Tom měl pocit, že snad špatně rozuměl. „Cos to říkal? Tos byl ty, kdo Billa srazil?“
Nevěřícně sjel pohledem z Doriana zpátky k Billovi. „Jak se tu s ním můžeš po tom všem takhle bavit?“ vyjel na bratra podrážděně. Bill poplašeně zamrkal.
*
To odpoledne vůbec neutíkalo. Bill upíral pohled k oknu a každou chvíli se podíval na hodiny. Po dvou týdnech v nemocnici už mu bylo docela dobře, zlomeniny se hojily výborně a on se jen utěšoval tím, že za pár dní už by mu mohli konečně ten příšerný krunýř sundat. Sádra na noze mu tolik nevadila, ale ten krunýř… něco děsivého. Nemohl se bez pomoci ani obrátit. Prostě lazar, pomyslel si znechuceně.
Pozoroval stromy rostoucí před nemocničním oknem, jak se chvějí ve větru. Bez listů působily strašně smutně, opuštěně. I on sám se tak cítil.
Znovu se podíval na hodiny, aby zjistil, že do Tomovy návštěvy zbývá ještě skoro hodina. Povzdechl si. Vůbec to neutíkalo. Vůbec.
Najednou někdo zaklepal.
„Dále,“ zvolal a zvědavě hypnotizoval dveře. Klika pomalu sjela dolů a do místnosti váhavě vkročil mladý muž. Delší, mírně zvlněné, medově zlaté vlasy mu splývaly na ramena, průzračně modré oči se leskly pod klenutým obočím, úzký knírek a pečlivě ostříhaná bradka zakrývaly jemně modelovanou bradu. Celá jeho tvář působila nezvykle souměrným dojmem. Bill na něj zůstal koukat v němém úžasu. Měl ve tváři něco, co probouzelo důvěru, něco čistého a nevinného, přitom byl určitě o pár let starší než Bill.
„Jdete za mnou?“ zeptal se Bill překvapeně, když se vzpamatoval.
Muž přikývl.
„Ano, jdu za tebou. Jmenuju se Dorian. Dorian Gray, to jméno… no, prostě úlet mojí matky,“ omluvně se usmál. „Přišel jsem za tebou, protože bych se ti hrozně rád omluvil. Moc mě mrzí, co všechno jsem způsobil. Omlouvám se, Bille, vážně jsem to nechtěl.“
Bill na něj jen nechápavě koukal. „Za co se mi omlouváte?“
„Tykej mi, prosím, ano?“ Muž se očima dovolil, jestli si může přisednout k Billovi na postel. Ten jen kývnul. „Dobře, za co se mi omlouváš? Nechápu to.“
Dorian sklopil pohled k ošoupané džínové látce na svých stehnech. „Já řídil tu motorku, která tě srazila.“
„Ty?“ Bill nemohl uvěřit, že ten zlatovlasý anděl mu mohl způsobit takové trápení.
„Já,“ přikývnul Dorian. „Neumím vysvětlit, jak se to mohlo stát. Nejsem žádnej nováček, jezdil jsem i závody… není mi osmnáct, abych se předváděl a nezvládl to. Prostě mi to ulítlo a bylo to… a jak na potvoru jsi šel zrovna ty tou zatáčkou.“
Čím déle spolu mluvili, tím víc měli pocit, že se znají už strašně dlouho. Bill po dlouhých dnech nudy zapomněl dokonce na to, že je v nemocnici, a vesele se smál Dorianovým žertům. Cítil se s ním moc dobře.
Než se nadál, uplynula hodina, která zbývala do Tomova příchodu.
