Druhý den v nemocnici se stěží donutil na Billa podívat. Přišel si jak ten největší pokrytec pod sluncem, ale nedalo se s tím nic dělat. Přece nemohl Billovi prozradit, že si přečetl jeho povídku, nemohl přiznat, jak na něj zapůsobila… a už vůbec ne, o čem se mu ještě tu samou noc zdálo.
Seděl s matkou u Billa v nemocnici skoro dvě hodiny.
Matka se chtěla zastavit v supermarketu na okraji Magdeburgu nakoupit pár věcí předtím, než pojedou domů, a Bill si přál, aby tam s ním Tom ještě zůstal. Matka ho přece může vyzvednout cestou domů. Tomova návštěva se tak protáhla o další hodinu.
Mlčeli.
Bill se upřeně díval do jeho tváře.
Kdyby mohl, všechno by vrátil zpátky. Jednou jedinou větou, kterou vyslovil ve vypjaté chvíli, zničil krásný vztah, který s Tomem spolu měli. Proč by se k němu jinak Tom choval s takovým chladem?
„Je mi tady smutno,“ promluvil Bill do ticha, které se rozhostilo po matčině odchodu. „Stýská se mi, chtěl bych domů… k tobě.“ Plaše sklopil oči. Tolik se na Toma těšil a teď tady sedí, minuty utíkají a oni spolu mlčí. Opatrně natáhl ruku a sevřel Tomovu dlaň. Byla příjemně teplá a suchá… přesně jak si ji pamatoval. Hladil palcem hřbet Tomovy ruky a uvažoval, jak jedna jediná věta dokáže všechno zničit.
Tom sklouzl pohledem k jejich spojeným rukám. Nenáviděl se. Nenáviděl se za svou neodpustitelnou zvědavost, díky níž se teď nemohl na Billa podívat bez studu a pocitu provinění.
„Za pár dní tě pustí, uvidíš,“ přemohl se a povzbudivě se na něj usmál.
Bill jeho úsměv vděčně opětoval. „Chci se ti omluvit za to, co jsem tenkrát řekl. Ani nevíš, jak mě to mrzí. Odpusť mi to, Tome. Chci, aby mezi námi bylo všechno zase jako dřív, ano?“ Billův pohled smutného štěněte, kterým svá slova doprovodil, s Tomem pořádně zamával. Vždycky k němu byl tolik shovívavý, trpělivý, ochraňoval ho… a teď? Sám mu ubližuje.
„Neomlouvej se, nezlobím se na tebe,“ silně zmáčkl jeho dlaň. „Všechno bude zase jako dřív,“ řekl, ale nikdo nevěděl líp než on, že nic už nikdy stejné nebude.
*
Harry vynechal snídani. Ronovi se vymluvil, že si potřebuje ještě něco zopakovat na hodinu přeměňování. Čekal, až všichni z ložnice odejdou a on tam zůstane sám.
„Ne, Neville, netuším, kde máš tu druhou botu,“ odpověděl netrpělivě kamarádovi a modlil se, aby ji Neville co nejdřív našel a konečně vypadl z ložnice pryč. Po pěti minutách usilovného hledání byly konečně Harryho tiché prosby vyslyšeny a Neville odešel na snídani.
Zničeně se posadil na postel a svěsil ramena. Už po xté v posledních několika dnech si musel připustit, že všechno je špatně. Úplně všechno. Jestli to takhle bude pokračovat, dřív nebo později se prozradí a to bude totální konec. Dost jasně si uvědomoval, že prozrazení jeho snů by ho definitivně zničilo.
Uměl si představit, jak by v očích všech kamarádů klesl. Když pominul to, že představa, že Harryho přitahuje nějaký kluk a zdá se mu, jak se s ním líbá a miluje až do bezvědomí, že tahle představa by se určitě Ronovi, Hermioně ani nikomu dalšímu nelíbila… to, že objektem jeho zoufalých a nenaplněných tužeb je ta nejkontroverznější osoba v Bradavicích, to teprve by bylo peklo. Nikdo se nic nikdy nedozví, opakoval si pro sebe polohlasem.
Začínám z toho bláznit. Na jednu stranu je nemožné, aby mezi námi kdy něco vzniklo, na druhou stranu mě děsí, že bych si to zřejmě strašně moc přál… aby se to stalo. Aby se na mě díval tak, jako v mých snech, aby se mě tak dotýkal, hladil mě… Dost, Harry! Tak dost!
