„To jste se zase předvedli,“ neodpustí si David kritiku, jen co se zase usadíme v autě. „Zbláznili jste se?“ otočí se na nás. „Co to mělo znamenat?“
„Náhodou to brácha řekl moc hezky, viď?“ Tom mě plácne po koleně a zašklebí se. Akorát má ze mě srandu. Štve mě… uvědomuje si to vůbec?
Odstrčím mu ruku a uraženě koukám ven.
Cítím, že se přisunul blíž. Ne, nic to se mnou nedělá. Zakazuju si to!
„Neříkej, že nestojíš o to, aby ses naučil užít si sex,“ zašeptá mi do ucha.
Panebože! Tome!! Jeho horký dech hladí moje ucho. Vnímám tu lenivou smyslnost, s jakou to říká a dívá se přitom na mě.
„Nebo to snad nemáš rád?“
Posbírám poslední zbytky pudu sebezáchovy.
„Uklidni se,“ doporučím mu. Jo, jsem borec. Znělo to dost chladně? Myslím, že jo. Tom se zase tak pobaveně usměje, až mi z toho přeběhne mráz po zádech. Že já si s ním něco začínal! Moment! Já si nic nezačal. To ne. To nic nebylo. Nic nezačalo. To jen… jen… jen jsme si navzájem pomohli, když jsme to potřebovali…
To už ale Tom sedí zpátky na svém místě.
„Kam se půjdeme najíst?“ vyptává se zvědavě Davida, jako kdyby se vůbec nic nestalo.
Snažím se nedívat na jeho ruce, neklidně ležící na záplatované džínovině. Ruce… jeho ruce… Úplně je cítím, jak držely mé boky, když… ´hele, uklidni se, jo?´ doporučím si a otočím se zpátky k oknu. Něco se mnou udělal. I když jsem dost často uvažoval nad tím, jak bych chtěl mít někoho, kdo by mě měl rád a dotýkal se mě, bylo to jiné. Teď se stačí nadechnout, cítím jeho vůni a chemická reakce v mém těle startuje. Stejně tak když vidím některou část jeho těla a nemusí to být úplně ta… ehm… nejintimnější. Stačí ty jeho ruce… nebo rty…
Bolestně si uvědomuju, že mé myšlenky nezůstávají bez odezvy. Nenápadně si položím ruce přes klín a zhluboka vydechnu. Snažím se soustředit na to, co vidím za oknem. Ulice, obchody, lidi, auta, kytičky… cokoli. Jasně, žádnej Tom je nejlepší Tom.
Jestli se vám zdá, že jsem se už úplně pomátl, asi nejste daleko od pravdy. Taky se tak cítím…
*
(Tom)
David nás vzal na večeři do skvělýho podniku. Moc tyhle snobárny nemusím, ale tenhle byl výjimkou. Možná proto, že se personál na moje lehce nestandardní oblečení nedíval skrz prsty, ale bylo jim to úplně šumafuk, získali si už předem plusové body. Objednal jsem si flák masa, výbornej lehce krvavej stejk. Ten chlapík v černé zástěře se snažil vnutit mi k tomu něco zelenýho, ale pochopil z jedinýho mýho pohledu, jaký na to mám názor. Pořádná porce hranolků, to je ono. Nacpal jsem se k prasknutí. Ještě štěstí, že máme v rodinně úžasně rychlej metabolismus… asi bych se špatně ovládal, kdybych musel počítat, kolik toho můžu sníst.
Bill si dal nějaký brambory s masovejma kuličkama. Má to rád. Trochu se v tom povrtal, něco málo snědl, ale většinu nechal odnést.
„Nevybral sis dobře?“ zeptal se ho David. Zřejmě si taky všiml jeho nechutenství.
„Ne, dobrý to je. Jen… nějak nemám hlad.“ Složil ubrousek vedle talíře a rozhlédl se kolem sebe.
Kývnul jsem spokojeně na číšníka, který právě sebral můj prázdný talíř.
„Ale něco jíst musíš,“ obrátil jsem se k bráchovi, „abys měl sílu a energii na to všechno…“
Při mých slovech nepatrně zčervenal.
