Vlastní brácha (1/2)

Spustil ruce podél těla a raději se zahleděl zahanbeně z okna, než aby se díval dolů. Totiž, jedna holka ho právě zavedla na pokoj a hned se na něj vrhla. Jeho triko už bylo pohozeno někde v rohu místnosti a ta holka ho právě líbala na bříšku a občas jemně skousla světlou kůži mezi zuby. Ale jemu to žádnou rozkoš nezpůsobovalo. Už dlouho ne. Vlastně to cítil, jako by to bylo za trest. Už dávno se mu to nelíbilo, nechávat se osahávat od cizích holek. Ony si myslí, jak ho to s nimi baví, ale on jim ani nemůže přijít na jméno. Dělal to už téměř jen ze zvyku. Pak se vždycky vrátí domů a je mu ze sebe špatně. Jde co nejrychleji do koupelny, aby ze sebe smyl doteky cizích rukou.
Tomuhle klukovi se zhroutil snad celý svět. Nesnášel tenhle věčný stereotyp života. Koncerty, fotoshootingy, rozhovory a sem tam nějaké ty aférky. Ale on už nechtěl jenom aférky. Chtěl už konečně poznat ten cit. Cit pro většinu lidí nejhezčí na světě. Cit, který je bolestivý i krásný, který ochladí, ale i zahřeje.

Chtěl už taky cítit motýlky ve svém bříšku. Chtěl někomu říkat „lásko“ a myslet to přitom doopravdy. Tom Kaulitz ještě žádnou pravou lásku nepotkal. A věděl, že ani tahle holka jí není. Patří do té řady aférek. Ale vždyť na světě musí být i někdo takový, kdo roztopí Tomovo pohrdavé srdce a otevře dveře lásce. Toužil po osobě, pro kterou by byl ochoten i zemřít. Ale zatím tady žádná taková nebyla…

Když mu ta holka rozepla zip, najednou se odsunul. Už jim nechtěl ubližovat.

„Nemůžu… promiň,“ rychle se oblékl a nechal tam dívku nechápavě sedět na zemi. Možná čekala vášnivou noc s proslulým Cassanovou, ale tohle už Tom dělat nebude.

Nebude těm dívkám už ubližovat. A neubližuje tím jenom jim, ale taky z velké části i sobě. Už ani jeden jeho polibek nevyjde nazmar. Už takový nebude. Už ne…

Už skončila role Cassanovy. I on chce cítit vedle sebe něčí teplo, cítit něčí horký dech na svém krku, něčí doteky po celém svém těle. Když dorazil domů, už to věděl jistě. Teď už políbí jen osobu, kterou bude milovat. Ale opravdu milovat….

Nejdřív se osprchoval a pak zalehl do postele. Ale spánek ho pořád nějak obcházel. Otočil se na druhou stranu a jeho oči zamžouraly po tmavém pokoji. Takhle se otočil asi dvacetkrát v naději, že nakonec se mu přeci jen podaří usnout, ale mýlil se. Bylo už asi půl jedné a on ani oka nezamhouřil.

Najednou uslyšel tiché kroky, jak míří do kuchyně. Možná máma taky nemůže usnout nebo taky Bill. Ale to mu teď bylo v podstatě jedno, hlavně, že někdo v domě taky nemůže usnout. Navlíknul si na sebe své XXL triko a taky šel pomalu do kuchyně.

Našel tam sedět Billa. Svítila mu tam jenom malá lampička na stolku, která vytvářela krásně intimní světýlko. Bill byl rozvalenej na parapetu, ruce měl obmotané kolem kolen, díval se z okna na tmavou ulici venku a přitom usrkával kakao.

„Taky nemůžeš spát?“ přisedl si k Billovi. Ten se malinko polekal, ale když zjistil, že je to bráška, usmál se.

„No tak co, jakej byl večer?“ zeptal se zvědavě Bill a uličnicky na Toma zamrkal.

