Ahoj… Chci poděkovat za komentíky, který jste napsali k prvnímu dílu. Fakt mě potěšily. Snad se vám bude líbit i další dílek. 😉 Anett483
Bill se otočil a uviděl za sebou svého opilého bratra…
„Já… Tome, promiň… já… já jen měl hlad a…“ Bill nestihl doříct a Tom se začal opilecky smát: „Tak naše sušenka má taky někdy hlad, jo??! Aha… já myslel, že anorektici hlad nemají… Aspoň sem se zase dozvěděl něco novýho…“ Billa tahle slova bodla u srdce… Od Toma ho tyhle narážky mrzely nejvíc… Proč? Proč mu ubližuje? Z přemýšlení ho dostal až Tomův hlas. „Tak co tu ještě tak stojíš?! Pozval tě snad někdo??!“ Bill se podivil, že ho bratr neuhodí, jak to bylo jeho zvykem. Možná to bylo tím, že byl Tom moc opilý… Žádná rána… Bill tedy rychle vyběhl schody nahoru a radši se v pokoji zamkl. Bill si sedl na postel a pustil se do pizzy… I Scotty kousek dostal… Pak si Bill lehl a zase na chvíli usnul…
„Já… Tome, promiň… já… já jen měl hlad a…“ Bill nestihl doříct a Tom se začal opilecky smát: „Tak naše sušenka má taky někdy hlad, jo??! Aha… já myslel, že anorektici hlad nemají… Aspoň sem se zase dozvěděl něco novýho…“ Billa tahle slova bodla u srdce… Od Toma ho tyhle narážky mrzely nejvíc… Proč? Proč mu ubližuje? Z přemýšlení ho dostal až Tomův hlas. „Tak co tu ještě tak stojíš?! Pozval tě snad někdo??!“ Bill se podivil, že ho bratr neuhodí, jak to bylo jeho zvykem. Možná to bylo tím, že byl Tom moc opilý… Žádná rána… Bill tedy rychle vyběhl schody nahoru a radši se v pokoji zamkl. Bill si sedl na postel a pustil se do pizzy… I Scotty kousek dostal… Pak si Bill lehl a zase na chvíli usnul…
„Tak sakra, otevři ty pitomý dveře!“ Bill se polekaně vzbudil… Tom bušil na dveře od jeho pokoje… Byl rozzuřenej – to Bill poznal..
„Co chceš?“ zeptal se Bill a v jeho hlase byl poznat strach.
„Otevři a pak ti to řeknu…“ řekl vychytrale Tom. Bill se posadil na posteli, namáčknul se ke zdi a neovladatelně se třásl… Sice ho od bratra dělily dveře, ale strašně se bál… Hrozil se toho hrubého tónu bratrova hlasu.
„Ne… já… chci být sám…“ šeptl Bill.
„Hele, to mě ale nezajímá… Otevři, nebo to bude ještě horší…“ Bill zaváhal a nakonec se zvedl z postele a šel pomalu ke dveřím.
„Ale… neuděláš mi nic, že jo?“ ptal se vylekaně Bill… Tom se za dveřmi jen pousmál.
„Ale ne! Jsi můj mladší bráška…“ řekl Tom s ironií v hlase a po chvíli uslyšel, jak Bill odemkl dveře a pomalu je otevíral. Tom dveře prudce otevřel a srazil tak Billa k zemi. Bill se křečovitě držel za nos… Se slzami v očích pozoroval Toma, který se k němu nebezpečně skláněl…
„Copak, BIllíku? Máš bebinko? Nemám zavolat maminku, aby ti to pofoukala?“ smál se Tom a skláněl se nad Billem. „Jsi jak holka, Bille…“ Tom Billa ještě ´na rozloučenou´ kopl do břicha a s bouchnutím dveří odešel do dolního patra. Bill ještě chvíli ležel nehybně na zemi… Bolest břicha byla nesnesitelná… Tom přesně věděl, kam zasadit ránu, aby to bolelo nejvíc… Po chvíli se Bill s námahou zvedl a pomalým krokem došel do koupelny… Podíval se do zrcadla. Z nosu mu silně tekla krev. „Já teda vypadám…“ zhodnotil Bill svůj vzhled… Pak se ale zarazil. Nemá Tom pravdu? Je normální, aby se kluk takhle kontroloval u zrcadla? Aby se maloval? Třeba má Tom pravdu a on je opravdu ´holka´. Bill se hrozně změnil… Možná, že ještě před dvěma lety by si tyhle věci od Toma nenechal líbit, ale teď si je líbit nechal… Nechal si ubližovat… Proč? Strašně ho miloval a dokázal by pro něj zemřít, ale nějak mu docházelo, že to co by pro bratra udělal on, to by zjevně Tom neudělal pro něj… Oba se změnili a oba k horšímu. Bill si nechal vědomě ubližovat od Toma a Tom byl ten, který ubližoval Billovi. Bill se sesunul na podlahu jak hromádka neštěstí… Proč tady vůbec je? Má to tady cenu? Má cenu nechat si ubližovat od člověka, kterého miluje? Na smrt radši ani nemyslel… Nedokázal by to… nedokázal by se sám zabít. Na to měl svůj život až moc rád. Jen tak seděl na studených kachličkách a přemýšlel… Jak se zbavit toho trápení? Jak zapomenout na Toma? Tolik otázek a žádná odpověď…
„Co chceš?“ zeptal se Bill a v jeho hlase byl poznat strach.
