autor: Janule
TOM
„Billi, nedělej se s tím teď, já to ráno s Dejvem uklidím,“ přidřepnu si k němu v obýváku na koberec. Ten cvok právě sedí uprostřed hromady lega a třídí kostičky podle jednotlivých barev, a vůbec si neuvědomuje, jak zbytečnou dělá práci. Dejv to pak vezme a vyklopí všechno na koberec. Jenže tohle už jsem tomu mému puntičkářovi vysvětloval asi desetkrát a odmítá to pochopit.
„Ráno… prosím tě, ráno na to akorát Davídek dupne a zarazí si kostičku do nohy, bačkory si zase nevezme a bude řev. Radši to poskládám teď, je to za chvilku hotový,“ vysvětlí mi ten můj čumáček roztomilej a dál třídí kostičky. Ach jo… sednu si k němu a pomáhám mu rozdělovat barvy. Některý věci jsou prostě marný mu vysvětlovat, nikdy je nepochopí… zrovna tak ty moje ženský, pořád je vidí u mě v posteli a nic ho nedonutí se na to vykašlat. Jo, to mi připomíná Melanii… musím mu to říct dřív, než to bude v novinách.
„Tak co jste dělali celej den?“ nahraje mi svojí otázkou, aniž by to tušil.
„No, ráno jsme se chvíli kočkovali, pak jsem brnknul Gustovi a dali jsme si sraz před kinem. Na oběd jsme zašli do Olympie a potkali tam Melanii,“ vychrlím to na něj všechno najednou. Samozřejmě se okamžitě zaměří na to, co ho nejvíc zaujalo.
„Melanii? To je TA herečka?“ zvedl ke mně oči.
„Jo, to je TA herečka… ta slepice vypatlaná,“ dodám, aby bylo jasno, co si o ní myslím. Tentokrát ho ani nezajímá, co jsme si dali k jídlu… jindy by se zeptal jako první. A co Gustav, ten ho taky nezajímá, jak slyší ženský jméno, vypne se mu něco v hlavě a svítí mu tam jen neónovej nápis: „POZOR, ŠLA KOLEM NĚJ ŽENSKÁ!!!“ Musím se usmát jeho zkoumavýmu výrazu.
„Mluvil jsi s ní?“ Divím se, že mi ještě nemíří do očí lampička, výslech začíná. Je úžasně roztomilej, jak se snaží, abych nepoznal, že se to v něm vaří jako v papiňáku, jen aby mi tu nevybuchl, musím ho zchladit.
„Jo, přisedla si k nám a obdivovala Dejva,“ snažím se ho navést na jinou kolej, aby si uvědomil, že jsem tam nebyl sám. To by ho mělo uklidnit. Davídek je pojistka, která by ten papiňák měla trošku upustit. Skoro slyším tu páru unikat.
„Jo? A co? Líbil se jí?“ překvapí mě svým nadšeným výrazem. Povedlo se mi ho svést z cesty… hurááááá.
„Rozplývala se nad ním jak v cukrárně, div ho nezačala olíbávat, říkala mu „maličký“ a vytáhla z něj, kam jdeme.“
„A šla s váma?“ Hergot, to jsem zase něco řek! Že jsem se nekous do jazyka, jsem tam, kde předtím.
„Ne, zdrhli jsme jí,“ snažím se ho zase zklidnit.
„A co říkala?“ naťukl další ze svých výslechových frází.
„Vrátila se prej z Hollywoodu. Točila tam zas nějakou supr bestovní kravinu, ale vytahovala se, div nepukla. Héééérečka,“ dodám pohrdavě, když si na tu kozu vzpomenu.
„A jak vypadala?“ prásk, další klasická fráze.
„Jako vždycky… blond paruka, pupínky zapatlaný mejkapem a na sobě něco šíleně květovanýho,“ přeháním, ale musím se držet pravdy… je tady ten fotograf.
