Touha, láska… twincest 1.

„Bille, potřebuji s tebou mluvit, přijď ke mně.“

Bill sedí zmateně ve svém pokoji za psacím stolem a pozoruje dveře, ve kterých stál před chvilkou Tom a říkal něco ve smyslu, že za ním má přijít. Bill se líně zvedl ze židle a rozešel se k bratrovi do pokoje, nechtělo se mu tam… Poslední dobou se k němu Tom choval divně. Billa to trápilo a dokonce se v sobě snažil zabít pocit, že se Toma občas bojí. To, jak někdy mluvil, jak se koukal, jak si někdy Billa měřil pohledem, který jako by naznačoval… Zlobu? Lítost? Nenávist? Touhu? Ne, jakoby to bylo snad všechno dohromady…

Bill za sebou zavřel dveře svého pokoje a přešel chodbu k těm Tomovým. Lehce zaklepal:

„Jo, pojď!“ ozval se Tomův hlas. Zněl… netrpělivě. Bill vešel pln očekávání, o čem s ním chtěl Tom tak urgentně mluvit. Tom seděl rozvalený na pohovce, která byla umístěna pod oknem.

„Sedni si,“ řekl svižně Billovi a hlavou pohodil na postel. Bill poslechl a usedl na okraj postele. Začal být nervózní, nevěděl ani proč, snad nikdy v životě se tak s Tomem necítil, co se to dělo?

Tom se zavrtěl na sedačce a změnil polohu – nyní se předklonil a lokty se opřel o kolena, hlavu složil do dlaní a hlasitě vydechl.

„Tome? Co jsi mi chtěl?“ nedopověděl Bill, protože mu Tom skočil do řeči:

„Teďka buď zticha a poslouchej mě!“ řekl Tom rázně.

Bill zůstal sedět, úplně zkoprněl.

„Tome, co se…“

„Sakra, Bille, buď zticha!“ řekl Tom už o poznání naštvaněji.

Bill tentokrát hodlal opravdu zůstat zticha a vyčkával, co se bude dít. Tom zvedl pohled k bratrovi, jejich oči se přímo rentgenovaly. Bill se polekal, to, co viděl v očích bratra bylo… Neuvěřitelné, nyní byly plny bolesti, strachu… strachu z neporozumění.

„Bille, co se to stalo?“ zeptal se Tom bratra sklíčeně, smutně, zlomeně, při tom nepřerušoval oční kontakt. „Proč se to stalo? Proč mně?“ ptal se dál Tom. Bill nechápal, vůbec nerozuměl tomu, co se mu tady Tom snaží říct, měl z toho strach, měl strach o bratra, vypadal, že je vážně na dně.

Z jeho přemýšlení ho vytrhl Tom, který se zvedl ze sedačky a přešel k Billovi, klekl si před něj a zadíval sem u hluboko do očí.

TOM

Ne… Ne, nedokážu to, nezvládnu mu to říct, panebože, Bille, co jsi to se mnou udělal… Proč se to muselo stát, proč? Proč z tebe nemůžu spustit oči! Proč ve mně vyvoláváš ty pocity, šimrání všude po těle, chtíč, touhu! Šílenou touhu!Tolik tě chci, koukám ti do očí a nedokážu ti říct, jak moc bych tě chtěl, jaký věci se se mnou během několika málo dnů staly.Snažil jsem se proti tomu bojovat, nejde to! Nemůžu se na tebe dívat, musel bych tě znásilnit, tady, na mé posteli a v mém pokoji. Nemůžu, koukáš na mě tak nevině, tak sladce, se strachem v očích, bože můj! Bille…

„Tome? Tome? Co se děje? Co tě trápí ? Já… ti chci pomoct.“

„Tak to udělej, Bille, pomoz mi,“ řeknu mu s klidem…

„Jak? Jak ti můžu pomoci? Jak tě můžu zachránit, když nevím, co tě trápí? Tome… věř mi.“

„Vypadni!“

Bill zůstane zaraženě sedět a nechápavě se šokovaně kouká na bratra… Co mu to řekl a hlavně… Jak mu to řekl…

,,Sakra neslyšel jsi, Bille?! Vypadni!“

Bill se nestačil divit… Co se to děje? Co je to s jeho bratrem ? Bože, co se to tady děje?!