*
„Pane Malfoyi, posloucháte mě?“ hlas profesorky McGonagallové nepříjemně prořízl ticho ve třídě.
Draco sebou trhnul. „Už podruhé se vás ptám, jaké kouzlo byste použil, kdybyste chtěl proměnit zvíře v pohár?“ Svou otázku doprovodila tázavě zdviženým obočím. „Nevíte?“ Obrátila se k třídě. „Může někdo panu Malfoyovi pomoci s učivem pro první ročník?“ Její pohled minul Hermionu s horlivě nataženou paží a zarazil se na Ronovi. Bylo evidentní, že se Malfoyovou nepozorností velmi dobře baví, loktem žďuchal do Harryho, který se tvářil stejně nepřítomně, jako Malfoy před pár okamžiky.. „Pan Weasley?“
Ron se zarazil a zčervenal jak ředkvička. „Já… ehm…“
„Nevíte.“ Hlas McGonagallové byl jako břitva.
„Pan Potter?“ Obrátila se k třetímu provinilci. „Taky nic? To už je potřetí v tomto týdnu, kdy nedáváte pozor. Takže nástup na školní trest bude dnes večer u mě v kabinetu, všichni tři. Rozuměli jste mi?“
Ron protočil oči v sloup a nenávistně se zadíval na Draca. Jako by mu dával za vinu to, že přijde o volný večer. Harry sledoval směr jeho pohledu. Neušlo mu, že Malfoy se sice tváří chladně a lhostejně, jako bylo jeho zvykem, ale když se jejich oči na malý okamžik střetly, zahlédl tam záblesk něčeho jiného… něčeho, co nápadně připomínalo strach.
„Ano, rozuměli,“ odpověděl za ně za všechny.
*
V pondělí, tak jako obvykle, vyrazil Tom do školy. Je pravda, že poslední týden chodil na autobus taky sám, ale bylo to jiné. Věděl, že Bill je mu v patách a přiletí k autobusu až na poslední chvíli. Teď ne.
Když došel k oné zatáčce, úplně se mu udělalo špatně. Znovu se mu vybavila ta nehoda, ve vší své hrůze a opravdovosti… ve sněhu ještě našel stopy Billovy krve. Mátožně došel na zastávku a snažil se to rozdýchat. Danny a Bert už tam čekali.
„Tak jak je bráchovi?“ vyptávali se hned, jak se u nich zastavil.
Tom si posunul čepici. „Má zlomenou nohu, pár žeber, sešitou hlavu. Asi tak za tři týdny by ho mohli pustit domů.“
„Páni,“ hvízdnul Bert, „tři týdny, to je docela doba, ne? To bych teda nemusel.“ Zavrtěl rezolutně hlavou.
„A jak to snáší?“ zajímalo Dannyho.
Tom se netrpělivě rozhlédl. Nějak dneska neměl náladu bavit se s nimi.
„Jak asi,“ odsekl. „Blbě to snáší. Zkus bejt zavřenej v nemocnici, sdrátovanej v sádře a bejt z toho v pohodě.“
„Tak promiň,“ odpověděl kamarád zaraženě a vyměnil si s Bertem významný pohled. No jo, dvojčata!
Docela se mu ulevilo, když autobus během pár minut přijel a on si mohl opřít hlavu o zamlžené okénko, zapnout empétrojku a zavřít oči. Na nic nemyslet. Aspoň na chvíli se zbavit všech tíživých myšlenek.
Na chvíli uniknout…
*
„Jako trest za vaši opakovanou nepozornost,“ McGonagallová zakotvila pohledem na nehybných tvářích Draca a Harryho, „a neznalost,“ její oči zabloudily k Ronově zrzavé hlavě, „pomůžete panu Filchovi s leštěním brnění ve čtvrtém patře. Už tam na vás čeká, takže pánové, hezký večer a doufám, že příště budete na mých hodinách dávat pozor a budete se připravovat.“
S těmi slovy jen pokývla úzkou bradou a rukou pokynula ke dveřím.
Zamumlali pozdrav a vytrousili se na chodbu jeden za druhým. Draco šel poslední. Tiše zavřel dveře a nadechl se. Horší věc už se mu stát nemohla.
