„Nic neříkej,“ zamítavým pohybem zastavil příval slov, který očekával, že z Billových úst vytryskne hned, co chytí dech. „Já vím, že ti asi přijdu jako blázen, ale já… prostě mi chybíš, Bille. Hrozně se mi stýská, doma je bez tebe takové prázdno. Nechci, abys to chápal jinak, než jak to bylo myšleno.“ Tom horlivě pokýval hlavou, aby dodal svým slovům patřičnou váhu. Modlil se, aby Bill na tuhle jeho průhlednou lež skočil, ale ten se zdál být natolik v šoku, že mu to asi celé ještě vůbec nedošlo. „Tak já… už budu muset, zase se zastavím, ano?“ Tom se kvapně rozloučil. Vtiskl Billovi bratrský polibek na čelo a během pár vteřin byl pryč.
Na chodbě se vyčerpaně opřel zády o zeď a svezl se na bobek. Sevřel hlavu v dlaních. Chtěl přemýšlet, ale myšlenky před ním utíkaly, smály se mu a on je nemohl nikterak pochytat a srovnat.
„Je ti dobře?“ ženský hlas ho probral.
Zdvihl hlavu. Před ním stála mladá sestřička v nemocničním úboru, v ruce držela pár lékovek.
„Jo, jsem v pohodě.“ Usmál se na ni.
„Neboj, bráška už půjde brzy domů,“ prohodila spiklenecky. „Slyšela jsem našeho pana doktora, jak říkal, že by mu pozítří mohli sundat ten krunýř a jestli bude dobrej rentgen, pustí ho do domácího ošetřování.“
„No…“ slova se zadrhla v Tomově hrdle. „To je skvělá zpráva.“ Okamžitě mu v hlavě vyvstala představa Billa, jak leží jen ve svém černém prádle doma na posteli, nestoudně přitažlivý, se sádrou na noze, bezmocný, odkázaný na Tomovu pomoc. Vzrušivá jiskřička se roztančila v jeho slabinách. „Už musím jít.“ Vstal a omluvně pokrčil rameny.
Oplatila mu úsměv. „Tak běž… a odpočiň si, budeš to potřebovat. Až se vám Bill vrátí domů, určitě to bude náročný, protože rozhodně ještě pár dní nebude moct sám chodit.“
Tom jen přikývl. Nepochyboval, že se nemýlí. Rozhodně to náročné bude, až se Bill vrátí domů…
*
Totálně vykolejený výraz z Billova obličeje nezmizel ani večer, kdy mu sestra, sloužící noční službu, přišla zhasnout světlo a popřát dobrou noc.
Ta strašná noční můra ožila. Najednou tu byla, přímo v jeho pokoji, tmavá s výhružně roztaženými křídly a on ani v nejmenším netušil, jak se ubránit, aby tohle všechno přežil.
Chuť Tomových rtů se nesmazatelně vepsala do jeho úst. Měl pocit, že nic intenzivnějšího už asi nikdy nezažije. Stejně to bylo tak neuvěřitelné. Tolikrát uvažoval nad tím, jaké by to asi bylo, kdyby k tomu došlo, a teď najednou to bylo tady… už věděl, jaké to je líbat Toma. Slovy se to těžko popisuje. Nicméně kdyby to měla být ta poslední věc, kterou ve svém životě prožije, vůbec by nelitoval. Byl si jistý, že na tenhle moment nikdy nezapomene. Při vzpomínce na dobyvačné pohyby Tomova jazyka se tisíce motýlích křídel rozpustile rozletělo jeho břichem, drobné jiskřičky touhy se rozproudily v žilách. Nepřemýšlel nad tím, proč to Tom udělal. Nechtěl si připouštět, že jejich polibek byl něčím – řekněme – neobvyklým. Pro něj to byla ta nejkrásnější věc na světě.
Nebyl tak naivní, aby si myslel, že všechno bude jednoduché, ale uvědomil si něco, co už vlastně někde v skrytu tušil. Bill a Tom… patříme k sobě. Vždycky mezi námi něco bude, musí být, proto jsme se přece narodili!
