Brothers 12.

Seděl jsem v křesle a zasněně pozoroval dveře od koupelny, kde se Bill zrovna sprchoval. Při představě jeho štíhlého těla pokrytého kapkami vody, vlhce se lesknoucího, jsem zasténal. On mě jednou zničí! Za chvíli odjíždíme do haly, první koncert je za dveřmi. 1000 hotels tour, zajímavý název. A možná, že není ani tak daleko od pravdy. Stoprocentně by s mohlo jmenovat 1000 hotel rooms, těch jsme přibližně kolem tisíce viděli, dohromady ovšem.
Včerejší událost s Billem mi neustále leží v hlavě. Jeho reakce mě překvapila. Nechci si stěžovat, ale nějak tomu pořád nemůžu uvěřit. Nedivil bych se, kdyby mi vrazil facku, kdyby se mnou nemluvil, kdyby se na mě díval se znechucením v očích, tohle všechno bych chápal, protože to co cítím, to opravdu není normální. Ale on se mi nevysmál ani neodešel naštvaně pryč, políbil mě. Políbil mě! A tak nádherně! Kdykoliv si na to vzpomenu, zaplaví mě nepředstavitelná touha jej objímat, tisknout jej k sobě, silně, pevně, aby cítil, co se mnou dělá. Nechápu sám sebe. Jako by se ve mně skrývaly dvě naprosto rozdílné osobnosti. Na jednu stranu netoužím po ničem jiném, než jej líbat a laskat, něžně jej hladit, objímat, chovat jej jako ten nejcennější poklad. Ale ta druhá chce, aby cítil to nebezpečí, vyzařující z mého vzrušeného těla. Aby si uvědomil, že nejsem jen jeho bratr, že jsem i někdo, kdo po něm bolestně touží, kdo chce cítit jeho těsnost, kdo chce ochutnat celé jeho tělo. Že jsem ten, kdo touží zahodit zábrany za hlavu a divoce, tvrdě se s ním milovat. Ta jeho roztomilost a něžnost mě přiváděla k nepříčetnosti, toužil jsem mu ublížit, toužil jsem slyšet jeho bolestivé vzrušené steny, vidět, jak jej postupně opouští soudnost a je schopen udělat cokoliv ve jménu rozkoše.

Dveře od koupelny se otevřely a vyšel Bill. Za ním se vyvalila oblaka páry a nádherná vanilková vůně. Přejížděl jsem jeho tělo, oblečené jen v boxerkách, očima a nemohl se zbavit pocitu, že jsem se ocitnul v překrásném snu. Bill se zastavil uprostřed pohybu, jakmile zpozoroval, že jej pozoruji. Naklonil hlavu na stranu a mírně se usmál. Přešlápl na místě a zuby stisknul spodní ret.

Prevít jeden! Viděl jsem, jak přivírá víčka, dlaň tiskne k břichu, po chvíli se otočil a zamířil k posteli, kde měl připravené oblečení na dnešní večer. Stál zády ke mně, naklonil se nad postel a mně se naskytl překrásný výhled na Billův zadeček. Vrtěl s ním ze strany na stranu, jako by mě schválně provokoval. A já se nechal. Vystřelil jsem z křesla, třemi kroky překonal vzdálenost, popadl jej za boky a přitiskl jeho vystrčené pozadí na svůj klín. Při tom doteku mnou projela téměř fyzická bolest. Zalapal jsem po dechu a opakovaně jej tiskl na svoje tělo. Dlaněmi jsem masíroval jeho pokožku, prsty zajížděl pod prádlo.

„Tomi?“

„Hmmm?“

„Teď ne, musím se nachystat.“

„Bille!“ zasténal jsem. To mi dělá schválně! Nejdříve provokuje, a když jsem tvrdý jako skála, tak to utne!

Narovnal se a otočil čelem ke mně. Na rtech mu pohrával šibalský úsměv. Liška podšitá!

„Copak bys chtěl, bráško?“ zašeptal se rty tak proklatě blízko.

„Hmm, ty víš, co chci!“

„Tak mi to řekni. Moc rád ti vyhovím, pokud budu moct.“

„Bille!“

„Ano?“

„Líbej mě! Hned!“

„Jak si přej….“ Jeho slova zanikla v mých nedočkavých ústech. Jazykem jsem vyrazil kupředu. Prodral se do jeho sladkých úst, chutnal po vanilce, neuvěřitelné! Zajímalo by mě, jak to dělá. Byl celý tak sladce vanilkový. Naše jazyky se o sebe otíraly, vlhké, kluzké. Přivádělo mě k šílenství už jen to, že jej líbám, že jej cítím!

