autor: AshesPashes
Pomýlení duchové (Misguided ghosts)*
Tom se zvedl ze své zhroucené polohy a znovu se usadil v plyšovém sedadle kina. Neměl velký zájem o romantický film, který právě sledovali, ale věděl, že Ria ten film vidět chce.
Ve vší upřímnosti, Tom se během celého filmu necítil příliš dobře. Cítil obavy a úzkost, která se mu těžce usazovala na hrudi. Snažil se to ignorovat, potlačit to, ale jak čas postupoval, ten pocit jen sílil a byl intenzivnější.
Tom si přejel hřbetem ruky proti své hrudi a napil se vody.
„Jsi v pořádku?“ Zašeptala Ria, přestože byli jediní lidé v kině.
„Musím jít na záchod, hned se vrátím, ano?“ Řekl Tom a vstal.
Přesunul se do uličky a dolů po schodech. Jakmile se ocitl před kinem, opřel se o zeď a znovu se poškrábal na hrudi. Vytáhl telefon a rychlou předvolbou vybral Billovo jméno. Telefon čtyřikrát zazvonil, než mu automatizovaný hlas sdělil, aby po pípnutí zanechal vzkaz.
Tom si povzdechl a zanechal rychlou zprávu, „Bille, to jsem já. Zavolej mi zpátky, jakmile to dostaneš, okay? Je to důležité.“
Tom zavěsil a čekal a doufal, že jeho bratr okamžitě zavolá nazpět. Když se Bill neozýval, začal přecházet po místnosti. Přemýšlel o tom, že by opět zavolal, ale bylo to jen pár minut. Místo toho zavolal Andymu a čekal, až to jeho přítel zvedne. Věděl, že budou spolu, a když neodpovídal ani Andy, Tom zavěsil, ale úzkostný pocit v hrudi se jen zintenzivnil. Promnul si rukou svou hrudní kosti, než se odlepil od stěny a vešel do kina.
Vrátil se do sálu a ulevilo se mu, když spatřil běžící titulky.
„Co ti trvalo tak dlouho? Přišel jsi o konec,“ začala Ria, jakmile Toma spatřila. „Byl to opravdu skvělý film. Pořád nemůžu uvěřit, že jsi pronajal celé kino jen pro nás. Kam půjdeme teď v tento náš randící den?“
„Hm, na oběd, ale nejdřív musíme jet ke mně domů.“
„Proč? Zapomněl sis něco?“
„Ne, jen mám opravdu divný pocit a Bill mi nezvedá telefon, takže ho chci jít zkontrolovat.“
„Myslela jsem, že jsme si řekli žádné telefony,“ pokárala ho Ria.
Tom to ignoroval, zatímco otevřel zadní vchod kina, kde na něj čekalo jeho auto.
„Nebude to trvat déle než několik minut. Jakmile si budu jistý, že je v pořádku, můžeme jít na oběd a pak na další překvapení.“
„Ale Tome, tohle měl být jen náš den,“ zakňučela Ria.
„Já vím, okay, ale prostě si chci být jistý, že je všechno v pořádku.“
„Proč mu prostě znovu nezavoláš a pak můžeme jít na oběd. Není třeba se zastavovat u vás doma, když mu pravděpodobně nic není.“
Tom vytáhl telefon z kapsy a zavolal Billovi, ale stejně jako předtím hovor opakovaně zvonil, dokud mu automat neoznámil, aby zanechal zprávu.
„Stále žádná odpověď. Prostě si tam uděláme krátkou zastávku,“ řekl Tom znovu. „Pak budeme mít volno na oběd.“
Ria za svými velkými slunečními brýlemi protočila oči. Tyhle věci s Tomem nikdy nebyly rychle. Něco, obvykle Bill či psi, ho rozptýlilo, a to, co mělo trvat dvě minuty, nakonec zabralo deset. Namísto vyjádření svého nesouhlasu se jen obrátila k Tomovi a zářivě se usmála.
„Dobře, pokud tedy nepřijdeme pozdě na naši rezervaci na oběd.“
Tom byl zmatený a plný obav, když přijel k domu a velká bezpečnostní brána byla již otevřená. Rychle vyjel po příjezdové cestě a našel před domem velký kamion. Na boku měl napsáno A & J Stěhovací a skladovací společnost.
Tom vešel šokovaně dovnitř již otevřenými dveřmi. Andy stál vedle Billa opírajícího se hlavou o rameno vysokého blonďatého muže, který měl ruku majetnicky omotanou kolem Billova pasu.
„Bille, co se tady děje?“
Bill se otočil, jeho šokovaný výraz přesně zrcadlil ten Tomův.
„Tome, co už děláš doma?“
„Měl jsem divný pocit a tys mi nezvedal telefon, tak jsem myslel, že bych tě přišel zkontrolovat.“ Tomův šok se měnil v hněv. „Neodpověděl jsi mi na otázku. Co se tady děje?“
Bill sledoval, jak muž v modré kombinéze odnáší z domu další krabici. „Stěhuju se, Tome. Věci se mění a my oba potřebujeme svůj vlastní prostor. Chtěl jsem počkat, až se vrátíš domů, abych ti to řekl, jen jsem si nemyslel, že se sem dostaneš tak brzy.“
Tom pevně sevřel Billovo zápěstí a táhl ho do kuchyně za zeď, kde by si mohli promluvit v alespoň zdánlivém soukromí. Ani jedno z dvojčat si nevšimlo šokovaného vzrušení na Riině tváři, jak vstřebávala celou tu scénu před sebou. Bill právě řekl, že se stěhuje. Chtěla poskočit vzrušením, když pozorovala dvojici mužů, která skládala rám Billovy postele. Napnula uši, aby slyšela německé mumlání dvojčat, zatímco tiše diskutovali v kuchyni.