*
Dorian Gray. Tom spěšně zadal do vyhledávače jméno románové postavy. Oscar Wilde, Obraz Doriana Graye: „Příběh vypráví o mladém Dorianu Grayovi. Ten svou krásou učaruje malíři Basilovi Hallwardovi. Stává se jeho modelem a múzou. Jednou, když Dorian stojí opět Basilovi modelem, dá se do řeči s malířovým přítelem, lordem Henrym a nechá se oslnit jeho názory o fungování světa – to, co hýbe světem, je prý krása a mládí. Dorian si uvědomí, že portrét, který mu maluje Basil, bude za několik let nemilosrdně připomínat, jak byl krásný, zatímco on sám již bude zchátralý. Proto vysloví přání, aby známky úpadku nenesl on, ale ten portrét. Jeho přání je naplněno. Z portrétu se stává zrcadlo Dorianovy duše, obraz se mění a odráží hříchy, které Dorian Gray páchá. Dorianova tvář zůstává beze změny, stále mladá a krásná…“ Tom rychle přeletěl očima popsaný děj knížky.
Zamyšleně vyhlédl z okna ven na stmívající se ulici.
Je to blbost.
Je to všechno jen obrovská náhoda, že zrovna chlap, který Billa málem zabije, se jmenuje jako pitomá postava z románu a dokonce se jí podobá.
Blbost, blbost, blbost.
Zatímco si v duchu opakoval dokolečka slovo „blbost“, automaticky sjel kurzorem k oblíbeným. Za tu dobu, co Bill ležel v nemocnici, uložil si ty černé stránky do oblíbených, neměl trpělivost pořád vypisovat jejich název, kdykoli se chtěl podívat, jestli nepřibylo něco nového.
Srdce mu poskočilo radostí, když spatřil další díl. Doriana Graye odsunul někam daleko, alespoň pro tuhle chvíli. Rodící se vztah Harryho a Draca pro něj byl rozhodně zajímavější.
*
Hodiny právě odbily devět. Harry snad už po sté netrpělivě pohlédl ke dveřím, kterými se vcházelo ze schodiště do věže. Ráno si byl téměř jistý, že Draco přijde, ale s přibývajícími hodinami se jeho pochybnosti zvětšovaly. V osm večer už uvažoval, jestli na schůzku má jít vůbec i on sám. Nicméně šel.
Uplynulo přesně deset minut a těžké dřevěné dveře tiše zaskřípěly. Harry vnímal, jak jeho srdce nápadně zrychlilo. Otřel vlhké dlaně o hrubou látku džínů. Postoupil do středu místnosti, kde kužel měsíčního světla osvítil jeho štíhlou siluetu, zhluboka vydechl a čekal.
Do místnosti vklouzl tmavý stín a tiše se blížil k Harrymu. Mohl vidět jen tmavou postavu zahalenou do stříbřitě lemovaného pláště, kápě skrývala tvář. Zastavil se pár kroků od něj. Prudké údery Harryho srdce byly slyšet až k němu. Zakrytá tvář se zvlnila v letmém úsměvu, než stáhl kápi dolů. Světlé vlasy měly v měsíčním světle barvu roztaveného stříbra a Harry omámeně vydechl, když sledoval pohyb, s nímž se rozprostřely po Dracových ramenou.
„Přišel jsi…“ vyslovil nezřetelně, spíš pro sebe než k němu.
„Přišel,“ Dracův hlas zněl v prostoru věže zvláštně slabě. Udělal další krok směrem k Harrymu. I on cítil tu zvláštní atmosféru a lhal by, kdyby tvrdil, že na něj nikterak nepůsobí. Dost zřetelně vnímal nevtíravou přirozenou vůni lidského těla… Harryho těla. Byl si zcela jistý, že nikdy dřív si jí nevšiml. Až dnes… poprvé. „Chtěl jsi se mnou mluvit?“ mírně si odkašlal a nejistě zabloudil očima k obrovskému prosklenému oknu, kterým dovnitř proudilo měsíční světlo.
„Jsem rád, že jsi přišel, fakticky,“ Harryho zelené oči se emotivně zableskly v tmě. „Uvažoval jsi nad tím, co jsem ti ráno řekl?“
„Myslíš, jestli jsem si nerozmyslel přijmout tvoji nabídku?“ Upřesnil Draco otázku.
Harry přikývl.
Draco se krátce, tlumeně zasmál. „Upřímně řečeno vůbec nevím, proč jsem sem přišel. Kdyby mě tady viděl otec, asi by mě zabil,“ ušklíbl se.
„Byl jsi zvědavý,“ doplnil ho Harry.
„Zvědavý? A na co?“Draco se nepatrně ošil a světlé obočí se nakrabatilo v momentu překvapení.