Odhodlaně vykročil ke schodišti. Rozhodl se, že si těch dvou nebude všímat. Nechtěl jim dát záminku, aby se dostali do konfliktu. Přece jen byl s nimi úplně sám. Slyšel, jak Ron celou cestu nadává, Harry mlčel. Nebo se jeho hlas k Dracovi nedonesl.
„No to je dost, že jdete,“ přivítal je pan Filch nevrle. „Nemám na vás čas.“ Zahartusil ještě. Paní Norrisová spokojeně zamňoukala a otřela se mu mazlivě o sešlapané boty.
„No no,“ ohradil se drze Ron.
Pan Filch se po něm výhružně podíval a jeho obličej se roztáhl do příšerného šklebu. Ron se při pohledu na jeho zkažené černé zuby otřásl.
„Máte na to dvě hodiny a chci vidět všech deset brnění, která jsou v téhle chodbě,“ pokynul rukou napravo, „úplně zářivých.“ Shýbl se pro kočku, kterou se k němu intenzivně lísala. „Přijdu si vás zkontrolovat,“ zachechtal se spokojeně a s kočkou v náruči zmizel na schodišti.
„No to je výborný,“ začal se rozčilovat Ron. „Se asi zbláznil, ne? To nemůžeme přece stihnout.“ Čekal na odezvu, ale nikdo se k ní neměl. „Tak řekni něco, Harry.“
„A co mám říct?“ Harry poprvé promluvil. Jeho odpověď ale Rona v žádném případě neuspokojila.
Draco mlčel. Štítivě si prohlížel hadry, které jim tady školník zanechal.
„Stejně to je kvůli tobě,“ Ronův bezmocný hněv se obrátil jediným směrem, kudy v dané chvíli mohl. V očích mu hněvivě blýsklo, když se otočil k Dracovi.
„To, že neznáš ani ty nejjednodušší kouzla, není moje chyba, Weasley,“ pronesl klidně. Ty špinavé hadry mu v tuhle chvíli dělaly vážně starost. Přece nikdo nemůže myslet vážně, že by se jich dotknul?
„Cos to řekl?“ Ron potřeboval ventilovat svůj vztek. Prudce vymrštil ruku a zasáhl nepřipraveného Draca do hrudi. Draco zavrávoral, ale udržel se na nohou. Ronův obličej úplně hořel.
Draco si promnul postižené místo, ale hrdě zdvihl hlavu. „Říkám jen to, co je pravda.“ Snažil se udržet klidný, lhostejný výraz. Neproniknutelnou masku Malfoyů.
To ale bylo na Rona jak červený šátek na rozzuřeného býka. Na nic nečekal a vrhl se na něj. Povalil ho na zem a bez rozmýšlení ho udeřil do obličeje. Draco vykřikl. „Já ti dám, posmívat se mi, ty fretko jedna,“ křičel Ron a znovu udeřil.
Na tohle se Harry dívat nedokázal. Popadl Rona a odtrhnul ho od Draca. „Zbláznil ses?“ zakřičel na něj. „Co si myslíš, že děláš?“
„Je to jeho chyba,“ bránil se Ron vyvedený z míry tím, že ho Harry nepodpořil. Naopak. On se zastává Malfoye!
Harry si ho ale dál nevšímal. Sklonil se k Dracovi, který na ně na oba vylekaně zíral. Vůbec netušil, o co tady jde.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se a natáhl k němu ruku, aby mu pomohl vstát. Teď, když po Ronově útoku jeho vlasy volně spadaly na záda a s tím plachým výrazem v očích, víc než kdy dřív se podobal Dracovi z Harryho snů. To Harryho mátlo. Posouvalo ho to do role, kterou neznal, která mu byla cizí… přesto tak známá.
*
Draco nedokázal uspořádat zmatek, který v sobě cítil.
Weasley ho napadl a Potter ho bránil.
Zbláznil se svět nebo já?
autor: Michelle M.
