(Tom)
S úplně prázdnou hlavou stojím ve sprše, čelo opřené o ledovou stěnu a doufám, že až vylezu, zjistím, že se mi to celé jen zdálo. Je to už asi dvacet minut, co jsem od něj odešel. Je mi hrozně. Bill! Moje dvojče Bill, můj nezkušený panický bratr mi připraví nejlepší vyvrcholení mého života. Je mi zle… ze sebe, z nás… z toho, co jsme dopustili, aby se stalo. Proč jen jsem za ním dneska chodil? Proč? Jasně, stěžoval jsem si, že mám málo sexu, že mi chybí něčí blízkost, ale tím jsem přece nechtěl říct, že to musí být on!
S úplně prázdnou hlavou stojím ve sprše, čelo opřené o ledovou stěnu a doufám, že až vylezu, zjistím, že se mi to celé jen zdálo. Je to už asi dvacet minut, co jsem od něj odešel. Je mi hrozně. Bill! Moje dvojče Bill, můj nezkušený panický bratr mi připraví nejlepší vyvrcholení mého života. Je mi zle… ze sebe, z nás… z toho, co jsme dopustili, aby se stalo. Proč jen jsem za ním dneska chodil? Proč? Jasně, stěžoval jsem si, že mám málo sexu, že mi chybí něčí blízkost, ale tím jsem přece nechtěl říct, že to musí být on!
Nenávidím se za to, že jsem udělal ten první krok. Nenávidím jeho, že mě následoval. Nenávidím…
Když odešel do koupelny a já zůstal ležel nahý v jeho posteli, najednou mi to celé došlo. Došlo mi, co jsme právě udělali a zděsil jsem se… to bylo asi to první, co mě napadlo. Hrůza, čirá a bezbřehá hrůza z toho, že jsem právě překročil svůj vlastní Rubikon… nechal jsem se uspokojit vlastním dvojčetem. Dokáže si někdo představit něco víc zvráceného? Musel jsem pryč. Nedokázal bych se na něj podívat!
Teď tady stojím ve sprše a doufám, že než vylezu ven, něco se stane a nějak se to vyřeší. Jenomže ať se snažím sebevíc, pořád se mi do hlavy neodbytně tlačí představa Billa, jak asi musel koukat, když se vrátil a našel prázdný pokoj, jak musel být zklamaný… Nechci na něj myslet. Nic se vlastně nestalo. Zapomenu na to. Budu se tvářit, že o nic nešlo. Třeba si ráno bude myslet, že to byl jen sen…
…vím, že klamu sám sebe. Stačí se jen podívat na své tělo a znovu cítím jeho doteky… horký jazyk na mých bradavkách, vlasy hladící mou kůži… Když si dlaněmi přidržoval moje boky, pohyboval se proti mně s takovou vášní, jeho vzrušení bylo tak evidentní, byl tvrdý stejně jako já… a když mě pak vzal do pusy… snad ještě nikdy mi to žádná takhle neudělala.
Panebože! Klidně bych se mohl udělat znova, jestli na něj budu ještě chvíli myslet.
Přeladil jsem termostat na dvacet pět stupňů a pustil na sebe o poznání chladnější vodu. Nesmím se tomu poddat. Zas tak blbě na tom přece nejsem, abych si to nechával dělat od bráchy.
*
Bude půl pátý. I když jsem strašně unavenej, nemůžu usnout. Pořád na něj musím myslet. Nedá mi to.
Vylezl jsem z postele, ani jsem se nezdržoval nějakým oblékáním a jen v boxerkách, bosý, vyšel z pokoje ven. Když jsem za sebou zamykal, na okamžik jsem se zarazil, zapochyboval, jestli dělám správně, ale prostě jsem cítil, že musím za ním. Opatrně jsem zaklepal na protější dveře, ale nic se neozývalo. Zkusil jsem to silněji. Nic. Zkusil jsem kliku. Bylo odemčeno, zřejmě za mnou ani nezamkl.
V pokoji byla tma. Chvíli jsem počkal, abych se zorientoval v prostoru a po paměti jsem se vydal směrem k jeho posteli. Tmavý stín schoulený na bílé dece se nepatrně chvěl. Slyšel jsem tlumené vzlykání… najednou mi bylo ještě hůř než zhruba před hodinou. Nepochyboval jsem, že brečí kvůli mně. Kvůli tomu, že jsem si ho od něj nechal vykouřit a pak beze slova vypadl. No nejsem já idiot?
