„Chyběl jsi mi,“ zašeptal Harry.
„Já vím… ale teď jsem zase tady.“
Plavé vlasy sklouzly na odhalená ramena a Harry ucítil jejich dotek o vteřinu dřív ho zašimraly na zádech, když Draco sklonil hlavu. Horké rty objevovaly sametovou hebkost kůže na opálených zádech. Nepatrně se pohnul a na tváři se mu usadil spokojený úsměv. Bylo to tak vzrušující a zároveň znepokojivé. Ten bledý anděl s ohněm ukrytým hluboko ve smyslném těle, nepatrně se pohupující v bocích… Nejraději by ho strhnul k sobě, ale netroufal si. Štíhlé ruce ho hladily s překvapivou zručností, přitom však byly tak jemné a něžné… nečekal, že by takové mohly být. Neklidně se zavrtěl. Příjemně teplá dlaň se pohybovala po jeho zádech, po páteři níž a níž na bedra, až konečně spočinula na zadku. Zachvěl se. Byl si vědom toho, že v očekávání dalšího je napětím celý stažený… tolik po něm toužil. Jeho doteky byly něco nepopsatelné krásného. Začínal být netrpělivý…
Draco se nadzdvihl, aby ulehčil Harryho nohám, na kterých seděl. Položil se na záda vedle něj a otočil hlavu. Štíhlými pěstěnými prsty si rozechvěle prohrábl dlouhé světlé vlasy. Jejich oči se setkaly.
„Můžeš si přát cokoli,“ zašeptal Draco. „Jsem přece tvůj sen.“
*
Bill odtrhl oči od monitoru a zhluboka vydechl. Opatrně vsunul ruku do svého klína a jemně jej pohladil. Znal tyhle pasáže téměř zpaměti… četl je už tolikrát. Představil si Dracovu dlaň, jak objevuje Harryho tělo, jak se dotýká jeho zadku, něžně, procítěně… Napadlo ho, jaké to asi je dotýkat se někoho tímhle způsobem. Tahle zkušenost mu zatím chyběla.
Veškeré jeho dosavadní sexuální zážitky vlastně začínaly a končily jednoho zimního večera v přítmí výklenku domovních dveří, který rozhodně neposkytoval romantické soukromí, jež by si Bill pro podobné aktivity představoval. Bál se, že kdykoli může kdokoli přijít a přistihnout je. Asi by zemřel studem, kdyby se to skutečně stalo. I když se snažil ze všech sil myslet na dívku, se kterou tam byl, šlo to špatně. Její vlhké polibky v něm nedokázaly probudit touhu a žár, které cítil, když si představoval scénu podobnou té, o níž četl. Sám sebe si představoval na Dracově místě, dotýkal se krásného těla ležícího před ním. Hladká záda bez jediné poskvrny, útlé boky, malý zadeček… Přivřel oči nad tou slastnou představou.
„Jdu spát,“ Tom vešel do pokoje s ručníkem kolem pasu a s pusou otevřenou dokořán, jak zíval. Pohledem utkvěl na bratrovi, který seděl na posteli se zkříženýma nohama, ve tváři výraz podivně soustředěný a přitom provinilý, jako kdyby ho Tom přistihl u něčeho nepatřičného.
„Budeš ještě vzhůru? … Bille! Mluvím na tebe.“
Bill poplašeně zamrkal.
„Máš tam nový díl?“ vyzvídal Tom a bradou kývnul k černému počítači.
Jeho černovlasé dvojče zklamaně potřáslo hlavou. „Ne.“
Tom si stáhl černou gumičku, která svazovala jeho dredy do silného culíku. Zatřepal hlavou, aby vlasy osvobodil. Rozeběhly se po jeho zádech jak plaví hádci, už mu sahaly k lopatkám.
„Ještě že zítra není škola,“ prohlásil spokojeně. Otočil se zády k Billovi a uvolnil ručník. Silná bílá látka nasáklá vodou těžce dopadla na podlahu k jeho nohám. Natáhl se pro tmavé boxerky, které nosil na spaní. Bill fascinovaně zíral na jeho malý, pevný zadek přecházející v dlouhá štíhlá stehna. S nemírným zděšením si uvědomil, že i jeho tělu se to líbí.
Provinile sklopil oči. Nikdy předtím si Toma takhle neprohlížel. Byl to přece Tom, jeho bráška, jeho dvojče…
„Už toho nech,“ ozval se do ticha Tomův hlas. Naučeným pohybem hodil ručník směr radiátor. Mokrá koule se uchytila na bílém žebroví.
„Jo, už to vypínám,“ zamumlal Bill. Styděl se. Strašně se styděl. Jako kdyby snad Tom mohl číst jeho myšlenky, skláněl hlavu, aby se na něj nemusel podívat. Věděl, že je nepřípustné, aby si prohlížel Tomův zadek tímhle způsobem a stejně dobře věděl, že je nepřípustné, aby jeho tělo reagovalo tak, jak v tu chvíli zareagovalo.
„Nechceš mi kousek přečíst? Třeba by se mi líp usínalo.“ Tom už ležel v posteli, přikrytý bílou dekou až po ramena, jen lehce opálená paže svítila na světlém podkladu, a usmíval se.
Bill přeletěl očima řádky, které před chvílí četl. Sám sobě přichystal past. Co teď má asi tak Tomovi říct? Přece mu nemůže začít číst o tom, jak Draco Harryho uspokojuje? Sice to je jen ve snu, ale přesto… Tom by zcela určitě nepochopil, proč Bill tenhle příběh prožívá jako svůj vlastní, nepochopil by, jak v tom může nacházet krásu, vzrušení a … lásku. Ano, i láska v tom byla. Bill si byl jistý. Zatím tedy ne, ale rozhodně se objeví. Tom by si určitě myslel, že se Bill zbláznil nebo že není normální… a to Bill nechtěl. Dovedl si představit ledasco, ale nikdy si neuměl představit, že by se na něj Tom díval skrz prsty nebo že by s ním nechtěl mít nic společného.
„Asi by se ti to nelíbilo,“ odpověděl vyhýbavě.
Tom se vzepřel na lokti, deka se svezla z jeho opálené hrudi dolů. Zkoumavě se na Billa podíval. „Bille, proč by se mi to nemělo líbit, když se to líbí tobě?“ Nechápal, proč mezi nimi Bill najednou dělá rozdíly, proč má pocit, že by Tom jeho zálibu nesdílel. Vždycky přece všechno sdíleli spolu, říkal si sám pro sebe trošku dotčeně. „Řekneš mi alespoň, o čem to je?“
„Příště, Tome, dneska už jsem moc ospalý,“ snažil se vykroutit.
Odložil vypnutý notebook pod postel a spustil chodidla na koberec.
„Děje se něco?“ zeptal se Tom starostlivě.
Bill jen zavrtěl hlavou a lehce se usmál. „Dobrý, všechno v pohodě… jdu se taky umejt.“ Nezvykle rychle se sebral a odešel. Tom ještě slyšel klapnout dveře od koupelny a za chvíli šumění sprchy. Položil se zpátky na postel a dlaní si přejel po čele. Nerozuměl tomu, proč se Bill chová takhle, ale tušil, že to nějak bude souviset s tou povídkou, co čte. Divné bylo už to, že mu ji nechtěl dát přečíst.
*
„Tome, spíš?“ Bill stál nad bratrovou postelí. Pozoroval ho, jak klidně oddechuje.
Netrpělivě přešlápl z jedné nohy na druhou. Bylo mu smutno a byla mu zima. Dal si příliš horkou sprchu a studená dlažba na chodbě dokázala proměnit jeho nohy v dva kusy ledu. Znal se natolik dobře, aby věděl, že sám není schopný je rozehřát. „Zebou mě nohy,“ dodal šeptem. Tom se ze spaní trošku zavrtěl. „Posuň se,“ zaškemral Bill a už se hrnul pod deku. Tom něco zamumlal a otočil se k němu zády. Bill se pečlivě přikryl a vsunul chodidla mezi Tomova lýtka. Vždycky to tak dělával, měli to nacvičené. Zavřel oči a přitiskl se k Tomovým zádům. Měl rád, když se mohl k Tomovi přitulit a usnout vedle něj. Tom mu dodával pocit bezpečí… opory, která tu byla vždycky jen pro něj. Neuměl si představit, že by někdy měl žít sám, bez Toma. Zhluboka vydechl a přitiskl se k němu ještě blíž. Jeho tělo bylo tak krásně rozehřáté spánkem.
Najednou se mu vybavila scéna mezi Dracem a Harrym. Dlouhá opálená záda, úzké boky… Polekaně otevřel oči. I ve tmě před sebou tušil obrys Tomových nahých zad. Pokrčenými stehny se nepatrně dotýkal látky jeho boxerek. Kdyby jen malinko pohnul boky, ucítil by i pevný zadeček.
Bill trhaně vydechl. Tváře mu jen hořely. Otřel vlhké dlaně o deku a zakryl si oči. Byl zmatený.
„Studíš,“ zachraptěl Tom rozespale, když Bill nechtěně pohnul studenýma nohama, a zavrtěl se. „Pojď sem, ať se zahřeješ.“ Sáhl za sebe a přitáhl si bratrovo tělo blíž k sobě a přikryl ho dekou. Bill se ocitl v pasti. Jejich těla k sobě pasovala jak dva díly jedné skládačky. Teď už nešlo na to nemyslet. Špatně se mu dýchalo. V krku měl zadrhnutý knedlík. Veškerou pozornost soustředil na to, aby nevnímal Tomův zadek natlačený na svém klínu. Zoufale se zamyslel, aby v hlavě zaplašil představu blonďatého anděla pohrávajícího si s vzrušujícím tělem vedle sebe.