*blaženě se usmívá a mne si ruce* to bude zajímavýýý
*poskakuje se v sedě a přemýšlí, kdy by mohl být další díl*
*Když už sou ty hvězdičky v módě, tak taky jednu napíše*
*šťastně se usmívá a moc se jí líbí to, co Harry udělal…ale myslí si, že by se měl ještě zlepšit Tom a dát najevo své city*
*ať netrhá partu taky píše v hvězičkach* to je hrube
*přemýšlí kolik má času že by si to přečetla znovu*
–
–
–
–
*přišla na to že moc ne takže za hodinku* xD
heeh, poruším hvězdičky :D…bylo to úžasný :)..další povedenej dílek…:))
*a nebo ne, Zuzanka se rozhodla že neporuší :D*
A nebo já? 🙂 Já každopádně, ale do pvídky, to je jasný. Na to, že mi ze začátku HP slash nic neříkal… a teď se vždycky nemůžu rozhodnout, který z těch dvou příběhů mám radši… :)) Ale ze všeho nejradši bych si teď dala další díl!
Je mi těch dvou kluků teď nějak líto. Jeden zavřenej v nemocnici, myslí si, že ho bráška nemá rád, druhej zase provinilej, že si čte něco, co by neměl a napadaj ho divný a nemravný myšlenky o bráchovi… ještě že už se Tom odhodlal o tom s Billem mluvit a narozdíl od něj mám radost, že už to nikdy nebude tak jako to bylo… ještě to tak! 🙂 Ale doufám, že se to brzo ukáže a vysvitne mezi nima zase sluníčko. U Harryho je taky zoufalá situace… Společný ložnice v Nebelvíru by se měly zrušit… tohle JKR moc dobře nevymyslela… :o) jak se mu maj zdát svobodný sny? Musí se chudák bát, aby ze sna nekřičel Dracovo jméno a nemusel pak okolí lhát, že se sním v tom snu rval a proto při tom tak funěl. 🙂 Za trest čistit brnění musí bejt pěkná nuda, ale tady to teda nuda nebyla ani náhodou… Harry je prostě borec, když se zastal svojí lásky, ať si Ron říká co chce, já mu fandim. 🙂 Michelle, díky za tuhle povídku, mám jí moc ráda… :o) J.
Zbáznilo se všechno… a jak krásně 🙂 Nemůžu si pomoct, ale prostě mě to úplně fascinuje, jak se ty dva příběhy střídají i prolínají… Draco a Harry jsou velmi zvláštní pár a nikdy jsem nad tím nepřemýšlela, ale asi začnu 😀 a navíc se nemůžu dočkat toho, co se dál stane mezi dvojčaty… prozradí se Tom? To budu vědět až přijde další díl :))) na který se nepředstavitelně těším 😛
Já už nevím, co psát. Janule hodila zase rekordní komentář…
Jako já na HP začínala… ale potom mě to tolik nebavilo… Prostě sem volně přešla na twincst a u něj zůstala.. Že bych se znovu pustila i do HP… To bych asi nestíhala… Ale tahle povídka je dobrá výjimka. Mám ji ráda. Ale taky je mi líto těch kluků. Všichni v sobě musej mít strašnej zmatek…
ááááááááá! uch , toe bezkonkurenčné! lepšieho fotra som nečítala ! kráása
Mlčeli.—jen si zase dělám poznámku,kde jsem skončila 🙂
Joooooooooooooooooooooooo hukot…..Draco 4 eveeer
Aaaa ja to žerem! 😀 som rada že Tom Billovi konečne pekne povedal že sa naňho nehnevá :)… ale teraz ho chudáka hryzie svedomie… no čo už je fakt pravda že jeho reakcia bola trošku hnusná ale čo už… ty vole a ako tam bolo že už nikdy to nebude tak ako predtím… ty vole to čo bolo? ako to mám chápať? :D… och a ten Harry… bože mám dosť z toho aký je Draco rozhodený z toho že sa ho Harry zastáva… už len keď som čítala o zmienke o treste 😀 ach tak som sa tešila! je to super… asi sa z toho zbláznim! 😀 samozrejme v dobrom 😀
Bill sa tak krásne snaží… ale on v tom lieta dlhšie ako brat,tak mu doprajme čas. Tom pochopí… dúfam.
Harry bol skvelý. Ron sa asi naštve, ale to nevadí, hlavne, že Draco a jeho anjelská tvárička zostane v poriadku a možno si všimne aj Harryho snahu 🙂 Nádherné.
Boží provázanost obou příběhů 👌Radost číst ❤️