autor: Janule
TOM
„Tak na zdraví… jak se vlastně ta vaše mrňavka jmenuje, už jste se s Vanessou dohodli?“ zeptám se Gea, abych věděl, na koho si právě připíjíme.
„Jo, byl to boj, ale nakonec je to Sophia Maria Anna,“ pronese hrdě Georg a já znovu zvednu skleničku.
„Tak na všechny tři… Sophii, Marii i Annu, ať je to hezká kočka a má hodně chlapů,“ zvednu skleničku proti ostatním třem, které už čekají, až budou o sebe moct cinknout. A po tom, co jsem dneska viděl v porodnici, to myslím fakt vážně… zatím bych tipl, že je spíš podobná Geovi… snad bude po Vanesse…
„Ty vole, co mi to přeješ?“ zazubí se na mě Georg a třískne o mou šampusku tou svojí.
„No co? Je to ženská, ne? Tak ať si v životě užije…“ dodám ještě a konečně se můžu s úlevou napít šampáňa, na který se těším celý odpoledne.
„Zabiju každýho, kdo na ní šáhne!“ prohlásí Geo, když to do sebe kopne. A jéje, už se z něj klube klasickej taťka s puškou, co střílí ženichům broky do zadku…
„Jo, ještě budeš prstíčkem hrabat, aby si jí někdo vzal a ty ses jí zbavil,“ pronese vševědoucně Gustav a všichni se rozřehtáme. To skoro vypadá, že se na ni byl Gustav taky mrknout… že bych tu podobu odhadl správně? No, doufám, že má Bill pravdu a za tejden už bude hezká, protože kdyby jí tohle zůstalo, tak se nikdy nevdá. Bože, to jsou debaty, co teprve za hodinu, až budeme trochu víc připitý, tohle už známe… vždycky je z toho něco moc zábavnýho… a někdy taky dost dramatickýho.
flashback
„Nalej mi, Bille,“ hodím prosebný oči na svou lásku a nejradši bych se na něj vrhnul tady a teď. Když jsem připitej, tak se v tomhle špatně ovládám… a to je hodně nebezpečný.
„Co?“ hodí po mně svůdnej pohled Bill a pohodí vlasama. Ježíš nedělej to, nebo se fakt neznám…
„Třeba vodku, to je jedno,“ vrátím mu úplně stejnej pohled a čekám s nastavenou skleničkou, až mi tam nateče další dávka bílého alkoholu bez chuti a zápachu. Billovi se trochu klepe ruka a už mu taky svítěj oči. Vidím na něm ty jeho hříšný myšlenky, skoro mu čouhaj z očí.
„Hele, kluci, neznamená, že když vám bylo nedávno osmnáct, že se mi tady budete denně opíjet,“ pronese David na naši adresu a udělá výhrůžný obličej.
„Neboj, neboj, mám to pod kontrolou,“ odvětím a kopnu do sebe to, co mi Bill nalil. Sám už si radši nic nedal, vidím na něm, že má tak akorát dost. Ještě dva panáky a je schopen si mi tady veřejně sednout na klín.
„Musím domů, tak už toho nechte a do půlnoci to tu zabalte, ať jste ráno použitelný, slyšíš, Geo? Máš je tu jako nejstarší na povel, tak na tebe spoléhám,“ řekne ještě David a zmizí ve dveřích. No, to nás svěřil tomu pravýmu… pod stolem je vždycky první.
„Konečně sami…“ vypadne z Billa a všichni se na sebe úlevně usmějeme. Tenhle „dospělácký“ dozor našeho manažera už nám leze pěkně na nervy. Jsme všichni plnoletý a on je nám pořád za patama jako před lety, když jsme začínali. Asi se toho nikdy nezbaví, pořád má pocit, že jsme malí kluci.
„Chyběj tady ženský,“ povzdychne si Geo a nepřítomně zírá na svou opatlanou skleničku s vodkou.
„Jak komu,“ vypadne ze mě a nejradši bych si ty slova narval zpátky do huby… já vůl… ještě si něčeho všimnou…
„Co si řikal?“ zvedne ke mně Georg udivený pohled.
„Ále nic, jen tak kecám,“ odpovím, abych to zaretušoval.
„Já to slyšel. Řek, že mu tady nechyběj ženský… a to mně teda jo!“ ozve se najednou polospící Gustav a moje naděje jsou v hajzlu. To je debil, von to ještě rozpatlává. Už má taky nakoupíno a neví, co kecá.