„Já… už to… prostě jsem to nedokázal.Už to nechci, Bille. Tedy, aspoň takhle ne,“ sklonil hlavu.

Bill málem spadnul ze sedačky.

„Co se stalo?“ vyzvídal. Tom na něj smutně koukl zpod rozpuštěných dredů, které mu padaly do obličeje.

„Nic… jen už to nechci dělat. Nechci těm holkám ubližovat… ale ani sobě,“ upřeně si hleděli do očí.

„Já tě zabiju, Tome. Co jsem ti říkal hned od začátku?! Nedělej to, Tome, pak toho budeš litovat… Ale ty ne. To ty sis chtěl jenom užívat. A tady to máš,“ řekl, protože se nemohl dívat na to, jak se jeho bráška trápí.

Nějak si ale neuvědomil, že když řekl tohle, Tomův obličej ještě víc zesmutněl.

„Já… promiň. Takhle jsem to nemyslel, Tome… Sorráč,“ přátelsky jej poplácal po rameni.

„No tak… povídej,“ pobídl ho a Tom se tedy pustil do dlouhého vyprávění. Vždycky si říkali úplně všechno a tak byl Bill rád, že tomu není ani teď jinak. Chtěl Tomovi poradit a už nechtěl, aby se trápil.

„Já ti pomůžu…tu pravou ti najdu, Tome,“ usmál se lišácky na Toma, kterému se konečně zlepšila nálada.

Ráno vešla paní Kaulitzová do kuchyně a zůstala překvapeně stát. Spatřila totiž na sedačce rozvaleného Billa, jak spokojeně ležel na bříšku a oddechoval a na zemi seděl Tom, hlavu měl zakloněnou dozadu, vedle té Billovy a taky spokojeně odfukoval.

„Och jo! Doufám, že se zase neopili,“ povzdechla si Simone, ale když uviděla na stolku hrníčky od kakaa, uklidnila se. Ještě bylo brzy a tak je nechtěla budit. Jenom se potichu oblékla a šla nakoupit něco k snídani.

Bill pomalu otevřel oči. Ani nevěděl, jak se sem dostal. Ale na tváři ho pošimraly dredy. V duchu se usmál, už si vzpomněl. Celou noc si s Tomem povídali a pak si sem jen tak lehli a už se nedokázali ani zvednout.

Bill párkrát zamrkal a uviděl Tomův obličej. Na chvilku se na něj zadíval. Pozoroval každý milimetr jeho tváře. Najednou si Tom olízl rty, pokrčil nosík a pomalu otevíral oči. Otočil hlavu směrem k bráškovi.

„Brý ráno,“ zabručel.

„Dobrý,“ pomalu se roztáhl Bill a omylem praštil Toma po hlavě.

„Promiň,“ zasmál se.

„To nic. Děkuju,“ usmál se na něj.

„Není zač. Neboj, já ti najdu dívku tvých snů,“ rozesmál se Bill jako sluníčko. Tom si všiml jak sladce se Bill usmívá. Tak roztomile přitom krčí nosík.

Cože?! Nosík?! Asi mu už vážně hráblo…

Večer si Bill sedl k televizi. Bráška byl venku, máma šla někam s Gordonem a on zůstal doma sám. Venku lilo jak z konve a tak se zachumlal do deky, uvelebil se na velkém gauči a chroupal sušenky. A aby se nenudil, pustil si kazetu. Byla to kazeta, kde oslavovali s Tomem své 5. narozky. Když si na to vzpomněl, byl moc šťastný, že i po 12ti letech si pořád s Tomem tak skvěle rozumí, ale mrzelo jej, že už jsou ty časy pryč.

Časy, kdy spolu trávili všechen čas. Časy, kdy spolu běhali jen v puntíkatých plavečkách po zahrádce a blbli. Moc mu to chybělo. Kdyby teď běhal v puntíkatých plavečkách, tak by si to další den přečetlo snad celé Německo. Na chvilku se zamyslel a odvrátil pohled od kazety. Už to je jiné. S Tomem se vidí, to jo… ale moc málo. Jenom při koncertech, tiskovkách nebo tak. A teď, když si najde holku, budou se vidět ještě méně.

