autor: Mohanrocks
Rozptýlení. To bylo to, co Tom potřeboval. Byl apatický a zoufalý po dočasném úniku ze své mysli, a tak si poprvé po týdnech uklidil pokoj. Odshora dolů, zleva doprava. Jeho matka si docela dělala starosti a sáhla mu na čelo v očekávání horečnaté pokožky.
Během krátkých přestávek si dokonce roztřídil svůj školní rozvrh na první semestr a připravil si užitečné věci do svého bytu. Jednalo se o věci, které odkládal už týdny, a teď se mu je podařilo dát dohromady během jednoho dne.
Nakonec otevřel svůj šatník, protože věděl, že tam to nevypadá tak špatně. Neměl mnoho oblečení, které by vyžadovalo pověšení, a většina jeho čistého oblečení se stejně jen hromadila na židli a on si z něj vybíral, dokud nebylo třeba ho znova vyprat. Většina rozlohy jeho šatníku byla zabrána botami a to byla jedna kategorie jeho života, kterou udržoval organizovanou. Nicméně, připravoval se ke stěhování a potřeboval si své oblečení projít, aby zjistil, co si chce vzít s sebou a co by měl darovat.
Tom si zhluboka povzdechl a zhostil se toho úkolu, zatímco mu do sluchátek vyhrával Jimi Hendrix. Byl schopný zůstat během třídění a skládání bez myšlenek a jeho rytmus se přerušil až v okamžiku, kdy se natáhl na horní polici. Musel se postavit na špičky, aby opatrně sundal různé krabice od bot a položil je na koberec, než se před ně posadil, aby přišel na to, co si tam, sakra, vůbec dal.
Jedna krabice obsahovala vstupenky do kina, které se rozhodl sbírat, když byl mladší. Několik let v tom byl vážně důkladný, než jeho vášeň opadla, až byla zcela zapomenuta. Pokrčil rameny a odstrčil krabici stranou k hromádce pro ponechání. Usoudil, že jeho matce nebude vadit mu uložit věci, které pro něj měly sentimentální hodnotu, ale nebyly důležité natolik, aby si je vzal s sebou i do školy.
Otevřel větší krabici a jeho srdce udělalo tu podivnou věc, kterou v poslední době dělávalo, kdy mu náhle kleslo až do žaludku. Na vrcholku obsahu krabice ležela neostrá, ale nezaměnitelná fotografie jeho mladší verze, jak sedí zabalený v dece vedle táboráku. V ruce držel klacek, na kterém si opékal marshmallow, a měl koncentrovaně povystrčený jazyk. Tom si vzpomněl, že chvilku poté, co byla ta fotografie pořízena, upustil roztopený marshmallow na zem hned vedle malého černovlasého chlapce, který seděl před ním mezi jeho nohama a držel další ingredience potřebné k vytvoření s´mores, blaženě nevědomý, že se to prostě nestane díky Tomově následné nemotornosti. Bill se usmíval od ucha k uchu a jeho tváře byly zčervenalé chladem, a to způsobovalo divný pocit v Tomově žaludku.
S hlubokým nádechem pročesával zbytek náhodných věcí v krabici, což zahrnovalo sportovní medaile, staré písemky, které zvládl na jedničku, a několik vzkazů, jež si s Billem posílali ve škole. Na dně byla také hromádka fotografií, na něž se ve svém tvrdošíjném a zranitelném stavu nedokázal přimět podívat. Naskládal všechno zpátky a krabici zavřel s úmyslem ji uložit i spolu s dalšími věcmi, které si chtěl ponechat, ale nemusel je vidět každý den, a usoudil, že to je stejné místo, kam patřily i jeho vzpomínky na Billa.
„Pořád jsi v pohodě?“ Starostlivý pohled jeho matky byl zpět a Tomovi lezlo na nervy, jak se její obočí nakrčilo dohromady, až se málem spojilo v jedno.
„Jo, je mi fajn,“ pokrčil Tom nedbale rameny, než se zakousl do čerstvě umytého jablka a zatlačil ukousnutý kousek do tváře, než znovu promluvil. „Jen jsem si uvědomil, kolik věcí ještě musím stihnout a už jsem s tím nechtěl čekat.“
„Nemůžu říct, že se mi neulevilo.“ Poslala mu malý úsměv a plácla ho do paže srolovaným Vogue časopisem. „Které dny tenhle týden trénuješ?“
„Čtvrtek a pátek je trénink a pak mají ti malí otrapové v sobotu zápas.“
„Budeš jim chybět, až odejdeš. Mně budeš opravdu chybět…“ Obočí se plně spojilo do jednoho.