„Na mě.“ Poprvé se i Harryho vážná tvář roztáhla v mírném úsměvu.
„Nefandi si, Pottere,“ ušklíbl se blonďák a lehce ironicky se ušklíbl, ale chyběla tomu obvyklá jedovatost, ukapávající z jednotlivých slov.
„Co kdybychom si promluvili?“
Draco přikývl a rozhlédl se.
„Posadíme se… třeba támhle,“ ukázal Harry rukou k malé vyvýšenině pod oknem. Draco opět přikývl a váhavě tmavovlasého kluka následoval. „Řekni mi o sobě něco,“ vyzval Harry Draca, když se usadili proti sobě, rameny opření o chladné sklo.
„Co bys chtěl slyšet?“
„Třeba proč se pořád tváříš tak strašně nadutě a arogantně, přitom umíš bejt i docela milej.“
„Nejsem milej,“ odporoval Draco. Ale v jeho očích se zalesklo pobavení, když si Harryho přeměřoval pohledem. „Jsem zlej kluk, to sis ještě nevšiml?“
Harry zavrtěl hlavou. „Nejsi… nevěřím, že uvnitř bys byl takovej, jako se tváříš být navenek.“
„Proč ne?“
„Proč ne?“
„Nemohl bys vypadat tak…“ krátce pohlédl do šedých očí. Viděl v nich zvědavost a zájem. Spolkl slova, která se mu drala na jazyk. „Prostě to, jakej je člověk uvnitř, se pozná i navenek. A já v tvých očích vidím víc, než si možná myslíš.“
„Ty umíš číst v očích?“Draco koketně sklonil hlavu k rameni.
Harry jen stěží skrýval úsměv. „Umím.“
„Taky bych to chtěl umět,“ povzdechl si Draco a prohrábl si rukou dlouhé vlasy. Tenhle pohyb Harry zbožňoval, úplně ho zasvrběla dlaň, jak pocítil neodbytnou chuť dotknout se toho světlého hedvábí.
Polkl. „Mohl bych tě to naučit.“
„Vážně?“
Harry přikývl. „Vážně.“
„A co za to?“ Draco zdvihl tázavě obočí. Nějak automaticky předpokládal, že vždycky je něco za něco.
Harry vztáhl k druhému chlapci otevřenou dlaň. „Podej mi ruku.“ Draco na něj váhavě pohlédl, ale poslechl. Harry sevřel chvějící se bledé prsty. „Zkusíme být přátelé… alespoň takhle, jen mezi námi. Navenek vše může zůstat stejné… a já tě naučím číst v lidských očích, platí?“ Tázavě zachytil Dracův pohled. Naklonil se k němu, stále udržujíc oční kontakt, v očekávání odpovědi.
„Dobře,“ ozval se po chvíli Draco. Povzbudivě pohnul svými prsty v Harryho dlani. „Zkusím to s tebou,“ krátce povytáhl obě obočí. Harry tohle typicky malfoyovské gesto nesnášel, ale tentokrát vyvolalo na jeho tváři úsměv.
*
Bill pootočil hlavu, aby dohlédl na malé hodiny zářící do tmy. Byl to jeho starý budík, který mu Tom přinesl. Bill bez něj nedokázal spát. Občas se v noci budil nebo nemohl usnout, jako právě dnes, a jistota, že ví, kolik je hodin, ho podivně uklidňovala.
1.23 zářilo na displeji červenými číslicemi. Povzdechl si. Tom už určitě spí. Jestlipak se mu něco zdá? Třeba o mně? S nadějí zamrkal. Nebo o někom jiném? Sklesle se zamračil. Pořád uvažoval, jak se bude bratr druhý den tvářit. Ani on sám dost dobře nevěděl, jak reagovat. Ano, na jednu stranu byl šťastný, že se to stalo, na druhou stranu cítil nejistotu. Na světě neexistoval člověk, na kterém by mu záleželo víc než na Tomovi… nechtěl o něj přijít. Zabilo by ho to.
Podivná rozpolcenost, která vystřídala prvotní nadšení, se hodinu od hodiny zhoršovala. Kdyby tady aspoň Tom byl s ním, mohli by si o všem promluvit… tak jako vždycky. Takhle to bylo nesnesitelné. Vlastně nic nevěděl s jistotou. Nevěděl, proč to Tom udělal, jestli to pro něj vůbec něco znamenalo… nevěděl naprosto nic.