BILL
MELANIE! Úplně mě polilo horko, když řekl to jméno. Nenávidím tuhle ženskou od chvíle, kdy jsem poprvé viděl ten pitomej film. Nevím, jestli je Tom tak dobrej herec, ale v tom filmu se s ní líbal tak, že jsem neustále zabodával oči do jeho klína a úplně viděl, jak při tom tvrdne… já vím, zase ty moje pitomý představy, ale někdy je to fakt k nevydržení. Jsou to takový živý filmečky, mám šíleně bujnou fantazii. Musím se uklidnit, nesmí na mně nic poznat.
Sakra, to byla bílá kostička a já ji hodil do zelených.
Nechci ho z ničeho podezírat, nic neudělal, tak proč jsem tak zatraceně napruženej!?! Blbče, blbče, vymaž ten obraz z hlavy! Blbče… to nepomáhá, tak jinak. Kreténe… to je taky na prd. Nadechni se, vydechni, nadechni se… jako včera Vanessa, mělký dýchání… to pomáhá.
„To je TA herečka?“ zeptal jsem se ho naprosto klidně. Nemůže nic tušit, byl to jen nevinný dotaz, nic víc. Zelená, červená, bílá, zelená, bílá… kostičky pitomý, ani ty mě neuklidněj. Potvrdil mi to, nebyl jsem si jistý, jestli neexistuje ještě nějaká jiná Melanie, kterou neznám. Takže je to ta mrcha, co mi ho ocucávala… uškrtím jí, jestli ji někde potkám. Určitě po něm hned vystartovala, vzpomínám si na to natáčení a pocity mého druhého já byly tehdy dost jasné. Žárlil jsem na ni jako čert. Dokonce jsme se kvůli tomu tenkrát hádali. To teď nesmím dopustit.
„Mluvil jsi s ní?“ zeptám se klidně, ale uvnitř mě to vře jako v kotli. Kroť se, Bille, kroť se, nebuď idiot, nic se neděje, všechno je v klidu, dýchej, dýchej… Když mi odpověděl, trochu se mi ulevilo; no jo, vždyť on tam s ní nebyl sám, to mi nedošlo, byl tam Davídek. A líbil se jí… je to moje roztomilý zlatíčko, líbí se všem ženským, hlavně v jejím věku; určitě by se chtěla vdát a mít děti… a na to je Tom ideální kandidát. Do hajzlu! Právě řekl přesně to, co jsem čekal… tahala z nich, kam jdou. Tom neumí lhát, určitě jí řekl, kam jdou a ona šla s nimi… stoprocentně… do kina… do tý tmy, určitě seděla vedle něj, já zešílím, sahala mi na něj, určitě mu hladila stehno a její ruka zajížděla až k… NE! Klid, Bille, dýchej, dýchej… musím se na to zeptat… prostě musím…
„A šla s váma?“ div mi neskřípají zuby, jako v noci Dejvovi, ale musím se usmívat… dýchat a usmívat… Uffffff, takže nešla. Ten kámen, co mi teď spadl ze srdce, by mi zlomil nohu, jak byl velkej… dýchej, Bille, dýchej, nebo ti to srdce vyletí z hrudníku a v pětadvaceti umřeš na infarkt.
Teď nemůžu mlčet, vypadalo by to, jako když přemýšlím, musím honem vypotit nějakou nenápadnou otázku. Tak co třeba… no honem, nějakou blbost…
„A co říkala?“ jo, to je normální otázka, přece nemlčela, ne? Něco určitě Tomovi cpala do těch jeho krásnejch roztomilejch oušek, nejradši bych ho teď políbil, ale vypadalo by to divně. Zelená, červená, zelená, zelená… kostičky pitomý, je jich mraky, ale ten tank se mu fakt povedl… takže se vrátila z Hollywoodu… hmm… to je zajímavý, proč se odtamtud vracela? Proč tam nezůstala, čůza jedna? Aby sbalila Toma, to je jistý, brousila si na něj zuby už tenkrát, chtěla s ním chodit, to si pamatuju. Sice jí odpálil, ale ženský jsou tvrdohlavý. Viděl jsem na něm, že se mu líbila… přesně jeho typ. Vyzývavá blondýna, prsa čtyřky, sukýnky pěkně pod prdelku a vysoký podpatky… jo, to se mu vždycky líbilo, všude to vykládal v rozhovorech. Sice se mi snažil namluvit, že si to vymyslel, když se ho poprvé zeptali, a pak už to nechtěl měnit, ale co když kecal, aby mě uklidnil? Určitě jí to strašně slušelo.
