Černovlasý chlapec seděl na tvrdé židli se zavřenýma očima. Usilovně se modlil a křečovitě svíral ve svých rukách bezvládnou dlaň.
,,Tohle se nemělo stát. Takhle to nemělo být!“
Rozevřel oči, jejichž bělmo silně podbarvovala červená barva od podráždění, které způsobovaly neustále proudící slzy, a s bolestným pohledem znovu pohlédl na mrtvolný výraz ležícího chlapce v nemocniční posteli. Nikdy by ho ani ve snu nenapadlo, kolik škody může jediným činem napáchat.
,,Všechno mělo být jinak. Měli jsme být šťastní. Namísto toho jsi ty teď polomrtvý a já nešťastný.“
Nenáviděl se. Proč to musel udělat? Proč musel za každou cenu dosáhnout vždy svého? Stačilo jen počkat. Setrvat a neunáhlovat se v rozhodnutích. Vždy si všechno dobře promýšlel, tak proč to proboha neudělal i tentokrát?
Tolik ošklivých slov mezi nimi padlo, tolik zloby a pocitu ublížení jej dohnalo k vypití mnohonásobně většího množství alkoholu, než dokázal unést s jasnou hlavou a které je přimělo bezmyšlenkovitě udělat takovou hloupost. Opět se projevil ten jeho zatracený egoismus.
,,Odpusť mi to, bráško… Nikdy jsem ti nechtěl ublížit.“
Silně podkreslená víčka tmavým a nyní i rozmazaným make-upem se znovu pevně semkla k sobě pod návalem dalších slz a v nadešlé tmě se mu před očima jako film znovu přehrál osudný večer včerejšího dne, kdy všechno pokazil.
oOo
,,Tome, posloucháš mě? O něčem s tebou potřebuji mluvit.“ Bill se už dobrých deset minut snažil vytáhnout bratra z víru oslav, aby ho následně zatáhl do některé z volných ložnic, kde s ním chtěl o samotě probrat naléhavou záležitost.
,,Ale Bille, nevidíš, že tu bavím hosty?“ Tom s rozverným úsměvem neustále odstrkoval mladší dvojče na stranu a veškerou pozornost věnoval dvěma chichotajícím se a značně opilým slečnám. Sám na tom se střízlivostí nebyl o moc líp.
,,To můžeš i potom. Teď musíš jít ale se mnou.“ Bill se nehodlal vzdát. Dnešek patřil jemu, všechno měl perfektně naplánované, do detailů promyšlené a byl dostatečně nabuzený alkoholem, aby se konečně odhodlal. ,,Však já tě tady slečnám za okamžik zase vrátím.“
,,Vidíte? Ani při párty mě můj malý bratr nenechá chvíli o samotě. Musíte mě na chvíli omluvit, jinak mě nepřestane otravovat.“ Tom nepokrytě flirtoval s koketními dívkami. Obě se střídavým hýkavým smíchem přikývly na souhlas, ale to už Bill dávno táhl své dvojče za ruku po schodech nahoru. Bleskurychle zkontroloval, že je jeho pokoj naprosto prázdný a smějícího se Toma do něj vstrčil.
,,Tak co mi tak důležitého potřebuješ sdělit, že to nemůže počkat do zítra?“ Tom se pohodlně položil na bratrovu postel a po očku ho pozoroval. Zřetelně si všímal, jak se Bill nejistě ošívá, skousává si spodní ret a namotává pramen tmavých vlasů na prst v usilovném přemýšlení.
,,Bille! Jestli z tebe nic kloudného nevypadne, půjdu okamžitě zpátky,“ napomenul bratra. Bill sebou lehce cuknul a zeširoka se na Toma usmál.
,,Nikam nepůjdeš. Musím ti něco říct.“
,,Tak povídej. Jsme tu už dvě minuty a z tebe stále nic neleze,“ konstatoval Tom líně. Bill se houpavým krokem došoural ke své posteli a stoupl si těsně nad bratra. Upřeně mu hleděl do očí a rukou intenzivně tiskl lem svého trička. Tom se nervózně ošil. Billův pohled se mu ani trochu nelíbil. Přišel mu takový … zvláštní. Skoro by přísahal, že žádostivý.
