Dotek noci 4.

Když se Bill ráno probudil, Aaron ještě klidně spal. Podepřel si hlavu a pozoroval blonďáčka ve spánku. Byl tak roztomilý. Světlé vlasy trochu rozcuchané po divoké noci a uvolněný výraz ve tváři. Dokonce se i maličko usmíval, asi se mu zdálo něco pěkného. Dokonalá kombinace.

Bill to nevydržel a jemně ho pohladil po tváři. Sice opatrně, ale stejně se Aaron vzbudil. Otevřel oči, chvíli se kolem sebe zmateně rozhlížel a pak se usmál. Ale úsměv mu moc dlouho nevydržel, v jeho očích se objevil temný stín.

„Co bude dál…?“ vyslovil obávanou otázku. I když před chvílí by Bill pro jeden Aaronův pohled klidně i vraždil, teď se bál podívat se mu do očí. Blonďáček by tam mohl vidět ten velký zmatek, co cítí. Po pravdě vůbec netušil, co bude dál. Včera v noci nad tím nepřemýšlel. Možná měl, ale neudělal to. Měl si uvědomit, že to potom bude oba dva bolet. To, co mezi nimi bylo, nebyla láska. To vůbec ne. Prostě jen velmi silná přitažlivost. Potřebovali se. Právě teď to tak cítili. Aaron s jistotou věděl, že i když teď půjde každý někam jinam, tak až se znovu uvidí, nedopadne to jinak než včera večer. I kdyby měli oba přítele. To mezi nimi bylo silné.

Chvíli se snažili navázat konverzaci, ale moc to nešlo, každý měl totiž o čem přemýšlet. Takže se Bill osprchoval, oblékl a odešel do svého pokoje. Před ním ale stepoval Tom.

„Kde jsi byl??“ vyjel na něj.

„To tě nemusí zajímat,“ odbyl ho a zalezl do pokoje. Jeho bratr se ale nenechal odbýt a šel za ním. Bill po něm šlehl pohledem a dál si ho nevšímal. Rozhodl se ho ignorovat, třeba ho to přestane bavit.

„No tak, Bille. Stačí říct, že si byl třeba u nějaký holky. Já vim, nejsem tvoje máma, abych tě hlídal, ale prostě jsem měl strach.“

„Hm…“

„Takže… kde si byl?“ dorážel na něj Tom.

„Ty se nenecháš odbýt, co?“

„Máš to marný, bratříčku. Tak to vyklop,“ popohnal ho.

„Fajn, u někoho jsem byl. Stačí?“ vzdal to Bill. Samozřejmě mu nehodlá říkat u koho.

„Ehm… Jo… A u koho?“ Fajn, takže se Bill spletl. To, co mu řekl nestačí. Jestli toho Tom nenechá, Bill vybouchne. Je jako časovaná bomba. A Tom je jeho dvojče, tak by měl vědět, kdy má přestat. Kde jsou hranice Billovy trpělivosti. V tuhle chvíli ho to ale asi moc nezajímalo.

„Můžeš toho nechat?“ zeptal se tiše, přičemž k němu stál zády a koukal z okna. Tom už se nadechoval k odpovědi, ale Bill mu do toho skočil.

„Tome, máš pravdu. Nejsi moje matka! Tak laskavě nehlídej každej můj krok. Pořád chceš, abych si někoho našel a když někoho mám, tak seš zase nespokojenej! Tak co teda chceš???“

„Mohl bys mi snad říct kdo to je, ne? To tě snad nezabije,“ bránil se Tom.

„Občas je dobrý mít tajemství…“ zašeptal. V tu chvíli se ozvalo tiché zaklepání. Bill se otočil a u dveří uviděl stát Aarona s vážným výrazem ve tváři. Tom pohlédl z Aarona na něj, pak zase zpátky a opustil místnost. Zvláštní. Jakmile někdo přijde, Tom odejde. Ale když to po něm chci já, tak to prostě odmítá.

„Co se děje?? Myslím, že už k tomu není, co říct… Každý půjdeme jinam. Já pojedu zpátky do Německa a ty zůstaneš tady. Je to jasný, včera jsme to neměli dělat. Teď oba cítíme potřebu být s tím druhým a nemůžeme se toho pocitu zbavit.“

„Takže to podle tebe byla chyba. Jen omyl?“ kroutí hlavou nevěřícně Aaron.

„Aarone… Já… nevím. Nevím, jestli kdybych měl možnost vrátit se a rozhodnout se jinak…. jestli bych to udělal.“

„Já jo! Udělal bych to znova. Stoprocentně. Jak vůbec můžeš o něčem takovém pochybovat??“

„A stojí to za to??? Fajn, sex byl dobrej, ale co dál? Hm? Na tohle už asi odpověď nemáš, co? A teď jestli už nemáš co na srdci, šel bych dolů, protože mám ještě nějaký rozhovory,“ ukončil debatu a vyšel na chodbu. Nechal tam Aarona jen tak stát. Možná kdyby tam ještě chvíli zůstal, viděl by slzy v Aaronových očích. To, co mu řekl, se Aaronovi zdálo kruté, nicméně to byla pravda. Co jsem čekal?

autor: Cherry
betaread: Janule