„A jak vypadala?“ poslední možnost, jak zachránit náš vztah. Doufám, že přibrala dvacet kilo a zestárla, ale to je blbost, je to teprve šest let, kdyby ztloustla, tak netočí filmy v Hollywoodu… vypadá to strašně beznadějně, asi zešílím. Co že to říkal? Květovaný šaty? Takže si všiml, co měla na sobě, bože, já se zblázním. Kostičky zatracený, kašlu na to! Shrnu to všechno na hromadu a vysypu to do krabice. Stejně to Dejv vždycky vyklopí doprostřed pokoje a já se tady s tím skládám jako debil. Všechno je to v hajzlu, můžu se na nějaký blbý kostičky klidně vykašlat!!! SAKRA! Vezme mi ho, cítím to v kostech, určitě mi ho sbalí a já zůstanu sám… sám s dítětem… opuštěnej jako kůl v plotě.
Cože? Co to říkal? Jestli se nechci jít vykoupat? S ním? To není úplně špatný nápad… jo, půjdu. Kývnu mu na to a v srdci se mi rozprostře něha. Miluju tohle zvířátko… miluju ho k zbláznění.
TOM
Musel jsem to říct, Bill se pomalu blížil k infarktu a já už se na to nemohl dívat. Potřebuje se zchladit ve vodě. Jo, kývl mi na to, tak je to dobrý. Nedá se nic dělat, ale musím jednat rychle. Naházíme zbylý kostičky do krabice, najednou proti tomu nic nenamítá, jdu napustit horkou vanu. No, v tý se moc nezchladí, ale hlavně, že tam budu s ním. To by mělo pomoct, aby na ni zapomněl. Rychle ze sebe shodím boxerky a vlezu si do vany. Vlasy sepnu do culíku, aby se mi nenamočily všechny, ale stejně to zase budu dvě hodiny sušit, už jsem měl kolikrát chuť ty těžký dredy ustřihnout, ale nemám odvahu.
Vrzly dveře… přišel… už jsem se začínal bát, že si to rozmyslel. Nesnáším pomyšlení, že trpí. Natáhnu k němu ruce, aby se měl čeho zachytit. V tom rozrušení si zapomněl sundat boxerky. Stojí přede mnou, vodu má pomalu do půli lýtek. Usměju se na něj a pomalu je z něj stahuju.
„Dej mi ruku,“ napřáhnu k němu a on se mě pevně chytne. Vyklouzne jednou nohou z boxerek, přešlápne a už jsou venku z vany. Zvládli jsme to bez namočení. Stáhnu ho za ruce k sobě. Lehl si zády ke mně, hlavu opřel o můj hrudník. Hladím ho jemně na břiše a líbám do vlasů. Je to můj černobílý mourovatý kocourek. Voní i po celém dni stráveném na cestách.
„Jak ses měl ty, lásko, ani jsem se tě nestihl zeptat,“ zašeptám mu do ucha, abych zachoval hezkou atmosféru v tiché koupelně. Zavrtěl se trošku a poposedl si výš. Teď mám jeho hlavu na svém rameni. Natočil ji na stranu a zadíval se mi do očí. Usmál se.
„Cestou jsem se stavil na jedné pumpě pro benzín a na něco jsem si vzpomněl. Schválně, jestli si vzpomeneš, když ti řeknu dvě indicie,“ zadíval se na mě a čekal na souhlas.
„No, tak říkej, jsem zvědavej,“ kývnu a současně hladím jeho podbřišek.
„Tanečnice a studené ruce,“ řekl a vyzývavě čeká, co já na to. Tak teď mu vyrazím dech, protože tohle vím zcela přesně.
