autor: Muckátko :o*
Předtucha
Den se rychle přehoupl do své druhé poloviny a Tom byl stále zavřený u sebe v pokoji. Bylo chvíli po jedné hodině odpoledne a Tom, ačkoli nesnídal a prozatím ani neobědval, neměl nejmenší chuť vstávat z postele. Jeho žaludek se ještě před hodinou kroutil bolestí, ale pak to definitivně vzdal, protože s Tomem to ani nepohlo. Místo toho si Tom na kručící břicho položil kytaru a dívaje se z okna unavenýma očima, vybrnkával vymyšlené melodie podle toho, které struny mu zrovna přišly pod prsty, aniž by nad tím uvažoval. Pochmurné počasí ho ale brzy dohnalo do lehkého snění, kdy vnímal věci kolem sebe, ale zároveň napůl spal. Hudební nástroj nechával ležet na svém těle a svíral ho, jako by měl každý okamžik znovu začít hrát.
Z lehkého podřimování ho vyrušilo až slabé zaťukání na dveře. Nebyl si jistý, jestli už agentovi chce čelit tak brzy po jejich rozhovoru, proto zůstal mlčet v domnění, že agent odejde, když si bude myslet, že spí. Bill se ale za dveřmi chtěl přesvědčit, proč mu na klepání jeho klient neodpovídá, ať z toho důvodu, že spal, nebo že ho jednoduše ignoroval. Potichu otevřel dveře do místnosti, aby Toma popřípadě nevzbudil. Že důvodem, proč Tom na ťukání nereagoval, byla kombinace obou agentových teorií, se ujistil hned, jakmile pohledem vyhledal Tomovou osobu ležící na zádech na matraci s kytarou na sobě a s víčky téměř zavřenými.
„Spíš?“ promluvil Bill tiše a vešel dovnitř.
„Ani nevím,“ vydechl Tom unaveně. Necítil se být úplně při vědomí.
„Amelie nám dnes přinesla oběd. Je v kuchyni,“ ukázal Bill ven z místnosti.
„Hlad mě už přešel, ale mohl bych alespoň pozdravit,“ zauvažoval nahlas a odsunul kytaru stranou.
„Ten oběd?“ nakrčil agent nechápavě obočí, o čem to Tom mluví.
„Amelii. Říkal jsi, že je v kuchyni,“ protřel si Tom oči.
„Oběd je v kuchyni. Amelie přinesla věci a musela spěchat jinam,“ vysvětlil mu.
„Oh! Aha,“ kývl Tom hlavou a za jiných okolností by se tomu malému nedorozumění alespoň uchechtl. Teď ale padl zády zpět na matraci. „Sním si to později,“ rozhodl se nakonec a uvelebil se zpět do polštářů, vsunuje pokrčenou ruku pod hlavu.
„Mám tě od ní pozdravovat,“ vyřídil mu Bill poslušně a nenápadně se přesouval k posteli. Ve skutečnosti potřeboval, aby se Tom soustředil na jeho slova a ne na to, co dělá. Toho se ale vůbec nemusel bát. I kdyby se tam začal svlékat do naha, Tomovi by to bylo v tu chvíli nejspíš úplně jedno.
„Že děkuji,“ broukl Tom ze zdvořilosti. Bill přikývl a dosedl na okraj matrace vedle Tomových stehen.
„Nechtěl jsem to předtím vytahovat, ale vážně si nepřeji, abys v domě znovu kouřil,“ pronesl Bill profesionálním hlasem.
„Jak víš, že…?“
„Tvé oblečení je cítit kouřem,“ vysvětlil mu. Byl to sice jen velmi slabý odér, ale i tak byl agent schopný to zaregistrovat, zvlášť když byl předtím přitisknutý k Tomovu tělu a nos měl zabořený v jeho vlasech, které načichnou ze všeho nejrychleji a nejsnadněji.
Tom si lehce odfrkl a mírně zavrtěl hlavou.
„Přednáška,“ zamumlal ironicky, „to už tu dlouho nebylo,“ dodal, aniž by agentovi věnoval jediný pohled.