„Bille,“ zašeptal jsem a jemně ho pohladil po vlasech. „Promiň… promiň mi to.“ Omluvy mi nikdy nešly moc dobře. Sakra. Ztišil se, ale mlčel, nic neříkal. Opatrně jsem si k němu přisedl. Choulil se sbalený do klubíčka… jak odkopnuté štěně. Pohladil jsem ho po vlasech a oba jsme mlčeli.
Prsty jsem zajížděl do jeho dlouhých vlasů, lehce se dotýkal pokožky hlavy… líbilo se mi to, vážně. Když jsem tu s ním, působí to tak nějak přirozeně… prostě jako když to tak má být.
„Bille,“ zkusil jsem to znovu. Nadzdvihl se na lokti a upřeně na mě koukal. Z okna sem dopadalo trochu světla z ulice. „Nechtěl jsem…“
„Vadí ti, že se to stalo?“ zeptal se chraptivě.
Mlčel jsem. Sám jsem si nebyl jistý.
„Proč ses vůbec vracel?“ dodal posměšně. „Potřebuješ ještě? Užil sis málo?“
Chápu ho. Chápu, že se cítí ponížený a využitý.
„Takhle nemluv,“ jsem jak zkrotlý beránek.
„Proč ne?“ vyjel na mě bojovně a posadil se na posteli proti mně. „Ty – zrovna ty mi říkej, co mám a nemám dělat.“
Na sobě měl jen džíny, které jsem mu předtím ani nestačil sundat. Hříva tmavých vlasů zakrývala štíhlá ramena, ta bojovnost… byl tak strašně… sexy. V hlavě se mi začaly motat představy toho, co se mnou před pár hodinami prováděl. Nemohl jsem za to, ale cítil jsem vzrušení. Ještě se mě ani nedotkl, stačilo si jen vzpomenout, jak mě hladil, jak sténal, když jsem se s ním mazlil… jsem masochista, ještě si to takhle zhoršovat. Posunul jsem se blíž k němu.
„Nezlob se,“ řekl jsem a opatrně mu položil ruku na koleno.
„Nedotýkej se mě,“ prudce mě odmrštil pryč. Zřetelně jsem viděl, jak ho můj dotek napružil. Vyhoupl se na kolena, určitě proto, aby byl vyšší než já… tyhle psychologický aspekty mu vždycky šly. Přisunul jsem se ještě blíž o další centimetry. Snažil jsem se mu dívat upřeně do očí. Ty jeho byly úplně tmavé zlostí, ale mě se to líbilo. Líbila se mi ta energie, s níž mě odmítal. Položil jsem mu ruce zezadu na stehna a přitáhl si ho k sobě. Klečel přede mnou, celý se třásl a já jen mohl hádat, jestli zlostí nebo něčím mnohem příjemnějším. V úrovni očí jsem měl jeho ploché břicho. Pocítil jsem přímo ďábelskou chuť ho na něj políbit. Moje rty se přisály k napjaté kůži, jemně jsem po ní kroužil a ruce přesunul na jeho zadek. Pevně jsem si ho přidržel, aby se mi nemohl vytrhnout, a zuby jsem ho jemně dráždil kolem pupíku. Bránil se… ale čím se moje doteky stávaly útočnějšími, tím jeho obrana slábla… jakmile jsem vsunul jazyk do toho malého důlku uprostřed břicha, zvrátil hlavu dozadu a trhavě vydechl. Pokrýval jsem polibky každé místo na jeho břiše, kam jsem dosáhl. Fascinovala mě hebkost a nedotčenost jeho těla. Objevoval jsem ho. Očima jsem se dotknul každého místečka, byl tak zatraceně sexy v téhle pozici.
„Chci, abys cítil to samé,“ zašeptal jsem, rukama jsem hladil jeho boky a vyzývavě si ho měřil, „uvolni se a nech mě udělat ti to samé, cos udělal ty mně.“ Nenápadně jsem zavadil o sponu jeho pásku. Sklopil ke mně pohled. Viděl jsem tu jeho nejistotu, váhání i strach… o to víc mě překvapilo, když si sám začal rozepínat kalhoty. Jenom jsem polknul. Vymanil se z mého sevření a na okamžik slezl z postele, aby si mohl džíny stáhnout. Okamžitě se ale vrátil zpátky. Můj návrh ho přinejmenším zaujal, soudě podle vybouleniny na jeho boxerkách. Přitáhl jsem si ho za zadek k sobě a pevně sevřel obě jeho půlky dlaněmi. Napjal se a zatnul nehty do mých ramen. Hladil jsem ho po celé délce stehen a vždycky se vrátil zpátky na zadek. Čekal na to, líbilo se mu to. Přivřel oči a nechal mě, abych si ho tak udobřil.
