebrali pryč z hotelové restaurace. Mlčky jsme došli k výtahům. Vteřiny, po které jsme vedle sebe stáli a čekali na příjezd výtahové kabiny, se mi zdály nekonečně dlouhé a k nepřečkání. Když se před námi objevily lesklé dveře otevřené a my vešli dovnitř, Bill zmáčkl ukazováčkem s černobíle nalakovaným nehtem tlačítko s číslem šest a poprvé za celou dobu, co jsme odešli z restaurace, se na mě podíval.
To bylo to poslední, co stihl udělat.
Vrhl jsem se na něj jak šílený. Mé ruce sevřely jeho tělo ve stejné chvíli, kdy jsem se přitiskl k jeho rtům. Drsně a tvrdě jsem vnikal jazykem do jeho úst a s potěšením vnímal jeho chvění. Byl jsem si jistý, že se mu to líbí a že ho to vzrušuje. Pro jistotu jsem se k němu namáčkl tak těsně, abych mohl vnímat i ten nejmenší záchvěv… Byla to smršť. Jeho ruce se kolem mně ovíjely jak hadi, vracel mi polibky se stejnou intenzitou. Panebože! Byl tak žhavý a nedočkavý. Silně jsem zmáčkl jeho zadek a otřel se o něj boky. Zasténal do mých úst…
Cinknutí výtahu naši horkou chvilku bohužel přerušilo. Bez dechu jsem se od něj odtrhl. Vzrušení a napětí z něj sálalo na míle daleko. Rozcuchané vlasy a zčervenalé rty jen potvrzovaly, čemu se cestou nahoru věnoval. Chytil jsem ho za ruku a spěšně vystoupil. Naštěstí můj pokoj nebyl od výtahu daleko. Táhl jsem ho za sebou a jakmile se za námi zavřely dveře, znovu jsem si ho přitáhl. Tvrdě jsem ho líbal a on mi to se stejnou razancí oplácel. Držel jsem si jeho hlavu za vlasy a hluboce pronikal jazykem mezi jeho rty, vychutnával jsem si ho, byl tak sladký a vzrušující… Sténal a nehty drásal moje záda. Toužil po mně, chtěl mě… a jinak to v tuhle chvíli najevo dát nemohl. Jeho boky se co chvíli pohnuly proti těm mým, cítil jsem jeho vzrušený penis a on mohl cítit ten můj. Třeli jsme se o sebe, dokud nás touha nezačala dusit. Spěšně jsme ze sebe navzájem strhávali oblečení, bylo to tak živočišné a prostoupené ryzí vášní… když pode mnou konečně ležel nahý, věděl jsem, že dneska už to udělám. Vezmu si ho a budu se s ním milovat. Opřel jsem se o lokty vedle jeho hlavy a zadíval se na něj. V jeho očích jsem četl odhodlání. Byl připravený, chtěl to poznat.
Sklonil jsem hlavu k jeho krku a začal ho něžně líbat. Po bouřlivém začátku jsem potřeboval a hlavně chtěl zvolnit. Chtěl jsem, aby jeho zážitek z prvního milování byl ten nejhezčí. Připravoval jsem si ho, svými polibky a citlivými doteky jsem stupňoval jeho touhu k nesnesní, až vlastně naše spojení bylo jediným východiskem. Snad tisíckrát jsem se dotkl i toho nejskrytějšího místečka na jeho těle, reagoval úplně úžasně. Sténal a uhýbal pod mými doteky a zároveň se mi sám nabízel… byl dokonalý. Když jsem se poprvé otřel špičkou penisu o vstup do jeho těla, čekal jsem, že ztuhne nebo si to ještě rozmyslí, ale nic takového se nestalo. Dychtivě se přitiskl k mým rtům. „Tak na co čekáš, vezmi si mě…“ zamumlal do mých úst. Tohle byla nabídka, která se neodmítá. Natáhl jsem se pro džíny. Naštěstí vždycky nosím kondomy u sebe. Bill mě sledoval, jak jeden rozbaluju. Jeho oči byly zastřené toužebným očekáváním, jemně hladil svůj vztyčený penis a zároveň hltal očima ten můj. Třásly se mi ruce, jako kdybych si ten kousek gumy nasazoval poprvé. Asi napotřetí se mi to podařilo. Vrátil jsem se zpátky k němu.
