Ahoj čtenáři,
ano nový díl je na světě, ale bohužel stále platí, co jsem psala u předchozích dílů – další kapitoly bohužel spíše nečekejte, než čekejte. Hezké počtení a znovu prosím o trpělivost. M. :o*
Žádný rozdíl
Kapitán Brandt seděl u svého počítače a vyplňoval posledních pár informací do kolonek, které byly po čas celého případu naprosto volné. Jakmile bylo vše zaprotokolováno, začal dokumenty tisknout a nepřítomně zíral skrz okno na šedivou zamračenou oblohu. Poslouchal zvuky, které vydávala pracující tiskárna, a jen letmo vnímal zvuky z chodby, kde bylo díky jeho kolegům živo. Z chvilkového zadumání a nesoustředění ho vyrušilo až zaklepání a posléze vstup nějakého člověka do jeho kanceláře.
„Dobrý den, pane, prý jste mě volal,“ ohlásil se jeden z policistů a zavřel za sebou dveře.
„Ano, hned to bude,“ přikývl kapitán a podíval se na dotykový displej tiskárny, která hlásila, že k vytisknutí zbývají ještě čtyři dokumenty, ale díky modernímu přístroji se jednalo jen o pouhé vteřiny, než papíry vyjely ven, kapitán je sešil k sobě a vložil do poměrně tlusté složky, která měla v pravém horním rohu několik identifikačních údajů. Kapitán vzal do ruky razítko z horní zásuvky a přes světlý štítek narazil slova případ uzavřen. Poté složku uzavřel a podal ji policistovi.
„Zaneste to prosím do archivu. Ostatním řekněte, aby složku zaevidovali i do systému a poté uložili k ostatním,“ vydal muži instrukce, a když se mu dostalo přikývnutí, nechal policistu odejít.
Hned na to, co se dveře zavřely, znaveně padl zády do polstrovaného křesla a uvolnil své tělo. I když to bylo neprofesionální, stejně si neodpustil několik chvil, kdy zavřel oči a pokoušel se pro jednou na nic nemyslet. Ze stolu mu možná zmizela jedna složka, ale další desítky se mu tam už nějakou dobu válely a další dvě mu tam ráno přibyly. Měl rád ty složky, které ležely úplně dole. Jednalo se o drobné krádeže, poškození majetku, sousedské neshody a podobně. Tyto případy, i když to bylo pro jejich ohlašovatele nepříjemné a naprosto nepřístupné, se tak jako tak stejně nevyřešily a tak jak tam ležely, tak byly pro nedostatek důkazů odloženy. Bohužel jich tam ale tentokrát neleželo moc. Dominovaly případy, které se nemohly jen tak zamést pod koberec jako ozbrojené loupeže, znásilnění, únosy nebo dokonce vraždy, nehledě na speciální případy, na kterých dělali společně s komisařem Leßnerem a jeho týmem.
Kaulitzova složka ležela na speciální hromádce ještě s dalšími dvěma případy, které stále běžely, ale nebyly prioritní, protože v nich nešlo nikomu aktivně o život. To v Kaulitzově případu rozhodně neplatilo, a proto kapitána složka strašila každý den, kdy přišel do kanceláře. Obvykle dokázal oddělit práci od soukromého života, ale v několika posledních týdnech nebyl schopen pustit práci z hlavy, hned jak zamkl dveře od své pracovny. Jeho manželka ho již nespočetněkrát přistihla, jak zírá do prázdna a duchem je úplně mimo stejně jako teď, kdy seděl hluboko ve svém křesle s hlavou opřenou o opěradlo a s nepřítomným pohledem zabodnutým někam do prostoru.
Lekl se, když se mu na stole rozdrnčela pevná linka. Unaveně vydechl a natáhl se po sluchátku.
„Kapitán Brandt,“ ohlásil se muž.
„Dobrý den, pane kapitáne, mám tu mimoevropský hovor. Nějaký pan Jost se dožaduje spojení s vámi a tvrdí, že ho znáte,“ ozvalo se. Brandt zkřivil obličej a na sekundu chtěl říct, že má příliš mnoho práce na to, aby mohl vyřizovat částečně soukromé hovory, ale takto se vymluvil už dvakrát. Když teď zatne zuby, třeba to přečká a pak bude mít další dva pokusy na to, aby se z takových hovorů vykroutil. Na práci se může vymluvit vždycky.