„Dejte si velikou pusinku,“ smála se šťastně Simone na své dva malé poklady. Bill se vrátil pohledem ke kazetě. Právě mu tam Tom dal pořádnou pusinu. Musel se zasmát, jak byli roztomilí.

Jak rád by byl teď, kdyby se tady s ním smál i jeho bráška. Tahle pusa byla jako jejich narozeninový rituál. Ale ten skončil, když bylo klukům asi 10. Když Bill uviděl, jak se na něj bráška pověsil a pořádně ho políbil, ani si neuvědomil, že pomalu zavřel oči a v mysli si představil, jaké by to asi bylo, kdyby si tu pusu dávali doteď.

Najednou viděl, jak jej Tom líbá. Polekaně otevřel oči a rozhlédl se kolem sebe. Na co to proboha myslí?! To mu už asi vážně chybí nějaká holka.

Pomalu zavřel oči a cítil, jak na něj doléhá únava…

Tom byl venku se svým nejlepším kámošem Andreasem. Myslel si, že když na chvilku vypadne, nebude už myslet na Billův úsměv. Bože, co ho to napadá za blbosti?! Ale ani nejlepší kámoš mu s tím nepomohl. Tom se mu raději ani nesvěřil. Vždyť by mu ani nevěřil, že myslí na svého brášku…

A tak šel zamyšleně domů. Pomalu otevřel dveře. Všude bylo ticho a tma, jen z obýváku se linuly hlasy z televize. Zul si boty a potichu jako myška vešel do obýváku. Na gauči uviděl Billa. Byl schoulený v dece a spokojeně spal. Byl tak sladkej.

Tom se chtě nechtě na bratra usmál. Byl tak zranitelnej. Vypadal jako malé koťátko. Pohled Tomovi padl na televizi. Přesně věděl, co to je. Opatrně Billovi posunul nohy a sedl si k němu. Přetočil to na, podle něho, nejhezčí kousek – jejich „pusinku“, jak tomu jejich máma říkala.

Přetáčel si to pořád dokola. Tehdy se nebál políbit ho. Vlastně by se nebál ani teď. Bál by se jen toho, co by následovalo po tom polibku. Bill by ním určitě opovrhl, možná by mu i jednu vrazil. Možná by o něj taky úplně přišel a to v žádném případě nechtěl. Bill si ze spánku olízl rty a Toma polilo horko. A najednou ucítil něco, co v životě necítil. Ucítil hejno motýlků v oblasti podbřišku.

Poulil oči do tmy a nechápal. UCÍTIL TO PŘI POHLEDU NA VLASTNÍHO BRÁCHU?! On se už asi vážně musel zbláznit. Rychle od něj odvrátil pohled a promnul si unavené oči. Byl zoufalý. Co se to s ním děje?!

Bill by si měl pohnout s tou holkou a ta mu snad pomůže z hlavy vyhnat bratra…

Ale pohledem stále bloudil do jeho až dětsky milé tváře. Chtěl odvrátit zrak, ale nešlo to. Byl tak okouzlující. Po chvilce se Bill probudil. Zamžoural do tmy, promnul si oči a unaveně se posadil.

„Tome?“ šeptnul, když uviděl bráchu, jak sladce spí a přitom je rozvalený na Billových nohách.

„Tome,“ opatrně ním zatřásl.

„Hm?“ zabručel a objal Billovy nohy ještě pevněji. Billovi by to nevadilo, klidně by byl takhle až do rána. Ale mělo to jeden háček. Hrozně se mu chtělo na záchod. Jenomže věděl, že když jeho bráška usne vážně tvrdým spánkem, neprobudí jej ani stádo slonů. Bill se snažil vyprostit nohu z Tomova objetí, ale moc se mu to nedařilo.