Leželi jsme vedle sebe na boku, přitiskl se ke mně a já sevřel v dlani jeho zadeček. Hladil jsem ho, připravoval jsem ho na přítomnost něčeho dalšího, co se za chvíli bude dotýkat míst, kde ještě nikdo nebyl. Moje ruka klouzala mezi jeho stehny, občas jsem sevřel i jeho penis a poslouchal jsem, jak se mu zrychluje dech. Tak nádherně to dokázal prožívat. Naprosto se uvolnil a užíval si každý můj dotek. „Chci to,“ zašeptal a otevřel oči; viděl jsem na něm, že mluví pravdu. Přemístil se do kleku, otočil se ke mně zády a vystrčil zadeček. Srdce mi bušilo jako zvon, když jsem si stoupl za něj. Dlaněmi jsem promasíroval obě jeho půlky a mírně je roztáhl od sebe. „Uvolni se,“ zašeptal jsem. Tmavé vlasy se mu rozeběhly po zádech, jak horlivě přikývl. Objal jsem ho kolem pasu, ještě na malou chvíli jsem se k němu přitiskl a jemně ho políbil kousek pod lopatku. „Musíš mi důvěřovat,“ dodal jsem ještě. „Věřím ti,“ zazněla zastřená odpověď.
Vstupoval jsem do něj velmi pomalu, i když mě to stálo strašně moc úsilí. Nemohl jsem se dočkat, až v němu budu celý, a on mě v sobě sevře. Pevně jsem držel v dlaních jeho boky a snažil se, aby mé pohyby byly jen mírné, abych mu dal prostor si na mě zvyknout. Bál jsem se, abych mu neublížil… Bill se nehýbal a byl tiše. Zastavil jsem se v něm a drobnými polibky začal pokrývat jeho páteř. Dlaněmi jsem přejížděl po jeho bocích, hladil jsem jeho ploché břicho i hrudník. Nepatrně se proti mně pohnul. Považoval jsem to za dobré znamení. Odvážně jsem uchopil do ruky jeho penis. Když poprvé tlumeně zasténal, neovládl jsem se. Zesílil jsem sevření své ruky a zároveň se pokoušel v něm pohybovat, ale nešlo to moc dobře. On to však vyřešil za mě. Odstrčil mou ruku a s tichounkým zakňouráním se začal uspokojovat sám. A to už tedy definitivně bylo nad moje síly. Vsunul jsem ruku do jeho vlasů, otočil si jeho tvář k sobě a divoce ho políbil. Vsál můj jazyk a já věděl, že to je prostě konečná. Pustil jsem ho a poddal se tomu rytmu, který v mém těle vibroval. Bral jsem si ho tvrdě a se vší vášní, kterou ve mně vyvolal. Bylo to přesně takové, jak jsem si představoval. Zajížděl jsem do něj, v uších mi znělo jeho sténání a já tušil, že už to moc dlouho trvat nebude. Vyvrcholil jsem docela brzy, ale nevnímal jsem to jako něco, za co bych se musel stydět. Prostě jsem ho jenom moc chtěl a příliš dlouho na něj čekal… Když jsem bral Billa do úst, abych i jemu dopřál to nádherné uvolnění, cítil jsem něco strašně zvláštního. Takovou podivnou směsici vděčnosti, únavy, štěstí a… a něčeho naprosto neznámého, co moje srdce naplnilo až po okraj, až jsem se bál, že pod tím přívalem pukne.
O pár minut později už jsme jen leželi unaveně vedle sebe. Hladil jsem Billa po zvlhlých vlasech a bylo mi krásně. Měl jsem pocit, že jsem právě vystoupil na nejvyšší horu světa a všechno mi leží u nohou. Byl jsem vítěz.
Bill se mnou zůstal až do rána a mně s ním bylo tak hezky, že jsem si přál, aby snad ráno nikdy nepřišlo. Nechtěl jsem přemýšlet nad tím, co bude dál… byli jsme tady a teď… jen my dva.

