autor: AshesPashes
Trochu dát
„Jsem rád, že jsme se dnes mohli sejít,“ řekl Nick z protější strany stolu. „Mám pocit, že jsme se v poslední době míjeli.“
„Jo, omlouvám se. Byl jsem v posledních několika dnech hodně zaneprázdněný různými věcmi.“
„Jakými?“ Zeptal se Nick se skutečným zájmem.
„No hlavně nahráváním. Hodně jsem teď psal pro nové album,“ odpověděl Bill s pokrčením ramen.
Rozprostřelo se mezi nimi ticho a Bill se podíval dolů na jídelní lístek, aniž by skutečně viděl své možnosti.
„Podívej, Bille,“ řekl Nick a natáhl se přes stůl pro Billovu ruku. „Mám tě rád, hodně, ale nikam to nepovede, pokud se mi nebudeš schopný otevřít. Byl jsi od začátku tak obezřetný, a já chápu, že se musíš chránit kvůli své kariéře, ale pokud se nemůžeš přimět k tomu, abys mi alespoň trochu věřil, pak bychom měli své cesty rozdělit.“
Bill k Nickovi vzhlédl, mlčel. Copak neříkal Tomovi jen před několika málo týdny, že chce mít vztah? Nebyl snad i Tom ve vztahu, kde musel důvěřovat i jiným lidem než jen jemu? Stěhoval se, začínal samostatný život; proč si nedat šanci i na skutečný vztah?
„Máš pravdu, pokud má tohle někam jít, musí v tom být vzájemná důvěra. Neměl jsem skutečný vztah už nějakou dobu. Myslím, že občas zapomínám, co to znamená v nějakém vztahu být,“ připustil Bill.
Nick se na Billa usmál, sevřel mu ruku pevněji.
„Jsem opravdu rád, že jsi to řekl, protože nechci, aby to skončilo.“
Bill s Nickem vedli po celou dobu jídla jednoduchou konverzaci, našli vzájemné porozumění. Billovi se Nick jako člověk opravdu líbil. Ačkoli to mezi nimi bezprostředně nejiskřilo, Bill byl ochoten dát tomu šanci a pokusit se zjistit, jestli by se ty jiskry mohly časem vyvinout.
Bill stál vedle svého vozu, když se on a Nick loučili. Nickovi se podařilo zaparkovat vedle něj, a když Bill otevřel dveře, na Nicka se usmál.
„Hej Nicku? Co děláš v sobotu?“
Nick zavrtěl hlavou. „Nic, proč?“
„Chceš mi s něčím pomoct?“
„Stačí jen říct,“ řekl Nick s úsměvem nad střechou svého vlastního vozu.
***
Tom seděl na terase v restauraci hned vedle pláže. Seděl naproti Rie a díval se směrem k chodníku.
„Tome, co se děje? Vypadáš rozptýleně,“ konstatovala Ria starostlivě.
„Nic, promiň. Jen jsem sledoval ty kluky na skateboardech, jak se vyhýbají chodcům.“
„Jsou v tom docela dobří.“
Opět se mezi nimi rozhostilo ticho a Ria si vzala další sousto salátu.
„Takže, kde je Bill? Moc často ho nevidím, když jsem v domě. Pořád tráví čas s tím chlápkem?“
„Nickem? Jo, dneska šli taky někam na oběd. Říkal jsem, že můžou jít s námi, ale Bill nechtěl dělit svůj čas, protože ho pro něj v poslední době moc neměl. Přál bych si, aby mě tomu chlapovi představil.“
„Udělá to, až se k tomu rozhodne sám. Možná, že se jen snaží získat trochu více nezávislosti.“
„Možná, ale já jsem ho nechal, aby se s tebou setkal.“ Tom nad tou myšlenkou nakrčil obočí.
„Já bych si s tím moc nedělala starosti, Tome. Oba už jste starší a spolu s tím se objevují i různé životní cíle.“
„Ale my jsme vždycky byli v takové synchronizaci. Vždycky jsem dokázal říct, na co myslí, co chce, a teď mám pocit, že o tom nemám ani ponětí. Myslím, že ho prostě donutím si sednout a mluvit se mnou. Dostat to pro jednou všechno ven.“
„Netlač na něj, Tome. Když ho budeš nutit, mohl by se před tebou úplně uzavřít,“ řekla Ria, snažila se tím Toma přesvědčit, že je v jeho nejlepším zájmu nechat Billa, aby za ním přišel sám.