Chvíli jsem nad tím musel přemýšlet, než mi došlo, že zřejmě to to pochopil trošku jinak. Natáhl jsem ruku pod stůl a nenápadně ho pohladil po stehně. Chtěl jsem mu tím jen říct, aby se uklidnil. Nebylo nutný, aby se takhle nervoval. Jenomže to by nemohl bejt Bill. Polekaně s sebou škubnul, jako kdybych ho praštil kladivem do kolene, a vyjukaně se na mě podíval.
Jen jsem zvednul obočí. „Bille? Děje se něco?“
Prudce zavrtěl hlavou, až se mu vlasy rozletěly podél tváří. „Ne,“ vydechl a upřel na mě znovu pohled. „Musím si odskočit.“
Sledoval jsem, jak si bere kabelu a mizí směrem záchody.
„Jdu taky,“ kývl jsem na zbytek a vydal se za ním.
*
(Bill)
Opřel jsem se břichem o hranu umyvadla a zničeně se na sebe podíval. Namočil jsem prsty do studené vody a opatrně, abych si nezničil mejkap, jsem si je přiložil na spánky, ve kterých mi tepalo úplně k zbláznění. Už dlouho mi nebylo tak hrozně jako dneska… a zároveň mě ty pocity zvláštním způsobem naplňovaly. Jo, bylo mi hrozně a zároveň krásně. To jsem to dopracoval, co?
Najednou se za mnou otevřely dveře a dovnitř vešel Tom. Došel až za mě. Chvíli jsme se na sebe jenom mlčky dívali. Srdce mi bušilo, úplně jsem mohl vidět, jak se mi těmi prudkými údery hýbe tričko na hrudi.
„Tome?“ vymáčkl jsem ze sebe přiškrceně.
Jeho tvář se roztáhla do úsměvu. Miluju tenhle jeho výraz. V očích mu v tu chvíli zářilo snad tisíc jiskřiček. Možná to měly na svědomí ty bodové žárovičky, ale já chtěl věřit, že to způsobilo něco jiného. Pohladil mě po rameni, sjel po mé paži až k zápěstí a na malý okamžik mi zmáčkl ruku.
„Ano?“ zeptal se. Zdálo se mi to, nebo jeho hlas skutečně zní maličko chraptivě?
„Tome, já…“ zmateně jsem se otočil čelem k němu. Byl tak strašně blízko… Chtěl jsem mu říct, že je mi tak divně, že mi strašně silně buší srdce, že se nemůžu soustředit, že pořád musím myslet na to, co se mezi námi stalo… ale asi to věděl i bez toho. Trochu naklonil hlavu na stranu a jemně se dotkl mých rtů. Dvě stě dvacet. Asi tak bych to přirovnal. Jeho letmý polibek na mě měl stejně zničující účinky, jako kdybych dostal ránu ze zásuvky. Cítil jsem to naprosto všude, i v té nejvzdálenější částečce mého těla. Horkost se mi nahrnula do tváří a zvlhly mi dlaně. Chytil jsem se umyvadla za sebou, protože se mi pěkně rozklepaly nohy. Ale to už se jeho tvář znovu přibližovala. Nemohl jsem odtrhnout pohled od jeho sametových rtů. Ty dvě ocelové kuličky. Ta nesnesitelná horkost. Slyšel jsem sám sebe zasténat, když mě začal konečně pořádně líbat. Dychtivě jsem rozevřel rty a horlivě přijal jeho zkoumavý jazyk. Nořil se do mě, hladil mě… Bylo to úžasný! ´Jak někdo může takhle fantasticky líbat?´ blesklo mi hlavou a hned další myšlenka byla ještě hříšnější. Uvědomil jsem si, že ho znovu chci. To on to ve mně probudil! Já přece takový nikdy nebyl! Položil jsem mu dlaň na zadek a přitáhl si ho k sobě. Otřel jsem se o něj. Chtěl jsem, aby věděl, jak na mě působí…
Jemně mé boky odstrčil a odtáhl se ode mě. Byl trochu zčervenalý ve tváří a zrychleně dýchal. „Musíme se tam vrátit,“ zašeptal. Najednou vypadal hrozně vážně. Zastyděl jsem se, protože jediná myšlenka, na kterou jsem se já vzmohl, bylo to, že by mě zajímalo, jestli se mu taky během našeho líbání postavil. Úplně jsem zapomněl, že tu nejsme sami. Provinile jsem sklopil hlavu. Tohle všechno pro mě bylo tak hrozně nové. Nevěděl jsem, co mám dělat a co mám říkat. Jediné, co jsem věděl, bylo to, co cítím… a co bych chtěl. Chtěl jsem jeho. Strašně moc.
