Bill kráčel dlouhou chodbou a opatrně se rozhlížel. Louče zasazené do železných držáků čadily a vytvářely na stěnách mihotavé stíny. Měl strach. Jestli ho tam někdo objeví, bude v pořádném průšvihu.
Někde za sebou slyšel kroky. I když stále zrychloval, kroky se s neotřesitelnou pravidelností přibližovaly. Zmateně se rozhlédl. Nedokázal jim utéct. Žaludek měl sevřený úzkostí. Skryl se do tmavého výklenku a čekal. Srdce mu bilo tak rychle, určitě to ten druhý musí slyšet. Kroky byly stále blíž a už byly docela blizoučko. Stále stejně pravidelné a sebejisté napovídaly o svém majiteli, že se rozhodně nebojí a moc dobře ví, co dělá. Zastavily jen malý kousek od Billa. Zavřel oči a zadržel dech. Ten, komu patřily, ho našel. Křečovitě tiskl k sobě víčka.
Věděl, že teď to přijde. Teď je s ním konec. Roztřásl se strachy. Ale namísto všech hrůz, které si mohl představit, neznámá ruka s nečekanou jemností pohladila jeho tvář. Neobyčejně citlivě… drsná bříška prstů se dotkla jeho čela, lícních kostí… prozkoumala linii brady. Ten dotek byl tak příjemný, téměř neskutečný… Cítil, že z té cizí ruky sálá horkost, vpíjela se do jeho kůže jak voda do rozpukané, vyprahlé země… uvolnil se a vychutnával si laskání. Jeho strach zmizel neznámo kde.
Nikdy nic podobného nezažil. Čím déle se něžná ruka mazlila s jeho tváří, tím víc si uvědomoval, že nechce, aby někdy přestala, naopak… potřebuje víc a víc. Nebylo podstatné vědět, komu patří. Důležité bylo jen to, že se ho dotýká.
Prsty se přiblížily k jeho rtům. Už cítil nepatrný dotek blizoučko koutku úst. Jazykem hbitě přejel po suchých rtech a rozechvěle čekal. Nejdřív se nedělo nic, cítil jen teplo vycházející z neznámých prstů… provokovalo ho to. Zanaříkal. Zoufale toužil po dalších a dalších dotecích. Neznámý to musel vycítit. Štíhlý prst jemně vstoupil mezi jeho rty a pomalu, s nedbalou jistotou je rozevřel.
Bill tlumeně zasténal.
Zřetelně vnímal vzrušení, které se probudilo v jeho těle. Ve slabinách se ozvalo dobře známé mravenčení. Odvážil se a pohladil prst špičkou jazyka. Nehet byl velmi krátký a malý mozol na jeho jemné tkáni drhnul. Překvapilo ho to. Něco mu to připomnělo, ale v tu chvíli nebyl schopný nad tím přemýšlet.
Ten druhý si s ním pohrával. Cíleně škádlil jeho jazyk, dokud ho Bill nesevřel pevněji a nezačal sát. Nepřemýšlel nad tím, prostě jen dělal to, co cítil, že je pro něj přirozené…
„Bille,“ někdo vyslovil jeho jméno. Přicházelo to z velké dálky.
Ruka se zarazila, možná i neznámý zaslechl to volání… naposledy ho pohladil po vzrušených rtech, jako kdyby to měl být ten poslední dotek na rozloučenou…
Ne, vrať se zpátky, prosím, volal zoufale Bill. Ale marně.
„Bille!“
Otevřel oči.
Na kraji jeho postele seděl Tom, dlouhé vlasy přehozené přes jedno rameno a ustaraně si ho prohlížel.
„Co se děje?“ Bill se vylekaně posadil. Byl doma, ve své posteli a kompletně vzrušený. Nenápadně nahrnul deku víc na svůj klín, aby to před Tomem zakryl.
„To se tě právě chci zeptat. Hrozně jsi ze spaní tak nějak kňoural, jsi v pořádku?“ Tom sevřel v dlani jeho rameno. „Zdálo se ti něco špatného?“
Bill zavrtěl hlavou. „Já nevím.“ Jediná vzpomínka na smyslné pohyby neznámé ruky mu vehnala červeň do tváří. Ještě štěstí, že v pokoji osvětleném jen září pouličních lamp to Tom nemohl postřehnout. Sklopil hlavu. Ze všech sil se soustředil na jen velmi neochotně klesající klín.
„Mám si k tobě lehnout?“ nabízel Tom ochotně.
„Ne,“ vyjeknul Bill polekaně.
„Co se s tebou děje? Vždycky jsi byl rád, když jsem si k tobě přišel lehnout, když jsi měl špatné sny…“ Tak zásadně odmítavá reakce Toma zaskočila. Mrzelo ho, že ho bratr najednou odstrkuje. Bez příčiny, prostě jen tak.
Bill mlčel, hlavu stále sklopenou.
Tom se zvednul z jeho postele a zamířil zpátky do své.