,,Tomi? Víš o tom, že jsem se zamiloval?“ Bill několikrát přejel po bratrovi pohledem a znovu zakotvil u jeho očí.
,,Vážně? A do koho, prosím tě?“ Tom si oddychl. Nejspíš se mu muselo něco zdát, Bill na něj teď hleděl úplně normálně jako vždy.
,,Do kluka. Je vysoký asi jako já, má světlé, dlouhé vlasy, krásné hnědé oči, velké plné rty a sexy postavu. Naprosto dokonalý. Šílím z něho.“ Bratr zapoulel očima. Bill je gay? Ano, párkrát ho samotného tahle možnost napadla, byl přeci jen dost zženštilý, ale vždy si tenhle fakt něčím vyvrátil. Bill se přeci nikdy s žádnými kluky nijak intimněji nestýkal, tak jak na to proboha přišel?
,,A jak se ten tvůj „objev“ jmenuje?“
,,Tom,“ odpověděl Bill s úsměvem, hbitě se usadil vedle bratra na postel a bříšky prstů přejel po jeho naběhlých rtech. Tom se zakuckal neviditelným soustem. Cože to řekl? Slyšel dobře?
,,Jsi to ty, Tome. Ty jsi jediná osoba na světě, které naprosto důvěřuji, která mě zná a kterou nade vše miluji. Já už tě nevidím jenom jako svého bratra. Chci mnohem víc.“ Než Tom stačil jakkoliv zareagovat, Billovy rty se přitiskly na jeho ve vášnivém polibku. Byl jako u vytržení, nemohl se vzpamatovat z šoku, který mu bratr připravil. Teprve v okamžik, kdy se mu jeho jazyk začal dravě probojovávat mezi rty, se v něm cosi vzepřelo. Prudce od sebe bratra odtrhl a rychle vyskočil z postele.
,,Co je?“ Bill na něj nechápavě zíral. Byl si naprosto jistý, že to Tom cítí úplně stejně jako on. Nestačily by mu ani prsty u nohou, aby mohl spočítat, kolik něžných okamžiků mu Tom věnoval, ačkoliv byly naprosto nepatrné.
„Co je? Co je?? Zešílel jsi?! Vždyť jsi mě právě políbil!“ vyhrkl Tom a s vytřeštěným pohledem si neustále otíral rty.
,,Já vím a rozhodně mám v plánu to zopakovat.“ Bill se s klidným výrazem ve tváři postavil a vykročil k bratrovi.
,,Ne! Zůstaň tam, kde jsi. Nepřibližuj se ke mně!“
,,Tome, co blázníš? Přeci se mě nebojíš.“ Bill naprosto nechápal bratrovu přehnanou reakci. Možná byl o něco víc opilý než on, ale i tak vyváděl na jeho vkus až moc.
,,Já blázním? To ty ses zbláznil! Jak si mě mohl, proboha, políbit?!“ Tom propadal hysterii. Byl zmatený a nechápal, co to do Billa vjelo. Byl snad tak opilý, nebo se v něm projevují nějaké zvrácené choutky, o kterých neměl ani potuchy?
,,Ale já tě miluju, Tome. Copak to nechápeš? Chci být jenom s tebou.“ Bill se zatvářil zoufale. Tolik dlouhých dní toužil tohle udělat, a když se konečně naskytla správná chvíle, Tom to takhle kazil. Proč se po něm nemohl prostě vrhnout se slovy, že přesně na tohle čekal?
,,Ne, to teda vážně nechápu a přestaň říkat nesmysly! Ty mě nemůžeš milovat, vždyť jsem tvůj bratr, tvoje dvojče!“
,,Já vím a právě proto je ten pocit o tolik silnější. Já jsem nikdy nic tak silného nezažil. Stačí, aby ses na mne podíval a rozklepou se mi kolena, nemluvě o chvílích, kdy se přede mnou mihneš svlečený, to začnu být okamžitě…“
,,Neopovažuj se to ani vyslovit!“ Tom bratra výhružným výkřikem přerušil. Tohle snad nemohl myslet vážně. To se doopravdy zbláznil, nebo co?