„Přestaň,“ upozornil ho agent zatím klidným hlasem. „Víš, že je to proti pravidlům hlavně z bezpečnostních důvodů. Musel jsi vědět, že na to přijdu, tak se netvař tak ublíženě. Upozornil jsem tě v klidu. Taky jsem to mohl podat úplně jinak,“ upozornil ho.
„Samozřejmě,“ ušklíbl se Tom. „Koukni, jestli jsi mě sem přišel poučovat, tak radši odejdi. Díky, že jsi mi řekl o tom obědu,“ řekl Tom a předpokládal, že se Bill zvedne a odejde. Agent ale zůstával na místě a ani se nehnul. Co Toma dohánělo k šílenství, bylo, že mlčel a jen se díval.
„Nepřišel jsem tě poučovat,“ pronesl nakonec.
„Tak proč?“ zeptal se Tom ledabyle.
„Přišel jsem ti říct o tom obědu.“
„O tom už teď vím,“ podíval se Tom agentovi do očí s jasnou poznámkou v hlase, že když už mu Bill řekl, co chtěl, nebyl důvod v pokoji dál zůstávat.
„A taky jsem chtěl vědět, jestli je všechno v pořádku.“
„Věci nejsou v pořádku už pěkně dlouhou dobu, Bille,“ pozvedl Tom ironicky obočí.
„Ty víš, co mám na mysli.“ Tom se vyšvihl a posadil se do tureckého sedu.
„Na tu otázku ses mě předtím ptal ty, takže teď se na ni zeptám já, protože už mám toho hádání dost. Co ode mě chceš?“ zeptal se Tom, dívaje se druhému muži zpříma do očí.
„Já ti dám tu samou odpověď, kterou jsi dal ty mně. Nevím.“
„Blbost. Minimálně ode mě chceš, abych ti dal pokoj. Nevěřím tomu, že bys nenašel jedinou věc, kterou bys ode mě chtěl, ať už se to týká čehokoli. Koukni, pro mě je to matoucí možná ještě víc než pro tebe, protože jednak bylo pro mě to líbání stejného pohlaví premiéra a jednak se taky nepovažuju za bůhví jakého beznadějného romantika, který by se na svět díval skrz růžové brýle, což očividně nejsi ani ty, tím pádem nečekám, že bychom se někdy dostali do té fáze, kdy bychom se oslovovali infantilními kýčovitými přezdívkami, ale trochu náklonnosti nebo citu by neškodilo.“
Bill unaveně a z Tomova pohledu možná i otráveně vydechl, vyšplhal na matraci kompletně a posadil se vedle Toma, opíraje záda o čelo postele. Díval se před sebe natolik zamyšlený, že ho a ani neobtěžovalo Tomovo zírání, jak čekal na nějakou odpověď.
„Mám divný pocit,“ promluvil Bill najednou.
„Divný pocit? Jak to myslíš?“ zamračil se Tom a posadil se stejně jako Bill, jen s tím rozdílem, že zůstal natočený k němu.
„Nevím, od rána… něco se děje. Jen nevím co,“ svěřil se Tomovi a bylo vidět, že to agentovi vrtá hlavou. „Možná to nic není,“ chtěl to zahrát do autu.
„Ne, počkej. Tvoje instinkty tě většinou neklamou, zvlášť když jde o divné pocity nebo nějaké předtuchy,“ napřímil se Tom.
„A k čemu mi to je, když zjistím, že jsem měl pravdu, až už dojde k nějaké katastrofě?“ stočil k Tomovi dramaticky pohled.
„Možná nevíš, co nebo kdy se to stane, ale víš, že se to stane, takže můžeš být opatrnější. Ostražitější,“ povzbuzoval ho Tom. Bill nic neřekl, jen nakrčil čelo ještě víc, dokud se mu mezi obočím neobjevila svislá soustředěná vráska. Tom se přetočil na levý bok, zapřel své tělo o levou paži a opatrně přejel ukazováčkem po celé prohlubni mezi Billovýma očima. „Děláš si zbytečně moc starostí,“ broukl polohlasem.
„Při mé práci to ani jinak nejde,“ oplatil mu Bill. Tom stáhl ruku z agentova obličeje, předloktí opřel o jeho levé rameno a dlaň přitiskl k Billovu zátylku. Naklonil se nad jeho pololežící polosedící tělo, aby byl obličejem ve stejné úrovni jako jeho bodyguard.