„Tome…“

„Bille běž! Prosím tě, odejdi pryč! Prosím! Nechápeš?! Já nemůžu! Nejde to! Jdi!“ zakončil svoji řeč Tom unaveně a zvedl se. Přešel k oknu a otočil se zády k místnosti, zády k Billovi, už prostě nevydržel se na něj koukat, byl tak zatraceně blízko a přesto ho nemohl mít… Neuvěřitelné.

Čekal až Bill odejde, toho se ovšem nedočkal, právě naopak, udělal chybu, neměl sem bratra zvát a snažit se mu říct, jak moc po něm touží, neměl…

Tom ucítil dotek Billovy ruky na svém rameni, bylo to pro něj jako šok, přeběhl mu mráz po zádech.

„Tome? Co se děje? Proč se ke mně tak chováš? Co jsem ti udělal?“ řekl Bill smutně a spustil svou ruku z Tomova ramene a ladně ji nechal dopadnout podél svého těla.

Opravdu ho moc trápilo, jak se k němu bratr choval. V Tomovi se místo toho vzedmula vlna zuřivé vášně k Billovi, byl jako malé dítě, smutný, tak roztomilý a nehorázně sexy!

Tom se prudce otočil k Billovi, silně jej uchopil za loket a přitáhl si ho k sobě na opravdu minimální vzdálenost. Bill sebou polekaně škubnul, Tom nedbal na jeho počáteční šok ze silného a prudkého sevření Billovy úzké ručky a drtil ji dál, ne-li silněji.

„Au… To-Tome, prosím… Pusť mě… To… to bolí!“ řekl Bill a z jeho hlasu byl znatelně poznat strach. Toma opět polilo horko, kolena se mu div nepodlomila.

„Bille, ty… ty nevíš, co ve mně vyvoláváš… Vím, že mi to asi nikdy nebudeš schopen odpustit, ale teď už nemůžu zpátky, nejde to…“ dořekl Tom a krátce na to si Billa přiblížil na takovou vzdálenost, že se téměř dotýkali nosy. Bill se ustrašeně koukal do bratrových očí z takové blízkosti, že by mohl začít počítat jeho chvějící se řasy. Tom sjel pohledem z jeho očí na rty, tak krásné, plné, narůžovělé rty, které přímo vybízely ke kontaktu s těmi jeho. Opět se vrátil pohledem k jeho očím, byly skleněné, jakoby se snažil zadržet slzy.

„Tome…“ vydechl Bill, ale Tom to už nezvládl. Přiblížil se ještě blíž a lehounce se otřel o bratrovy rty, tak jemně jako by se bál, že když nebude dostatečně opatrný, tak se něco stane. Nepřestával. Stále se jemně otíral o rty, ale Tomovi to jaksi přestávalo stačit, trochu zvýšil tlak, odvážil se jemně jazykem přejet po spodním rtu Billa, ten sebou lehce škubl, měl v sobě zmatek, nevěděl, co má dělat… Co má teď dělat?

Jakmile ale ucítil bratrův jazyk na svých rtech, prudce vydechl, tím pádem lehce rozevřel rty a Tom využil situace. Vtrhl svým jazykem do Billových úst, rukou mu zajel do hrubých černých vlasů a jeho hlavu si přitlačil blíž k sobě, tělem se na něj natiskl, jak nejvíc to šlo. Bill se lekl jeho chování a hrubosti, snažil se vykroutit, nemohl, Tom byl silnější a zrovna teda poměrně hodně vzrušený, nehodlal Billa jen tak pustit, ne teď. Chtěl ho teď hned!

Bill se rukama snažil Toma odstrčit, Tom nereagoval, pohotově chytil Billa za ruce a dal mu je za záda, rty se přesouval na krk, který začal laskat rty a jazykem.

„Chci tě, Bille, moc!“ zašeptal vzrušeně Billovi do ucha a posouval se s ním směrem k posteli. Bill byl v šoku, tohle nečekal, ta hrubost a odvážnost, se kterou s ním Tom zacházel, byla neuvěřitelná, začal být zoufalý. Když se stalo něco, co Bill nečekal, Tom ho povalil na pohovku a lehl si na něj, Tom si na něj však lehnul tak, že jeho koleno se ocitlo u Billova rozkroku, nohu trochu zvedl, což způsobilo to, že se kolenem otřel o Billův rozkrok. Bill (i když nechtěně) hlasitě vydechl a Tom se pro sebe pousmál.