Odtrhli jsme se od sebe a já, prudce oddechujíc, zíral střídavě do jeho očí a na rty. Růžové, skoro malinové, lesklé a k zešílení provokující.

„To bylo….hmmm,“ zašeptal Bill a usmál se. Pořád jsem tomu nemohl uvěřit. Že jej mám, že jej můžu líbat, kdy se mi zachce, dotýkat se toho božského těla. Neskutečné! Bál jsem se, že je to jenom sen, překrásný, nádherný, vzrušující sen. A jak to s překrásnými sny bývá, probuzení vás vrátí neskutečnou rychlostí na zem. A já se bál právě toho probuzení. Neustále mi něco říkalo, že to přece nemůže být tak dokonalé. Někde se musí vyskytnout chyba. Někde musí být to „ale“. A ochutnat zapovězené rajské ovoce a potom o něj přijít, nedokázal bych přijít na nic jiného, co by se krutostí vyrovnalo této eventualitě. Objal jsem Billa kolem boků a přivinul jej k sobě.

„Billy?“

„Hmm?“

„Myslíš to vážně?“ Díval jsem se mu do obličeje. Viděl jsem, jak se zachmuřil.

„Co jestli myslím vážně?“ Jedno obočí výše než to druhé.

„No…tohle.“

„To, že jsem tu teď s tebou? To, co jsem před chvilkou slíbil?“

„No, vlastně asi jo. Ale spíš…. tak jako….nějak celkově. Víš?“ Nebyl jsem schopný se mu podívat do očí. Určitě jsem byl rudej až na zadku.

„Víš, Bille, radši mi to když tak řekni hned, protože potom bych to asi nerozdejchal.“ Zavřel jsem oči a čekal na jeho verdikt. Pořád se nic neozývalo. Moje srdce začal svírat ledový pařát strachu, beznaděje. Přibližoval se pocit, tušení že jedno obrovské „ale“ se vznáší ve vzduchu. Bylo mi to jasné, prostě si to rozmyslel, moje srdce pomalu mrzlo, opouštělo jej to teplo, ten hřejivý pocit štěstí.

Pustil jsem jeho boky a se silně stisknutými víčky se modlil, abych nezačal brečet. To už by byl úplnej konec. Už jsem se chtěl otočit. Zalézt někam hluboko pod zem, kde by mě nikdo nenašel, a strávit tam přibližně zbytek svého ubohého života.

„Hlupáčku,“ zašeptal a usmíval se. Přitiskl se ke mně a políbil mě. Jemně, něžně, lehce se otíral o moje sevřené rty. Snažil se do nich vpravit trošku života, rozproudit krev, strachem ztuhlou v žilách.

„Jak tě to mohlo napadnout? Já tě přece mám rád! Víc než to, a myslel jsem, že to víš. Myslel jsem, že víš, že bych nikdy neudělal nic, co sám nechci.“ Usmíval se u toho. Hladil mě po tváři a ve vlasech. Podíval jsem se mu do tváře a viděl, že to myslí vážně. Jsem hlupák! Nevím, jak mě to mohlo napadnout! Vždyť přece Bill je Bill! Má pravdu, nikdy se nenechal do ničeho nutit. Na mých rtech se usadil úsměv, jenž by svou zářivostí mohl konkurovat červencovému slunci. Opět jsem svoje paže ovinul kolem útlých boků a sevřel jej v objetí. Zabořil jsem obličej do jeho vlhkých vlasů a nadechl se vanilky. Zachrochtal bych blahem, kdybych neměl v následující vteřině ústa zacpaná jeho jazykem. Vášnivě dorážel na můj jazyk, tiskl se svými boky na moje, otíral se o ně, dlaněmi zkoumal celé moje tělo.

„Bille!“ V mém nitru se opět začalo probouzet to bestiální vzrušení. Dlaně jsem přesunul z bratrových boků na jeho zadeček. Sevřel jej a přitiskl na sebe. Cítil jsem, jak tvrdnu. Opět. Odtrhl jsem se od jeho božských rtů a přitiskl na krk. Každá část jeho těla si zasluhovala zevrubné prozkoumání. Slyšel jsem jeho hlasité oddechování. Pokračoval bych k jeho bradavkám, kdyby se neozvalo zaklepání na dveře. Znamení, že za půl hodiny je odjezd.

„Tommi, teď opravdu nemůžeme pokračovat. Ale potom, po show, jestli budeš chtít, tak….“ Šeptl Bill mezi jednotlivými hlubokými nádechy.

Těšil jsem se. Nepředstavitelně jsem se těšil na dnešní noc. Dnes se konečně splní moje sny, dnes poznám, jak chutná, jak sténá, uslyším jeho prosby o další laskání. Och Bože, nemohl jsem se dočkat!!!

autor: Dania
betaread: Janule