,,Ale je to pravda! Přitahuješ mě. Šíleným způsobem po tobě toužím a nedokážu to už dál držet v sobě.“
,,Bille! To je zvrácený! Jsme dvojčata, my spolu nemůžeme nic mít. Vždyť … vždyť je to dokonce trestné! Ty jsi – ty jsi nemocný! Běž se léčit nebo ještě líp, vyspi se z toho!“ Tom znechuceně zavrtěl hlavou a vyběhnul z pokoje dřív, než Bill stačil cokoliv říct. Rozčarovaně se vrátil zpět do přízemí, kde popadl první skleničku s alkoholem a na jedno polknutí ji do sebe překlopil. Tohle se mu nejspíš muselo zdát.
,,Tomi …“ Bill zůstal opařeně stát uprostřed pokoje a ještě notnou chvíli zírat na zavřené dveře. Ta tam byla radost a odhodlání. Po takovém odmítnutí si připadal naprosto nicotně. Jak mu mohl Tom něco takového říct? S odeznívajícím zklamáním v něm vzrůstala zlost. Tohle mu nedaruje. Co si o sobě vůbec myslí? On mu tu vylíčí své nejhlubší city a on mu klidně řekne, že není normální? Tak to teda ne! Tohle si líbit nenechá. Půjde pěkně dolů a ukáže Tomovi, jak to vypadá, když ho vlastní dvojče zavrhne!
Tom do sebe kopl ještě další dva panáky a zatřepal hlavou. Vážně se to stalo? Doopravdy mu před chvílí Bill řekl, že ho miluje a dokonce ho políbil? Nebyla to jen nějaká opilecká halucinace, nebo tak něco? Přejel si prstem po rozechvělých rtech. Ne, tohle si určitě nevymyslel. Udělal to, vážně jej políbil a vyznal mu lásku!
,,Kruci.“ Bill se mu vyznal ze svých citů a on ho tak sprostě okřikl. Nezachoval se až moc krutě? Bill je přeci tak citlivý, pokud jde o city. Ale ne, proboha, vždyť on jej políbil! Jeho vlastní bratr jej políbil a … a ono to nebylo vůbec špatné.
Tom se několikrát udeřil dlaní do čela. Zbláznil se snad už i on? Bill je přeci jeho sourozenec, dvojče, tohle nejde! Nemůže k němu cítit víc, než je bratrská láska a už vůbec se mu nemůžou líbit jeho polibky … Sakra, co si to nalhává? Líbily se mu, zatraceně se mu líbily a chce další. Ať je to správné, nebo ne, Bill s ním něco provedl a on teď toužil po dalších jeho polibkách. Musí ho najít. Musí se mu omluvit a vyprosit si na něm nějaké to políbení pro uspokojení.
Přes hluboké zamyšlení si Tom ani nevšiml bratra, který dávno sešel za ním dolů a nekontrolovatelně do sebe naléval veškeré pohárky plné alkoholu, které se dostaly do jeho blízkosti. Nenávistně na bratra hleděl a s každým dalším kelímkem v něm rostl pocit ublíženosti, kterému musí dát zadostiučinění. S nechutí sledoval, jak se k němu jeho dvojče otáčí čelem, bláznivě se směje svojí vlastní pošetilosti a rozhlíží se kolem sebe. Co mu, sakra, přijde tak směšné? Je to snad sám Bill? Směje se jemu a jeho naivitě?
Znechuceně nakrčil ret, dvěma doušky zkonzumoval plný kelímek silného koktejlu a rázným krokem vykročil k bratrovi, který si ho právě všimnul a rozjařeně na něj zamával.
,,Billi, musím s tebou mluvit. Já jsem totiž …“ Tom ztuhl a překvapeně zůstal ještě s několika dalšími jedinci zírat na Billa, který se těsně před ním zastavil a než vyslechl, co mu chtěl bratr sdělit, popadl za ruku první dívku, která šla kolem a se vší vášnivostí, jaké byl vůbec schopen, ji přímo před Tomem dlouze políbil. Hned potom chichotající se plavovlásku pustil a s výrazem naprosté spokojenosti a lhostejnosti se zadíval bratrovi do očí.