Jeho napjatý klín se s každým dalším pohybem pomalu blížil k mé tváři, ale já si najednou uvědomil, že na to nejsem ještě připravený. Nikdy jsem se nedotýkal jiného kluka, neumím to… až doteď jsem s ním dělal jen to, co jsem byl zvyklý dělat i s holkama. A teď…
Něco ve mně se vzepřelo, nicméně jsem nemohl přestat. Nesměl jsem mu dát najevo svou nejistotu, jestli dokážu splnit to, co jsem mu sám nabídl… a dlužil. Musel jsem přesvědčit sám sebe, že to chci udělat.
Stáhl jsem ho k sobě na postel. S rukou zabořenou pod jeho vlasy jsem začal tam, kde před pár hodinami. Políbil jsem ho. Připadal jsem si jak nezkušený školáček, přitom zrovna líbání je disciplína, s níž jsem problém nikdy nemíval… a teď… s ním, který nemá ani polovinu mých zkušeností, si přijdu jak na prvním rande.
Zřejmě moji váhavost vycítil. Jemně přejel prstem po obrysu mých rtů a zašeptal: „Máš strach?“
Zavrtěl jsem hlavou. „Nemám.“
Pousmál se. Sám natáhl krk a velmi něžně se přitiskl k mým rtům. Tak procítěný polibek mi ještě nikdo nikdy nedal. Byl nevinný, něžný, přitom někde hluboko uvnitř jsem cítil vibrování té skryté žádostivosti. Překvapeně jsem vydechl a pootevřel ústa. Nečekaně jistě vplul dovnitř jazykem propíchnutým ocelovou kuličkou. Pobízel mě, abych našel ztracenou rovnováhu a ukázal mu, co dokážu. Chtěl jsem mu to ukázat! Vyšel jsem mu vstříc. Hladově jsem si bral jeho rty, dobýval jsem a plenil. Tak jak to mám rád. A on se nenechal zahanbit. Téměř bez dechu jsem po několika minutách opustil jeho ústa a začal laskat štíhlý krk, který mi ochotně nabídl. Z podrážděných rtů mu unikalo tiché sténání. Bral jsem do zubů jeho jemnou kůži, bylo mi jedno, jestli po mých dotecích zůstanou stopy, prsty jsem dráždil drobné bradavky. Chtěl jsem mu přivodit tu nejsilnější rozkoš. Chvěl se, jeho tělo pod mými doteky doslova tančilo. Když jsem se poprvé otřel svými boky o jeho tvrdý klín, prohnul se a nekontrolovaně vykřikl. Musel jsem ho obdivovat, že vydrží tak intenzivní a dlouhé mazlení, když ještě nevyvrcholil. Já sám jsem měl co dělat, abych pamatoval, že jeho uspokojení je pro mě v tuhle chvíli přednější.
Jeho horké tělo mi úplně zatemňovalo rozum. Krásně voněl a jeho pohyby byly přesně takové, jaké jsem potřeboval. Naše propletená těla se posouvala do samotného pekla. Na malý okamžik mě napadlo, jestli by mi dovolil se s ním opravdu milovat. Tenhle nápad katapultoval moje vzrušení ještě výš… pokud to tedy vůbec ještě šlo. Představa, že si ho beru, vstupuju do jeho úzkého těla a opakovaně do něj pronikám… neovládl jsem bolestivý sten, příliš jsem po něm toužil.
Klouzal po mně, třeli jsme se o sebe navzájem… téměř jsem nepostřehl, kdy mi stáhl boxerky. Až teprve když se jeho ruka dotkla mého vzrušení, došlo mi, že je čas na další krok. Jemně jsem odstrčil jeho ruku. Tohle mělo být pro něj, ne pro mě.
Nakonec jsem se nemusel ani nijak odhodlávat. Prostě jsem najednou věděl, že to udělat chci a tak jsem to udělal. Jediným pohybem jsem ho zbavil tmavého prádla. Zůstal ležet na bílé posteli, krásný a nedotčený, v očekávání… uvědomil jsem si, že tohle je zřejmě poprvé, kdy se ho někdo bude dotýkat tímhle způsobem. Nikdy by na to neměl zapomenout.