„Copak? Neklidný?“ ušklíbl se a začal se opět věnovat Billovu krku. Ten se ale opět jakoby ´vzpamatoval´ a opět se pokusil o vzdor.

„Tome, prosím, přestaň! Já to nechci, takhle ne!“

Tom se zarazil a řekl: „Takhle ne…“ To ho zaskočilo „Bille? Řekl jsi takhle ne? Ty… Ty ke mně? Taky?“

Tom na něm stále ležel a obličej měl těsně u toho jeho. Bill sklopil pohled a odvrátil hlavu na stranu.

„Tome, prosím, pusť mě,“ zaprosil Bill se zoufalstvím v hlase. Tom jako by pookřál, jemně začal Billa líbat ve vlasech, přes obličej, došel k jeho rtům, které začal jemně a něžně líbat. Jaké to bylo překvapení, když Bill rozevřel ústa a začal mu polibek oplácet.

Tom přidal na intenzitě a tvrdě, snad přímo surově, začal Billa líbat, rukou mu zajel pod tričko a své koleno natlačil velmi silně na Billův rozkrok. Bill opět vzdychnul a to v Tomovi vyvolalo opět neuvěřitelnou touho po tom, mít Billa za každou cenu!

„Ne, ne, Tome, to… Tohle já nechci, dost!“ Tom neposlouchal, jako by neslyšel, zajel rukou bratrovi pod tričko. Bill začal propadat v zoufalství, do očí se mu hrnuly slzy, tohle nechtěl…

Tom začal rozepínat Billovi pásek, neotálel, zajel rukou Billovi pod džíny a už už se chystal překonat i tu poslední překážku, kterou byly Billovy trenky.

„Ne!“ vykřikl Bill. Tom ho umlčel jedním ze svých drsných polibků, jazykem pronikal do hlubin Billových úst, rukou hbitě zajel Billovi pod prádlo, vzal jeho mužství do dlaně a začal rychle pohybovat. Přitom se svými rty přesunul na Billův krk, který si označil několika flíčky, jak skousával kůži mezi zuby. Billovi se nekontrolovatelně z úst dral jeden hlasitý sten za druhým, ale on nechtěl. Nechtěl to! Zkusil naposledy: „To… Tome… Prosím! Do-dost!“

Ale jakmile to dořekl, Tom svoje pohyby zintenzivnil, přidal a Bill téměř nedýchal. Toma to rajcovalo na maximum, koukal jak má Bill zakloněnou hlavu a už se ani nebrání slastným výkřikům. Bill už neměl sílu na odpor, už ne…

Tom naposledy prudce zapohyboval rukou a Bill došel k bouřlivému vrcholu.

Tom vyndal svoji ruku z Billova rozkroku a zahleděl se na Billa. V tu chvíli by se ho krve nedořezal… Bill ležel zmoženě na jeho posteli, hlavu otočenou na stranu a z očí se mu linula jedna slza za druhou. Začal se klepat…

Toma jakoby někdo polil ledovou vodou… Tohle přehnal a vědom si toho byl bohužel až teď, proklínal se za to, že nedokázal udržet svoje choutky, způsobil Billovi neuvěřitelnou psychickou bolest.

„Bille… Já…“ neměl slov, zkusil to jemně, pohladil Billa po tvářích a lehce je políbil. Bill se rozechvěl ještě víc.

„Ne, už ne… Prosím… Tome…Už ne… Prosím tě moc! Ne…“ Bill mluvil s takovým strachem, který Toma naprosto odzbrojil. On… on se ho bojí, to snad ne…

„Billí, já ti nechci nic udělat,“ řekl tence.

Bill se na nic nezmohl, Tom z něj slezl a nevěřícně koukal na Billa. Co to udělal? Bill se zvedl tak rychle, jakoby si někdo na videokazetě rychle přetáčel scénu, kterou nechtěl vidět… Tom se ani nenadechl a Bill už byl pryč z jeho pokoje…

autor: Domenica
betaread: Kajess