„Ne-e, nezačínej zase. Bude to vážně dlouhé léto, pokud se rozrušíš pokaždé, když narazíme na to, že jdu na vysokou.“ Zvedl obočí a přísně na ni ukázal jablkem ve své ruce. „Budeme se tím zabývat, až na to přijde čas, ale teď nechci, aby se moje matka proměnila v pytel smutku.“ Tom postoupil kupředu, aby jí věnoval vzácné objetí, protože ho v tom okamžiku sám tak trochu potřeboval, i když by to nikdy nepřiznal.
Došli k dohodě, že ona se bude snažit každého nevyexpedovat, pokud on udrží krok se svými nově nabytým nutkáním uklízet. Tom byl trochu zatrpklý, že si monopolizovala jeho potřebu pro rozptýlený, ale nemohl ji vinit, protože ona neznala jeho skutečné úmysly za tím vším.
Později téhož dne se Tom rozhodl střelit si pár nočních košů. Dribloval s basketbalovým míčem větší silou, než bylo nezbytně nutné, a guma na povrchu země způsobovala ozvěnu po příjezdové cestě. Vystřelil a míč se odrazil od obruče, ale nespadl do sítě. Než aby odskakující míč chytil, nechal ho kutálet dál po chodníku, zatímco na něj nepřítomně zíral. S kousnutím do rtu se opřel o auto, zkřížil si ruce na prsou a poddal se neodbytné vzpomínce.
„Páni,“ zamumlal Bill s lehkým úsměvem. Byl to ten samý druh úsměvu, co nasadil, když se Tom nabídl, že mu koupí limonádu, anebo když mu podržel otevřené dveře.
„Jo, páni,“ Tom si roztřeseně povzdechl a díval se na Billa s mírným úžasem. „Proč jsme to neudělali už dřív?“
„Nemyslel jsem si, že bys chtěl,“ Bill pokrčil rameny a kousl se do spodního rtu, který Tom jen před pár okamžiky líbal. Políbil Billa. Bylo to líbání.
„Takže… tobě se líbí kluci?“ Vyhrkl Tom neomalenou otázku.
„Líbíš se mi ty.“ Billova odpověď byla prostá.
Způsob, jakým se Tomovi při té odpovědi zatřepetal žaludek, bylo něco, co ještě nikdy nepocítil. Polkl a nepravidelně vydechl, než se mu podařil vytvořit lehký úšklebek.
„Dost na to, abys mě políbil ještě jednou?“ Zeptal se Tom směle.
Bill se tentokrát posadil a jeho vlasy byly vzadu tak trochu rozcuchané a celé to bylo tak nějak perfektní. Mrštnými prsty popadl Tomovu tvář a široce se na něj usmál. „Dost na to, abych tě líbal každý den.“
Tom si olízl rty a zavřel oči, plaše sklopil hlavu, dokud neucítil teplé rty přitisknuté proti svým vlastním. Tom slyšel, jak se mu z hrdla vydral samovolný zvuk, když vklouzl rukama kolem Billova delikátního těla, naklonil hlavu a naléhavě ho políbil s pootevřenými ústy a bez jakýchkoliv výhrad. Bylo to lepší než první ranní protáhnutí, než vůně teplého jablečného moštu na sporáku nebo než nadmutí se pýchou po porážce nejtěžšího soupeře ve videohře. Všechny ty malé věci v životě, ze kterých byl šťastný, se s tímhle nedaly srovnávat.
Tentokrát bylo těžší se zastavit, aby nezůstal ztracen ve vzpomínkách, protože ten večer se stával lepším a lepším. Ale bolestivá připomínka toho, že Bill následujícího dne odešel, visela ve vzduchu, a Tom nedokázal prožívat ve vzpomínkách to dobré, aniž by vypustil to špatné.
Odstrčil se od auta a zašel si pro basketbalový míč, který si pevně přitiskl k hrudi, než se vydal zpátky do domu. Měl zvyk nad vším až příliš přemýšlet, ale tohle už začínalo být směšné. Vyspí se na to, a poté to, k čemu po ránu ucítí sklon udělat to jako první, udělá.
Slunce do všeho vneslo větší srozumitelnost a trochu klidu, a zakopnutí o tu nenápadnou krabici plnou náhodných vzpomínek bylo jako nakopnutí do zadku, které potřeboval, aby spolknul své pochybnosti a dostal se do kontaktu s Billem. Začal psát a zase smazal víc zpráv, než vůbec dokázal spočítat, a tak usoudil, že možná by ve skutečnosti zavolání bylo lepší. Alespoň by pak od toho nemohl utéct.
„Haló?“ Ozval se přes telefon Billův zadýchaný hlas.
