Sen spojený s realitou 2.

Druhý den – RÁNO

Bill

Vůbec se mi nechce vstávat, spal jsem zhruba pět hodin. Jenomže dneska jedeme s mamkou do Aquaparku, slíbuje nám to už nějaký ten pátek, konečně se upřesnilo datum, takže zrovna dneska. Nesmím ji zklamat… Hmm, Tom bude určitě vyspaný, jenže stačí si vzpomenout na včerejší večer, na sprchový kout, na to úžasné Tomovo tělo, tak se klepu vzrušením a dneska, když si pomyslím, že ho znovu uvidím. Ne Bille, ty to zvládneš…! Nejsi přece na kluky a ještě k tomu na svého bratra, své dvojče!? No, i když při téhle otázce vážně váhám… Hodím na sebe nějaké džíny a triko, udělám si slabou linku, jedu přece jenom za vodou, nebo ne? Plavky, ručník, šampon, hřeben, malovátka, vše mám sebou můžu jít. Zabouchnu dveře a nestačím se podívat zleva, doprava, tak přede mnou stojí Tom, který se mi hladově dívá do očí…!

B: „Dobré ráno…“

T: „Dobré? Ani moc ne, co ty, jak ses vyspal…?“

B: „Nic moc, po tom včerejšku, mám to neustále v živé paměti!“ Smutně mu odpovím.

T: „Já taky, Billi…!“ Odpoví mi a odchází přede mnou…! Co tím myslel? Řeknu si a následuji jeho siluetu, směřující do kuchyně.

B: „Dobré ranko, mami…“ Přijdu k ní a opětuju ji jednu pusu na líčko!

M: „Billi, posaď se ke stolu, hned ti dám snídani, za 15 minut budeme vyjíždět, máte vše potřebné.?“

T: „Ano, šéfe“.

B: „Jj…“

Sedím u stolu a naproti mě Tom, láduje do sebe chleba s marmeládou, která mu zůstane na jeho krásně, určitě na dotek hebkých rtech. Olízne si je! To mě dostalo do kolen! Ty jeho sladké rty, ten jazyk – můj bože! Nemůžu se na to dívat, ale neodolávám a neustále sleduji, ne že bych chtěl, prostě já musím…! Takže mé oči jsou jako hlídka ve věži. Mamka do mě drcne…

M: „Nemůžeš mi aspoň odpovědět, když se tě na něco ptám…?“

B: „Promiň, mami… Co jsi říkala?“

M: „Ale nic, Bille. Tady máš snídani. Dobrou chuť.“

B: „Jo, díky…“

Tom si odkašle a nahodí svůj sexy úsměv! Určitě si všimnul, že ho tady přímo hltám pohledem, dokonce bych se ho víc najedl, než nějaké marmelády. Po pěti minutách vstáváme od stolu a jdeme směr předsíň, kde se obujeme, dáme si bundy, poté směřujeme k mamčinu autu. Celou cestu se na mě Tom nenápadně dívá, ale já ovšem znám tu jeho nenápadnost, takže to má milášek marné… Každopádně dělám, že si toho nevšímám.

Už jsme na místě… Domluvili jsme se s mamkou, že se s ní sejdeme u hlavního bazénu.

Jdeme směr šatny, letmo se mě Tom dotkne, podívám se na něj. Dělá jakože nic, no to asi bylo nic, ale pro mě tedy ne, vše teď beru úplně jinak. Skříňky máme vedle sebe. Začnu se vyslíkat – nespouští ze mě oči. Jenom on? To i já…! Opět sleduji jeho pohyby, jako včera v té koupelně. Abych pravdu řekl, hned bych si to tady s ním rozdal… x) Je k nakousnutí, jeho svaly. Ááá, naprosto teču, mít takového člena rodiny, to je dar od boha. Co šílím? Je to přece můj bratr, moje dvojče, nemůže se zamilovat do svého příbuzného. Nebo už zamilován jsem?

No nic, společně odcházíme k bazénu, kde už nás čeká mamka. Ále, že by se nám Tomík předváděl? Rozběhl se a skočil do vody na styl placáku – auu, to muselo bolet, vůbec nebral ohled na přítomné návštěvníky, jenom se tomu s mamkou zasmějeme. Samozřejmě nás voda postříkala, neváhal jsem a tak se rozběhl a skočil jsem za svým Tomíkem.

T:“ Tak co mami, teď ty!“

M: „Kluci, jste se zbláznili, ne…?“

B: „Když myslíš, mami, počkáme tě tady!!“

Mezitím, co si to mamka kráčela po schůdkách do celkem ledové vody, my jsme tam na ni čekali. Otočil jsem se zády k Tomovi, abych viděl mamku, jak si vychutnává tak ledovou vodu. Jenomže v tom mě Tom přerušil. Zezadu mě chytl kolem pasu a přitáhl si mě k sobě, naše těla se společně dotýkala, moc krásný pocit, atmosférou bych se unášel dál, ale nemůžeme! Je tady moc lidí a hlavně naše mamka. I když ta si nás vůbec nevšímá, má tady zřejmě nějaké spolužačky ze Střední… /Nakonec jsme se stejnak dozvěděli, že byly na dnešek domluvení, že si tady dají sraz/

T: „Pojď se mnou…“ Z ničeho nic mi zašeptá do ucha a pustí se mých boků…

B: „Co-cože…? A-a kam? A co mamka?“

T: „Však vidíš, mamky si nemusíme vůbec všímat…“

B: „Když jinak nedáš!“ Odpověděl jsem.

Vůbec jsem nevěděl, kam mě táhne! Šel jsem po Tomových stopách… Sauna? Co tady budeme dělat? Bože, to nemyslí vážně? Né že bych tam s ním nechtěl jít, ale ještě včera to vypadalo, že už se mnou nic moc nepromluví. Mýlil jsem se!!!

B: „Sauna?“ Tázal jsem se…

T: „Proč ne…?“ V klidu mi odpověděl.

B: „Já jen, že včera…“

T: „Včera? Co bylo, bylo… Teď je teď… Jasné?! Billí, teď je přítomnost, nechceš couvnout, že ne?“

B: „Vlastně ne…“

T: „Tak vidíš… Pojď…“

autor: Miláááček
betaread: Janule