„Dobře, přepojte mi to,“ svolil nakonec a čekal, až ve sluchátku lupne a ozve se hlas muže, který mu do kanceláře volal téměř denně. Kdyby byl na jeho místě, jednal by stejně, ale jelikož to viděl z druhé strany, litoval, že kdy muži nabízel, aby se neváhal na něj obrátit.
„Halo?“
ozval se mužský hlas.
„Kapitán Brandt u telefonu,“ představil se muž.
„Dobrý den, kapitáne. Tady David Jost.“ Změna v Davidově hlasu byla okamžitá, jakmile zjistil, že byl konečně spojen s osobou, které se poslední tři dny snažil dovolat snad tisíckrát. Náladu, ve které manažer byl, okamžitě vycítil i kapitán.
„Dobrý den, pane Joste, mohu vám s něčím pomoci?“
„No to bych řekl,“ ohradil se. „Za poslední tři dny jsem se vás snažil zastihnout nejméně desetkrát.“
„To je mi líto, ale bohužel mám hodně práce, takže jsem nechtěl být rušen,“ snažil se kapitán zaobalit. David na druhé straně hlasitě vydechl.
„Podívejte, já se nehodlám hádat. Přejdu rovnou k věci. Chci vědět, jak pokračuje vyšetřování a jak dlouho bude tohle všechno ještě trvat,“ dožadoval se David.
„Pane Joste,“ oslovil ho kapitán a promnul si čelo. „Já chápu, že je to frustrující, ale případ pana Kaulitze není jediný, který nám leží na stole, a i když patří mezi prioritní vzhledem k tomu, že mu jde o život, na naše oddělení chodí denně desítky hlášení, a kdyby mi měli volat všichni poškození nebo příbuzní obětí jakýchkoli trestných činů, tak nedělám nic jiného, než že sedím u telefonu a zpovídám se cizím osobám z policejních postupů, což ostatně ani není povolené.“
„Toma třikrát postřelili! Kdyby neměl tu vestu, tak už žádný případ není, a proč? Pro nic za nic, protože podle toho, jak se mnou mluvíte, je jasné, že pro mě nemáte absolutně žádné nové zprávy. Já nehodlám dopustit, aby Tom zůstal trčet v nějakém domě do smrti!“ rozčiloval se David.
„Pane Joste, nic jiného vám teď nezbývá. Musíte být trpělivý.“
„Dovolte mi jednu otázku. Potřebujete Toma k vyšetřování? Jste s ním v kontaktu kvůli nějakým záležitostem, které by mohly k vyšetřování přispět?“
„Ne. Vše, co nám pan Kaulitz řekl, je zaprotokolováno, a pokud je třeba, čerpáme odtud.“
„Výborně. To jsem potřeboval slyšet. Rád bych se ještě spojil z komisařem Leßnerem,“ dožadoval se David.
„V tom by neměl být problém. Zavolejte si zpět na recepci a oni váš hovor přesměrují,“ předal mu kapitán informace.
„Děkuji. Na shledanou,“ rozloučil se David a po kapitánově odpovědi ihned zavěsil.
Kapitán Brandt zavěsil a nevycházel z údivu, jak lehce ze všeho tentokrát vyvázl. Čekal minimálně půlhodinový rozhovor, ne-li delší. Nějak ale tušil, že přednáška, kterou si měl vyslechnout on jako vždy, dnes padne na hlavu komisaře Leßnera, jinak by si manažer jeho číslo nevyžádal. Dokázal si představit, jak to bude celé probíhat. Jost komisaře zahrne otázkami, a když uvidí, že na ně není komisař schopen odpovědět, přidá ještě další otázky a nakonec vymluví muži díru do ucha, přičemž Leßnera nepustí ani na chvíli ke slovu, tudíž bude muset jen držet telefon u ucha a poslušně přikyvovat, než Jost skončí se svými výčitkami.
To už ale naštěstí nebyl jeho problém.
Komisař seděl nad tlustými spisy a pročítal jejich jednotlivé stránky, když mu na stole začal zvonit služební telefon. Aniž by odtrhl pohled od práce, sáhl po sluchátku a hovor přijal.
„Komisař Leßner, prosím,“ ohlásil se.
„Dobrý den, komisaři, tady David Jost,“ ozvalo se odměřeně.
„Kdo?“ zamračil se komisař.
„No výborně! Takže vy si mě už ani nepamatujete!“ zvolal David naštvaně. „Jsem manažer Toma Kaulitze, jestli jste už zapomněl,“ dodal sarkasticky.
„Oh! Dobrý den. Omlouvám se, ale mám práce nad hlavu a hned mi nedošlo, kdo volá. Samozřejmě ale vím, kdo jste, pane Joste,“ ujistil ho komisař, ale stále se hovoru nevěnoval na sto procent.