„Měl bys vypnout. Alespoň na chvíli,“ vydechl mu horký vzduch na rty, které byly jen pár centimetrů od těch jeho.
„Moje vypnutí – naše smrt,“ podíval se Bill nahoru, kde se nad jeho obličejem snášel ten Tomův.
„Bille, půlhodina odpočinku a čisté hlavy nás nezabije, věř mi,“ snažil se ho Tom přesvědčit.
„Odpočívám, když spím, to musí stačit.“
„Soudě podle té noci, kdy ses probudil s křikem, bych si dovolil nesouhlasit. Tvůj mozek ti očividně dává zabrat i ve spánku. Navíc chodíš spát příšerně pozdě a ráno jsi na nohou dřív, než vůbec pořádně vyjde slunce,“ konstatoval Tom.
„Za to mám ale všechno perfektně pod kontrolou a nechávám jen velmi malý prostor k tomu, aby se něco stalo během toho, co nikdo nehlídá kamery,“ oponoval mu druhý muž.
„Neříkal snad komisař, že se záběry přenášejí i na stanici, kde na ně dohlíží další lidi?“
„A neříkal jsem já, že nevěřím nikomu, jen sám sobě?“ Tom zmoženě vydechl.
„Tak jinak. Co děláš, když jsi mimo službu a chceš si vyčistit hlavu?“
„Chodím na hřbitov,“ odpověděl Bill pevným hlasem.
„Co?“ vypískl Tom nepřirozeně vysoko, až se za sebe zastyděl. Muž před ním nemohl být až tak divný, nebo ano? Vyděšený a nevěřícný výraz v Tomově tváři Billa přinutil zakoulet dramaticky očima.
„Bože, to byla legrace,“ uvedl na pravou míru.
„Jak jsem to měl poznat, když jsi to řekl s takovou samozřejmostí a ještě se u toho tváříš tak děsně vážně?“
„Takový exot nejsem a ty bys neměl věřit všemu, co ti lidi říkají. Zatím to vypadá, že kdybych ti řekl, že si nechám narůst ještě jednu hlavu, tak bys mi uvěřil a ještě to chápavě odkýval.“
„A ty se mi divíš? Samozřejmě, že ti věřím. Jsi přece Bill Trümper,“ objasnil mu Tom.
„A to znamená co?“ pozvedl Bill obočí.
„Že i nemožné je u tebe možné?“ zazubil se Tom. Bill si hlasitě odfrkl a Tom se na oplátku krátce zasmál. „To je přece dobře, že ti věřím, nebo ne?“ broukl Tom a jemně se usmál. Bill okamžitě vycítil změnu atmosféry a zaznamenal i Tomovo nenápadné posunutí obličeje k tomu jeho. Jak by si toho nemohl nevšimnout, když mu Tom vydechoval na rty, tu a tam se špičkou nosu otřel o ten agentův a Bill začínal pomalu šilhat, jak se jeho zorné pole kvůli blízkosti jeho svěřence zmenšovalo, tím pádem bylo obtížnější dívat se mu zpříma do očí.
„Co děláš?“ zeptal se Bill, ačkoli zůstával ledově klidný.
„Uhm, hned několik věcí,“ přiznal Tom zastřeným hlasem. „Chci tě zase políbit a nevím, jestli to mám udělat, nebo ne. Pak taky nevím, jestli bych byl schopný tě jen líbat, a kdybych to nakonec udělal, netuším, jaká by byla tvoje reakce,“ svěřil se mu Tom, aniž by něco zastíral.
„Nevím, co si od toho všeho slibuješ, ale ode mě to nedostaneš. Bereš to na vědomí,“ ujišťoval se Bill.
„Naprosto,“ vydechl Tom, ačkoli se na význam agentových slov nesoustředil už ani z poloviny.