„No já nevim, ale já bych tu taky nějakou hezkou kočku bral,“ zachraňuje situaci nešikovně Bill, protože se u toho tváří docela znechuceně, aniž by si to uvědomoval.
„A co bys s ní asi tak dělal, ty vole?“ mrkne na něj Gustav a já mám najednou pocit, že něco tuší. Ten pohled, kterej vrhnul hned vzápětí na mě, je víc než výmluvnej. Že by si něčeho všiml? Bill je ovšem tak mimo, že to vůbec nepostřehne a dál rozvíjí svoji teoretickou potřebu sexu se ženskou.
„No co, ty pako, normálně bych jí tu sklátil a vojel,“ vytahuje se opile Bill a já mám co dělat, abych se nerozesmál.
„Jo, jasně. Ta by ti dala, kdybys jí to strčil tam, kam seš zvyklej,“ pronese potichu Gustav a Georg se najednou probere.
„Cože? Kam?“ svítěj mu oči alkoholem a zvědavostí. Oba mlčíme jako zařezaní a nějak nejsme schopni vymyslet účinnou obranu. Tohle vypadá, že se Gustav rozhodl to rozseknout. Asi fakt něco tuší…
„Vo co ti jde, Gustave,“ vyjedu na něj útočně. Mám toho právě dost. Bill na mě vyděšeně vykulí oči a nenápadně mi zezadu stiskne zadek… taky vhodný… zrovna teď…
„Hele kluci, já myslim, že byste to už měli přiznat aspoň nám, ne?“ pronese s klidem Gustav a mně zatvrdnou rysy. Takže on to ví. Ale jak je to možný? Dávali jsme si s Billem takovej pozor, ale zřejmě ne dost velkej.
„Co je? Co maj přiznat?“ zeptá se opile Georg a je vidět, že absolutně nemá páru, o co jde.
„Že spolu chrápou,“ odpoví mu s naprostým klidem Gustav a ve mně by se krve nedořezal. Řekl to vyloženě zle. A tak hnusně… on vůbec nechápe, co mezi námi je…
„Cože?“ zopakuje zase opilecky Geo a pohledem přeskakuje z Billa na mě a zase zpátky. Když oba jen civíme a mlčíme, podívá se znova na Gustava. „Tak hergot, vysvětlí mi to někdo nebo co!?!“ zahuláká naštvaně Geo, protože mu konečně došlo, že se tu řeší něco, o čem jako jediný nemá žádné informace.
Cítím, jak Bill hledá moji ruku, a když se mu to konečně podaří, pevně ji stiskne. Beru to jako signál, že se na něco chystá. Zvednu k němu oči a na jeho tváři vidím odhodlání a současně vztek.
„Gustave, tos přehnal!!“ zasyčí na našeho bubeníka.
„Co jsem přehnal? No co? Už půl roku vás sleduju, každej den vás vidím, jak se k sobě chováte a nejsem blbej, fakt ne. To by viděl i slepej,“ řekne Gustav a je vidět, že bojová nálada, kterou získal díky alkoholu, ho teď najednou přešla. „To vám nestojíme za to, abyste nám řekli pravdu? To si o nás myslíte, že jsme takový hovada, že to nepochopíme nebo co?“ začne mluvit už skoro lítostivě a kopne do sebe zbytek vodky, co mu zůstával ve skleničce.
„Mysleli jsme, že by vás to znechutilo…“ řeknu potichu. Najednou ho chápu. Je naštvanej, protože se cítí ublíženě. Nevěřili jsme jim a to ho štve. Ne to, že spolu něco máme, ale to, že jsme jim to nebyli schopní říct.
„Jo, to máš pravdu, je to divný, ale jsme kamarádi, hergot! Známe se takovejch let a vy nejste schopný přijít a říct: „Kluci, máme se rádi, nějak se nám to vymklo z rukou a spíme spolu?“ Fakt vám za to nestojíme?“ ukončí smutnej monolog a sklopí hlavu.
„Vy spolu SPÍTE!?!“ vykřikne překvapeně Georg, když se mu konečně ta informace dostane do té části mozku, která ještě rozpozná, co bylo právě řečeno. Nejsem schopen se dívat do jeho vyděšených očí. Toho jsem se bál… to naše věčný pošťuchování, ty věčný spory o to, kdo je větší děvkař… teď konečně pochopil, že to všechno byla už dávno přetvářka a já nechci vidět, co má v očích… nechci…
„Ano, Geo, my se máme rádi. A to, že spolu spíme, to je až druhá věc. První je, že já… já… prostě Toma miluju a on mě. Je to divný, to uznávám, ale nějak s tím nemůžeme nic dělat,“ pronese potichu Bill a mačká mi silně ruku. Měl bych ho nějak podpořit, ale nezmůžu se na nic jinýho, než že kývnu. Ano, miluju ho, ale jsem schopen to říct jen jemu. Ne jako on. Poprvé to řekl nahlas někomu jinýmu než mně. Miluju ho o to víc.