Když ho uviděl mezi dveřmi, překvapeného z Dorianovy přítomnosti, na okamžik pocítil záchvěv čehosi, co neuměl označit, ale určitě to vycházelo z Toma. Takové podivné sálání energie, která jako kdyby ho obalovala svou silou, aby ho chránila před vším ostatním. Velmi intenzivně cítil, že bratrovi se Dorian nelíbí. Bylo to zvláštní. Dorian byl přece krásný a tak okouzlující. Na Toma to ale evidentně nepůsobilo…
*
„Bill mou omluvu přijal,“ Dorian uhnul před Tomovým ostrým pohledem a nepatrně sklonil hlavu. Tomovi neuniklo, že se na Billa lehce usmál. Obrovská vlna nenávisti vůči zlatovlasému mladému muži se v něm zdvihla tak rychle, až mu téměř vyrazila dech.
„Ty!“ vykřikl. Nečekaně prudce se vymrštil a chytil Doriana pod krkem za tričko. Bill poděšeně vykřikl. Proklínal ten pitomý krunýř a zasádrovanou nohu, protože se nemohl ani pohnout, aby zasáhl.
„Tome,“ zakřičel. „Okamžitě ho pusť, slyšíš?“ Bezmocně několikrát uhodil dlaní do deky vedle sebe.
Dorian mlčel. Tom pevně svíral jeho tričko a jeho oči plály teď už neskrývanou nenávistí. Měřili se navzájem pohledy, v tuhle chvíli bylo oběma jasné, že z nich přátelé nikdy nebudou. Od první chvíle, kdy se uviděli. Ani tedy nemuseli dlouho předstírat.
„Tome, já chci, abys ho ihned pustil,“ ječel Bill a snažil se bratra přinejmenším telepaticky přesvědčit, aby aspoň jednou udělal to, co po něm chce.
Po nekonečných vteřinách, které se zdály jako minuty, Billovi konečně přání splnil. Odstrčil Doriana od sebe a znechuceně se po něm podíval. „Nechci tě tu vidět, omluvil ses, to by už stačilo, můžeš jít.“ Majetnicky zabral místo vedle bratra.
Bill na něj naštvaně vyjel. „Co si to dovoluješ? Je to moje návštěva, ty ho nemáš co vyhazovat.“ Prskal vztekle.
„Tom má pravdu,“ promluvil Dorian a laskavě se na Billa usmál. „Půjdu.“
„Ne, prosím,“ zaškemral Bill. „Nechoď ještě!“
Dorian se otočil k Tomovi. „Chápu, že jsi naštvaný a chápu, že si bráníš své… Nezlobím se na tebe.“
Ještě jednou se na Billa usmál. „Měj se, Bille, rád jsem tě poznal. Jen škoda, že to nebylo za lepších okolností.“ S těmi slovy vyšel z pokoje pryč.
Bill nešťastně zíral na zavřené dveře a pomalu v něm začal bublat vztek. Tom ho mlčky sledoval. Sám dost dobře neuměl své jednání vysvětlit. Tak jako nic v posledních týdnech, co se kolem něj dělo. Pocit, že žije nějaký podivný sen, ze kterého se nemůže probudit, byl každým okamžikem silnější. Dorian Gray. Románový hrdina… nejdřív Billa skoro zabije a pak si ho omotá kolem prstu. Po očku mrknul na Billa, který už víc než pět minut hypnotizoval bílé dveře. Snad čekal, že se zase otevřou a Dorian se vrátí.
Kdyby se ho Tom zeptal, proč mu tak záleželo na tom, aby člověk, který ho tolik zranil, neodcházel a zůstal u něj, nevysvětlil by to. Dorian byl krásný. Billa vždycky krása fascinovala. On sám toužil být dokonalý. Dokonale krásný, přitažlivý. Dorian takový byl. Nikdy předtím nikoho takového nepotkal. Skoro jako kdyby sestoupil z obrazu nějakého umělce. V jeho dokonalé kráse bylo něco strašně uklidňujícího a znepokojivého zároveň.