„Fajn,“ zaznělo z agentových úst a poté byly jeho rty zajmuty v naléhavém polibku, do kterého se Tom vložil naplno, když právě získal agentovo nepřímé svolení. Spokojeně vydechl, když mu Billova ústa vyšla naproti téměř okamžitě na rozdíl od té noci, kdy to jeho bodyguardovi chvíli trvalo, než se zapojil. Tom nedokázal potlačit pocity, které ve vlnách projížděly jeho tělem. Teprve teď byl schopný se na muže před sebou soustředit se vším všudy. Před tím byl zmatený, zaskočený ze svého vlastního chování, možná měl i trochu strach, protože očekával, že bude za svoji troufalost potrestán hned, jakmile agent prozře a uvědomí si, co Tom dovolil, ale teď mohl vnímat měkkost agentových úst, jeho horký jazyk a kovovou ozdobu v něm, vůni, která se linula z jeho vlasů a kůže, nepatrné pohyby, které agentovo tělo dělalo, zatímco zůstávali spojeni v hlubokém polibku. Tom přemožený těmi skvělými pocity být zase nablízku druhému člověku na této úrovni, se posouval k Billovi čím dál blíž, dokud nezastřešil jeho trup svým tělem a nedonutil agenta zaklonit hlavu dozadu. Neležel na něm. Měli mezi sebou úctyhodnou mezeru, a přesto byl agent vtisknut do matrace a polštářů pod jeho zády, zatímco jeho klient se skláněl nad ním a náruživě ochutnával jeho ústa.
To však Tom neměl dělat, i když byl zvyklý mít veškerou kontrolu. Agentovy dlaně se usadily na Tomových klíčních kostech, jeho nohy si stáhly Tomovo tělo na sebe, omotaly se pevně kolem jeho boků a během jednoho okamžiku se Tom ocitl na lopatkách uprostřed matrace s hlavou zabořenou ve zmačkaných polštářích, zrychleně oddychuje nejen kvůli ještě před chvílí prováděné činnosti, ale především ze zaskočení, proč ho ze sebe agent tak najednou shodil, přišpendlil ho k matraci a díval se na něj varovným skoro až zlým pohledem.
„Nikdy,“ sykl Bill jedovatě. „Nikdy se nade mě nezkoušej povyšovat,“ upozornil ho Bill ostrým hlasem.
Ačkoli by Toma takové dominantní a sebevědomé chování pořádně vzrušilo, nyní byl jen schopný poslušně přikývnout a uvolnit své tělo, které bylo pod agentovými končetinami ztuhlé a připravené na odpor. Povolil svaly a jeho tělo zůstalo oddaně ležet na posteli. Bill klečel na všech čtyřech a Tomovo tělo měl pod sebou. Dlaně měl zabořené nad jeho rameny po stranách krku a kolena se mu bořila do matrace v úrovni Tomových boků, takže mohl kdykoli, přešpendlit mužovy ruce nad hlavu, a posadil se na jeho stehna, aby neměl šanci agenta kopnout, nebo se nohama bránit ještě jinak.
„Promiň,“ vydechl Tom a polkl, jak znovu pomalu ale jistě nabíral ztracený dech. Neměl nejmenší tušení, co teď od agenta čekat, protože se nad ním stále skláněl v dost bojovné poloze a jeho pohled byl neustále ostražitý a výstražný. Než ale riskovat, že se z druhého muže skulí a odejde, Tom raději sebral odvahu a vztáhl pravou ruku. Prsty opatrně prohrábl Billovy vlasy dozadu, aby z jeho obličeje dostal zbloudilé prameny, které mu překážely ve výhledu, a poté sjel po jeho temeni a týle až na zadní stranu krku, kam jemně přiložil svoji dlaň. Netlačil agenta dolů. Jen se na něj uvolněně díval a dlaní masíroval jeho krk, vysílaje k jeho kůži teplo z jeho dotyků. Tomova levá ruka se na zmuchlané pokrývce přesunula až k bokům, kde našla Billovo koleno zabořené do matrace a po kterém odvážně vyjela na vnější stranu agentova stehna.