Tom pomalu spustil ruce podél těla a tázavě na Billa hleděl.
,,Už jsem normální? Nebudu zvrácenej, když si zatáhnu do postele každou lacinou štětku?!“
Bill jedovatě vyprsknul na bratra, který se zatvářil zklamaně a znechuceně zároveň. Tohle ne. Mlčky se kolem Billa protáhl, popadl z malého stolku klíče od svého auta a s prásknutím hlavních dveří zmizel v noční tmě.
Bill za ním jen s naprosto prázdným pocitem zíral, dokud se k jeho uším nedonesla příšerná rána, po které společně s ostatními lidmi vyběhl ven a naskytl se mu příšerný pohled na roh ulice, který se mu navždy vryl do paměti jako nejstrašnější okamžik jeho života.
oOo
,,Proč se tohle muselo stát, takhle to skončit? Jen jsem ti to chtěl tak moc říct … říct ti, že tě miluju.“
Oči ho už nesnesitelně pálily, přesto se slzy ne a ne zastavit. Na tvářích mu nejspíš nezůstal jediný zbytek pracně rozetřeného make-upu.
,,Omlouvám se. Tak hrozně mě to mrzí.“
Slzy společně s rozmazanými šminkami zanechaly na sněhově bílé přikrývce zřetelný otisk, když do ní zabořil svou tvář.
,,Mě taky.“
Sotva slyšitelný hlas jako by ohlušil jeho uši. V mžiku všechny slzy uschly a hlava se mu s očima dokořán napřímila. Jeho pohled se okamžitě setkal s tím bratrovým, který na něj mžouravě hleděl.
,,Tomi!“
,,Pálí mě oči. Jsem v nemocnici … Proč?“
Oči mu seběhly z bratra, zběžně přelítly po pokoji, kde bylo vše až nepříjemně sladěné do bílé barvy, a znovu se vrátil pohledem na bratrovu tvář. Vypadala tak kouzelně bez toho všeho make-upu a s rozmazanými stíny.
,,Autonehoda. Ošklivá a jenom mojí vinou.“
Bill nejistě pustil bratrovu dlaň a ruce nechal sklouznout pokorně do klína, kam nasměroval i svůj provinilý pohled. Neuvěřitelně se mu ulevilo, že se probral potom, co říkal doktor, ale taky si připadal tak hrozně. Bratrův upřený pohled mu přišel nesnesitelný.
,,Co se stalo? Vyboural jsem se? A proč říkáš, že tvojí vinou? Pohádali jsme se snad?“
Bill se bolestivě kousnul do rtu. Nic si nepamatuje, co mu má teď proboha říct? Má mu vylíčit, co se ten večer odehrálo, nebo si má něco vymyslet?
,,Já jsem – já jsem jen … řekl jsem ti, co pro mne znamenáš, a potom provedl a řekl něco hrozného, co bych nikdy v životě nemyslel vážně.“
,,A co pro tebe znamenám?“
,,Nech to být.“
Tom s námahou prostrčil ruku skrz zábradlí nemocniční postele a položil ji na Billovy pevně semknuté dlaně. Pamatoval si všechno do sebemenšího detailu, ale chtěl, aby mu to Bill zopakoval. Potřeboval to slyšet, ujistit se, že to myslel vážně.
,,Bille. Podívej se na mě a zopakuj mi, co jsi ten večer řekl.“
,,Já jsem … řekl jsem, že … že … že tě miluju.“
Bill zavřel oči a znovu mu po tváři sjela slza. Nedokázal se na Toma dívat, tak hrozně provinile se cítil. Ucítil pevný stisk na svých rukách, který ho donutil oči opět otevřít.