Občas do jeho myšlenek probleskla ještě jedna vzpomínka. Dorian. Nechtěl na něj myslet, věděl, že by se to Tomovi nelíbilo, ale nemohl si pomoci.
autor: Michelle M.
A já začnu fandit Dorianovi. Byla by velmi zajímavá situace, kdyby se v Billově životě ještě objevil. 🙂
A zrovna dneska jsem potřebovala něco odporně optimistického až drasticky 😀 Ale to je můj problém…jen a jen můj 😉
Abych byla upřímná, ani nevím, jestli víc sleduju Billa s Tomem nebo Draca s Harrym :-O Prostě z té knižky je jasné, že jejich morálka jim zakazovala jakékoliv milé slovo na adresu toho druhého, kdežto tady na se nejsou přirozeně naštvaní, ale jsou vedle sebe takoví miloučce nesmělí! Je to šílená představa, ale já mám šílené věci ráda…
A od Toma to bylo velice zbabělé :-O Takhle zdrhnout! Chudáček Bill teď bude mít kvůli němu probděnou noc a zítra bude mít kruhy pod očima… no vážně! To je zodpovědnost staršího sourozence? 😀 Ok… mlčím 😀 Moc melu a to ještě převážně z cesty 😀
Prostě se těším na další díl, protože tvoje příběhy stojí za to 😉
Sice jsem nevěřila, ale doufala jsem, že se tam Dorian objevil pouze proto, aby se Tom "rozhoupal".. no, jsem velmi zvědavá na další díl a stále doufám, i když nevěřím, že se tam Dorian už neobjeví. A i kdyby objevil, tak je mi předem jasné, že ten díl bude stejně naprosto skvělý 🙂
Trošku se stydím, ale v téhle povídce u ěm dominuje vztah Draca a Harryho.
Přijde mi zajímavější, takovej…nwm, víc mě baví.
No a dvojčata a Dorian…já už sem to jednou říkala, bude to určitě milostný trojúhelník *ďábelský smích*
Tak , dúfam , že nebezpečenstvo menom Dorian je už zažehnané , a Tom sa konečne pohne vpred ! Musí! ja mu to prikazujem xD
Harry a Draco x) som uchylná , ale ……v sobotu , bola druhá časť , väzen z azkabanu x) a ….uplne som hltala Draca a Harryho očami ! až ma pálili , živo som si predstavovala , ako ….sedia vo vežičke na postielke a robia neslušné veci x) kráása , dalej 😉
ááááááááááá dáááál Bill a Tom…Draco a Harry..ááááááá
xD tuhle ff nečtu, ale tak zběžně jsem jí přelétla očima a při jménu Harry a Draco mi zatrnulo. jednu povídku jsem s nima psala taky… ty jo, na jaký postavy tady člověk nenarazí..xD
Přijde mi neuvěřitelně vzrušující představa, že by Tom četl něco podobného. Ale N-E-U-V-Ě-Ř-I-T-E-L-N-Ě! Už jen to, že by četl něco, co čteme i my, a chce vědět, jak to dopadne, stejně tak jako my, je podivným způsobem uspokojující. x)
Jinak to je docela podivný… vztah Harryho k Dracovi mě vždycky natolik pohltí, že si pak musím říkat: "Tom? Co tu dělá Tom?" Upřímně jsem ale zvědavá víc právě na naše dvojčata… UAH, je mi jasný, že se teď bude Tom strašně blbě vymlouvat na bratrskou lásku a podobný hemzy… a příšerně mě to štve. 🙂
Je mi trochu líto Billa, že Tom tak rychle utekl a on s tím vším novým zůstal sám… ale je mi jasný, že sám musel bejt tak překvapenej z toho, co udělal, že mu nic jinýho nezbývalo. Bill půjde domů… juchů, na to se těším, to bude skvělý… a ty Tomovy představy bezmocnýho Billa jsou velice slibné. To už Tomi neuteče, jako teď 🙂 Dorian je sice hezkej kluk, ale proti tomu, jak líbá Tom, to je přece úplně bezvýznamná věc. Ať nakopne motorku a jede do háje, Tom je lepší :o) Harry a Draco jsou pro mě zvláštní dvojice, baví mě sledovat, jak se to mezi nimi vyvíjí, jak se posunují od nesmělých pohledů k nesmělým dotekům, jak jejich příběh nabírá stejný směr, jako příběh dvojčat, jak Toma inspirují… Pro mě budou mít vždycky přednost Bill a Tom, ale ta kombinace obou dvojic je zajímavá a vzrušující. Dvojčata jsou pro mě totiž živá, skutečná, ne napsané postavy, které někdo vymyslel a v tom je pro mě kouzlo, které nic nedokáže přebít. Možnost, že to tak skutečně může být… to je přece to nejpřitažlivější na twincestu. Těším se na návrat Billa domů, na to co se mezi nimi stane dál, na jejich rozpaky… prostě se těším na pokrčování téhle báječné fantazie "dva v jednom". Díky Michelle, že jí tak báječně píšeš :o) Tvá spokojená J.