Tom si nebyl jistý, jestli přidal na stisku, a nevědomky si tak přitáhl agentův obličej níž k tomu svému, nebo se Bill přiblížil sám od sebe, ale po konverzaci, která probíhala mezi jejich očima, se jejich rty nakonec znovu spojily. Billovo tělo se na první pohled znatelně uvolnilo a sneslo se níž nad Tomovo tělo. Tom spokojeně vydechl do úst druhého muže a levou dlaní stiskl agentovo stehno v náznaku povzbuzení, aby pokračoval. Dravé a nedočkavé líbání, které před tím Tom započal, bylo pryč a nahradily ho hluboké a intenzivní polibky. Tom se rázem ocitl v pozici toho, kdo polibky přijímá a vrací je stejnou měrou, jakou mu byly darovány, aniž by se na jejich spojení snažil cokoli změnit. Bořil prsty do Billových vlasů na zadní straně jeho hlavy a bříšky tu a tam masíroval pokožku u kořínků. Dlaň, spočívající na agentově stehně, jeho nohu stiskávala mnohem častěji, mnohem dráždivěji a mnohem nedočkavěji. Netušil, kdo dal prvotní podnět k činnosti, ale v zápalu toho momentu začal roztahovat nohy od sebe, nabízeje tak muži nad ním novou pozici. Bill bez přerušení líbání koleny překročil Tomova rozevírající se stehna a zabořil je zpět do postele na úrovni Tomova pozadí jen s tím rozdílem, že tentokrát měl o svá stehna opřeny zadní strany těch Tomových. Zbytek jeho dolních končetin ležel na matraci, nebo přejížděl po agentových lýtkách. Stále se však vyhýbal přímému kontaktu tělo na tělo, a Tom už začínal být frustrovaný z nedostatku fyzického kontaktu. Mezi nimi byla stále dost znatelná mezera, kterou se Tom snažil zrušit vzpínáním vlastního trupu, nebo jemným tlakem na agentovo tělo, aby ho stáhl na sebe, ale nic nezabíralo. Vykašlal se tedy na opatrnost, omotal nohy kolem Billových boků, dlaně umístil na jeho záda a bez možnosti námitek si muže stáhl dolů, takže přilnul k jeho tělu od hrudníku až ke klínu.
Tom zalapal po dechu, když se jejich rozkroky s již pokročilou a tedy i znatelnou erekcí setkaly a otřely se o sebe. Překvapený z toho, že začal tvrdnout z pouhého líbání, ještě navíc s mužem, a neměl daleko k plnohodnotné erekci, a také z toho, že stejně tvrdnoucí klín muže nad ním naznačoval, že se to agentovi muselo líbit alespoň minimálně, když na jejich líbání reagovalo jeho tělo takto. Tady už nebyl prostor na nějaké výmluvy nebo zastírání.
„Co tak překvapeně?“ zeptal se Bill vážně. „Myslel sis snad, že mám dole něco jiného než ty?“ zeptal se významně a Tom pro jednou znovu postrádal škádlivost v jeho hlase.
„Ne to ne… jen…“
„Jen co?“
„Jen jsem nebyl dostatečně připravený na ten pocit,“ polkl Tom a snažil se přivyknout si na něco tvrdého a velkého, co ho šťouchalo do podbřišku a tu a tam do slabin.
„Nebude pro mě nic jednoduššího, než se zvednout a odejít,“ nabídl Tomovi.
„Ne, zůstaň!“ vyhrkl Tom okamžitě a zaklesl se nohama do těch Billových, aby mu znemožnil jakýkoli pohyb, kromě toho, díky kterému se mohl vertikálně třít o Tomovo tělo. „Je to jiné, ale chci to,“ vydechl a nebyl si tak úplně jistý, co vlastně chtěl, a na okamžik dokonce dostal strach, že by to Bill snad chtěl dotáhnout až k sexu, ale i kdyby Tom dostat šanci svoji větu přeformulovat, neudělal by to, protože někde hluboko uvnitř byl ochotný souhlasit naprosto se vším, i když netušil proč.
Za jiných, Tomovi dobře známých okolností, kdy se ve stejné pozici ocitl s některou z dívek, která dostala to privilegium strávit s ním noc, byl zvyklý, že svým klínem pohodlně zapadl do toho ženského a nemusel se o své místo dělit s jiným přirozením. Teď ale cítil, jak do sebe vzrušení jich obou naráží, přejíždí přes sebe a šťouchají do všech míst v oblasti rozkroku. Nejdřív si Tom myslel, že když agent po chvíli rozhýbal své boky a kroužil svou pánví do všech různých směrů, snažil se jen najít polohu, ve které by dokázal jejich mužství pohodlně poskládat vedle sebe, aby nic netlačilo, ovšem o pár okamžiků slastných pocitů později si Tom uvědomil, že agent se nehýbe v jeho klíně, aby se uvelebil a směstnal svoji tvrdost vedle té Tomovy do v rámci možností pohodlné polohy, ale že svůj penis záměrně tře o ten Tomův, aby tím znásobil příjemné pocity. Tom zalapal po dechu, když mu došel Billův záměr. Iniciativně se chopil mužových boků, ještě více roztáhl stehna do stran a naváděl Billa tam, kde to bylo příjemné i jemu.
