Sen spojený s realitou 3.

Otevřel dveře od sauny a pohltilo nás mračno páry. Vydechl jsem si a vstoupil za Tomem. Chvíli jsme si povídali a potom bylo náhlé pětiminutové ticho… Tato atmosféra se mi líbila. Být v sauně sám, s tím koho miluji, je neuvěřitelnej SEN..!!!

B: „Tomi, já… víš…“ Nestihl jsem to doříct a přisedl si ke mně…

T: „Billi, nic neříkej, chápu jak ti je, nemysli hned na to nejhorší. Všechno se dá vyřešit, ať už to má jakékoliv následky.“

B: „No právě, následky, těch se bojím nejvíce…“

T: „Nemáš se čeho bát, spolu to zvládneme, to se neboj…“ Hezky se na mě pousměje a ruku mi položí na stehno. Překvapí mě to…

B: „Dokážeš být tak milý…“

T: „To jenom někdy? Já myslel, že pořád, kór na tebe…“

Pohladí mě, vůbec nechápu, v jaké jsem teď situaci, atmosféra, všechno je super, ale vevnitř křičím, jsem zmatený. Jenže tento den se stal mým osudným… bazén – jeho objetí, teď tady v sauně, jen mi dva, povídání, úsměvy, osahávání, to nevydržím, musím, musím to udělat! Teď nebo nikdy, jsem tak vzrušený, zároveň umírám touhou po něm.

T: „Přemýšlíš nad něčím…?“

B: „Ne, teda ano. Nad jednou nekonkrétní věcí.“

T: „Bille, tady je teď všechno konkrétní, tak ven s tím.“

B: „Né to je dobrý, nech to běžet, nemysli na to.“

T: „Ne, Billi, hned teď mi to řekneš…!“

B: „Jo? Chceš to opravdu slyšet? Abys toho potom nelitoval…!!“

T: „Neboj se, Billí, můžeš mi věřit.“

B: „Právě v tom je ten háček, já se bojím…“

T: „Pojď sem…“

Obejme mě, srdce mi buší ostošest… Jsem vyklepaný… A je to tady! Tom chce vědět, na co celou tu dobu myslím, přemýšlím a toužím, jenomže se bojím. Bojím se všech těch následků, tato chvíle je úžasná, jenomže potom může hodně změnit!! Ale doslova si to vynutil, teď už bude jenom na něm, jak se s tím popere, vyrovná…

Nakloním se k němu a dám mu malý polibek na krk, čekám na reakci, ale žádná není. Pouze si všímám Tomových zavřených očí, jak se unášejí ve zrychleném dechu. Neváhám a vcucávám jeho kůži a poté do ní malinko kousnu, zasténá mi v náručí, to je tak krásný pocit. Má ústa se po chvíli blíží k těm jeho. Cítí to, cítí jak se chvěji, jak se chvěji touto atmosférou. Cítí to samé? Určitě, jeho dech a „pán“ na tom dali vědět. Je vzrušený. Blížím se blíž a blíž k jeho rtům, milimetr po milimetru, až se nakonec dotknou. Motýlky mám v celém těle. Naše rty jsou spojeny, jako na těch twincest obrázcích, naše jazyky, proplétají se mezi sebou tak rychle, ale zároveň tak pomalu, naprosto si to vychutnávám! Můj bože, je to jako v telenovele… Atmosféra nemá chybičku.. Pomalu se od něj odlepuji a zároveň i tak otvíráme oči..

T: „To bylo to, po čem celou tu dobu, tak toužíš?“

B: „Ano, Tomíšku, MILUJI TĚ, moc jsem tě potřeboval cítit. Každopádně se ti za to omlouvám…“

T: „Nemusíš se vůbec omlouvat, to spíš já z tebe začínám být taky úplně vedle. Líbilo se mi to…“

Nevím, jestli jsem slyšel, či neslyšel dobře, ale bylo to nádherný, tak krásně líbá a vůbec! Teď co Tom udělal, na to 100% jen tak nezapomenu…

autor: Miláááček
betaread: Janule