„To co jsi slyšel, Bille?… Jenom pravda,“ řekne s klidem Tom a hypnotizuje ptáky na obloze.
Bill k němu přijde.
„Tome…co je to za tajemství?“
„Žádné, bráško… jen hloupá básnička,“ a pohladí ho po tváři.
Co to dělám??Je to můj bratr, pomyslí Tom a ruku hned položí na břicho.
„Nechápu tě od včera, Tome,“ posmutní Bill a odejde.
Večer Tom odejde… bez jakéhokoli slova… jen bouchnou dveře. Bill cítí, že je v nebezpečí taky. Je jeho dvojče, proto si vezme deku a zapne televizi… dojde si pro kafe… jenom aby neusnul. Jenom co odbije na dědečkových hodinách půlnoc, přijde Tom jako předminulou noc… vysmátý jako sluníčko, ožralý jako prase a nic neví.
„Tome… tohle už přestává všechno,“ nadává, když ho ukládá do postele.
Tom se mu jen zasměje do očí a usne.
Co se to děje?Já to musím zjistit za každou cenu…i kdyby mě to mělo stát život…za bratra jsem schopný ho obětovat, pomyslí Bill a volá Andymu… zvedne to jeho máma.
„Bille… teď se to nehodí, Andreas přišel úplně mimo.“
„No právě… Tom taky… nevíte co se s nimi děje?“ zeptá se.
„Nevím… ale Andy nic neříká.“
Bill to vzdá, vydá se k Tomovi do pokoje a brouká mu písničku Unendlichkeit.
Die Unendlichkeit ist nicht mehr weit
Die Unendlichkeit ist jetzt nicht mehr weit
Die Unendlichkeit ist jetzt nicht mehr weit
A usne… zase se mu zdá o tom mrtvém Loitsche a zase na něj Tom volá a on mu nerozumí a jako minule zmizí a Toma tam nechá.
„Uf,“ probudí se udýchaný Bill.
„Néé, Bille… nenechávej mě tady… prosím… já nechci umřít… prosím… Miluju Tě,“ křičel, ale ta dvě slova zašeptal.
„Tome… probuď se,“ zašeptá Bill.
„Ještě že si se mnou,“ oddechne si Tom a obejme ho.
Teď Billovi došlo, že se jim zdá stejný sen… není to doufám budoucnost, pomyslí Bill.
Ráno je probudí ptáci na drátech u domu… je letní den a už ráno začíná být velké horko.
„Dobré ráno, Bille,“ pozdraví usměvavý Tom.
Konečně je mu lépe a směje se, to mu nejvíc sluší a ne slzy…jejda, na co to zase myslím.
„Bille, mluvím na Tebe,“ a mává mu rukou před očima.
„Copak, bráško?“ zeptá se ho.
Tom se usměje a prohodí: ,,Promiň za tu noc… nevím co to se mnou je.“
„To je v pohodě,“ řekne Bill a líbne ho na tvář.
Tomem jakoby projel blesk… jenom se usmál.
„Dáš si něco k jídlu?“ zeptá se Bill.
Tom kývne a Bill už na stůl nese čerstvé rohlíky, nějakou marmeládu a máslo.
„Víc nám toho tady máma nenechala… a já nakupovat nejdu,“ řekne Bill.
„Půjdeme spolu… bude sranda… zkoušíme stejně až zítra.“
Bill tedy kývne a kousne si do rohlíku.
V nákupním centru se Bill otočí za každou kosmetikou, za každým obchodem s oblečením.
„Bille… nakupujeme jídlo… ani triček, ani těch cingrlátek se nenajíme,“ a začne se smát.
„Jo, jasně, už se soustředím,“ zabručí.
Do košíku naházeli všechno co jim přišlo k jídlu, hlavně něco, co by mohli ukuchtit.
„Dneska dělám oběd já,“ hlásí se Tom.
„A já ti pomůžu,“ přidá se Bill.
Když zaplatí vydají se domů.
„Tak jdeme na to vaření,“ zeptá se Tom.
Bill jenom kývne a jdou na to… po chvíli, kdy neví co uvařit, Bill drapl telefon a zavolal do pizzerie.
„Takže jednu šunkovou pizzu,“ objednává Bill.
Ale Tom…
autor: Jájinka
betaread: Janule