„Oh,“ zaklonil Tom slastně hlavu dozadu a na chvíli zavřel oči, aby počkal, až jedna z intenzivních vln projede jeho tělem a on bude schopný další činnosti. Nakonec přesunul své dlaně na kulaté, a především pevné hýždě Billova pozadí a vedle tlačení jeho těla na svoje, rozpohyboval svou pánev proti té Billově. Neměl sice dostatek prostoru se projevit, protože dole byl omezen matrací a seshora ho tlačilo dolů agentovo tělo, ale přesto dělal, co mohl, aby pohybů ve svém klíně nadbíhal a opětoval je stejnou měrou.
Brzy začínal cítit, jak je jeho tělo horké a pohybuje se na hranici, kdy se horkost měnila na pot. Oblečení se mu začalo lepit především na záda, kde ho hřála přikrývka, do které byl vmačkáván, a pak také cítil horko ve svém rozkroku, přičemž odhadoval, že agent na tom není o moc lépe. Ze své zkušenosti věděl, že být celou dobu nahoře je vyčerpávající, zvlášť když stimulace není dostatečná, aby oba hned vyvrcholili. Neměl by problém Billa nahoře vystřídat, ale když si muž nad ním nepřál žádný náznak ani nevinné dominance, musel bohužel celou práci odřít sám.
I když Tom bojoval s dechem, stejně si agenta stáhl dolů, aby ho políbil. Jejich rty se však nemotorně pohybovaly proti sobě, jak si vzdychali navzájem do úst, proto se Tom přesunul na Billův krk, kde jeho ledabylé a nesoustředěné laskání nebylo tak nápadné.
„Bille,“ zakňoural muži do krku a vyrazil svojí pánví vzhůru. „Oh yeah,“ zasténal spokojeně a dravě se vrhl na Billův ušní lalůček, o který se otíral svými rty. Chtěl z muže dostat alespoň nějaký vzdych, ale žádné jeho počínání k tomu nevedlo. Jistě. Bill dýchal jako o závod, rychle polykal a přivíral oči, ani nenechal ze svého hrdla uniknout ani jednu.
„Svlékni se,“ vydal ze sebe Tom bez rozmyslu.
„Mlč,“ usadil ho Bill a přidal na důraznosti svých pohybů. Hodlal tohle dotáhnout do konce každou chvilku, protože muž pod ním začínal vymýšlet hlouposti, proto bylo třeba dát mu, po čem toužil a umlčet ho tak.
„Zatraceně!“ vykřikl Tom, když pohyby na jeho penisu zesílily a zrychlily. Zabořil bříška prstů do zatnutých hýžďových svalů muže nad sebou, aby někde ventiloval všechny pocity a nevědomky trhal svým tělem dopředu, jak natáčel svůj klín k dalšímu tření. V jeden okamžik však kolem všechno utichlo, jeho dech se rapidně zrychlil, tělo se dostalo až téměř do bolestné křeče a s posledním hlasitým nářkem vyvrcholil. Tiše kňoural celou dobu, co se vznášel na vlně orgasmu, a i poté, co se Bill nepřestával pohybovat v jeho klíně, aby tu slast o chvíli prodloužil.
Naprosto zničený tak silným zážitkem, který mu nebyl dopřán takovou dobu, si jen zvládl přitáhnout agentův obličej ke svému, aby mu věnoval alespoň několik jemných unavených polibků kamkoli, kam zrovna dosáhl, dokud se krátce nevpil do jeho nateklých rtů. Celá situace nabitá napětím a jiskrami brzy vyprchala, a než se Tom stačil vzpamatovat a zorientovat v čase a prostoru, agent už seděl mezi jeho roztaženými stehny, připravený se zvednout a odejít.