„Otevři a pak ti to řeknu…“ řekl vychytrale Tom. Bill se posadil na posteli, namáčknul se ke zdi a neovladatelně se třásl… Sice ho od bratra dělily dveře, ale strašně se bál… Hrozil se toho hrubého tónu bratrova hlasu.
„Ne… já… chci být sám…“ šeptl Bill.
„Hele, to mě ale nezajímá… Otevři, nebo to bude ještě horší…“ Bill zaváhal a nakonec se zvedl z postele a šel pomalu ke dveřím.
„Ale… neuděláš mi nic, že jo?“ ptal se vylekaně Bill… Tom se za dveřmi jen pousmál.
„Ale ne! Jsi můj mladší bráška…“ řekl Tom s ironií v hlase a po chvíli uslyšel, jak Bill odemkl dveře a pomalu je otevíral. Tom dveře prudce otevřel a srazil tak Billa k zemi. Bill se křečovitě držel za nos… Se slzami v očích pozoroval Toma, který se k němu nebezpečně skláněl…
„Copak, BIllíku? Máš bebinko? Nemám zavolat maminku, aby ti to pofoukala?“ smál se Tom a skláněl se nad Billem. „Jsi jak holka, Bille…“ Tom Billa ještě ´na rozloučenou´ kopl do břicha a s bouchnutím dveří odešel do dolního patra. Bill ještě chvíli ležel nehybně na zemi… Bolest břicha byla nesnesitelná… Tom přesně věděl, kam zasadit ránu, aby to bolelo nejvíc… Po chvíli se Bill s námahou zvedl a pomalým krokem došel do koupelny… Podíval se do zrcadla. Z nosu mu silně tekla krev. „Já teda vypadám…“ zhodnotil Bill svůj vzhled… Pak se ale zarazil. Nemá Tom pravdu? Je normální, aby se kluk takhle kontroloval u zrcadla? Aby se maloval? Třeba má Tom pravdu a on je opravdu ´holka´. Bill se hrozně změnil… Možná, že ještě před dvěma lety by si tyhle věci od Toma nenechal líbit, ale teď si je líbit nechal… Nechal si ubližovat… Proč? Strašně ho miloval a dokázal by pro něj zemřít, ale nějak mu docházelo, že to co by pro bratra udělal on, to by zjevně Tom neudělal pro něj… Oba se změnili a oba k horšímu. Bill si nechal vědomě ubližovat od Toma a Tom byl ten, který ubližoval Billovi. Bill se sesunul na podlahu jak hromádka neštěstí… Proč tady vůbec je? Má to tady cenu? Má cenu nechat si ubližovat od člověka, kterého miluje? Na smrt radši ani nemyslel… Nedokázal by to… nedokázal by se sám zabít. Na to měl svůj život až moc rád. Jen tak seděl na studených kachličkách a přemýšlel… Jak se zbavit toho trápení? Jak zapomenout na Toma? Tolik otázek a žádná odpověď…
**********
„Bille, no já nevim, jestli je to dobrej nápad…“ řekla nejistým hlasem Amanda Billovi, když spolu seděli v jídelně… Amanda byla jediný člověk, který se s Billem bavil. Bill ji měl hrozně rád a ona zase jeho… Mohl se jí se vším svěřit…
„Jinak to nejde, Amando. Já už takhle dál nemůžu… Tak pomůžeš mi nebo ne?“ ptal se nervózně Bill a čekal na odpověď.
„No… a co tvoje mamka? Na tý ti nezáleží?“ Amanda se snažila Billa jakkoliv odradit od jeho nápadu, který ji připadal šílený.
„Ona to nějak zvládne…“ odpověděl ji Bill.