„Dvě hodiny ráno, říjen 2008, benzínka hodinu cesty před Hamburkem a nezapomenutelnej sex v kabince na přebalování mimin,“ vychrlil jsem ze sebe a zazubil se na něj vítězně. Jestli si něco pamatuju, pak jsou to takovýhle věci… na to mám v hlavě vyhrazenej speciální šuplík.
„Udělal jsem tam zase srdíčko,“ omluvně se na mě zadívá a já se musím rozesmát. To je blázínek, skoro po celém Německu jsou tyhle jeho bláznivý srdíčka s našimi monogramy. Chápu ho, prostě si tím vynahrazuje to, že o našem vztahu nemůže nikde nic říkat, musím ho políbit, blázínka. Je tak beznadějně romantický.
Vyhledám jeho smyslné rty a zlehka je laskám. Čekám na souhlas, a když se ke mně přitiskne a opatrně svým jazykem pootevře ty mé, beru to jako pozvánku. Moje nedočkavé ruce bloudí po jeho pevném bříšku a za chvilku už prsty hladím jemné světlé chloupky v jeho klíně. Jen já vím, že nejsou černé… jen já je můžu vídat a hladit. Nikdo jiný… Hloubkou polibku si vzájemně sdělujeme všechna vyznání, která nám v tu chvíli běhají v hlavě, a oba za ty společné roky známe jejich přesná znění. Není třeba slov, všechno už jsme si řekli stokrát… tisíckrát…
Konečně pohladím Billovo napjaté vzrušení a přejíždím dvěma prsty po celé jeho délce. Zastavím se na jeho vrcholku a kroužím jemně bříškem palce, dokud necítím, že je úplně připravený. Ano, teď už je maximálně pevný, obejmu ho prsty a trošku stisknu. Bill mi vzdychne do úst a já začnu pomalu pohybovat zápěstím. Nepřestává mě líbat, jen se silněji sevřou jeho ruce o okraj vany a boky se začnou pohybovat ve stejném rytmu s mojí rukou. Druhou rukou pomalu zajíždím mezi jeho nohy a snažím se ho ještě víc vydráždit hlazením. Aby mi ulehčil přístup, zvedne obě nohy a zahákne je za studené okraje vany. Sykne, když ho to zastudí, a v tom okamžiku mě přestane líbat. Jeho zastřený pohled zavadí o mé ruce pohybující se v jeho rozkroku, a už tam definitivně zůstane. Oba sledujeme to smyslné představení, odehrávající se před našima očima, a já jsem ten, kdo jej režíruje. Bill tiše sténá pod mými cílenými jemnými dotyky a upřeně pozoruje, jak v jedné ruce svírám jeho tvrdý penis a prsty druhé kroužím po tmavěrůžovém citlivém vrcholku. Cítím, jak se při tom pohledu celý chvěje.
Voda, která to divadlo zaplavuje a zase odkrývá v rytmu pohybu jeho boků, dodává té scéně zvláštní atmosféru a lehkost. Nadnáší jeho malý zadeček, který klouže po mém vzrušeném klíně… nejradši bych do něj pronikl, ale nemůžu. Teď je jen jeho chvíle a veškerá péče patří jeho nádhernému tělu. Začínám své pohyby zrychlovat a on sténá hlasitěji. Čte mi snad myšlenky? „Do mě… pojď do mě… hluboko…“ začne mi pomalu sténat do ucha, a když hned nereaguju na jeho výzvu, zabloudí rukou na můj připravený penis a nasměruje ho tak, aby se při příštím pohybu naše těla propojila. „Potřebuju tě,“ řekne rozhodně a já už jen zakloním hlavu při tlaku, kterým na mě svým zadečkem vyvíjí, a pomalu pronikám do jeho horkého těla. Nechtěl jsem, ale teď nemám sílu to přerušit. Je to příliš krásné, abych se toho vzdal. Snažím se rukou dodržovat pevný stisk jeho penisu, druhou jej objímám kolem pasu a všechno ostatní nechávám na něm. Vlna vzrušení mě pomalu zaplavuje a jeho tělo mě pohlcuje svou horkostí a hloubkou. Přirážím silněji a zrychluju tempo, až do okamžiku jeho maximálního vrcholu, jehož lepkavý bílý výsledek vzápětí odplaví příliv teplé vody.