„A-ahoj,“ Tom ze sebe nevymáčkl doslova nic a rychle se vzpamatoval, aby svůj pozdrav zopakoval. „Ehm, ahoj.“
„Ahoj?“ Bill se rozesmál. „Jsi v pořádku, Tome?“
„Jak jsi věděl, že jsem to já?“
„Poznal bych tvůj hlas kdekoliv,“ odpověděl Bill. „Co pro tebe můžu udělat?“
Tom si olízl rty a zaváhal, než řekl: „Chtěl jsem zjistit, jestli bys dneska nepotřeboval nějakou pomoc. Jsem volný a schopný.“
„Vlastně by to bylo skvělé!“ Bill zněl náhle čile. „Zrovna jsem do domu tahal nějaké plechovky s barvou a hodily by se mi nějaké silnější svaly.“
„Aha, takže jsem pro tebe jen pár svalů?“ Zavtipkoval Tom nepřesvědčivě.
„Kromě jiného,“ řekl Bill sugestivním tónem, který Toma téměř přinutil znovu zalapat po dechu. „Ale vážně, za jak dlouho tady můžeš být?“ Naléhal Bill.
A tak Tom řídil směrem ke Stříbrnému jezeru s dredy stáhnutými do čepice a ve starých, už od barvy špinavých džínách, jež byly celkem široké, a v bílém tričku, které mu jedno z dětí z jeho týmu počmáralo, aniž by si toho všiml. Ten incident způsobil, že celý tým propukl ve společný záchvat smíchu. Takže teď měl na lemu trička nakreslený penis. Byl to malý penis, ale pořád penis.
Netřeba říkat, že Tomovi bylo jedno, jestli se mu na to tričko dostane nějaká barva.
autor: Mohanrocks
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 11
Som stále viac zmätená prečo Bill po tom odišiel bez slova, a neozýval sa. Som tak zvedavá čo sa stalo… Ďakujem za kapitolu.
Jsem zvědavá, jak dlouho ti dva budou chodit kolem horké kaše, než se dostanou k nějakému objasnění toho, co se vlastně tenkrát stalo. Je to hlavně na Billovi,jestli bude chtít kápnout božskou.
Děkuji za překlad a těším se na pokračování.
Tom je v tom až po uši. 😀 Očividně nebyli jen kamarádi a začínalo mezi nima něco moc zajímavého. Největší záhada je proč se Bill tak najednou sbalil a zmizel. Snad se to brzo objasní. A pak už můžou kluci vesele pokračovat tam kde přestali. A na to se těším. 😀
Moc děkuji za překlad
To jsem zvědavá kdy si to vše a Hlavně Bill vysvětli.
Toma to všetko teda fakt poriadne berie 😀 Ale najviac som zvedavá na to, prečo Bill vlastne odišiel a čo všetko sa stalo, kým bol preč, keď teraz s Tomom dosť okato flirtuje. Hádam sa aspoň niečo čoskoro dozvieme.
P.S.: Pri prvej kapitole si písala, že sa aj autorka teší na komentáre. Dávaš jej spätnú väzbu tým, že jej prekladáš komentáre? Lebo mne nerobí problém komentovať aj po anglicky – by som ti aspoň ušetrila trošku roboty 😀
[5]: Komentáře nepřekládám, ani neposílám. Autorky chtějí většinou jen odkaz na český překlad (ten už jsem Mohanrocks poslala) a nic víc. Některé, jako třeba Zarlina, si komentáře poctivě čtou přes google překladač, ale jak moc je sleduje Mohanrocks, to nevím. Určitě anglickýma komentářema nic nezkazíš 🙂
Súhlasím s kočkami – Tom je v tom až po uši. Ale je v tom strašné zlatý! Ďakujem za preklad!
Tak teď jsem hodně zvědavá, jak se Bill ukáže!!!!
Mně je Toma tak trošku líto. Do Billa je asi stále zamilovaný až po uši, když je schopný po tom všem jít a pomáhat mu a tvářit se, že se nic nestalo. Docela bych uvítala, kdyby si ti dva promluvili o minulosti, protože mi pořád přijde, že je něco nedořešené. 😀 Jsem i docela zvědavá, jak se k sobě budou ti dva chovat. Zatím bylo všechno až moc hezké, tak se trochu bojím, že třeba jeden z nich brzy nějak bouchne.
Moc děkuji za parádní překlad, Zuzu!! 🙂
Penis na tričku ma dostal 😀 " Byl to malý penis, ale pořád penis." 😀 😀 😀 . Trošku viem, ako sa Tom cíti – pôjde na vysokú a vela vecí sa zmení , navyše je zmätený lebo sa Bill vrátil, asi je aj trochu nešťastný …. a to ešte ani nemal skúškové 😀 .