„Máš pravdu. Nikdo nedokáže Billa přinutit cokoliv udělat, dokud on sám není připravený to udělat. Tvrdohlavý pitomec,“ zamumlal Tom, než zvedl svůj sendvič pro další sousto.
***
Tom stál před Billovými zavřenými dveřmi. V posledních třech dnech byly zavřené víc, než tomu bylo v průběhu dvanácti měsíců od chvíle, kdy se přestěhovali do Los Angeles. Tom vzal za kliku a zjistil, že jsou zamčené. Po dobu několika úderů srdce tam stál, šokován, a snažil se ty zamčené dveře pochopit. Nikdy si nezamykali dveře; vždy byli v pokoji toho druhého vítáni, aniž by museli klepat. Tom zvedl ruku a zaklepal. Téměř netrpělivě čekal, až Bill přijde ke dveřím poté, co slyšel své dvojče říct: „Jen minutku.“
Slyšel, jak se Bill pohybuje ke dveřím a vydal ze sebe „uf“, jak do něčeho narazil. Bill dveře otevřel, ale jen na malou skulinku, takže Tom sotva viděl dovnitř.
„Co tam děláš?“ Zeptal se Tom zvědavě.
„Přerovnávám. Je tady právě teď trochu nepořádek,“ odpověděl Bill, lehce se přitom ošíval.
„Ach, jak dlouho může trvat, než přerovnáš svůj pokoj? Jsi tam už několik dní. Pojď se se mnou podívat na nějaký film nebo tak něco. „
„Ty víš, jak vypadá můj šatník. Opravdu bych to měl dodělat,“ snažil se Bill v naději, že to bude jako výmluva stačit.
„Ale mně chybí moje dvojče,“ trucoval Tom. „Neviděl jsem tě už věč-nost,“ řekl Tom, přičemž to slovo roztáhl do dvou slabik.
„Okay, dej mi chvilku.“
Bill dveře zavřel, ani je dostatečně neotevřel na to, aby Tom proklouznul dovnitř a počkal na posteli, dokud Bill nebude připravený. Billovo podivné chování mátlo a vyloženě zraňovalo Tomovy city. Nevěděl, co se s jeho dvojčetem děje, ale byl odhodlaný přijít tomu na kloub.
Tom šel na Billa počkat do obývacího pokoje. Připravil nějaké pití a jejich obvyklé občerstvení a položil vše na stůl. I přesto, že bylo venku teplo, přehodil přes opěradlo pohovky lehkou deku; Billovi začalo být téměř vždy chladno, když seděli a sledovali filmy.
Když Bill seběhl ze schodů, Tom se na něj podíval a usmál se.
„Už bylo na čase,“ řekl, ne nelaskavě. „Mám vše připraveno, můžeš vybrat film.“
Bill přešel ke své sbírce filmů a začal ji procházet. Vybral Sběratele kostí. Byl to napínavý thriller s Angelinou Jolie a Denzelem Washingtonem. Tom bude chtít udržet oči na obrazovce, aniž by se odvážil pokoušet z Billa vydolovat jakékoliv informace.
Bill film pustil a přesunul se na pohovku, zanechal mezi nimi trochu místa. Tom se na něj zvědavě podíval, ale zůstal sedět tam, kde byl. Začaly úvodní titulky a Tom se na Billa usmál.
„Dobrá volba.“
„Myslel jsem si, že to schválíš,“ odpověděl Bill také s úsměvem.
Tom se k Billovi přisunul blíž, jakmile se na pohovce dostatečně uvelebil. Film hrál asi třicet minut, když Tom položil ruku kolem opěradla pohovky a konečky prstů se dotkl Billova ramena, podobně jako to dělal pokaždé, když spolu seděli na pohovce. Bill sebou trhl, ale zůstal tam, kde byl.
„Omlouvám se, ublížil jsem ti?“
„Ne, máš jen trochu studené ruce,“ odpověděl Bill a lehce se otřásl.
Tom se natáhl pro přikrývku a omotal ji kolem nich obou. Bill ztuhl, nechtěl nic víc, než se odtáhnout, když se Tom přisunul ještě blíž, ale vydržel. Netrvalo dlouho a Bill se do Tomova boku opřel. Tom se usmál a přitiskl si k sobě svého bratra v bočním objetí.
Mladší dvojče se uvolnilo a našlo si své obvyklé místo v ohbí Tomova ramene. Čím více se Bill uvolňoval, tím více měl Tom pocit, jako by se věci vracely do normálu. Bill mu stále ještě neřekl, proč se chová poslední dny tak prchavě, ale věděl, že mu to řekne, až bude připravený. Tom jen doufal, že to bude spíš dříve než později, protože jej to napětí začínalo přivádět k šílenství.