„Byl tak krásný,“ zašeptal zklamaně a zavřel oči. Na černých řasách se zachvěla průzračná slaná kapka. „Nikdy jsem nikoho takového neviděl.“ Znovu a znovu si vybavoval jeho půvabnou tvář, něžný dotek jeho ruky…
„Ty jsi krásný,“ slova vyslovená chraptivým hlasem se nesla na horoucím dechu a rozplynula se na jeho skráni. Otevřel oči. Tomův obličej byl tak zatraceně blízko. Viděl, jak je nesvůj, jak se mu hrudník zdvíhá rozrušením…
„Tome, co to–„
„Zavři oči.“ Nečekaně jemný dotek prstů na jeho tváři, zdrsnělá bříška prstů… Vzpomínka na vzrušující sen se jen letmo prosmýkla jeho tělem. Přerývaně vydechl. Všechny pocity, které tak pracně zapomínal, se vrátily zpět v jediném krátkém okamžiku.
„Tome,“ zašeptal. V jeho hlase bylo přítomné všechno, co cítil… napětí, vzrušení, touhu. Všechno se to vrátilo. A pak… Tomova horká ústa se přitiskla na jeho vyprahlé rty. Drsně, živočišně, s neotřesitelnou samozřejmostí. Bill překvapeně vydechl, když Tomův jazyk líně zaplul do jeho úst, majetnicky si přivlastňoval každý milimetr. Jistota, s jakou ho Tom líbal, mu vyrážela dech. Když se konečně odtáhl, Bill se chvěl jak v horečce. Jeho rty rudě zářily, jako by snad volaly po dalším polibku. Zpomaleně sledoval Tomovu tvář, kterak se znovu přibližuje.
Hbitý jazyk přejel plný spodní ret se dvěma ocelovými kuličkami předtím, než se znovu spojí se svým dokonalým protikladem. Tom to v sobě nedokázal zastavit. Bylo to dokonalé. Bylo to mnohem lepší než si představoval. Svíral v dlaních Billův pobledlý obličej a připravoval se o rozum. Přál si, aby to nikdy neskončilo.
Po nekonečných minutách přece ten sladký ráj opustil. Stále ještě přidržoval Billovy horké tváře v dlaních. Přímo žhnuly. Palcem pohladil rozpálené rty a opatrně zdvihl pohled k jeho očím. Pro tuhle jedinou chvíli odsunul pryč výčitky svědomí a rozumné uvažování. Dotkl se ho tak, jak se ho už ve svých snech dotýkal bezpočtukrát… a bylo to nádherné.
*
Bylo mu od začátku jasné, že to je šílenství. Ale on to šílenství vnímal jakou součást sebe samého. Pořád to byl on, jen jeho vnímání se posunulo někam jinam.
Když poprvé vztáhl ruku a na liduprázdné chodbě se dotkl jeho chladné dlaně, ucítil to zamrazení hluboko v páteři. Nevěřícně zdvihl tu netečnou ruku k sobě a bledé prsty s pečlivě upravenými nehty přitiskl ke svým ústům. Byl to tak intenzivní pocit napětí a očekávání, až se téměř dusil. Se staženým hrdlem tiše pronesl: „Nic mi nedlužíš, na mém místě bys nic jiného neudělal… Draco.“ Poprvé! Poprvé ho oslovil jménem! Spíš tak nějak splynulo z jeho rtů, samo, naprosto přirozeně, jako kdyby ho tak oslovoval každý den, každé ráno…
Šedé oči na okamžik zmizely pod víčky lemovanými černými řasami. Prsty v Harryho dlani se zatřepetaly jak poplašení motýli, aby se z jemného sevření vyprostily. Draco se odvrátil a beze slova vykročil k Velké síni.
„Počkej,“ zastavil ho rozrušený hlas. „Myslíš, že bychom mohli pro jednou zapomenout, že jsme Potter a Malfoy?“
Draco se zarazil. Vzrušující mravenčení procházelo jeho tělem, v zádech cítil doteky smaragdových očí. Přes tvář mu přeběhl neurčitý úsměv. Pomalu se obrátil. Zelené oči ho okamžitě zachytily do svých tenat.
„Nabízíš mi snad přátelství?“
Harry váhavě přikývl.