autor: Michelle M.

26 thoughts on “Hotelový pokoj 10.

  1. panebože ten konec je tak… NÁDHERNÝ!!!! úplně se mi derou do očí slzy!!!! píšeš fakt skvěle!!!…ahhhh zbožňuju tuhle ffku!!!!

  2. slint…..kua kde mám ty čistýý kalhotky?Tohole jako už fakt nejde co to se mnou ta ffka dělá xD *mokráááááá* xD

  3. uááááááááááááá , Michelle ….. ty ale umíš pozvednou náladu 🙂 , mimochodem víte , že se ty lední medvíďata nakonec jmenujou Tom a Bill ??? X-D

  4. Ou a ještě Michelle,jak si na začátku psala,že to měla být jenom jednodílka,tak sem moc ráda,že sis to rozmyslela,protože tohle je jedna z nej ff,jaké ted vznikají,neli nej:)uplně skvělý fakt,máš můj obdiv:)

  5. kjáásá :):) heh … honem dál 🙂 a já si to jdu přečíst ještě jednou 🙂 obdivuju tvůj talent…píšeš fakt božsky 🙂 snad nej ffka týhle doby 🙂

  6. Ach , co bude dál? …( docela mě ta představa děsí 🙁 doufám , že je nehodláš mučit 😀

    krása 🙂 vím že se opakuju

  7. To bylo naprosto dokonalé…

    Přesně tak sem si to představovala, sem z toho úplně vyřízená xD

    Rychle další, tyjo, ale fakt rychle xD…*pořád z toho vůbec nemůže*

  8. to bylo úžasné!! 🙂 četla jsem to téměř bez dechu .. no, prostěopravdu úžasné! – opravdu k tomu nemám více co říct.. 🙂

  9. Přenádherné :))) Teď jsou tady jen on a on a to něco, co Tom nedokázal identifikovat… awááw! Dneska nemám čas se rozepisovat, protě to bylo dokonale rozepsané, tah po tahu, sekunda po sekundě a člověk se do toho mohl dokonale ponořit a hltat to… aspoň na mě to tak působilo 😉  Zbožňuju dlouhé díly Hotelového pokoje, díky ti za ně :)))

  10. O_O ! twe , keby som chlapec , tak vy viete čo  xD toe dokonalostné , mám pocit , že pokial tu zajtra neuvidím new diel , chcípnem ! dáááááááááááál =D

  11. užasnýýýýýýýýýýýýýýýýýý:)…… Tak romantikcý….a něžný…z Toma se stává jinej člověk, zamilovanej…..:)…… doufám, že to mezi nima bude pořád tak krtásný a nepokazej si to. I když se bojím, že brzy začnou řešit, jestli jednají správně:(

  12. Wow, je to čím dál lepší. Kdepak, Bille, to se pleteš… žádný přechodný období, kdy jste oba sami… jednoduše jste do toho spadli oba až po uši a hotovo 🙂 A já si to nemůžu vynachválit, tak šup dál! 😉

  13. Michelle, ty jsi dokonalá kouzelnice…fakt, tohle to mě naprosto dostalo..to se nedá popsat slovy…snad jen že smekám:-*

  14. Silný, pořád je to tak neuvěřitelně silný, jako poprvé, nedá se nic dělat… jsem závislá na tvých povídkách… :o) Jsi prostě talent a sex píšeš úžasně, Michelle. :o) Scénka u večeře mě strašně bavila, Bill je taková malá potvora… :o) Probudil se v něm pěkně divokej čertík a teď neví kdy přestat. Tom je zase tak úžasně láskyplnej, tak něžnej… prostě dokonalej Tom. Jen ať jim to spolu vydrží co nejdýl… neškemrám :o), to si píšu jen tak pro sebe, ty víš 😀 Užívám si to. Díky J. <3

  15. proč si Toman nasazoval gumu?O_o njn aha aby neměli pak malý Billčátka a Tomátka že….BTW kua Tomata jsou rajčata xD

  16. hmm, to je krásný, jak tam píšeš na konci že Tom ani nechtěl aby bylo ráno, chce s nim být co nejdýl, protože je mu s Billem krásně…Já tedka prožívám totéž a tak se do toho dokážu naprosto vžít.Je to krásný ! Tak dálej 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics