Časoprostor II 3.

BILL

„Už můžu?“ zeptám se Toma a stále si cpu prsty do uší, abych tu hrůzu neslyšel.

„Ne-e,“ zavrtí hlavou nesouhlasně. Zastrčím prsty ještě víc, div si neprorvu ušní bubínky, ale všechno je lepší, než ten strašný zvuk Davídkovy skloviny, jak o sebe vrže. Budu s ním muset zajít k doktorovi, tohle snad není ani normální. Jednou si ty zuby ubrousí…

„Už,“ ozve se mi hlasitě u ucha a já opatrně zkusím, jestli Tom nekecá. Občas mi to dělá, aby si užil mojí hrůzy, ale dneska je po sexu tak vyřízený, že ho to ani nenapadlo. Ticho… spásné ticho se line z repráku a já jen doufám, že to zase nezačne. Vtom se ozve nějaký další zvuk, a protože ještě nemám prsty tak daleko od uší, vrazím je zase rychle zpátky. Co kdyby… Tohle nehodlám poslouchat, mám pocit, že to o sebe vržou moje zuby.

„To je můj mobil!“ zařve mi Tom u ucha a plácne se mnou vedle na sedačku. Úlevně se konečně zbavím vlastních prstů z uší a sleduju Tomovu bílou prdelku, jak kráčí k nahrávacímu pultu. Mezi těmi miliony čudlíků bliká displej mobilu a vyzvání jeho oblíbenou melodii. Unaveně vstanu a jdu hledat nějaký hadřík. Musím tu sedačku setřít, nebo to tam bude vidět až do příštího čištění.

TOM

„Teda Geo, kdybys zavolal před pěti minutama, osobně tě roztrhnu,“ řeknu klidně svému drahému kamarádovi, který má zvláštní talent trefovat se svými telefonáty přímo doprostřed našeho sexu. Tentokrát mám ovšem štěstí, už je po všem. Příště už ten telefon musím vypnout, vždycky na to v tom fofru zapomenu. Čekám, co vtipného mi na moji klasickou poznámku Geo odpoví, ale z telefonu se ozývá jen divné funění. „Geo! Tak co je?“ zahulákám a otočím se nechápavě na Billa, který se mezitím snaží vyčistit flek na černé sedačce.

„To… To… Tome! Pomoc! Já nevím, co mám dělat…“ ozve se konečně Georg a fakt mi není jasné, co mu na tohle mám říct.

„Hele, potřebuješ píchnout s manželkou?“ pronesu vtipně jako vždycky, ale když uslyším jeho reakci, spadne mi čelist.

„JO! Prosím tě, pomoz mi s ní, já nevím, co mám dělat.“ Tak to je novinka, doteď jsem na svoje poznámky tohohle typu dostával jen záporné vzteklé odpovědi, ať si hledím svýho manžela a neseru se mu do jeho rodiny, ale teď to vypadá, že to fakt myslí vážně.

„Proboha, co se děje? Co je s Vanessou?“ zakňučím jen zoufale, protože ze svého drahého kamaráda nemůžu dostat kloudnou větu.

„Ona se drží za břicho a strašně sprostě italsky nadává… asi zapomněla v tom fofru německy a já nevím, co po mně chce,“ zakňourá nešťastně Geo a mně to v tu chvíli docvakne.

„Ježíš Geo, ona asi rodí. Zavolej sanitku, nebo jí nalož do auta a odvez do porodnice, ty pako,“ doporučím mu a začnu se úlevně smát. Už jsem měl fakt dojem, že se tam vražděj. No jasně, vždyť je v devátým měsíci, mohli jsme to čekat. Ovšem to by nesměl bejt Georg, aby z toho neudělal kovbojku pro celej Berlín. Jeho dcera se dere na svět a on je z toho úplně mimo. „Tak Geo, slyšíš?“ zahulákám ještě do telefonu, ale zřejmě mu moje rada stačila a típnul hovor.

„Bude mimíííí?“ předvede mi Bill dokonalou etudu i s Vanessiným italským přízvukem. „Mamma míííía,“ zakoulí ještě očima přesně, jak to dělá Geova manželka, a vyprskneme oba smíchy. Mohl by být klidně herec, určitě by se tím dobře uživil.

„To bude ještě velká sranda,“ odhaduju prozatím stav, ve kterém se momentálně nacházíme, a když se telefon ozve znovu, je mi jasné, že to bude pokračování Vanessina porodu.

„Tak co zas, Geo?“ řeknu a mrknu významně na Billa.

„Tome, já jí nemůžu uklidnit, ona na mě pořád něco italsky breptá a nechce se ani hnout. Nemůžeš přijet?“ zaprosí nešťastný Georg a já jen skouknu svoje a Billovo nahé tělo.

„No hele, ale chvíli to bude trvat, než na sebe něco hodím,“ sdělím mu na vysvětlenou a předám telefon Billovi. Hergot, kam jsem zakopl ty boxerky, vždyť tady ještě před chvílí byly. Jo, hurá, první kus je na světě. Nahodím na sebe ještě župan a zdrhám nahoru k sobě, abych se pořádně oblíkl. Venku je mínus patnáct a zrovna v tomhle blbým počasí musí Vanessa vyvádět takový blbosti, jako je porod. Já se z těch Listingovejch picnu.

BILL

„Ahoj Geo, co tam prosím tě s tou tvojí ženou vyvádíte? Tom je z vás úplně na mrtvici. Letěl se nahoru oblíct, tak musíš vydržet,“ uklidňuju našeho basáka a poslouchám zdálky Vanessino italské nadávání. Něco mě napadlo. „Hele, co kdybys jí dal jednu malou… ale fakt malou… facku. Neuklidnila by se?“ zkouším poradit kamarádovi v zoufalé situaci, a než ho stihnu upozornit, aby si dal pozor, že by jí mohl dostat zpátky, slyším mlasknutí a ticho. Vanessa zmlkla.

„Tý jo, Bille, vono to zabralo. Vanessko, miláčku, řekni něco,“ slyším kňouravé přemlouvání Georga, a když se ozve odpověď: „Ty blbec, co ty mě fackuješ?“ uleví se mi a je jasné, že už si budou rozumět. Vanessa si vzpomněla na svou italskou němčinu.

„To mi poradil Bill, já za to nemůžu, Vaness, ale zabralo to, je to dobrý, už mluvíš normálně,“ poslouchám jejich hovor a je mi jasné, že za chvíli uslyším na vlastní uši vysoký hlas manželky svého kamaráda.

„Bíííííll, ty… ty… co mu to radííííš. Ty si úplně zbláznííl, on mě snad zabíje, mamma míííía,“ přepne zase do italštiny a já jen držím telefon dál od ucha, abych nakonec o ty své bubínky nepřišel kvůli jedné rodící hysterce.

TOM

„Bille, hoď mi ten telefon, já jedu,“ strčím hlavu do dveří studia a pozoruju, že se usmívá, jako by se nic nedělo. Ukazuje na mě rukou, ať jdu dovnitř a něco klidně vykládá do mého telefonu. Sedí si pořád nahý v rohu sedačky, opřený zády o vysokou postranní opěrku, nohy natažené a švitoří, že to vypadá, jako by někoho balil.

„Vanessko, nadechni se, táááák, hezky se uvolni a musíš dejchat jako pejsek. Krátce a mělce, víš? Vzpomeň si, jak vás to učili na kurzu,“ rozdává rady, jako by snad Dejva sám rodil. Skrčí nohy, abych se k němu vešel na sedačku, a usměje se na mě. Sundám si péřovku a teplou mikinu, sednu si těsně vedle jeho nohou a nevěřícně na něj zírám. Zakryje sluchátko rukou a zakoulí na mě očima.

„Už jedou autem, musím jí uklidňovat, aby se Geo nevyboural… při bolestech mu mačkala ruku a on nemohl držet volant,“ vysvětluje mi a zase přepíná na zdravotnickou pomoc. „Už to přišlo znova? Tak to jsou dvě minuty, Vaness, to už se blíží konec, buď statečná, než tam dojedete, musíš to vydržet. Tááák, nadechnout a vydechnout,“ diriguje Bill jako zkušená porodní asistentka. Bůhví, kde tohle sebral, nejspíš jak študoval ty dětský knihy kvůli Dejvovi. Je na něj pohled pro bohy, jak se rozvaluje a spokojeně švitoří do telefonu. Sundám si i čepici, protože to vypadá, že díky naší šikovné porodní asistentce nakonec nikam nemusím. Opřu se pohodlně o opěradlo sedačky a Bill si vesele vyloží svoje dlouhé nohy na můj klín a vůbec nebere ohledy na to, že jsem taky jenom člověk.

Jeho dlouhá štíhlá stehna mě provokují k šimravým dotekům, a když se svými zvědavými prsty blížím do vyšších poloh, loupne po mně očima a jednou rukou se stydlivě zakryje. Pff, jako bych ho neznal nebo co… Zatímco švitoří do telefonu, snažím se dostat jemně pod jeho ruku, kterou se snaží bránit svůj klín, a bavím se tím, jak je z toho nervní a nemůže se pořádně soustředit. Dělá na mě ksichty, abych toho nechal, ale Vanessa na druhém konci huláká, že ji slyším až sem. Zřejmě přišla další bolest, jak soudím z Billova výrazu a napodobování mělkého dechu, a tohle jeho divadýlko mě začíná pěkně vzrušovat. Dýchá jako při sexu, a když je moje ruka dostatečně důrazná, uvolní konečně zakrytý klín a pustí mě, ať si dělám, co chci. Usměju se na znamení vítězství a něžně jej začnu šimrat v jemných chloupcích. Pod mými šikovnými doteky začíná jeho penis zase pěkně tvrdnout a vzdychání, které momentálně provozuje do telefonu, už vůbec nevypadá jako porodní dýchání. Zavřel oči a je na něm vidět, že Vanessu už skoro neposlouchá. Sedím k němu bokem, vyzvednu jednu jeho dlouhou nohu lehce za svůj krk na opěradlo, abych k němu líp mohl, a napasuju se mezi štíhlá stehna. Sleduju jeho vyděšený pohled, který na mě hodil, ale hned zase zavřel oči.