„Tak pomůžeš mi?“ ptal se Bill už zoufalým hlasem.
„No dobře. Ale je mi to silně proti vůli…“ řekla Amanda.
„Díky… Jsi fakt kamarádka…“ usmál se na ni Bill. Amanda se taky pokusila o úsměv, ale uvnitř byla smutná… Nechtěla na to přistoupit, ale Bill je její nejlepší kamarád… Když to chce, musí mu pomoct… To přece nejlepší přátelé dělají a taky ho nechtěla zradit… Chvíli bylo ticho..
„Takže…“ promluvila zase Amanda. „Co mám teda udělat?“ zeptala se šeptem, aby je nikdo z jídelny neslyšel… Bill se k ní naklonil a pošeptal ji: „Potřebuju, aby si mi sehnala…“
„Jinak to nejde, Amando. Já už takhle dál nemůžu… Tak pomůžeš mi nebo ne?“ ptal se nervózně Bill a čekal na odpověď.
„No… a co tvoje mamka? Na tý ti nezáleží?“ Amanda se snažila Billa jakkoliv odradit od jeho nápadu, který ji připadal šílený.
„Ona to nějak zvládne…“ odpověděl ji Bill.
„Tak pomůžeš mi?“ ptal se Bill už zoufalým hlasem.
„No dobře. Ale je mi to silně proti vůli…“ řekla Amanda.
„Díky… Jsi fakt kamarádka…“ usmál se na ni Bill. Amanda se taky pokusila o úsměv, ale uvnitř byla smutná… Nechtěla na to přistoupit, ale Bill je její nejlepší kamarád… Když to chce, musí mu pomoct… To přece nejlepší přátelé dělají a taky ho nechtěla zradit… Chvíli bylo ticho..
„Takže…“ promluvila zase Amanda. „Co mám teda udělat?“ zeptala se šeptem, aby je nikdo z jídelny neslyšel… Bill se k ní naklonil a pošeptal ji: „Potřebuju, aby si mi sehnala…“
autor: Anett483
betaread: Janule
Wzzzzzzz Chduák Billí vsadím se že to co chtěl sehnat byla podprda
chudák Billí…ale teda já se snad zblázním…to je hrozný když se ukončí ta povídka takhle xD budu zase celej den přemejšlet co že to má sehnat xD
Wháá…povídka dobře napsána..XDD
Násilí mezi dvojčaty RuleZz…XDDas is gelooogen…XDD
Taky budu dumat…XDA nebo ne,jdu taky psát..XD
bozeee som taka nedockava co bude dalej…..inak supeeer fakt
Faakt je to super….
Nemohu se dockat dalsiho dilu…
sakra sakra sakra!!! zase v tom nejnapínavějším!!! honem dáál!!!!
rychle pokráčko prosííím!!!
Měl by začít chodit do posilovny a pak použít na Toma nějakej z tríčků Chucka Norrise. By koukal, frajírek 🙂
co sehnala? cooo?
podprduuuu to je jasnýýý XD
Panebože toe klááása!!! Ááááááá!!!!! Toe tag smutnýý!!!! Doufám, že Billí neprovede nějakou kravinu a že mu Amanda pomůže!!!!! Anett, máš moc klááásnou ffku, moc se těším na další díly!!!! (=
Jasně, udělá se sebe holku xD Miluju povídky náchylné k transexualitě xD Jo, každopádně se nechám překvapit xD Je mi hrozně líto Billa, nechápu, proč mu musí furt někdo fyzicky ubližovat.. Ale v reálu by to Tom nikdy nedokázal (jako, sado-maso se nepočítá xDD )
Rychle dál! x)
uuuu holka válíš!;) takový konce, honem další nebo to nevydržim xDD ty jo, tipuju, že to co mu má sehnat……sehnat….. podprdu by Amanda nemusela shánět, tu by mělamít doma…x)) snad něco neobvy¨klýho…fakt nevím….každopádně skvěle napsaný!!
Peťushka: plně souhlasím ;))
Ahojik! Děkuju vám za komentíky fakt mě to těší, že se vám ta povídka líbí. Nuggie na to kápla…podprda to nebude xDDD ale tak možná ještě z Billa holku udělám xDD,ale podrpu teď určo neshání xDD. Díky ještě jednou za komentíky :-***
dááááál
Tom je zase za parchanta, sexbomba moje dredatá :((( zajímavě se to rozjíždí … :DD
Doufám,že se nechce zabít!!!
koukám, že Bill nedělá nic jiného než jenom spí xDDDDD
Copak bude Bill po kámošce chtít.Moc pěkně napsana povídka.