Tak po tomhle bych, být Billem, byla ještě zmatenější. Chudák Tom, nesnáším, když mám pocity, které nedokážu pochopit a dělám proto věci, o kterých nevím, jestli je chci dělat nebo ne. A šíleně se mi líbí vztah Harryho a Draca – jak si nechtějí dát najevo své pravé emoce.. Celkově je tahle povídka prostě fantastická a Ty to moc dobře víš ;)) :-*
To je hezky, že ten Draco přišel.
Ta knížka o Dorianovi faktiš existuje? Myslím že se po ní poohlednu 🙂
Chudak Bill on bude mít zameškanej hodně dílů te povídky když je v te nemocnici xD xD já se těším jak se o něj tom bude starat 🙂
no konečne som sa dokopala k tomu aby som si prečítala všetky diely bo pár som ich nezaregistrovala ae už je to napravené a jediné čo môžem povedať je : DOKONALOSŤ! len fakt neviem či sa mi viac páči v tejto poviedke pár Harry a Draco alebo Bill a Tom tak rýchlo ďalej nech sa môžem rozhodnúť 🙂
Harry s Dracem jsou na správné cestě, myslím, že bude ještě zábava sledovat, jak se na oko nesnáší a tváří se jako nepřátelé na smrt, ale uvnitř se potutelně usmívají, protože vědí, že je to jenom hra.
Nicméně Bill s Tomem mají taky hezky nakročeno. Oba už ví, co by chtěli, i když si zjevně nejsou jistí sami sebou, tím druhým… vlastně ničím. Ale věřím, že to přijde. Bill zanedlouho půjde domů a Tom ošetřovatel sého smyslného pacienta rozhodně bude léčit víc než důkladě. Na to se moc těším. :)) Ale je tu jedna věc, která mi pořád vrtá hlavou. Dorian, ten zpropadenej Dorian. To, že ještě sehraje svoji roli, mi je jasný jako facka… a asi to nebude nic dobrého, alespoň ne pro dvojčata. Zatím jsme neměli možnost ho moc poznat, ale i přes to přeze všechno je mi celkem symatický, tak doufám,že se to nezvrtne. Těším se na další díl :))
Pryč s Dorianem…….Draco 4 eveeer a TWC taky!!
do faku z dorianem!!!:(
Bill neser ma! Choď do prdele s tým Dorianom… hajzel je to! 😀 bože ale fakt. On sa tu zatiaľ objavil len raz ale on mi tak strašne lezie na nervy že sa z toho asi zbláznim :D… inač neviem sa dočkať toho ako sa bude Tom správať po tej puse keď pôjde zase pozrieť Billa 😀 som vážne zvedavá :D… a mrela som z toho ako tam bolo "Rodící se vztah Harryho a Draca pro něj byl rozhodně zajímavější." xD ten Tom sa do toho príbehu nejako zažral ne? 😀 to je úplne skvelé :D… a som úplne nadšená z toho že Draco povedal že to s Harrym skúsi 🙂 som strašne zvedavá ako ho chce Harry učiť čítať v očiach 😀 na to sa teším a hlavne na to ako sa budú v súkromí kamarátiť 🙂 aaach to bude bomba 😀 milujem to!
Dvojitá dávka lásky ma dostáva do kolien. Ja si to tak užívam, že nedokážem nenapísať svoj monológ. Nádhera. Už sa teším ako bude Tom obskakovať bezmocného Billa. Dúfam, že si to vychutnajú obaja.
A Draco s Harrym… nádherný sen. Som zvedavá na prebudenie. Mám pocit, že Draco myslel to svoje vyhlásnenie o rôznych stranách vážne 🙁