„Volám kvůli Tomovu případu,“ přešel David rovnou k věci.
„Pane Joste, jestli potřebujete nějaké informace k případu, budete muset zavolat kapitánu Brandtovi, protože já tyhle informace nemám,“ snažil se ho pomalu zbavit.
„Tomu už jsem volal. O ničem mě informovat nemohl, protože se nic nového neděje.“
„V tom případě si nejsem jistý, jak bych vám měl být nápomocen já.“
„Volám právě kvůli tomu, že se nic neděje. Kapitán Brandt mi sdělil, že Toma k přímému vyšetřování nijak nepotřebuje, tudíž jsem se rozhodl, že jakmile zařídím vše potřebné, nechám Toma přepravit do Ameriky,“ řekl naprosto vážně a teprve tahle věta komisaře zaujala natolik, že přestal kmitat očima v lejstrech před sebou a vzhlédl, aby se ujistil, že dobře slyšel.
„Co prosím?“
„Slyšel jste správně. Nechám Toma převést sem do Ameriky,“ zopakoval pevným hlasem.
„Pane Joste, tohle je naprosto šílené a nanejvýš nebezpečné,“ varoval ho komisař.
„Jsem si vědom rizika, ale i tak to hodlám podstoupit. Jakmile mu zajistím bezpečné bydlení a tu nejlepší ochranku, kterou můžu ve státech najít, budete mě mít znovu na lince, abychom domluvili Tomův odlet ze země.“
„Pane Joste, vy si asi neuvědomujete, do jakého rizika se pouštíte. V tomhle okamžiku je převoz svědka jinam ta nejhorší možná věc, kterou můžeme udělat. Stačí, aby vás někde venku zahlédl tisk, nebo vás vyfotil přímo na letišti a pak už bude jedno, kam ho odvezete. Oni vás najdou,“ snažil se komisař Davida přesvědčit, aby své rozhodnutí zvážil.
„Podívejte se, pane komisaři, teď momentálně Tom sedí někde v nějakém domě a čeká, co bude. To samé může dělat tady v Americe a nebude v tom téměř žádný rozdíl. Bude ale daleko od celého dění a navíc s přáteli, kteří ho podrží. A až ty zločince pochytáte, velmi rádi přiletíme zpět, aby vám Tom poskytl jakékoli další svědectví. V tuhle chvíli ale začnu pracovat na svém rozhodnutí a Toma nechám během následujícího měsíce přepravit do USA,“ vynesl verdikt.
„Pane Joste, já důrazně nedoporučuji žádný…“
Spojení bylo přerušeno. Ne však ukončením hovoru druhou stranou. Vypadla celá linka a telefon naprosto ohluchnul. Vteřinu na to vypnuly všechny počítače v místnosti.
„Co to sakra…?“ zamumlal komisař a začal kontrolovat všechny kabely a posléze i hlavní prodlužovací kabel, který vedl do centrální zásuvky a napájel tak veškerou elektroniku v kanceláři. Vše bylo ale pevně zastrčeno. Už dříve měli občas problém s přetížením sítě, ale už dlouho se nic nestalo, po tom, co vyměnili pojistky za silnější a vytvořili několik na sobě nezávislých okruhů, takže když zkolaboval jeden, ostatní běžely bez problémů. Komisař tedy zamířil ke dveřím a rozhodl se jít zjistit, co se stalo.
Jen co otevřel dveře, střetl se na chodbě s kolegou komisařem Schrape.
„Co se děje?“ zeptal se Leßner ihned.
„Nemám zatím tušení. Vypadlo to v celé v budově a vypadá to, že problém bude jen u nás, protože vedlejší budovy nehlásí žádný kolaps,“ informoval ho Schrape.
„Ať někdo okamžitě pošle techniky k rozvodové skříni,“ vydal rozkaz.
„Už tam běželi, ale obávám se, že dobré zprávy nám nepřinesou,“ zkřivil Schrape obličej.
„Co tím myslíš?“
„Že pojistky to nebudou.“
„Na to ani nemysli!“ zavrčel Leßner. „Právě jsem měl na telefonu Josta z toho Kaulitzova případu a zrovna mi sděloval, že ho nechá převézt do Ameriky, takže buď zkratovaly pojistky, vyhořela rozvodová skříň, nebo nám na dvoře přistáli mimozemšťani. Žádnou jinou zprávu nechci slyšet,“ zahučel Leßner a zavřel se ve své kanceláři.