Snažil se vybavit si nejméně příjemné zážitky, které ho v životě potkaly. Třeba něco ze školy nebo když byl nemocný, ale pokaždé se mu tam přimotala Tomova postava s dlouhými tmavě plavými vlasy. Byl v koncích. Poslední kapkou byla vzpomínka na jeho nahotu dnes večer. Vsunul ruku mezi jejich těla a pevně ji přitiskl na své probouzející se mužství, dřív než to Tom zpozoruje.
Něco bylo špatně. Všechno bylo špatně. Tohle se přece normálně nestává.
Odtáhl se a opatrně vylezl z vyhřáté postele. Po špičkách se přesunul do té své. Teď byl vděčný, že jeho deka i prostěradlo byly úplně studené, snad jeho tělo trochu zklidní. Ležel na zádech. První ovečka, druhá ovečka, třetí ovečka… odpočítával si stejně, jako když byl malý kluk. Ovečka číslo tři sta sedmdesát osm, tři sta sedmdesát devět… Neklidně se přetočil na břicho. Někde kolem ovečky číslo šest set osmnáct se mu konečně podařilo usnout.
*
Draco stál opřený o kamennou stěnu, oči zasněně upřené někam daleko do krajiny. Vítr si pohrával s jeho hebkými vlasy a divoce mu je vířil kolem obličeje.
Poslední měsíce se cítil tak zmatený. Stranil se společnosti lidí. Kromě nejnutnějšího času, který musel strávit ve škole, bloumal celé dny po odlehlých místech, kde, jak doufal, nikoho nepotká.
Prožíval skutečně složité období. Otec v Azkabanu, matka na pokraji nervového zkroucení. A od něj se očekávalo, že těžké břímě povinností se přesune na jeho bedra a on se stane věrnou kopií svého velkolepého otce.
Zimomřivě si přejel dlaněmi po pažích. Zavřel oči a nastavil tvář chladnému větru. Potřeboval načerpat ještě trochu síly, než se vrátí zpátky. Potřeboval získat jistotu a odvahu, jen tak se dala nosit maska rodu Malfoyů. Bylo zatraceně těžké být jediným dědicem… tím, který měl splnit všechna očekávání a překonat činy svých předků. Napadlo ho, jestli vůbec chce pokračovat v rodinné tradici. Neviděl v tom žádný smysl. Jejich rodina byla rozhodně čímkoli jen ne bezpečným útočištěm, kde by našel trochu lásky a porozumění. Mít za otce Luciuse Malfoye by se možná kdysi mohlo zdát jako výhra, ale jen na první pohled. Aristokraticky chladný, vždy dokonale se ovládající Lucius a naproti němu Draco. Jejich fyzická krása bylo to jediné, co měli společného… oběma však bylo jasné, že to je setsakra málo… Lucius nedokázal pochopit, proč zrovna jemu bylo dáno to křehké, citlivé dítě. Vždyť on sám byl tak silný… jeho pohled snad dokázal zabíjet, probouzel v lidech strach a respekt, neexistovalo nic, co by nedostal, když o to skutečně stál. Jeho syn měl zdědit všechny tyhle vlastnosti…
Bylo nesmírně těžké vyrůstat s takovým otcem před očima a ještě těžší bylo zaslechnout z jeho úst pár slůvek pochopení, uznání nebo dokonce lásky. A to úplně nejtěžší bylo jako Draco Malfoy žít.
autor: Michelle M.
x) toe krásne , posledné riadky su nádherné x)
Ehmm srry jen si tu poznamenám,kde jsem skončila…
Tome,spíš… 🙂
Musím si to přečíst někdy jindy..
Bill se pečlivě přikryl a vsunul chodidla mezi Tomova lýtka. Vždycky to tak dělával, měli to nacvičené. Zavřel oči a přitiskl se k Tomovým zádům. Měl rád, když se mohl k Tomovi přitulit a usnout vedle něj……nej čáást povídky 🙂
A to s tím Dráčkem je taky mooc pěkný….Áj láááf Draco and Snapeee
Ty vole mňa to tak strašne baví čítať 😀 bože dúfam že to bude aj tak skvele pokračovať ako to začína 😀 ty vole úplne ma fascinuje ten Bill zažraný do poviedok o Harrym Potterovi 😀 je to skvelé a to ako rozmýšľa o Tomovi je totálne úžasné 😀 ako ho vzrušuje 😀 ach jaj to je super :D… inač pripadám si akoby som sa rozprávala sama so sebou keď komentujem príbeh kde posledný komentár pribudol 23.6.2008 😀 xD omg no ale čo už 😀 je to skvelé! 😀
Nemôžem nenapísať ako veľmi sa mi táto kapitola páčila. Draco to má strašne ťažké, neviem si predstaviť ako mohol v zdraví prežiť takú zodpovednosť v takom mladučkom veku a čeliť všetkému. Dúfam, že si s Harym vychutná aspoň trolilinku šťastia. Obaja by si zaslúžili trochu lásky.
Tom a Bill… to je niečo nádherné nežné a láskyplné. Som zvedavá kedy si Tom všimne čo sa s Billom deje a ako bude reagovať. Tak, už som sa vypísala, pokecala sama so sebou ako žužu predo mnou 😀 a je mi fajn. Idem ďalej.