*
(Tom)
Vrátil jsem se zpátky ke stolu a snažil se působit stejně uvolněně a bezstarostně jako vždycky. Výmluvu, že Bill si upravuje obličej, všichni vzali. Nebylo to nic neobvyklého.
Myšlenky vířily mou hlavou a já cítil zmatek. Už jsem chtěl být zpátky v hotelu, bylo to strašně únavné tvářit se, že jsem v pohodě a přitom myslet na úplně něco jiného. Chtěl jsem být s Billem sám. Uvědomoval jsem si, že si musíme promluvit o tom, co se děje. Bylo to tak zvláštní… Když jsem za ním šel na záchod, měl jsem skvělou náladu a viděl jsem, jak je nervózní a rozpačitý. Jen jsem ho chtěl uklidnit, nic víc. Ale když tam tak stál… nevím, najednou jsem měl hroznou chuť se ho dotknout, pohladit jeho křehké tělo, ochutnat znovu ty lesklé rty… úplně zřetelně jsem cítil, jak houstne vzduch kolem nás. Jeho oči byly skoro černé a ten výraz temné a zvrácené vášně… chtěl mě. Nemusel to říkat, viděl jsem to na něm. Měl to napsané ve tváři. A když si mě přitáhl za zadek na sebe a otřel se o mě boky, i jsem to cítil. Byl vzrušený. Ze mě. A to mě dostalo.
„Dáte si ještě něco nebo vyrazíme?“ Davidův hlas mě vytrhl z úvah. Bill už se mezitím vrátil. Zase seděl po mé levé ruce a vypadal celkem klidně a vyrovnaně.
„Mohli bychom se někam přemístit, ne? Přece nepůjdeme ještě spát?“ To by nebyl Georg, aby nás nezačal přemlouvat k nějaké pařbě.
„Jsem pro,“ usmál se Bill a mně jen spadla brada. Nečekal bych, že zrovna on bude souhlasit.
„Gustave?“ obrátil se David na našeho bubeníka.
„Jo, proč ne,“ pokrčil po svém zvyku rameny.
„A ty musíš už jenom souhlasit,“ zašklebil se na mě Georg.
Ten škleb jsem mu vrátil.
*
Strávili jsme příjemný tři hodiny kecáním o ničem. Musím uznat, že Georg má nos na hospody. Našel skvělej klub, ochotně nám uvolnili jeden box, kde předtím byla cedulka reservé. Jo, bejt slavnej má svoje výhody. Pozorovali jsme okolí, poslouchali příjemně dunivou hudbu, která těma kamennýma prostorama suprově rezonovala. Dal jsem si cuba libre. Mám to rád. Bill zase cucal nějakou tu svoji sladkou limču říznutou vodkou. Nemohl bych to pít. Koktejly, který mají žluto-červeno-oranžovou barvu ve mně prostě neprobouzí důvěru.
Užívali jsme si, že dneska máme výjimečně volnej večer. Zítra vyrážíme zas do dalšího města, pojedeme přes noc a další den už zas obvyklej maraton. Pár rozhovorů, setkání s fans, zvuková zkouška a večer koncert. Musím říct, že je příjemný jeden den vynechat. Ne že by mě to nebavilo, ale je to dost náročný. Pořád musíte bejt ve střehu, hlídat si svoje chování, co říkáte, dokonce i svůj výraz. Je to daň za úspěch, kterýho jsme dosáhli.
To mi připomnělo Billova slova. Osamělost je daň za slávu. Po očku jsem mrknul, co brácha dělá. Zrovna dopíjel zbytek koktejlu na dně sklenice. Brčko měl zastrčené mezi zuby a úporně se soustředil, aby vypil i poslední kapičku, která zbyla. Zaujalo mě to. Sledoval jsem ho tak dlouho, dokud můj pohled neucítil. Pak ke mně zdvihl oči. Jeho pohled mě donutil hlasitě polknout. Pomalu pustil brčko ze sevření svých zubů a se sklopenýma očima odložil sklenici na stůl. Jeho oči jely po mém těle od nohou vzhůru… cítil jsem jejich stopu, úplně přesně jsem cítil místa, kterých se dotkly. Když konečně spočinuly na mých rtech, nutkání sevřít jeho štíhlý krk těsně pod vlasy, přitáhnout si ho k sobě a líbat ho, dokud téměř neztratí vědomí, bylo tak silné, až jsem musel stisknout ruce v pěst.