Jemně jsem oddálil jeho stehna od sebe a klekl si mezi ně. Můj penis vyzývavě trčel nahoru před mým břichem, přišlo mi to nepatřičné… jako kdyby na sebe chtěl strhnout veškerou pozornost. Pohladil jsem Billa po vystouplých kyčlích. Poprvé jsem měl možnost vidět takhle zblízka jeho černou hvězdu. Zaujalo mě, že spodní okraj té největší končí jen malý kousek od jeho mužství. Na vteřinku jsem pocítil žárlivé bodnutí na chlápka, který mu ji tam vytetoval. Sklonil jsem hlavu políbil hrot každé z těch tří. Jazykem jsem je znovu nakreslil. Bill zatínal prsty u nohou a snažil se být co nejvíc v klidu. Palci jsem něžně třel jeho boky, ale byl příliš vydrážděný, nedokázal to snést… a tak jsem udělal nejodvážnější věc ve svém dosavadním životě. S přivřenýma očima jsem ho konečně vzal mezi rty. Horkost toho sametového vrcholku vstupovala do mých úst a já si uvědomil, že se tohle učit nemusím. Vím, jak se ho dotýkat, abych ho vyzdvihl na samou hranici rozkoše. Mírně pohnul boky a vklouzl hlouběji. Zdvihl jsem k němu pohled. I on se na mě díval. Vzrušením mu planuly tváře a těžce dýchal. Upřeně sledoval, jak jeho natlakovaný penis mizí v mých ústech a zase se objevuje venku. Byl hrozně tvrdý. Představil jsem si, jak můj neméně tvrdý úd vniká do jeho těla jen o kousek níž… nemohl jsem si pomoct, bylo to příliš živé… zasténal jsem, když jsem sevřel svůj penis v dlani. Potřeboval jsem aspoň pár pohybů, jen pár, ospravedlňoval jsem sám sebe… to bylo asi to poslední, co Billovi chybělo k tomu, aby vyvrcholil. Sklouzl očima od svého klína k mé ruce, která hbitě pracovala na mém vlastním uspokojení. Oči mu ztmavly ještě víc, zvrátil hlavu dozadu a vykřikl. Pustil jsem svůj penis a vyměnil ruce v Billově klíně. Horké sperma proudilo z jeho těla ven. Něco ulpělo na mých rtech, něco na ruce… sledoval jsem, jak se hustá tekutina rozlévá po jeho zpoceném břiše. Svíral jsem ho, dokud neustaly krátké trhavé stahy. Opatrně jsem se položil vedle něj a políbil ho. Pomyslel jsem si, že jestli se mu to líbilo alespoň z poloviny tak jako mně, jsem šťastný.
„Děkuju,“ zašeptal po chvíli, když se jeho dech zklidnil. „Bylo to krásný,“ dodal. Ve tváři měl tak zvláštní výraz, že jsem se bál cokoli udělat, aby se neztratil. Fascinovaně jsem si ho prohlížel.
Nevěděl jsem co říct.
Díval jsem se na něj hrozně dlouho, dokonce i po tom, co mu klesla víčka únavou a podle pravidelného dechu jsem poznal, že usnul. Napadlo mě, že bych měl asi odejít, ale nechtěl jsem, aby, až se probudí, byl zase sám. Ani já nechtěl být sám.
Tak proč bychom nemohli být spolu? napadlo mě po chvíli.
Přikryl jsem ho peřinou a přitiskl se k němu.
Umínil jsem si, že až se probudíme, musíme si o všem promluvit. Třeba najdeme společně nějaké řešení…
autor: Michelle M.
přesně, proč by nemohli být spolu?;)
perfektní:)
ty jo já jsem tak rada že se ten Tomin vratil! pokud by se nevratil bych ho asi nakopala važně dobry povídka
*omdlívá pod stůl štěstím*
♥ aaaaaaaaaaaaaaa! sex hned zo začiatku , to je silné kafe ! ♥ kráása x) bezkonkurenčnééééééééééééééééééé ♥
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaah hhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhh
Sto dlhych rokov osm necitala nic twincestneho az sa hambim sama za seba
Jedním slovem WOW!