Jenže jestli hned teď něco nevymyslí, tak se tady… (si domyslete:D). Nakonec ho ale nenapadlo nic jiného, než to, že se převalil a spadl i s Tomem do mezery mezi gaučem a stolkem.

Přivřel oči, čekal tvrdý dopad a taky se dočkal. Smutně vydechl bolestí, jak si narazil záda a chtěl vstát, ale něco mu bránilo.

Byl to Tom. Jak padali, tak jeho bráška dopadl přesně na něj a teď mu spokojeně funěl na krk. Billovi se zrychlil dech, jakmile uviděl tu milou tvář tak blízko té své. Na nějakej pitomej záchod dokonce úplně zapomněl. Celý se začal třást.

„Tome, no tak. Tomeee,“ snažil se Bill dostat zpod Toma co nejopatrněji.

Podařilo se mu překulit se na něj a sedl si obkročmo na jeho ploché bříško. Udělal to jen proto, protože jinou šanci neměl.

Chtěl rychle slézt, ale Tom najednou otevřel oči a vyděšeně je poulil na své milované dvojče.

Bill otevřel ústa, že něco řekne, ale vyšel mu z nich jenom nějakej podivnej vzdech. Cítil se dost trapně. Oba dýchali zhluboka a upřeně si hleděli do očí.

„Já… já, už jdu,“ řekl Bill a chtěl slézt z Toma, ale ten si ho za boky zase vrátil na sebe.

„Já, Tome… už jdu raději spát, jo?“ rychle mrkal očima a koukal všude, jen ne na Toma. Tom se malinko nadzvedl a naklonil se k němu. Pomalu se přibližoval.

Co to dělá?! Snad ne to, co Bill myslí. Nejde jej políbit. Nebo jo?!

Bill přivřel oči a čekal na polibek, ale ten se nějak nedostavil.

„Tak dobrou noc,“ šeptl mu Tom do ucha a přitom se lehce otřel rty o jeho ušní lalůček.

„Jo, díky… dobrou,“ vyskočil z něj Bill rychlostí blesku a rychle šel do svého pokoje. Proboha, on čekal od brášky oporu. Ale jak si všiml, hráblo jim oběma.

A vždyť proč taky ne? Jsou dvojčata. Bill sebou zmateně praštil na postel a pořád mu nedocházelo, že málem políbil svého bráchu.

Co se to s nimi děje?! Rozhodně mu musí najít co nejdřív nějakou holku, nebo to nedopadne dobře. Najednou se ozvalo klepání. Jen velice tichounké.

„Ano?“

„Můžu?“ nakoukla Tomova smutná tvář dovnitř. Bill jen mírně přikývl a byl dost překvapený, když uviděl, že má bráška kytaru.

„Potřebuješ něco?“ zeptal se Bill už pokojněji.

„Slova,“ podíval se mu Tom do očí.

„Cože?“

„Složil jsem si melodii, ale nemá slova. A taky chci vědět, jestli se ti líbí,“ smutně šeptal a pořád na něj hleděl.

„Tak ji zahraj,“ řekl Bill s úsměvem. Bylo mu líto, jak se bráška trápí. Tom chytil kytaru a pomalu vybrnkával nádhernou melodii písně, kterou později nazvali In die Nacht. Bill si večer před tím složil slova a neměl melodii. No a tahle k tomu byla dokonalá. Pomalu a tiše začal zpívat sladká slova.

Bylo to jako vystřihnuté z filmu. Tom hrál na kytaru a Bill mu tiše zpíval. Bylo to pro ně nádherné a kouzelné.

„In die Nacht,“ zazpíval Bill poslední slova a podíval se Tomovi do očí. Lekl se. Už v nich neviděl jen to bratrské pouto, bylo to něco víc.

„Proč se mi tohle muselo stát?“ šeptnul a schoval si tvář do Tomova velkého trička.

Pevně se objali. Takhle se k sobě snad ještě nikdy netiskli. Ale teď moc potřebovali jeden druhého…

autor: B-kay
betaread: Ketty