***
Když film skončil a rozběhly se titulky, Bill zívl a mírně se protáhl.
„Jsem tak unavený,“ řekl skrz zívnutí.
„Pak bychom měli jít do postele.“
Dvojčata šla mlčky vedle sebe po širokém schodišti a zastavila se před Billovými dveřmi. Najednou to mezi nimi začalo být rozpačité, jako kdyby právě byli na rande a stále bylo zapotřebí udělat další krok.
Tom přejel prsty po Billově paži od zápěstí vzhůru.
„Mohl bych jít dovnitř a zůstat dnes v noci s tebou,“ řekl Tom tiše a snažil se nenarušit klid, který se mezi nimi usadil.
Bill pomyslel na stav svého zakrabicovaného pokoje a věděl, že Toma nemůže pustit dovnitř. Opravdu moc chtěl sdílet postel, ještě jednou ležet v Tomově náručí, než se přestěhuje, ale myšlenka na sdílení takové intimity mu ještě více ubližovala.
Se zavrtěním hlavy Bill promluvil: „Ne, to je v pohodě. Dobře se vyspi.“
Bill sledoval, jak Tom prochází přes chodbu do svého pokoje.
„Tome?“
Tom se otočil zpátky k Billovi a doufal, že jeho bratr změnil názor. Že by přece jen chtěl, aby zůstal přes noc.
„Ano, Bille.“
„Svěřuješ se Rie, však víš, s osobními věcmi?“ Bill byl stěží schopen podívat se Tomovi do očí, když se ptal.
Tom si vzal chvilku na přemýšlení o své odpovědi, než konečně promluvil. „Jo, hádám, že jo, proč?“
„No, ona tenkrát…“ Bill přemýšlel o lepším dokončení té věty. Nechtěl Toma nutit zapírat to, co Ria řekla. Tom mu nikdy předtím nelhal, a on nechtěl, aby mu Tom lhal do tváře, že nechtěl svůj vlastní prostor. Nejvíc ze všeho však nechtěl slyšet z Tomových vlastních úst ty věci, které mu Ria řekla. „No, Nick říkal, že chce, aby náš vztah postoupil o kousek dál, a k tomu, že si myslí, že je třeba, abych mu víc věřil.“
„Myslím, že má svým způsobem pravdu, ale pokud na to nejsi připravený, pak to nedělej. Nedělej nic, na co nejsi připravený, Bille. Vůbec nic,“ řekl Tom s citem.
Bill se smutně usmál a sáhl po klice. „Díky, Tomi, dobrou noc.“
Bill vklouzl do svého pokoje a zavřel za sebou dveře. Téměř v tu chvíli je chtěl znovu otevřít, čelit Tomovi a říct mu, že se stěhuje, že to dělá pro něj, aby mohl mít život mimo bublinu, kterou si pro sebe vytvořili.
Bill stál s dlaní na čele opřený proti dveřím s pocitem, že jej od jeho dvojčete dělí spíše hluboká propast, než jen tři kroky přes chodbu.
autor: AshesPashes
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
A přitom by stačilo jen sednout si a o všem si spolu promluvit…
Škoda, že se na to Bill Toma nezeptal rovnou tehdy před Riou. To by mě zajímalo, jak by se z toho frajerka vymotala. Takhle ta bestie dosáhne svého a přitom si Bill bude myslet, že vlastně plní přání bratrovo přání. Tom určitě zažije obrovský šok, až se jednoho dne vrátí domů a zjistí, že Bill je pryč, že se prostě odstěhoval, aniž by mu něco řekl.
Snad se to ještě nějak vyřeší…
Díky za překlad
To je tak strašne kruté a smutné. Obaja chcú pre toho druhého najlepšie čo sa dá a tak veľmi si ubližujú:(
To je tak krásně smutné, skvěle přeloženo, ale tohle jsem nečekala****
Oba jsou tak v háji, tak nešťastní… a to jenom kvůli té potvoře. Jak dlouho chce Bill před Tomem utajit, že se stěhuje? Bude mu to muset nakonec říct, ne?
Děkuji za překlad a těším se na další.
Tu potvoru bych nejraděj uškrtila ale doufám že se ji to vymstí a Bill mě štve proč se Toma nezeptá.
Tohle je tak strašně smutné! 🙁 Billee, no tak! Řekni to už Tomovi a vyřešte to!!