Tak je tu pokus o další slashík ;o), doufám, že se bude líbit. Stejně jako minule, jsou kurzívou označené myšlenky.
Bill se právě úplně nadšený vrátil z nakupování, praštil sebou na postel a zasypal se všemi možnými líčidly, které v krámě našel. Spokojeně se jimi prohraboval a hodnotil svůj dnešní úlovek.
Tuhle řasenku musím dneska vyzkoušet… honilo se mu hlavou, když vešel Tom.
„Čus brácha, nebo mám radši říct, ségra?“ rozchechtal se Tom a Bill na něj hodil vražedný pohled.
„To, že se maluju neznamená, že musim bejt holka, ty pako. Já ti taky neřikám, že když se rveš do těchhle příšernejch hadrů, tak máš 150 kilo,“ prohlásil vítězoslavně Bill.
„No tak soráč, no.“ Tom se sice omluvil, ale v duchu ho tahle bratrova „úchylka“ drtila. Popravdě se mu to líčení na Billovi i líbilo, ale nechtěl to přiznat ani jemu, ani sobě.
„Hele, jdeš dneska na tu party?“ prohodil Tom, i když jediný pohled na přeplněnou postel mu dával jasnou odpověď.
„A co bys čekal? Že nechám tyhle chuděrky čekat na bůh ví kdy?“ řekl Bill.
„Na to jsem ani nepomyslel …“ Jasně Bille, a vem si taky to nejupnutější tričko co tu máš,
protože mě neskutečně rajcuje koukat na někoho, kdo je mi tak podobnej, je to kluk a na pohled holka…
„No, mám už jen dvě hodiny, musím se jít koupat,“ prohlásil Bill a zalezl do koupelny. Dveře ale nezamkl, nikdy se nezamykal…
Tom počkal, a teprve, když aspoň 15 minut v kuse slyšel kapky vody, dopadající na zem, odvážil se přiblížit ke koupelně. Potichounku otevřel dveře a v páře měl pocit, že nic nevidí. Vlezl dovnitř a pozoroval bratrovo tělo skrz prosklený sprchový kout. Když viděl, že Bill hodlá otevřít dveře, bleskurychle skočil pod umyvadlo, div se o něj nepraštil. Bill si ale jen vzal šampón z poličky a znovu se pohodlně zavřel. Tom si oddychl, nerad by mu vysvětloval, proč ho tady pozoruje.
Zatraceně, nevzal jsem si ručník. Zanaříkal si Bill. Nechtělo se mu nahému vylézat z příjemně teplého vzduchu sprchy a tak zavolal na Toma…
„Tome? Mohl bys mi podat ručník, prosím?“ zavolal Bill, ale žádná odezva.
Sakra, co teď? Tom se krčil za závěsem u umyvadla. Jen ať ho tu Bill nenajde.
„Tome?“ zkusil to ještě jednou Bill. Bezvýsledně. Asi už odešel, no nic, příště si musím vzpomenout dřív. Vypnul sprchu a vydal se pro vytoužený ručník.
Tom jen koutkem oka pozoroval, co se bude dít dál. Když viděl, jak si to Bill šine jen v Adamově rouchu ven ze sprchy, nemohl si pomoct a slabě vzdychl…
Co to bylo? Bill se ustrašeným pohledem kouknul směrem k závěsu pod umyvadlem. Mám snad slyšiny? Ne, určitě jsem něco slyšel, ale tady nikdo a nic není. Bill se chvíli rozmýšlel, ale nakonec se odvážným, i když velmi pomalým krokem, vydal k umyvadlu.
Tom za závěsem jen sledoval přibližující se stín. Do háje, on jde sem!!! Co teď? Jak mu to vysvětlím? To už se ale závěs odhrnul…
„Tome?!? Co… co tady děláš?“ Bill nevěděl, co si má o bratrově chování myslet. Proč na něj číhal za závěsem umyvadla?
„No já, já…“ Tom byl bezmocný, nečekal, že ho Bill takhle dopadne při činu, rychle se zvedl, ale ve snaze utéct před bratrovými otázkami, zapomněl na umyvadlo nad svou hlavou. Panenky se mu protočily a padl k zemi jako mrtvola.