Sedl si zpátky do křesla a zíral na veškerou techniku. Černé obrazovky počítačů, hluchá linka, zhasnutá světla. Jediné, co fungovalo, byl jeho soukromý mobil. Okamžitě po něm hmátl a vytočil osobní mobil kapitána Brandta.
„Komisaři?“
„Ano, to jsem já. Děje se něco? Proč mi volaté na soukromý mobil?“
„U vás všechno funguje? Počítače, telefonní linky?“
„Všechno funguje, proč?“
„Vypadl nám proud v celé budově a okolní domy vypadají nezasažené.“
„Oh! Nemůže to být těmi opravami, co probíhají dvě ulice od vás? Nejsem sice elektrikář, ale ráno hlásili, že kousek od vás budou opravovat rozvod elektřiny,“ vzpomněl si kapitán. Komisaře zalil naivní pocit úlevy.
„To je možné. Děkuji za informace a omlouvám se.“
„Nic se neděje. Příjemný den.“
„Nashle!“ rozloučil se komisař a hovor ukončil.
S falešným pocitem jistoty a uklidnění mobil odložil, a i kdyby jeho kolegové přišli se zprávou, že s jejich pojistkami není nic v nepořádku, vysvětlení bylo na světě a to bylo pro komisaře stěžejní. Samozřejmě bude muset nechat vše prověřit, ale pro teď byl mnohem klidnější než před pár minutami.
Příště: „Myšičko, myš…“
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 9
Jé, díky za další kapču. 😀 Zdá se, že Davidovi došla trpělivost, i když si nejsem jistá, jestli je jeho nápad úplně to nejlepší. A podle vývoje situace bych soudila, že ten výpadek spojení nebyl jen tak. No, uvidíme.
Každopádně budu trpělivě vyhlížet další dílek. 🙂
No já nevím, moc se mi nelíbí, že se do toho David zase plete. Poslední jeho "úžasný" nápad Toma málem stál život a tohle asi nebude o moc lepší. Policajti sice uvízli na mrtvém bodě, vyřešení případu je v nedohlednu a asi je fakt jedno, kde bude Tom schovaný. Ale dokáže mu David opravdu zajistit bezpečí ? Protože za jeho život bude zodpovědný on a pokud to podělá…
Teď si nejsem úplně jistá, ale nezajímal se Shane v jednom z předchozích dílů i o Davida ? Aby to nakonec nedopadlo tak, že David Toma odveze do Ameriky a tím ho vlastně nevědomky naservíruje Shaneovi jak na stříbrným podnose.
A to už vůbec nemluvím o tom načasování. Zrovna teď, když se mezi Tomem a Billem začalo konečně něco dít…
Díky moc za díl
Dík za další díl David je blb a myslím si že ten výpadek není náhoda.
Davida naprosto chápu. Naprosto rozumím tomu, že jej nebaví čekat jen tak pro nic za nic, když se nic neděje a případ se nikam neposunul. Vím, že chce pro Toma jen to nejlepší a myslí to dobře, ale taky si nemyslím, že by to byl dobrý nápad. Přelet Toma do zahraničí by se podle mě neobešel bez toho, aby o tom někdo věděl. Nevím, po tom, co se posledně stalo, mám prostě o Toma strach. Ačkoli vím, že Tom se v domě děsně nudí, tak si myslím, že je to tam pro něj lepší. Navíc Shane už má spadeno i na Davida v Americe, takže by to špatně dopadlo.
No a název příštího dílu se mi nechce líbit. Zní to docela strašidelně!!
Moc děkuji za další skvělý díl! 🙂
Jooo,a ten výpadek proudu se mi nechce zdát! Podle mě v tom má opět prsty Shane. Možná se nabourali do jejich systému, možná mají v plánu udělat něco jim..těžko říct, ale mám z toho divný pocit. Možná paranoidně, ale ten pocit tu je!
Samozřejmě,. že to není jen tak! Odhadovala bych to na nějaké přetížení díky odposlouchávání hovorů…ale kdo ví.
A ten Davidův plán se mi taky nelíbí. Za prvé kvůli Tomově bezpečnosti a za druhé proto, že by to Toma vytrhlo z té sbližovací bubliny, kterou si v tom domě začínají s Billem vytvářet…
Tak David se teda pochlapil,ale myslím,že to není úplně nejlepší nápad stěhovat Toma někam pryč…Bill bude určitě "hodně" nadšený…jsem zvědavá,jak to s nimi zacloumá..děkuji moc za kapitolu 🙂