„Přátelství, které jsi před šesti lety odmítl?“
„Lidé se mění…“
„To je pravda, jenomže já nevěřím, že Potter a Malfoy se můžou změnit, víš?“
„Draco!“
„Nikdo ti nedovolil, abys mi tak říkal.“
„Ale já… myslel jsem, že… my teď…“
„Nikdy nemůžeme být nic víc než doteď. Přátelé z nás nikdy nebudou. To si zapamatuj. Každý stojíme na jiné straně, to se nezměnilo.“
„Mohlo by, kdybys chtěl…“
„Správně, kdybych chtěl.“
„Takže nechceš?“
Draco zaváhal.
„Bojíš se mě?“
„Tebe? Nikdy!“
Jeho reakce Harryho potěšila. Rychlost, s jakou jeho slova odmítl, byla povzbuzující. „Sejdeme se. Dnes večer v devět v astronomické věži.“
Draco se jen ušklíbl. „Zkoušíš to zbytečně.“
„Uvidíme!“
autor: Michelle M.
jojo!!! vypusťte rachejtle!!! tom konečně jedná!!!! je to super!!! dááál!!!:))
Ano, ano… uvidíme! Já tady chci vídat další a další díly častěji O:-) Oh bože! Tohle byl naprosto nádherný díl… Hodně se mi líbilo, jak jsi vykraslila podobu toho Doriana, ale to jsem zapomněla hned potom, co Tom políbil svého bratra. A ještě to skončilo tak nějak neurčitě. Tohle je setsakra napínavé, když ani nevíme, jaká bude Billova reakce… prostě strašně moc potřebuju uvidět další díl xD
ano, uvidíme.. *připitomělý úsměv* .. situace v Billově pokoji mi málem vyrazila dech – už bylo na čase, aby se k tomu odhodlal *totálně připitomělý úsměv* .. naprosto úžasný díl :))
Ooooouuu ^^….konečně 🙂 Tomík se odhodlal :)… :D..a ať už se ten Draco sklidní, dyť je jafný, že chce Harryho taky :D….
o_O AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA!!!
Ne, nesmí se Billovi líbit, líbí se mu jen Tom!!!=o/
jujujujujuj 😀
hele to mě sere,že se Billovi líbí ten Dorian *Tired* xDale hlavně že padla pusa…mno to se nedá říct …úžooo dállll
♥♥♥ ty bejkúúú , píšeš sqele 🙂 sqely diel , Tomi je upe zlatý ked žiarli =D daleeeeeeeeej
Tak tohle bylo…
To bylo…
Nemám slov…
Nejdřív ten začátek…
Ta Billova věta "Byl krásný" a Tomovo "Ty jsi krásný" mi úplně vyrazilo dech… A potom ta pusa… A celkove ta jejich chvilka, kdy se líbali… To bylo tak nádherně popsaný… Tak neskutečně krásně…
A potom samozřejmě Draco a Harry… Konečně se Draco tvářil jako Draco 😀 To mu to trvalo 😀 Přijde…? Já chci, aby přišeeeel…
Ty Jo…
Ta líbací část byla úžasná ^^
Třeba v příštím díle bude to samé mezi Harrym a Dracem..hihi xD
To je neuvěřitelný, třináct dílů jsem si musela počkat na první opravdový polibek těch dvou… a vůbec mi to nepřišlo. Tvoje psaní je neuvěřitelně jazykově bohatý, kolikrát mi zůstává rozum stát, jak neobyčejně dokážeš slovy vystihnout to, co mně připadá nemožný. Dokážeš se velmi oratně vyjadřovat, to se mi líbí. Navíc tvoje příběhy tak vtáhnou člověka do děje, že zapomíná na čas.