„Ježiši, Tome!!!“ zaječel hystericky Bill. Snažil se bratra přivést k vědomí, třásl s ním, mluvil na něj, dal mu ledový obklad, ale pořád nic. Bleskurychle přilepil ucho k Tomovu hrudníku, nebyl moc zkušený záchranář, ale v zoufalé situaci se snažil o dýchání z úst do úst…
Tom se začal pomalu probírat, děsně ho bolela hlava a cítil, že mu někdo pomáhá zpět k životu. Otevřel oči a viděl Billa, jak svou hlavou kmitá od jeho hrudníku zpět k hlavě a jeho ústům.
Bill, vyděšený, si ani nevšiml, že se Tom už probral a začal na něj křičet.
„Tome, tohle mi nedělej, ať už si tu pohledával cokoliv, mám tě moc rád, bez tebe nejsem nic, jsi moje součást, moje druhá půlka, nesmíš mi tu umřít!“ znovu přitiskl rty na ty bratrovy, ale pak se zastavil.
Tom na něj mžoural těma svýma čokoládově hnědýma očima .
„Vážně beze mě nejsi nic?“ zeptal se Tom.
„To víš, že ne.“ Bill se na Toma přitiskl a nechtěl ho už nikdy v životě pustit, aby se zas o něco nepraštil.
„No tak to bys měl vědět, že já cejtim to samý, ale možná trochu jinak…“ promluvil slabounkým hláskem Tom.
„Jak to myslíš?“ zeptal se Bill a nechápavě se na něj podíval.
„Já tě, m… miluju, Bille,“ vysoukal se sebe Tom.
Nastalo dlouhé a pro oba smrtící ticho, pro Billa, protože se mermomocí snažil v hlavě zachytit nějaký názor, a pro Toma, protože nevěděl, jaký názor to bude.
Bill se probral jako první. Svým chováním ale Tomovi ještě přitížil.
„Počkej tady,“ řekl a bez dalšího vysvětlení odešel z místnosti. Jestli mě opravdu miluje, tak udělá cokoliv. Pomyslel si Bill.
Bill běžel k telefonu a vytočil známé číslo… „Haló? Tady Bill, mohl bych s ním mluvit?… Ahoj, hele, chtěl bych trochu pozměnit program toho koncertu v Praze. Nic velkýho, zabere to jen pár minut, ale je to hodně důležitý, půjde to? Fajn, díky moc. Máš to u mě.“
Pomalým krokem se vrátil zpátky do koupelny, Tom tam pořád ještě byl, už sice seděl, ale
na tváři mu byl vidět vyzvídající výraz. Bill si sedl k němu.
„Tome,“ začal po chvíli Bill,“ přemýšlel jsem o tom, co jsi mi řekl a víš, mno, hodně jsi mi
usnadnil situaci… Já tě taky miluju, víš? Jen jsem měl hroznej strach a teď jsem si uvědomil,
že kdybys mi umřel, tak bych navždycky litoval, že jsem ti to neřek, i kdybys to neopětoval.“
Tom seděl naproti Billovi s otevřenou pusou dokořán.
„P… pro… prosim?!?!?“ zakoktal se.
Ale než stačil říct něco dalšího, přistál mu na rtech motýlí polibek od Billa. Celý se zachvěl, ale pak se probral a začal mu to oplácet, zanedlouho už byli na Billově posteli a jen v trenkách. Tom, s ještě trochu bolavou hlavou, nechal bratra, aby si užíval a sám ho uspokojoval na každém místečku jeho těla, žádné nevynechal. Oba slastně vzdychali a nemohli přestat.
Chtěli, aby tahle chvíle nikdy neskončila. Po vzájemném uspokojení se objali a přikryli se.
„Tome?“ zeptal se sladkým hlasem Bill.
„Ano, lásko?“
„Udělal bys pro mě cokoliv?“ zvážněl Bill.
„To víš, že ano, Billísku můj.“ Tom nevěděl, k čemu se právě upsal. „Proč, pochybuješ snad o tom?“ zaváhal Tom.
„Ne, ale kdyby se to mezi námi dostalo na veřejnost, jakýmkoli způsobem, neopustil bys mě, že ne?“ Bill byl vyděšený jakou odpověď uslyší.
„Samozřejmě, že ne. Toho se bát nemusíš.“ Tom sice ujistil bratra, ale sám si tím tak jistý nebyl. Kdyby tohle vyšlo najevo, nevím co bych dělal, bráško můj. Mám tě moc rád, miluju tě
jako nikoho na světě, ale tohle? Zná nás celé Německo a nejenom to, ale spoustu dalších.