„Počkej,“ ozval se Bill. „Promiň, já jen… chci, aby sis taky odpočinul… víš přece, jak sebou v noci mlátím a kopu kolem sebe, když se mi něco zdá.“ Tom se otočil a pustil deku, pod kterou se chystal vklouznout. Zaváhal, ale přesto se vrátil a posadil na stejné místo jako předtím. Smířlivě se na něj usmál. „Dobře, tak se hezky vyspi.“ Vztáhl ruku a prsty přešel něžně po jeho tváři. Billovi zatrnulo až na chodidlech. Ten dotek…
„Dobrou noc,“ vykoktal zmateně a radši se zachumlal do deky, aby mu Tom neviděl do obličeje.
*
„Co si myslíš, že děláš?“ vydechl Draco. Harrymu neuniklo, že jeho bojovnost je ta tam. Jeho hlas se nepatrně zachvěl.
„Chci tě potrestat,“ Harry se šibalsky usmál a s pohledem upřeným do studánek naplněných jiskřivým ledem se nebezpečně přiblížil k jeho rtům…
„Opovaž se mě dotknout,“ zasyčel Draco.
„To už jsem udělal, jestli sis nevšiml.“ Harry se očima vrátil k štíhlému krku. Mohl vidět, jak neklidná krev tepe pod jemnou kůží.
„Já…“ Dracovi se zadrhnul hlas v hrdle. Polknul a zaměřil se na obličej kluka, který ho nemilosrdně tiskl k chladné zdi… ale chlad necítil. Vnímal jen podivnou horkost sálající z těla ukrytého v červeném svetru a světle modrých džínách. Nikdy Harrymu nedokázal odpustit, že hned první školní den tak bez okolků odmítl jeho přátelství. Pohrdal jím, nesnášel ho. Teď tu stáli tak blízko u sebe, že cítil jeho zrychlený dech, narážející do jeho tváří. Slova, která před chvílí pronesl, mohla být bez významu, ale něco v jeho výrazu Draca zarazilo. Ještě nikdy si nevšiml, že by se na něj Potter díval tak zvláštně. Měl pocit, jako když ví něco víc než on. Nějaké tajemství, které Draco nezná, ale které je přesto spojuje. Nevědomky si přejel jazykem vysušené rty.
Harry ten pohyb zaznamenal a nepatrně se ušklíbl. Nemohl se odtrhnout očima od místa, kde Dracův jazyk hbitě zmizel. Uplynulo už několik týdnů od noci, kdy se mu poprvé zdál ten zvláštní sen… a byl to právě Malfoy, kdo v něm sehrál hlavní roli. Tehdy poprvé si uvědomil, že pod slupkou nafoukaného a povýšeného kluka by mohlo být něco víc. Něco dráždivého, lákavého a hlavně neuvěřitelně smyslného. Vždycky věděl, že Malfoy je na kluka celkem hezký, ale takhle zblízka… byl ještě zajímavější. Jeho dokonale tvarované rty, tak měkce vykrojené, téměř dívčí… a ta barva. Přirozené, jen světle růžové… bez stopy lesku nebo líčidel.
Pohlédl do ocelově chladných očí. Směsice strachu, vzdoru a ještě čehosi lákavě nedostupného ho překvapila. Čekal opovržení, příliv nadávek, výhružky… ale Draco mlčel a Harry v jeho očích objevil neznámý lesk. Byl v tu chvíli tak okouzlující. Nádherný.
Harryho ta proměna přímo ohromila. Během krátké chvíle mohl pozorovat už třetí tvář Draca Malfoye. Tu arogantní znal velmi dobře, tu vylekanou a ustrašenou už taky párkrát zahlédl… ta třetí… znal ji, ale zatím jen ze svých snů. Ustoupil krok zpátky. Tohle bylo něco, s čím nepočítal. Sny byly jedna věc, ale realita byla něčím úplně jiným. Jestli se mu kdy zdálo o Malfoyovi, rozhodně to nebylo nic, co by chtěl proměnit ve skutečnost. Byly to jen jeho sny! Uvědomil si, že zašel příliš daleko. Příliš se nechal unést svými pocity…
Uštědřil Malfoyovi pořádný šťouchanec do žeber. „Příště se nemotej nikde sám, když se neumíš o sebe postarat.“ Otočil se na patě a zmizel. Zanechal Draca naprosto zmateného.
*
„Bille, pojď se najíst.“
Mámin hlas se nesl celým schodištěm, chodbou až do pokoje, kde Bill netrpělivě hltal pokračování povídky. V duchu zanadával. Dva dny čekal, až se na blogu objeví její název s pořadovým číslem vyšším o jedno místo a před pár minutami se dočkal. Byl tak natěšený na jejich první fyzický kontakt. Byl vzrušený, jen na to pomyslel. Zase se to komplikuje, pomyslel si zklamaně. Odložil notebook na postel, shodil stránku s povídkou do lišty. Chvíli jen seděl a přemýšlel nad tím, co přečetl.