„Co tím myslíš, že se stěhuješ?! Proč to děláš, Bille?“ Tom byl tak zmatený, že bolest ještě nedostala šanci se dostavit.
„Protože je to něco, co oba chceme, potřebujeme. Nebudeme navždy spolu, takže bychom se měli naučit, jak být samostatní. Ber to jako na základní škole, když jsme šli do dvou různých tříd. Nakonec to bude dobré pro nás oba.“
„Ty si nepamatuješ, jaké to bylo; jak mizerně jsme se cítili? Jak jsme brečeli, kopali a křičeli, pak jsme se vrátili domů a seděli nebo prakticky leželi jeden na druhém po zbytek dne, než jsme šli druhý den ráno opět do školy.“
Samozřejmě že si na to Bill pamatoval a momentálně měl stejné pocity. Ještě nebyl ani pryč z domu a už se chtěl se svým dvojčete někam zavřít a držet se ho, dokud mu někdo neřekne, že už nemůže, ale to nemohl udělat.
Tom tohle chtěl taky, ale bylo těžké se s tím vyrovnat, jakmile se to už skutečně dělo. Takhle to už se změnami bývalo; šli jste do nich s kopáním a křikem, ale nakonec to bylo pro vaše dobro.
„Pamatuju si na to, Tome, ale tentokrát je to jiné. Jsme dospělí, potřebujeme mít svůj vlastní prostor,“ trval na svém Bill.
Tomovy oči ztvrdly, když se zadívaly do odpovídajícího páru před sebou. „Je to kvůli němu?“ Tom pokynul hlavou směrem k Nickovi v obývacím pokoji. „Stěhuješ se k němu?“
„Ano, ne, chci říct, ne, nestěhuju se k němu. Mám svůj vlastní byt, ale ano, má to něco společného s ním, a s Riou. Tohle je nejdelší doba, jakou jsi kdy s někým byl, já se snažím zjistit, kam by to s Nickem mohlo pokračovat, měli bychom na to mít každý svůj vlastní prostor. Nebude pro nás tak obtížné mít někoho na noc. Žádná zodpovědnost, žádné otázky a odpovědi, žádné nepříjemné ranní konverzace po nočním vyslechnutí sebe navzájem na druhé straně chodby. Bude to jednodušší pro všechny zúčastněné.“ Udával Bill praktické odpovědi. Věděl, že bude mít s Tomem tento rozhovor, ale myslel si, že to bude později večer, až budou sami.
„Nemyslíš si, že jsem si zasloužil o tom něco vědět, než se prostě jen sbalíš a odstěhuješ? Požádat o malé varování by bylo příliš mnoho, místo plížení se za mými zády? Měl jsi celou tu dlouhou dobu na přípravu a pak na mě přijdeš s takovou bombou.“
„Já vím, že by ses mě snažil zastavit, kdybych ti to řekl dřív. Nechci, abys měl ze života méně, protože jsem vždycky kolem; ani jeden z nás by neměl. Takže si užívej žití o samotě, nebo s Riou, pokud se rozhodneš si ji sem nastěhovat.“
Tom byl zticha po dobu celé jedné minuty, kousal se do rtu, jak přemýšlel nad všemi důvody, které mu Bill právě dal. Bill měl pravdu, Tom by se ho pokusil zastavit, kdyby o tom věděl; použil by každou taktiku ve svém arzenálu k přesvědčení Billa, aby zůstal. A Bill by zůstal, pravděpodobně ho stále ještě mohl přemluvit, aby zůstal, aby vyložil všechny věci z toho odporného kamionu, ale byl by Bill šťastný? Hledal v bratrových očích odpovědi, které potřeboval; pravdu v jeho slovech.
Tom se natáhl po Billově ruce a přejížděl palcem přes Billovy klouby. „Jsi si jistý, že tohle je to, co chceš, Bille? Nemusíš odcházet.“
„Jsem si jistý. Každý z nás prostě potřebuje nějaký prostor,“ řekl Bill silně a sebevědomě, ačkoliv byl právě v tento okamžik lehce na vážkách.
„Okay,“ řekl Tom s přikývnutím, než pustil Billovu ruku a odešel z kuchyně.
*Misguided ghosts = pojmenováno podle písně od skupiny Paramore
autor: AshesPashes
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 28
Tohle je začarovaný kruh. Oba si myslí, že dělají pro toho druhého to nejlepší a vůbec netuší, že si s nimi někdo krutě zahrál…
Ria si může gratulovat, dosáhla svého, ale věřím, že ji ta radost dlouho nevydrží…
Díky za překlad
Tak se to té potvoře podařilo je dostat od sebe jsem zvědavá jak to dlouho bez sebe vydrží.
Teď vidím, že jsou vážně oba úplně stejní. Pro dobro toho dobrého obětují úplně všechno. Ale to nemůžou dlouho vydržet. Ria měla zase neskutečné štěstí, sakra!
Děkuji za překlad.
Konecne sem se vratila ke cteni twc .. Mam opravdu pocit ze takova je i ve skutecnosti nevim proc ..Proste se mi nelibi jak se k dvojcatum chova .. DOufam ,ze ta radost ji rychle zase prejde ..
ale uvidime co prinese dalsi dil 🙂
Ria je docela…..hnusná!
Tešila som sa, že si to vysvetlia keď sa Tom dovalí domov, je mi tak ľúto, že to dopadlo takto:(
A je to čím dál horší! Takovouhle promluvu jsem teda nečekala… 🙁 Strašně smutné!!