,,Já to vím, Billi. Moc dobře si pamatuju, co jsi mi řekl doma i tady.“
,,Tak proč jsi chtěl, abych to řekl ještě jednou?“
Bill sebou poplašeně trhl a cuknul rukou, na které spočívala ta Tomova. Chce se mu bratr snad vysmát jako pomstu za to, co mu provedl? Co by ne, zasloužil by si to. Zasloužil by si mnohem horší trest.
,,Bille, uklidni se. Chtěl jsem, aby jsi mi to zopakoval, protože jsem se chtěl ujistit, že to myslíš vážně.“
Tom vykouzlil na rozbolavěné tváři mdlý úsměv, který však i přes všechny modřiny a šrámy působil upřímně a … vesele?
,,Tak už to víš a co s tím? Nic. Měl jsi pravdu, není to možné, je to zvrácené. Nejspíš nejsem normální, když jsem se zamiloval do svého dvojčete.“
,,Potom ale nejsem normální ani já, protože já se do svého dvojčete zamiloval taky.“
Bill zalapal po dechu a poplašeně vyskočil ze sedátka, které mu díky prosezeným hodinám, naprosto zdeformovalo sedací část jeho těla.
,,Bille, všechno, co jsem ti řekl, byly hlouposti. Byl jsem opilý a zmátl jsi mě. Seběhlo se to hrozně rychle, nestačil jsem si to promyslet, ale teď už vím, že to cítím úplně stejně jako ty. Mrzí mě, co jsem ti řekl. Bylo to ode mě hnusné a nemyslel jsem to tak.“
Tomova ruka stále bezmocně visela z postele dolů a pouze jeho prsty se zvedaly ve snaze přilákat Billa nazpět k němu. Ten však jen nevěřícně poulil na bratra oči a roztržitě si zastrkával prameny vlasů za ucho.
,,Budeš tam pořád tak postávat a nic mi neřekneš?“
,,Když já nevím, co bych …“
,,Nemusíš nic říkat. Stačí, když půjdeš ke mně a políbíš mě.“
Tom se pokusil o svůdný tón i výraz, který se ale zkroutil spíše do bolestivé grimasy. Mimiku si bude muset schovat na později, momentální stav mu ji prostě nehodlal dopřát.
Bill najednou nevěděl ani co říct, ani kam s očima, přesto ale k bratrovi poslušně docupital a po vteřinovém zaváhání ho něžně políbil na rty.
,,To to trvalo. Jestli to tak bude pokaždý, nejspíš umřu o spoustu let dřív, protože jestli o tom nevíš, líbání prodlužuje život.“
Pevně sevřel lem bratrova trička a v očích mu vesele zajiskřilo. Bill vykouzlil na tváři zářivý úsměv a pro jistotu bratra ještě dvakrát rychle políbil.
,,Tebe umřít nenechám. Ne beze mě.“
,,To bych ti taky radil, protože kdyby jsi mě tam nechal samotnýho, nakopal bych ti zadek, až by ses uráčil přijít za mnou.“
,,Miluju tě.“
,,Taky tě miluju a teď mě koukej ještě minimálně dvacetkrát políbit, protože to vážně bolí.“
autor: romee
betaread: Helushka
supééér! hihihi, pořád se u toho hihňám 🙂
hezký 🙂 už jsem myslela, že to bude mít smutnej konec.. ale naštěstí ne.. 🙂
jeežiš to bylo važně slaďunky
to bylo sladkééé 🙂 nááádhernýý!!
Hezkýý 🙂 začátek docela smutnej ale konec m oc hezkej 🙂
moc moc hezký…
Krásný:) Hlavně, že jsou spolu:)
hezký…ale smutný…
dojemné…
Krásné, originální x) Usmívám se tu z toho, to je dobrej znak, neusmívám se často xD
😀 hey, díky lidi, tohle je můj úplně první TH TwC výtvor xD
takže mě vaše komenty opravdu těší 😀
to je opravdu krásný :))
úžasnýý x))
To byla naprosto úžasná povídka. Dlouho jsem nečetla nic tak hezkýho, a musím říct, že na první pokus je to víc než úžasné.
To bylo hezký, chvílema i úsměvný a hlavně naprosto dojemný a originální 🙂