Gustav zvedne oči z podlahy, kterou doteď hypnotizoval, a usměje se.
„Konečně. To jsem chtěl slyšet. Už jsem se bál, že je to jen z nudy… že jste spolu jen proto, že není čas na holky. Takhle mi to nevadí,“ řekne a mně spadne kámen ze srdce. Aspoň jeden z nich to pochopil. Stisknu Billovu ruku a mám chuť si ho přitáhnout a obejmout ho. Jenže je tu ještě někdo…
„Ale mně to vadí!“ ozve se ten někdo a já jsem zpátky v tý žumpě, ze který jsem se právě před chvilkou vyhrabal. „To jste buzeranti nebo co?“ nechápavě kroutí hlavou ožralý Geo. Oba společně pokrčíme rameny. Nevíme, co vlastně jsme…
„Možná… asi jo…“ řekne nejistě Bill.
„Tak to teda ne!“ vyjedu najednou, až sebou Bill vedle mě trhne leknutím. „Mně se nikdo jinej než Bill nelíbí, takže pozor! Tebe bych třeba do postele nechtěl, kdybys mi platil zlatem,“ vyjedu na Gea rozčíleně, protože mě to právem naštvalo. Co si to vůbec dovoluje? Blbec!
„No to já tebe taky ne!“ vyštěkne na mě odpověď a postaví se do bojový pozice. Stoupnu si proti němu a nedbám na to, že se mě Bill snaží dostat zpátky do sedu. Vytrhnu mu svoji ruku a mám ji připravenou pro obranu, kdyby se chtěl Geo prát.
„Kluci, nechte toho,“ špitne nešťastně Bill a Geo se na něj opovržlivě podívá.
„Ty mlč, ty… slečinko,“ sykne na něj a moje pěst vyletí okamžitě vpřed. Zásah byl přesnej. Odnesla to jeho brada. Georg zavrávoral a dopadl zpátky na sedačku, ze které se před chvílí tak bojovně vzepjal. Bolej mě klouby na ruce od jeho čelisti… Najednou proti mně stojí Gustav a výhrůžně na mě kouká.
„Tak dost! Tohle stačilo! Sednout!“ řekne důrazně a já ho poslechnu. Nevím proč, ale ulevilo se mi, že zasáhl. Nechci se prát. Bill se ke mně hned namáčkne a jeho ruka mě obejme kolem pasu. Gustav stojí uprostřed jako Bůh pomsty a střídavě zírá na Gea a na mě.
„Takže pánové, tímhle jedním úderem to skončilo, jasný? Tady nejde o to, co se ti líbí nebo ne, Geo, ale o to, že si na to prostě budeš muset zvyknout. A jestli to nedokážeš, jako skupina jsme skončili, to je vám, doufám, jasný. Nemůžeme se rvát, stačí, že nám nedaj pokoj ti zvenku. My musíme držet spolu. Za každou cenu,“ domluví a čeká, co my na to.
„Souhlasím,“ řeknu a jsem rád, že se našel někdo, kdo nás chce zase usmířit. Georg si drží čelist a mlčí. Nasupeně na mě civí. Vtom udělá pohrdavej škleb a zasyčí na mě:
„To bylo keců, ty šmejde. Prej ženský… a zatím ho cpe vlastnímu bráchovi do zadku… seš pěkně prolhanej parchant, Tome, to jsem si o tobě nemyslel!“ pronese rozčíleně. Ještě to pořád nevstřebal, ale já už ho bít nechci. Zasloužil by si to za to, co právě řekl, ale nechci. Svým způsobem ho chápu. Gustav byl vždycky citovější, Geovi dlouho trvá, než mu něco dojde. Budeme muset vydržet, až se s tím srovná. Je to pro něj moc nové. Najednou slyším vedle sebe vzlyk. Bill drží hlavu v dlaních a brečí. Dolehla na něj Geova hnusná slova.
„Billí, lásko, nebreč, já tě nedám,“ obejmu ho a přitisknu si jeho hlavu na prsa. „Miluju tě,“ vypadne ze mě najednou nahlas, a konečně si uvědomím, jak silné city to jsou.
