Bill a Tom jsou právě v hotelovém pokoji a převlékají se do svých po kolena dlouhých, modře zbarvených plavek s velice módními kytičkami. Navíc oba moc dobře ví, že toho druhého maximálně vzruší svým sexy tělem… Neprovozují spolu incest, ale prozatím jsou celý půl rok ve fázi flirtování. Oba dva po sobě touží, ale víc než jen flirt se spolu bojí navázat… proč? To sami nevědí. Nejspíš se bojí, že pak by bylo velmi těžké takové tajemství skrýt před světem…
„Bille? Tak jdeš už? Snad se nechceš líčit i k moři?…“ volá Tom na Billa, když přes čtvrt hodiny nevychází z koupelny. Je mu absolutně jasné, co tam Bill dělá. Líčí se. Kolikrát mu má říkat, že vypadá dobře i bez make-upu? Nespočetněkrát.
„Néé, proč by??“ nebude přeci Tomovi říkat, že si na svůj obličej nanáší aspoň nesmývatelný make-up.
„No neřeš, tak pojď už.“ Bill schoval do skříňky make-up, naposledy se zhlédl v zrcadle, jestli mu to sluší, a vyšel.
<–>
Tom užasl nad tou krásou, co za ním vyšla k výtahu na chodbě. Hezky se to usmívalo, vlásky mu krásně vlály kolem jeho roztomilé tvářičky, a jmenovalo se to Bill.
„Co je brácha?“ zeptal se Bill, když už mu bylo trapné, jak dlouho si jej Tom prohlížel. Snad nevypadá špatně…?
„Co? Uhm… nic.“ „Vážně nic?“ „Sluší ti to.“ Bill se začervenal a raději nastoupil do výtahu, který právě přijel.
Tom se pousmál sám nad sebou a vešel za zcela rudým Billem, což mu samo sebou neušlo. Za pár vteřin byli v přízemí a bez vědomí, že jdou vedle sebe a potutelně se usmívají, došli na pláž.
<–>
„Bille, jdeš do vody?“ zeptal se Tom ihned, co uviděl to velké moře. A ještě lépe, mega obrovský bazén s vířivkou. Jo, to bude příležitostí pro nenápadné dotyky…
„Jo, jdu! Jdem nejdřív do moře, jo?“ Bill ani nečekal na odpověď a už si to běžel do moře. Skočí šipku do obrovských vln, a čeká, až bude moci pod vodou čapnout Toma za nohu. Musí ho pěkně vystrašit, hehe.
„Bille, počkej na mě!“ zařve si Tom spíše už jen pro sebe, a skočí za Billem.
Najednou ho něco čapne za nohu.
„Á! Pomóc! Mořská příšerááá!“ řve Tom, jako kdyby právě utekl z cvokhausu, a modlí se, aby ho TO pustilo. Ani nepostřehne, že se jeho vykutálené dvojčátko Bill vynoří, a chytne výgeb.
„Jaká mořská příšera? To jsem byl já!“ začne se Bill strašně smát, až se ponoří zase pod vodu. „Hej Bille! To si vypiješ!“ vytáhne Billa zase na kyslík pozemský, a táhne ho k bazénu. „Co děláš?“ ptá se ještě stále vytlemený Bill. „Kdo to neskočí, je transsexuál!“ dostal Tom šílený plán. Skočí si z těch příček do bazénu, a kdo to neskočí, je transsexuál! Tom se potutelně usmál.
Dojdou k té nejnižší a Tom si už začne dělat představy, že strachy podělanej Bill neskočí ani tohle.
„Tak Bille, skáčeš první. Ale ať tu neusnu!“ jen co dořekl, musel si ještě na důkaz zívnout, což Billa samo sebou nenechalo být chladného. Přece kvůli tomu, že mu Tom nefandí – a on je doopravdy strachy bez sebe, to nebude skákat? Rozeběhne se, snaží se nemyslet na dopad, a… skáče. Jen pět metrů, ale Bill se naštěstí vynoří celej.
„Hezký, Billíšek se odvážil? Ale to jistě neskočí tu nejvyšší, 10ti metrovou!“ jak rád Tom Billa takhle provokuje, Billíček je pak tak slaďoučký, když se rozčiluje!
Tom urychleně skočí tu pětimetrovku, a po schodech si to už žene za plně rozzuřeným Billem na 10-ti metrovku. Bill je odhodlaný to skočit, přece nebude označen za transsexuála???!, ale… ale strach dělá své. Začne se celý klepat, nikoliv Tomovým zkoumavým pohledem, ale opravdu strachem. Nikdy neměl rád výšky, a je tomu tak i doteď. Zem jako kdyby mu ujížděla pod nohama, celý svět se skoulel do jediné malé rozmazané barvy, … Tom si samozřejmě všimne, jak je jeho bráška nejistý. Nejraději by ho teď obejmul a utěšoval, řekl mu, ať to nedělá, jenomže… „No tak Bille, co ti brání?“ …než aby ukázal své pravé starostlivé jádro, tak si radši bude dál hrát na necitu, dokud se vše nepokazí. „Nic.“ řekne odhodlaně Bill, a i přes mžitky před očima se rozeběhne a skočí.
Tom se dnes už po několikáté usměje Billově roztomilosti, a skočí za ním.
„Bille, no tak, vylez už!“ křičí pomateně Tom, když Billa nikde nevidí… co když se mu opravdu něco stalo?
Najednou si všimne pod sebou siluety Billa. Jistě, chce si z něj vystřelit. Ale co když… on se vážně nehýbe, a… a… a… „To ne… Bille…“ bleskurychle se ponoří pod hladinu, a nahmátne Billa. Vyplave s ním, a vytáhne jej na břeh.
„Billí… lásko, prober se… prosím… ještě ti musím něco důležitého říct…“ snaží se Tom probrat Billa. Během těchto pěr vteřin mu proběhne před očima několik nejlepších chvilek s Billem, a to co nastane, jestli teď neučiní něco, co Billa zachrání… vždyť nedýchá… ta jeho malá hvězdička…
Toma v tu chvíli napadne jediné řešení, dýchání z úst do úst. Vždycky chtěl ochutnat Billova ústa, ale ne tímto způsobem, způsobem s možností, že je to poprvé a naposledy…
Přiblíží své ústa k Billovým, a doufá, že se jeho dvojčátko probere…
„To-Tome … já… já… nemohl jsem dýchat…“ rozdejchá se Bill, čímž si Tom znatelně oddychne. Už nikdy neudělá takovouhle hloupost, že Billa bude hnát do něčeho, co ví, že nemusí skončit dobře… už nikdy… nikdy nenechá Billa samotného, už to ví…
„Lásko, já jsem se o tebe tak bál…“ obejme Tom Billa, aniž by přemýšlel o tom, jak ho pojmenoval… lásko…
„T-ty… si mi řekl… lásko?“ zeptá se dojatě Bill, po tomhle tolik toužil…
Tom chvíli neví, co má odpovědět, ale přece jenom… Billa miluje… teď nebo nikdy… buďto ho zavrhne, nebo… nebo s ním bude až do smrti…
Podívá se do krásně, čokoládově, zářících Billových očí, a něžně ho políbí. Bill mu polibek začne oplácet, po tomhle tak toužil…
V tom Tom něco pozná: „Ty kecavko, ty máš make-up!
(To bylo, pěkně prosím, moje první povídka :D)
autor: Shellayn
betaread: Janule
Pěkně napsané.