Myslím Michelle, že tě ty ang.povídky ovlivnily stejně jako mě:D. Je to úžasný, jakoby to fakt byl překlad jedné z nich.;)
Lyrunko, zklamu tě. Tohle jsem psala v krizi z pádu twincest blogu 😀 anglický povídky přišly na řadu až potom :-D, ale děkuju, beru to jako kompliment 😉
úžasné!! :)) ani nevím, co říct.. no, budou spolu 🙂 a ne, že ne! 😀 (nevím, jestli tam ta čárka má být, ale bez ní to vypadá blbě :D)
Kráááása uplná dokonalooooooost!:D
skvělýý:)..sem tak ráda, že se ti to z ty jednodílovky protáhlo, ptž to je fantastický:)
Ano, ano 🙂 Já bych nějaké řešení našla… Přece si Tom už uvědomil, že holky se hledají těžce a Bill je přece tak krásný :-))) Hned je den lepší, když se to pako vrátilo 😀 Ach! Jak já se těším na další dííííl O:-) Co z toho nakonce vlastně vyleze? :-O
nemám slov!!! je to perfektní!!! už se těším na další díl!!!
Chtěla jsem tím naznačit, že je pro mě na tak vysoké úrovni jako povídky od Haylzee. Ne, že by se jí podobala, tvoje povídka je originální, samozřejmě, ale je taky oprvadu skvělá a těším se na další díl;)
Ach…asi se nedočkám dalšího dílu…to bylo perfektní!
oh my gosssh xD take zvlastne previnile pocity mam pri citani tohto xDDD no citam so spadnutou celustou xD ale inak fakt uzastne je to napisane…
….inak mooooc ,, pekna" momentka Billa je toto xD …
http://img373.imageshack.us/img373/8567/26743350wx5.jpg
Moje pocity při při zhruba šestém čtení, jsou záhadně pořád stejný, jako při prvním. Je to zvláštní, ale je to tak. Billa mi bylo tak strašně líto, když zůstal sám a měla jsem šílenou radost z toho, jak to nakonec dopadlo. Jejich vztah je tu tak zvláštní… Michelle, ty to prostě umíš… 🙂 Vždycky mě znova dokážeš překvapit a dostat do stavu, kdy se pomalu ale jistě začínám dusit :o) Už je to dávno, co jsem psala, že jsi twincestní Shakespeare, tak ti to dneska musím zase připomenout, abys nezapomněla… Tom, Bill a sex… to je svatá trojice, která když se sejde dohromady, nic jinýho ji v mých očích nepřebije. :o) Vždyť ty víš… Tvoje nadšená Janule <3
No… dobře, dobře, dobře, dobře… takže ty jsi nepoučitelná. Vážně si myslím, že na mě máš zálusk, jo, jo 🙂
Já jsem se do toho chtěla pustit, až budu mít víc času a tak, ale nakonec jsem neodolala a musela si to jít přečíst hned. A já vím, že ty víš, že jsem stará zvědavka, a když mi necháš vzkaz, že Příběh na druhou je oproti Hotelovému pokoji slabý čajček, jak myslíš, že to může dopadnout? 😀
Ou, dobře, na začátku jsem si dělala legraci, znělo to, jako kdybych ti to vyčítala, ale moje pocity jsou přesně opačné 🙂 I těma nejmenšíma narvíkama v těle mi koluje elektrický mrazení… a to nedokáže jen tak někdo. Klobouk dolů, Michelle :))
"eenna opožděná"
totiž tak jsem si klikla na poslední dílek a zaujalo mě to…no a jo! je to vážně moc hezký, jdu na třetí pokračování a dál:)
žiš *dejchá ale moc ji to nejde* todlecto mi nedělej
přesně tímto způsobem jsem potřebovala uklidnit x))) neznám krásnější pohádku na dobrou noc :DDD totál sweety… popsaný každičký detail, každičký moment, je to k uzoufání dokonalé. Věděla jsem to, proto jsem čtení této povídky oddalovala, co to jen jde. Věděla jsem, že mě dostane a jen tak nepustí… rozhodně nepustí :))) Máš úžasný talent Michelle x)) nebo si tam s nimi byla, když se to všechno odehrávalo, hm :D:D
Co chce eště řešit….dyť je to úpe jasný…xDD
zvlastni…misto obycejne, dej obycejny, par obycejny, zapletka zas tolik ne, nicim moc vyjimecna povidka a prece tak nadherna… tohle nikdy nepochopim… je to v tobe holka
Jé, on se vrátil <3