„Jdi se domů vyspat, Geo, zejtra to proberem,“ řekne Gustav smířlivě. Je to náš strážnej anděl… díky za něj… snad se to všechno brzo srovná. Po týhle zkušenosti navrhnu Billovi, abychom to řekli doma… nerad bych se takhle hádal s vlastníma rodičema.
konec flashbacku
Od tý doby si dáváme s Billem pozor, aby nás Geo neviděl při čemkoliv, co by mohlo připomínat náš vztah. Občas mi sice něco ujede, ale vcelku nám to vychází. Dodneška se s tím v podstatě nesrovnal, a když je střízlivej, dělá, jako že o ničem neví. Jen v opilosti a ve vzteku mi vždycky dává sežrat, co jsem zač… asi jsem pro něj jen ubohej teplouš, kterej se nezmůže na nic lepšího, než na vlastního bráchu… a přitom moc dobře ví, že bych mohl mít každou ženskou, na kterou ukážu… i tu jeho… kdybych chtěl. Ze začátku po mně vystartovala, ale když jsem jí dal jasně najevo, že nejsem ochoten si s ní nic začít, vzala si na mušku Gea… jenže to mu nikdy neřeknu, zbláznil by se… určitě by mě začal nenávidět, protože ji miluje jako cvok… Já na rozdíl od něj vím, co to je, když vás zradí milovaná osoba… ještě to nezažil, tak jako já s Billem… pořád to ve mně je… ale nemůžu nenávidět někoho, kdo to nezpůsobil… ne jeho, který riskoval život, aby mě mohl milovat…
Bože, proč je to tak složitý, je to daň za slávu a peníze? Za to, že jsme dostali všechno, po čem jsme toužili? Asi jo, ale já to beru… něco za něco… život není procházka růžovou zahradou, nejsme tu jen od toho, abychom se bavili… užívali dne… na to už jsem přišel dávno, to moje starý heslo už zapadlo hluboko do mého podvědomí… už vím, že to nejde pořád. Bylo by to sice hezký, ale je to utopie. Od chvíle, co se objevil v mém životě Dejv, se to změnilo. Mám ho rád tak moc, že jsem si to nikdy nedokázal představit. Děti mě vždycky míjely, ale nikdy jsem s žádným nežil pod jednou střechou… až s ním… s tím malým roztomilým ďáblem.
Snad do dítě Gea taky změní… on je někdy tak strašně zabedněnej, že bych ho s chutí uškrtil, ale co by mi to bylo platný? Akorát bych rozeštval skupinu a bylo by po kamarádství. Pořád se tváříme jako nejlepší kamarádi, ale já vím, že je tam stín… usadil se tam a už se asi nikdy neztratí. Musím zatnout zuby a tenhle jeho postoj rozdejchávat. Jediný, co nesnesu, je, aby urážel Billa… to jediný nevydejchám a on to moc dobře ví…
autor: Janule
betaread: Janik
tak tento flashback je naprosto dokonaly 🙂 .miluem flashbacky !_ x) myslím , že sa to spraví x) mega úúžasné 🙂
Tohle už fagt neni normální …To bych do něj snad ani neřekla…Já si nemužu pomoc ale budu asi tak zabedněná že tu povídku nechápu..Ne..Chápu ale chvilkama nechápu proč se snaží Janule udělat z Žoržího takovýho šmejda :-o.
Achjo… Chudinka Billí.. Dyk i ten Geo moc dobře wí, že teplej není a jak silnej wztah s Tomím má.. Mno jo… Tenhle dílešek byl hrozně wypjatej, ae wšechno de dál a na wšechno zbudou jenom wzpomínky..
[2]: někdo to odskákat musí xD
opět úžasný
vždycky musí bej někdo hsjzl xD
Jéé, postoj Gusti mě vážně potěšil 🙂 Celou dobu mě vlastně zajímalo, jakto že to kluci ví a jak se na to tváří 🙂 Tehdy, když šel Tom s Gusťou a Dejvem do kina, a měli narážky na nevěstu a ženicha, tak Gusťa vypadal v pohodě..a jsem ráda, že hnedka od začátku to takhle bral 🙂 A je jasné, že ne každý se s tímhle dokáže smířit..ale tak doufám, že dneska nebudou nějaké bitky a hádky mezi Geem a Tomem. Ráda bych, aby si to nějak vyjasnili..ale myslím, že to bych chtěla možná moc. Alespoň že to bere v celku v pohodě 😉