„Počkej!“ zastavil ho. „Kam jdeš?“ špitl udýchaně.
„Musím se vrátit. Už jsem vypnul na příliš dlouhou dobu. Nezapomeň dole na ten oběd,“ připomněl mu ještě a z pokoje zmizel.
Tom stále uklidňoval dech, i když se stále díval skrz otevřené dveře na chodbu. Otřel si své horké a mírně zpocené čelo, zatímco se snažil vrátit do reality se vším všudy, ale nějak měl problém normálně myslet. V první řadě však potřeboval sprchu. To bylo nad slunce jasné, ale pak si uvědomil, že se tam možná zavřel Bill, takže bude muset ještě chvíli vydržet. Jeho čelo se však krčilo čím dál víc, když nezaslechl tekoucí vodu, ani když se blížil ke koupelně. Nebyl sice ještě v pozici, kdy by byl schopný dát si dvě a dvě dohromady, ale až se nad věcmi po horké sprše zamyslí, zřejmě bude mít na zbytek dne o čem přemýšlet.
Příště: „Žádný rozdíl“
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 9
Moc se mi líbí, jak se Bill díky Tomovi mění. Dokonce se dneska dokopal k tomu udělat první krok a jít za ním. Není to tak dávno co by ho nechal zavřeného v pokoji s vlastními myšlenkami klidně měsíc a bylo by mu to jedno.
A ten závěr: Už jsem ani nečekala, že mezi nimi k něčemu takovému vůbec dojde. Tak snad jim to vydrží 🙂
Díky za díl
Krásna kapitola doufám že se nic nestane.
Miluji tvé psaní. Ano je fajn že se někam pohli, ale od tebe si vychutnávám každý díl. Děkuji
Miluju, jak to mezi nimi nabralo úplně jiný směr, i když z Billovy strany to pořád vypadá, jak kdyby se musel strašně moc přemáhat 😀 Jen se trošku bojím, že se něco stane právě ve chvíli, kdy se tomu oba naplno poddají a trochu tak přitom poleví na ostražitosti. Myslím, že to už by si Bill do smrti neodpustil…
Bill je dost dominantni tvor… 😀 ale urcite pro to ma sve duvody. Opravdu doufam, ze ho Tom donuti vzdychat 🙂 pokud teda nebude mit moralni dilema s tim, co vse delal s muzem. Ten Billuv divny pocit je divny. Urcite to nebyla jen predzvest jejich male intimni chvilky… ale jinak moc hezky dil, Drzim Tomovi palce at toho palicaka promeni zase v Billa 🙂
Dekuji za dil ^^
Taky jsem si všimla, jak Bill dominantně reagoval. No, snad se to časem poddá. 😀 Jestli teda ten čas budou mít. Pro Billa to musí být hrozně těžké, zvlášť když má nějaké nepříjemné tušení. Doufám, že se s případným nebezpečím dokážou popasovat. Sean už o sobě dlouho nedal vědět.
Díky za kapču.
DOcela me prekvapuje jak se BIll kvuli TOmovi meni, ale zase na jednu stranu Tom by si mel uvedomit, ze Bill dela svoji praci a musi se soustredit na 100% jinak se muze stat ze to dopadne spatne.
Ale jak sem cetla v nejake casti, ze nekoho nechas umrit tak doufam, ze to nebude Tom nebo Bill.. TO ja bych asi nedala kdyz ta povidka je uplne dokonala 🙂
Nestačím se ani divit! Vážně? Vážně? No páááni! Je fajn, jak se jejich vztah pomalu a jistě posunuje. Už toho bylo potřeba! 😉 Nejsem si sice jistá, jak budou po tomhle kluci reagovat, ale já si zatím užívám tyhle chvíle. 😉 Úplně se mi chtělo skákat po pokoji, že konečně k něčemu došlo. Jsem docela zvědavá kdy se do sebe ti dva zamilují…a nebo to třeba nakonec ani nepřijde. Kdo ví! 🙂
Jinak mám trochu strach z Billova divného pocitu. Snad se nic nestane. Nebo spíše – snad se nestalo nic zrovna v té chvíli, kdy si kluci užívali, protože to by si Bill pravděpodobně nikdy neodpustil.
Moc děkuji! ♥