Z rozjímání ho vyrušil Tom. Rozrazil dveře a jeho střapatá hlava nakoukla dovnitř. „Máš jít k obědu,“ vyřizoval matčin vzkaz. „Tak co?“ zeptal se, když viděl rozzářený notebook, který ještě nestačil přejít do úsporného režimu.
Bill se zatvářil nechápavě. Tom hodil bradou směrem k počítači. „Jo táák,“ pochopil jeho dotaz. „Je tam.“
„A jaký to je? Dověděl ses, cos potřeboval?“
„Ještě jsem to nestačil přečíst,“ uculil se Bill.
Tom pokýval hlavou.
„Tak pojď nebo nám to vystydne… Víš, jak to máma nesnáší.“
*
Draco stál bez pohnutí u zdi a sledoval Harryho, dokud mu nezmizel za rohem. Byl zmatený. Skryl obličej v dlaních a svezl se zády po stěně. Seděl na chladné zemi a tiskl si dlaně na oči.
Tisíckrát si sám pro sebe opakoval, že je slaboch. Jeho otec by rozhodně před Potterem takhle neztuhnul, naopak… určitě by to byl Lucius, kdo by vyděšeného Pottera přilepil k chladnému kameni a namísto prstu by na jeho tepnu tiskl přinejmenším svou hůlku… Povzdechl si.
Nesnášel ho. Odjakživa Pottera nesnášel a měl k tomu hned několik důvodů.
Důvod první: odmítnutí. To se nedělá… Když Malfoy někomu nabídne své přátelství, neexistuje, že by odpověď byla zamítavá. Všichni to věděli, jen Potter přišel snad z jiné planety a jméno Malfoy ho neohromilo.
Důvod druhý: hrdina. Ano, svatoušek Potter byl vždycky hrdinou. Kromě kratších či delších období, kdy ho považovali za lháře a blázna, mu to jinak všichni vždycky baštili. Přišel, aby zachránil svět před zlem. No jistě, kdo jiný.
Důvod třetí: můj otec. Ačkoli ho nenávidí, vím, že by byl stokrát radši, kdyby jeho syn měl alespoň zlomek síly jako má on, ale ne já. Je odvážný, silný, možná má trochu moc slabosti pro mudly, ale to už by ho Lucius odnaučil. Hraje famfrpál. Je nejlepším chytačem všech dob. A já? Nikdy takový nebudu, i kdybych se rozkrájel a znovu složil dohromady.
Zdá se to málo k tomu, abych ho nesnášel?
*
Tom seděl na svém oblíbeném místě na koberci, opřený zády o tmavě hnědou skříňku. Natáčel si na prst jeden pramen spletených vlasů a zamyšleně se díval ven z okna na modrou oblohu. Přemýšlel nad událostmi předchozího večera. Billovo chování bylo tak zvláštní… ještě se nestalo, že by se k němu choval tak divně.
Něco tu nehraje, pomyslel si.
Bill ležel na posteli ponořený do své povídky. Ten neskutečně dychtivý výraz v jeho tváři Tom neznal. Vlastně Billa po téhle stránce vůbec neznal. Najednou měl pocit, že je to někdo jiný, kdo se jen tváří, že je jeho bratrem, zatímco uvnitř ukrývá někoho naprosto odlišného.
autor: Michelle M.
tak sa na mňa práve pozerá segra xD tiež dychtivo čumím na monitor =D je to supéér ffka x)
Hukoootný
OMG to je super! 😀 úplne ma baví ten Bill zažratý do príbehov 😀 a to ako Tom furt vyzvedá čo to číta 😀 to je úplne jak u nás doma :D… u nás ale vyzvedá môj foter… raz mi tu dokonca prišiel a povedal že odtiaľto neodíde dokým mu nedám prečítať aspoň 3 riadky toho čo čítam 😀 ach bože vtedy som mala vážne stres 😀 ale našťastie som vtedy čítala takú nevinnú poviedku 😀 takže všetko OK :D… a inač úplne žerem aj toho Harryho s Dracom… och už som čakala že mu dá Harry pusu a on nič… no toto :D… je to super a strašne ma to baví! 😀
Působí to na mě až mrazivě, mám z toho husinu!!! Vynikající!
Myslím, že môj výraz pri čítaní tejto poviedky sa veľmi podobá tomu Billovmu. Je to úžasne krásne – oba príbehy. Samozrejme dúfam, že oba sa krásne rozvinú.
Tak bohužel se musím přiznat, že jsem při tomhle díle začala části o Harrym a Dracovi úplně přeskakovat. Bohužel ani tahle povídka mě nepřiměla mít tenhle pár ráda, ale to nevadí. 🙂 Příběh Toma a Billa mě opravdu hodně zajímá. Máš to krásně napsané a i vymyšlené a strašně se mi líbí Bill, který denně čeká na nový díl své povídky. 🙂 Jenom doufám, že se tyhle dva příběhy časem nezačnou nějak prolínat či aby nebylo hodně podstatné to, co se děje ve vztahu Draka a Harryho, protože bych ničemu nerozuměla…
Tak uvidíme, jakým seměrem se tohle bude odvíjet 🙂