Zavřeli by nás? Byl by konec úplně se vším, s kapelou, s rodiči a s celým normálním životem…
Kluci úplně zapomněli na večírek, ale Tom se rozhodl, že nepůjde kvůli té příšerné bouli, kterou sám sobě uštědřil. Jak jinak, Bill se vymluvil, že by se Tomovi mohlo udělat špatně a nikdo jiný není doma, takže s ním zůstane.
Oba byli dost utahaní a tak si chtěli jít lehnout, oba ale měli plnou hlavu myšlenek.
( Bill )
V kapele to přestává klapat, i když máme před sebou turné, myslím, že se nedotáhne do konce… Zvlášť po tom prvním koncertě, asi to definitivně skončí, už nemám sílu pokračovat…
( Tom )
Bill mě docela vyděsil, až teď mě napadlo, že by to mohlo vyjít na povrch, ale když budeme dostatečně opatrní, nikdo se to nedozví, a ani jeden z nás není takový blázen, aby to vytruboval do světa…
Nakonec ale přece jen oba usnuli. Ráno se probudili vedle sebe a rozhodli se udělat si
královskou snídani. Toasty s marmeládou, vafle, džus a kafe. Když to do sebe nacpali,
ještě si na chvíli museli lehnout, protože byli narvaní k prasknutí.
Ty tři dny si pak náramně užívali, protože pak přijde čas koncertů, fanynek, autogramů, hotelů a hlavně, absolutně nulového soukromí.
Čas ale hrál proti nim a oni byli na cestě do ČR. Loučení s mamkou bylo těžké, nechtěla se smířit s tím, že syny zase dlouhou dobu neuvidí a jim jí bylo líto. I jim se bude stýskat.
Bill měl smíšené pocity, těšil se na koncert, zároveň se hrozně bál toho, co hodlal udělat. Bál se tak moc, až to chvílemi zavrhoval, ale v hloubi duše věděl, že už je pevně rozhodnutý. Už nebylo cesty zpět, nikdo sice nevěděl o co jde, a mohl to ještě zrušit, ale neodpustil by si to. I když, tohle mu asi nikdo neodpustí…
( Tom )
Ach, konečně na cestě, nemůže to být lepší, být středem pozornosti fanynek mi moc chybělo, i když teď to bude trochu jiný díky Billovi, ale mě to nevadí. On je první, ke komu cejtím něco opravdovýho, není to na jednu noc, ani by nemohlo být. Možná právě to, že ho bych ho musel vídat každej den, mě drží na uzdě. Už abychom tam byli.
( Bill )
Tak se to blíží, je to jako nějaký virus, který mě sžírá zevnitř, potřebuju se ho zbavit, zbavit navždycky. Mýmu srdci se uleví, až bude po všem. Nevím, jak Tom bude reagovat, ale doufám, že dobře.
A přišel den koncertu. Už se to pořádně rozjíždělo a kluci si to všichni užívali, až na Billa. Ať se snažil jak chtěl, nedokázal se uvolnit, nebylo to na něm sice znát, ale on to věděl až moc dobře, i to, kvůli čemu se cítí tak mizerně. Ten okamžik se přibližoval a napětí bylo čím dál větší. Měl pocit, že srdce mu bije tak hlasitě, že se ani neslyší zpívat.
Řval proto do mikrofonu jako ještě nikdy.
Přišla poslední písnička, poslední tóny a výkřiky fanynek. Publikum mělo vyřvané hlasivky, ale nehodlalo přestat povzbuzovat svoje miláčky.
Byl konec. Bill věděl, že teď nastala jeho chvíle. Měl to domluvené a teď všichni čekali jen na to, co z něj vypadne. Začal být nejistý a nejradši by místo toho, co měl tak dlouho v plánu, vyhlásil soutěž o nejhezčí fanynku Tokio hotel, nebo cokoli jiného, ale litoval by, litoval a věděl to a toho se bál víc než tohohle…
„Ehm, takže, než Vás opustíme, chtěl bych Vám ještě něco oznámit,“ začal upoutávat pozornost fanoušků, dychtivě hltali každý pohyb jeho rtů a znervózňovali ho čím dál víc.
„Týká se to hlavně mě, no a taky Toma,“ teď už na něj koukali i kluci ze skupiny, ale nejvyděšenější pohled na něj upíral Tom.