Bill leží vyčerpaně, hlavu položenou na mém rameni a chvěje se doznívajícím orgasmem. Líbám ho a užívám si jeho líného jazyka, který se ode mě nechá hladit a laskat. Za malou chvíli odezní jeho poslední vlna vzrušení, s úsměvem se odpojí od mých úst a pomalu sundá nohy z okrajů vany. Jsem stále v jeho těle a doufám, že mě teď neopustí. Rukama se chytne a vytáhne se do kleku. Na chvilku z něj vyklouznu, ale pomocí jeho šikovné ruky jsem za okamžik zpátky v něm. Napřímí se, propne svá štíhlá záda a začne se znovu pohybovat a nasedat na můj klín. Posadím se, přitisknu si jeho vlhké tělo na sebe a nechám ho řídit rychlost a intenzitu pohybů. Vlna krásného vzrušení se vrátila zpět a nese mě daleko do ráje, ve kterém chci být už navždy jen s ním. Nový směr jeho pohybů mě za okamžik přivede k dokonalému vrcholu. Když cítím, že se blíží každým okamžikem, chytím Billa pevně za štíhlé boky a přitlačím jeho tělo na sebe, aby se nemohl ani pohnout. Chtěl bych s ním být jedno tělo až do smrti. Jeho dlouhé černé vlasy sahají skoro až k pasu, jak zaklání hlavu… je dokonalý… nádherný… je můj.
Když se konečně dočká a já z něj ochablý vyklouznu, otočí se pomalu a lehne si tváří ke mně. Dívá se mi do očí a usmívá se. Konečně přestal žárlit, je si znovu jistý mou láskou a všechny jeho bláznivé představy přikryla tahle vášnivá hra. Teď ví stoprocentně, že ho žádná Melanie nemůže ohrozit… ovšem jak dlouho… vím, že to zase přijde a zase ho budu muset ujišťovat o tom, jak moc ho miluju. Já si nestěžuju… jen jsem absolutně vyždímaný.
autor: Janule
betaread: Janik
betaread: Janik
ano , najlepšie uzmierenie je samozrejme …..sex xD vidím , že je jedno , aký vzťah to je , či incest , hetero alebo homo x) supeeeeer ffka x)
tak tohle byl super dilek!
Myslím že by se měli..usmiřovat častěji 🙂
Áááááááááááááááááááááááááh!!!! Tohle bysme měli probírat w technologii!!! xD To bych i poslouchala!! A jááááááááááááák ráda.. Ikdyž.. Raději si to čtu sama, páč nesmím bejt nikým rušená.. Jenom tady můj křeček Mišišta to stále ne a ne pochopit ((= Snaží se prokousat klecí a wůbec jí nezajímá, že mě wyrušuje uprostřed toho nááádhernýho a "newinýho" koupání ((= Uf… Měla bych jít do sprchy bo zerejtra newstanu… Ještě pak snad stihnu dwě bo tři kapitoly a pak se budu we spánku psychicky připrawowat na další úmorně nudnej den w tom úúúúděsným wzděláwacím ústawu ((=
kostky a usmiřivaní no dokonalý 🙂 xD
No joo, žárlivost je pěkná sv*ně a já jsem teď mohla vidět, jak moc je Bill žárlivý. Chudák, hnedka si vymýšli katastrofické scénáře a má pocit, že je Tom prostě musí opustit. Až je mi ho líto. Protože žárlivosti se těžko zbavuje, to v člověku prostě je. Ale líbí se mi, jak se to snaží ovládat a alespoň se snaží nic nedávat najevo. Starý Bill by už Tomovi určitě udělal scénu. Takže jsem ráda za to, jak se teď Bill snaží ovládat 🙂 A usmiřování bylo samozřejmě nádherné!! ♥