Jemně prstem přejedu celou délku jeho penisu a zastavím se na špičce. Pomalu ji pohladím bříškem prstu, a když vidím, jak se Billovy řasy zachvěly, skloním se a jemně ji olíznu. Jeho reakce je dokonalá. Prudce nadzvedne boky a vydechne do telefonu, který neustále svírá silou v pravé ruce. Nejspíš přestal vnímat Vanessino ječení, protože úplně zavřel oči a zaklonil hlavu do postranního opěradla. Vezmu jeho penis do ruky, abych si ho mohl přidržovat ve správném úhlu, a pomalu olizuju růžovou špičku. Ještě chutná minulým vyvrcholením… miluju jeho chuť… Billovy boky mi odpovídají slabými rytmickými pohyby a slyším, jak vzdychá do telefonu společně s Vanessou. Ve chvíli, kdy jeho penis zmizí hluboko v mých ústech, ruka s telefonem se sesune od ucha a můj ubohý mobil dopadne na tvrdou podlahu. „Tome…“ vzdychne a já ho za odměnu dovádím do extáze svým jazykem a těsným stiskem rtů. Cítím, jak jeho zmatená ruka bloudí v mých vlasech, podvědomě mi přitlačuje hlavu stále hlouběji, boky se pravidelně zvedají a pomáhají tak mým ústům přivést ho do naprostého ráje. Moje přivřené oči zabloudí k mobilu. Leží na zemi vedle sedačky, na které Bill sténá tak nahlas, že nebýt Vanessina porodu, určitě by poznala, co právě provádím se svým drahým bráškou. „Tome…“ vykřikne naposledy, když mi do pusy nadělí dnešní druhou dávku svého spermatu. Čekám, až se jeho tělo přestane zmítat pod mým silným stiskem, a pak jej teprve propustím ze svých úst.

„Tomi, miluju tě,“ zašeptá mi do ucha, když si ho přitáhnu na svůj klín. Objímá mě ještě rozechvělý z orgasmu a choulí se mi do náruče. Nohou přitáhnu jeho župan, který se válí pod sedačkou, a přikryju ho. Musí mu být už určitě chladno.

„Já tebe taky, porodní asistente,“ odpovím mu s úsměvem. Bill se najednou napřímí a rozhlíží se kolem sebe.

„Kde je ten mobil? Já musím vědět, jak to dopadlo… akorát přijeli do porodnice, když mi upadl,“ sdělí mi s vážnou tváří a já jen kývnu směrem k ležícímu mobilu. Sebere ho a poslouchá, jestli spojení přežilo. Rychle vytáčí Georga, spojení se dávno přerušilo. Někdo to asi típl a bůhví, jestli nás předtím neposlouchal.

„No, Geo, tak co? Už je to venku?“ ptá se nadšeně Bill, a když slyší hlasité Vanessino hekání, které se postupně vzdaluje, jak Georg mizí z porodního sálu, je nám oběma jasné, že ještě ne.

„Tak až to bude, tak brnkni, jo?“ zajistí nám Bill informace z první ruky a típne hovor. „Tý to teda trvá…“ odfrkne si můj roztomilý bráška a tváří se, jako by porodil čtyři děti…

Zhasnu a zavřu dveře studia. Kdyby kluci tušili, co tady občas provádíme, nevím, jak by se tvářili… ale je to jediná zvukotěsná místnost v domě, a protože Bill je dost hlasitý, občas sem zaskočíme, když máme chuť se pořádně vydovádět. Davídek má bohužel uši jako rys a naše ložnice je hned vedle jeho pokojíku.

„Tak šup,“ plácnu Billa po zadku, aby šel rychleji do schodů. Otočí se na mě shora a změří si mě přísným pohledem.

„A když ti řeknu, že si máš po večeři vyčistit zuby, tak to laskavě udělej.“

Zůstanu stát a zírám na něj. Jak to myslí? Ježíš no jo, ty feferonky, já na to zapomněl jak na smrt. Vyběhnu těch pár schodů, chytím ho kolem pasu a přitisknu ho na sebe, aby nemohl pokračovat nahoru.

„Promiň, lásko, pálilo to moc?“ zašeptám do jeho dlouhých černých vlasů.

„No, trošku, ale nebylo to zas tak špatný…“ usměje se na mě a dá mi pusu na nos. Tak proto se ze začátku tak zdráhal a zakrýval se… teď už tomu rozumím, věděl, že to bude pálit… takový malý chilli sex.

BILL

Kecal jsem, vůbec to nepálilo, ale vím, že se na ty zuby vykašlal, tak jsem se mu trošku pomstil… ten jeho vyděšenej pohled mi za to fakt stál, ale musím uznat, že dneska byl obzvlášť božskej, čumáček…

autor: Janule
betaread: Janik