( Tom )
Zbláznil se snad? Nechce udělat to, co si myslím? Nebo snad ano? Je to snad hloupý žert? To nemyslí vážně, ne Tome, je to určitě něco jiného, takový blázen není, nebo ano?
„Já a Tom se milujeme.“ Bill to měl za sebou, ale ta horší část ho teprve čekala…
Tom se k němu přiřítil a vyrval mu mikrofon.
„On lže! Nic z toho není pravda!“
Billovi poskočilo srdce, možná, že on udělal chybu, ale co Tom? Zabil jeho lásku, víru
a zbyla mu už jen nenávist, hlavně na něho, ale i na celý svět. Nesplnil svůj slib. Zradil ho.
Bill tomu nemohl a nechtěl uvěřit. Stál tam jako opařený a najednou se otočil a vyběhl směrem k zákulisí. Nikdo neřekl ani slovo. Nezmohli se na to.
Bill vyběhl do neznámých ulic, nezáleželo mu na tom, kam běží. Bylo mu to jedno.
Ztratil všechno, ztratil Toma. Jeho život už neměl smysl. Vzpomněl si na jejich písničku Spring nicht. Nikdy by ho nenapadlo, že by měl jednou chuť doopravdy skočit.
Nikdy jako teď. Jediný, koho miloval, se mu už nevrátí, i kdyby chtěli oba, nejde to…
Tom pořád ještě stál na podiu a neměl daleko ke zhroucení. Kam asi Bill běžel? Co chce dělat? Mám se ho pokusit najít? K čemu by to bylo? Omluva na tohle neexistuje.
Ztratil víc než bratra, ztratil jedinou lásku, kvůli svojí hlouposti. Vyběhl ven, ale netušil, kde by mohl být Bill. Zběsile běhal ulicemi, bloudil v kruzích. Nemohl ho nikde najít, a to ho zabíjelo…
( Bill )
Jak to mohl udělat? Nechci ho už nikdy vidět, chci jen umřít…
Bill se zastavil a dýchal zhluboka pražský vzduch. Sedl si do téměř vylidněné ulice, byl vyčerpaný. Psychicky i fyzicky. Nevěnoval pozornost bandě bezdomovců, co byla opodál…
( Tom )
Ach bože, tohle se nemělo stát, nemělo. Já hlupák, měl jsem se radši přiznat. Už ani nevím jak dlouho běhám všude možně, ale Bill jako by se propadl…
Tom uslyšel povědomý křik.
„Bille!!!“ Běžel za tím hlukem a doběhl do tmavé ulice, kde předtím seděl Bill. Ten se teď ale snažil bránit skupině bezdomovců, kteří se z něj snažili vymlátit peníze.
„Nechte ho!“ Tom se přiřítil k jednomu bezdomovci co držel Billa a cítil jak mu vztek stoupá do hlavy. Praštil ho vší silou, popadl bratra a táhl ho pryč. Když byli dostatečně daleko, zpomalil.
„Tome!“ Billovi vytryskly slzy a chytnul bratra kolem krku. Ten ho pevně objal.
„Už je dobře, neboj se.“ Konejšil ho Tom.
„Tome, já jsem takovej pitomec, omlouvám se! Nikdy jsem to neměl nikomu říkat!“
„Ne, neomlouvej se, to já za všechno můžu. Je to moje vina. Netrap se. Nějak to vyřešíme.“
„Pořád mě ještě miluješ?“ zeptal se vzlykající Bill.
„Ani netušíš, o kolik víc, než předtím, bráško…“
Tentokrát si byl Tom jistý. Už nikdy by bratra nezradil tak, jako dnes. Rozhodl se přiznat jejich vztah v médiích a bylo mu jedno, co si myslí ostatní, jestli je zavřou, nebo co bude dál.
Byl se svou láskou…
autor: Neilinka
betaread: Janule
huuuuuustýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýý tež bych bnějakou poslala alwe stydim seeeeeee
Jůů,to je <33…^^
Ale kééž by,na všech titulních stranách Tom Kaulitz (18): Miluju svého bratra…
Uplně se mi motá hlava z té přadstavy…xDDDD
Ah… Love love love… <3
Abýta : Ten nápad s tou titulní stranou… To je dobrej nápad xD Já bych měla radost x))