Fascinuje mě ještě jedna věc. Abych řekla pravdu, je to tu už od začátku, ale já nemohla přesně přijít na to, v čem konkrétně to vězí… až teď se mi to, myslím, povedlo… ale nejsem si úplně jistá, jestli to dokážu pospsat tak, abys pochopila, co tím myslím. Zkrátka, líbí se mi, že sis vybrala dvě dvojice, kde je naprosto evidentní, jak je každý z nich jiný. Bill je jako Draco – něžný, napozemský, vášnivý. Tom je jako Harry – ten "silnější", impulzivnější… ovšem když tyhle postavy, které se nemůžou nikdy potkat, postavíš vedle sebe, zdá se, že vzhledově by to mělo být spíš naopak. Zároveň s tím jde ruku v ruce asi největší kontrast, který ale spočívá v celku. Draco a Harry jsou nesmiřitelní nepřátelé, co k sobě i přes všechny překážky a hrdost našli cestu. Bill a Tom jsou dvojčata, milující se lidé, co si snad už blíž být nemůžou, ale když se jim do cesty postaví vzájemná láska, rozdělí je to. A nakonec, nakonec oba páry budou prožívat tu bouři lásky a milování, protože ať jsou podmínky jaké chtějí, když zasáhne tahle mocná čarodějka, skončí to stejně… a to je naprosto úžasný. Povedlo se ti vytvořit něco, co se nedá napodobit. Originální a okouzlující příběh….
No, když na to teď tak koukám, zjišťuju, že moje komentáře jsou čím dál tím delší. Je to hrůza, jak se musím ve všem rejpat… 🙂 Ale já dneska prostě měla potřebu sdělit ti, co se mi na tvojí povídce tak líbí, nevím proč…
Tak… slov už bylo dost, tak honem dál. Tvá velmi spokojená Helushka ;))
Ty jo diky tobe se mi zacal libit i Draco a taky musim rict, ze Bill je vazne chudak v tom krunyri.Vim, jak mu je.Ja ho ted musim mit na sobe taky 🙁
jinak uzasne napsany.Ostatne jako obvykle……..
První polibek <3… ten byl nádhernej. Tak dlouho jsem na něj čekala, až jsem se dočkala… a vůbec mi nevadil Dorian.. naopak, kdyby na něj Tom nežárlil, nejspíš by se nikdy neodhodlal Billa políbit, aby mu dal najevo, co k němu cítí. Billův zájem o něj vlastně pomohl jim dvěma a to je to hlavní. Bylo to tak nádherně vykreslený, kdyby se daly při čtení zavřít oči, ihned bych to udělala, ale to tak nějak nejde… tak jsem holt musela snít s otevřenýma očima a hltat při tom jejich nádherný líbání. Michelle, umíš skvěle psát, už jsem ti to říkala? :o) Nějak si nemůžu vzpomenout, kdy naposled, tak ti to sem pro jistotu píšu zase, abys na to náhodou nezapomněla… :o) J <3
woow uzasne… obydva pribehy su take kuzelne len by mohli pribudat trocha rychlejsie… uz teraz sa newiem dockat dalsieho dielu 😀 perfektne
Nádheraaa!!!Bill je přece nejkráásnější,….správně Tome!!!
Jeď Dracooooooooooooo!!
Aaaa to je skvelé! 😀 bože tá pusa bola dokonalá… och ani si neviete predstaviť ako sa mi uľavilo keď ten Dorian odišiel 😀 je to hajzel!… a potom tá pusa! och vážne som to nečakala, aj keď… ja neviem :D… ty vole a teším sa na večer! na astronomickú vežu 😀 bože ja sa z toho zbláznim! 😀 snáď sa aj tam niečo stane! 🙂 žerem to! 😀
Vďaka Bohu, vlastne Michele za Doriana 🙂 tak aj tento vyzerá ako ten ozajstný z obrazu 🙂
Bozk bol tak silný, že som prestala dýchať a stratila som sa niekde v tej nemocnici. Stála som tam vo dverách izby č.18 a civela s otvorenou pusou a roztrasenými kolenami na ten nádherný obrázok a vnímala tú dokonalú energiu,ktorú dokáže dávať láska.
A to moje blonďavé zlatíčko Dráčik… chápem, že si chce zachovať hrdosť, ale niekedy je to zbytočné, dúfam, že na to rande pôjde.