Už zase jsem cítil vzrušení.
Napadlo mě, kam až tohle jenom může zajít…
autor: Michelle M.
aaaa je to skvělý!!! živočišný, vášnivý, prostě jedním slovem perfektní!!! honem dáál!!!
ahojík prosím zapoj se do bleskovky díky moc papa
*slintá a usmívá se jak magor*
užasnýýý:)..to je uplně skvělý…no doufám, že to dojde co nejdál to pujdexD
super!! xD .. tak honem dál.. .
aa anemužu se dočkat dalšího dilu!
hehe:) tahle povídka je skvělá! Ne, to neni to správný slovo – úžasná, hmmm taky ne… někde jsem četla, že nemáš ráda slovo dokonalý, ale to by se zrovna hodilo…;))
No jo… hot záchodky… stačí jedna pusa a co to se mnou hned udělá, to je děsný… 🙂 Jsou oba tak hezky napružený, hlavně Billímu se sex najednou zalíbil a už se i přestává snažit s tím bojovat, to je velice nadějný. Když už mu nejely ani ty jeho milovaný "Königsberger klopse", to už je co říct… asi je tam neměli tak dobrý, jako je dělá Juta :D:D Jen tak dál, jen tak dál, těším se na další hot scény, chci si to užívat. Chci to číííííst pořád dokolečka dokola… :o) J. <3
Ježiš tak si to konečně přiznejte!
Prostě to chcete oba dva, tak proč se furt tak bráníte? xD
A teďka zase další díl Příběhu a pak HP a pak zas Příběh a tak dál xD
Michelle, tohle je naprostá dokonalost, úplně miluju, když dva po sobě touží a ty náznaky…. rozepisuješ to dokonale, nevím co k tomu napsat, už dlouho mě nic tak nevzrušilo:))))
no , myslím , že daleko xD najdalej asi do postele xD ach , toe kráása x) prosíím , chcem ešte nejakú ffku a new diel =D
prosíím, jen dál a complete it:)\or:(
Na tohle snad ani nebudud schopná napsat koentář :-O Bylo to prostě fantastické, plné takového napětí, kdy se to konečně zvrtne… Bože, já se tak těším na další díl, že to ani napat skoro nemůžu 😀
och to je supeer len nech to ma cim viac casti a budem happy:D
uplně skvělá povídečka 🙂
jj to je dokonalost.. dál dál dál… 😉
No zajít to muí co nejdál 🙂 je to super, už se těšim na pokráčko !!!
Bože můj, já jsem se asi taky dočista zcvokla, asi tak jako Bill… Ale mám pocit, jako by se ve mně přejelvaly ty samý emoce jako v nich, když to čtu, úplně to můžu cítit. Nevím jak to děláš Michelle, ale je jistý, že máš silnou zbraň. Jakmile si někdo přečte něco od tebe, úplně stačí odstavec, aby ho to donutilo číst dál a dál… a pak už se neodtrhne. Je čas si to přiznat… jsi v tom mistr 🙂
Hmm, ať už jsou konečně na tom hotelu!! 😀 Také by mě zajímalo, kam až tohle může najít.. Já z toho úplně nemám slov *připitoměle se usmívá* ..už mi to přijde trapné – nikdy nejsem po přečtení schopna přijít na kloudnou myšlenku :/ Těším se další! 🙂
kam až tohle jenom může zajít… přesně tam, kde končí láska bratrská a rodí se ta twincestní x))) je až s podivem, jak přijemně se to čte… tím mám na mysli jen sebe, ne tvé povídky, ty se díky bohu právě čtou opravdu skoro samy x)) ale JÁ… totál nečtenář čtu… čtu a čtu, prostě čtu… zázrak na entou x))) čtení totiž nesnáším… a tenhle blog ve mě probudil tu vášnivou touhu po písmenkách, kterých chci stále víc a víc… úžasná změna, úžasný obrat… velký dík Michelle, máš na tom velkou zásluhu xDDD
to napětí by se dalo krájet, to se mi líbí… 🙂