autor: AshesPashes
Epilog
Bill vstal z postele nahý a protáhl si své dlouhé končetiny. Tom si ho z postele hladově měřil a uvažoval, že by Billa stáhl zpátky na další zápas mezi přikrývkami.
„Už mě nebaví chodit do koupelny dolů do chodby, nechápu, jak ses s tím smířil,“ řekl Bill a otočil se zpátky k Tomovi. Po celém obličeji se mu rozšířil úsměv, když spatřil ten neřestný pohled na Tomově tváři.
„Smířil jsem se s tím, abys ty mohl mít hlavní ložnici. Však víš, cokoliv, abys byl šťastný. Vsadím se, že právě teď bych tě mohl udělat opravdu šťastným, kdyby ses vrátil do postele.“ Tom se natáhl pro Billovu ruku a sevřel jeho dlouhé štíhlé prsty, které zrcadlily jeho vlastní, aby za ně zatáhl.
Bill se bránil a nedovolil si být stažen zpátky do postele.
„Myslím, že bychom se měli přestěhovat do mého pokoje. Můžeme se usadit tam a mít koupelnu přímo v pokoji.“
„To by pak byl sex ve sprše mnohem pohodlnější.“ Tom znovu zatahal za Billovu ruku.
Bill svou ruku vyprostil a zamířil ke dveřím. Otevřel je a podíval se přes rameno na Toma. „Tak vylez z té postele a sejdeme se ve sprše.“
***
Konečně oblečený Bill otevřel dveře do své ložnice. Nebyl uvnitř od chvíle, co byly jeho věci nastěhovány zpět. Většinu týdne strávil doma nahý a v Tomově posteli. V ty vzácné příležitosti, kdy se oblékl, nosil Tomovo oblečení nebo některé ze svých vlastních věcí, které si zabalil a uskladnil v Tomově pokoji, když se poprvé vrátil domů.
Postel byla přesunuta zpět a složená dohromady, komody a police lemovaly jednu stěnu v náhodném pořadí. Bill udělal malý okruh, zatímco si pokoj prohlížel, a přemýšlel, jak nejlépe zkombinovat nejdůležitější věci jich obou. Tom bude stále potřebovat svůj vlastní pokoj, v zájmu okolí, ale to neznamenalo, že jeho dvojče bude chtít jít každé ráno přes chodbu, aby se obléklo.
Bill se otočil ke dveřím a vypustil překvapený zvuk, než zamířil ke zdi a jedním prstem obtáhl velký otvor ve zdi.
„Budu muset zavolat té stěhovací společnosti. Nemůžu uvěřit, že udělali díru ve zdi a neobtěžovali se nám to říct.“ Bill se cítil trochu znepokojený, když pomyslel na volání nejen stěhovací společnosti, ale i někomu, kdo by mohl tu díru opravit a přemalovat.
Tom si rukou promnul zátylek a sklopil hlavu.
„Vlastně to nebyli stěhováci, kteří udělali díru ve zdi, byl jsem to já.“
Bill se a svého bratra otočil s šokovaným pohledem.
„Ty? Tome, na cos myslel?“
„Na to, že mě moje druhá polovina právě nečekaně opustila. Byl jsem tak zatraceně naštvaný a nešťastný. Doufal jsem, že se vrátím a najdu pokoj naplněný tvými věcmi, že to celé byl jen žert a já tě najdu, jak sedíš na posteli a čteš si časopis, ale tys byl opravdu pryč, a já jsem z toho tak šílel, že jsem praštil do zdi.“
Bill se přesunul do Tomovy náruče a tál v objetí svého dvojčete. „Je mi to líto, Tomi. Slibuju ti, že už se nic takového nikdy znovu nestane. Nikdy jsem tě neměl opustit.“
„Vlastně jsem tak trochu rád, že jsi to udělal, posílilo to naše pouto, i když nám z toho bylo oběma mizerně. Ale teď tě mám zpátky.“
„A už nikdy nikam nepůjdu. Uvízl jsi se mnou navždy, Tome Kaulitzi.“
„Přesně tak, jak to má být,“ řekl Tom, než svého bratra políbil a přitáhl si jej blíž.
~*KONEC*~
autor: AshesPashes
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Takže nakonec Ria klukům vlastně pomohla 🙂
Díky za překlad
Jo, přesně podle rčení: Všechno zlé je k něčemu dobré. Asi potřebovali takovýhle kopanec, aby jim to konečně docvaklo.
Děkuji za perfektní překlad, bylo to super. 😀
Veľká vďaka Zuzu za tento krásny príbeh…
Krásný konec Rie bychom měli vlastně poděkovat dík za překlad a doufám že brzo bude další povídka.
Tuším som presne toto spominala v poslednom momente – vďaka Ria! Skončilo to super, ďakujem za príbeh, bolo to fajn.
Miluju šťastné konce! 🙂
Posledních pár vět bylo orpavdu krásných a já jsem prostě ráda, že to takhle nakonec dopadlo. Snad už kluci o Rie nikdy neuslyší! 😉 Ve finále si myslím, že je tímhle vším možná nakopla k tomu, aby si uvědomili, jak silné jsou city k tomu druhému. Kdyby Ria tak zlomyslně nespřádala své plány k dostání Toma je pro sebe, možná by prostě věci jen pokračovaly tak, jak byly a nic by se nikdy nezměnilo.
Moc se mi tahle povídka líbila, protože byla pohodová a strašně lehce a rychle se četla! Děkuji za parádní překlad, Zuzu! ♥
Šťastný konce miluju, tohle mě chytlo za srdce!!!!!!
Veľmi krásne ďakujem Zuzu za ďalší perfektný preklad. Aj túto poviedku si ukladám a vrátim sa k nej. Milujem krásne konce a príbehy, kde sa celý čas majú radi a neubližujú si vedome:)
Teda ze jsem Tvých překladu uz přečetla mraky, tak jak to, ze mi tahle povídka mohla uniknout 🤔? Kazdopadne napraveno ✔️. Myslim, ze to bylo pekne napsané a i celkem realisticky vylicene, jak to s kluky mohlo skutecne byt (az na tu část s Riou, ktera jim nabulikovala to o odstěhování, to si myslim, ze by ve skutecnosti nastat proste nemohlo, protoze kluci si vazne říkají vse a dost dobre neni sance, ze by se mezi ne vmestnal nekdo treti – koexistovat s nimi ano, ale rozvrátit to ne-e … nicmene chapu, ze autorka potrebovala dvojčata popichnout k činům, budiž ji tedy odpuštěno, ze z Rii udělala takovou mrchu 😜). A navic rada dodávám, ze je to vice nez prijemne zpestření s bloňdatým Billem a relativně novodobým námětem. Takze za me thumb up 🙂.