autor: Haylzee
Zuzu si pro vás na dnešek připravila fungl novou jednodílku od Haylzee, opět dokonalou, jako vždy od této autorky. Díky moc za rychlý překlad, užijte si čtení a komentujte, J. :o)
Bill si nemyslí, že lidé jsou stvořeni k tomu, aby byli monogamní, ale Tom si myslí, že dvojčata možná ano.
Tom nebyl naštvaný, ale to mu nezabránilo zavrčet a přetáhnout si přikrývku přes hlavu, když zaslechl, jak se dole otevřely přední dveře a poté se tiše zavřely s opatrností, jakou člověk vyvíjel pouze tehdy, když chtěl zůstat zticha, pravděpodobně neupozornit na svůj pozdní noční příchod. Se zamračením Tom přikrývku znovu stáhl a bodl prstem do displeje svého telefonu, dokud se na něm nerozsvítil čas. 00:06 ráno.
Hrudí mu probublávala zlost, ale tyhle bubliny dokázaly pouze stěží zakrýt skrytý proud čisté úlevy. Po celém dni bez jakéhokoliv kontaktu jeho bratr konečně ukázal svou tvář, nebo ji schovával, to si Tom ještě nebyl jistý. Neslyšel o Billovi už od oběda, poté všechny Tomovy zprávy zůstaly nezodpovězeny a kdykoliv se mu Tom pokoušel zavolat, Billův telefon padal rovnou do hlasové schránky, což naznačovalo, že si jeho dvojče svůj telefon vypnulo. Pro Toma to bylo jako rána do obličeje. Byla to dvojčecí vlastizrada.
„Tome, jsi vzhůru?“
Tom zvedl obočí, ale zůstal zády ke dveřím, protože nechtěl dát jakkoliv najevo, že čekal. Bylo to marné, opravdu, jelikož Bill věděl, že Tom nemohl spát, když byl doma sám. Tom slyšel klapání bot nahoru po schodech, protože žádná snaha o chození po špičkách nemohla zamaskovat to těžké dunění, a usoudil, že Bill prostě zamíří do svého vlastního pokoje a pokusí se s ním usmířit až následující ráno.
„Tomeeee.“ Lampa na nočním stolku na druhé straně postele se rozsvítila a Tom musel přivřít oči kvůli tlumenému, ale náhlému světlu. Matrace poklesla a poté byl Bill za ním a svíral Tomovo tělo přes přikrývky. „Já vím, že nespíš, tak přestaň předstírat.“
„Hmm.“ Tom nebyl připravený nabídnout více než jen tohle.
„Nezlob se, chcípnul mi telefon. Já vím, že ses mi pravděpodobně snažil dovolat a čím později bylo, tím víc jsi panikařil.“
Tom si pomyslel, že to bylo tak nefér; pokud Bill věděl, jak se Tom cítil, tak proč nepřišel domů nebo nezavolal od někoho jiného, aby ho dostal z jeho mizérie?
„Proč sis ho prostě nenabil?“ Zeptal se nevrle do polštáře, jak stále předstíral, že napůl spí.
Bill tahal za horní část přikrývky, dokud nemohl vklouznout rukou dovnitř a kolem Tomova pasu. „Ne, já tím nemyslím, že se mi vybil, ale že mi chcípnul. Je v prdeli, nechce se zapnout. Musím to zítra vyřešit.“ Tom na to nic neřekl a ucítil malý obláček vzduchu na zadní straně svého krku, jak si Bill povzdechl. „Můžeš to zkontrolovat, jestli chceš, ale říkám ti, že je v prdeli.“
Tom si odfrkl a proti své vůli se usmál. „Nepotřebuju kontrolovat tvůj telefon, Bille. Věřím ti.“
„Jo? Tak proč jsi tak naštvaný?“ Bill zaškrábal zuby o okraj Tomova ucha. „Byl jsem uvízlý na natáčení, dokud mě někdo nemohl odvézt domů.“
„Já nejsem naštvaný,“ odpověděl Tom stále zády k němu.
„Takže jen trucuješ?“
„Uf, fajn. Však víš, jaký jsem, když tě nemůžu sehnat. Nejsem naštvaný na tebe, jen jsem prostě rozčilený.“ Tom se opravdu necítil na to, aby začal s tím, co jej ve skutečnosti celý den trápilo, ještě ne. „Jaké bylo natáčení?“
„Vyčerpávající,“ odpověděl Bill a Tom ho slyšel hlasitě zazívat. „Ale zábavné. Pojď si se mnou ven zakouřit.“
Tom zavrtěl hlavou. „Ne, díky, je po půlnoci a já už jsem v posteli.“
„Aww, ty na mě jsi pořád tak naštvaný,“ zabručel Bill. „Nikdy nechodíš do postele takhle brzo. No tak.“ Strhl deku dolů a vystavil tak Tomovu hruď i záda chladnému vzduchu.
Tom se zachvěl, ale nepokusil se opět přikrýt; bylo to k ničemu, když se Bill nacházel v jedné ze svých otravných nálad, což bylo po většinu času. „Ne, pokud ty chceš jít, tak běž.“
„Víš,“ zamumlal Bill a přitiskl tvář proti Tomově, „mám své způsoby, jak tě přesvědčit.“ Přitiskl se těsně až k Tomovi, dokud Tom neucítil, jak jej něco tvrdého šťouchá do zadku.
„Jo?“
„Hmmm. Můžu dělat věci,“ pokračoval Bill a pomalu, ale jistě se pohupoval a otíral se o Tomovo pozadí. „Věci, které ti nemůže udělat nikdo jiný.“
Tom si odfrkl. „Jen proto, že ty jim to nedovolíš.“
Bill se zastavil a poté se tiše zeptal: „No, a ty bys dovolil někomu jinému, aby to udělal mně?“
Tom se se zavrčením otočil a spatřil pobavení v Billově výrazu, viděl, jak jeho reakce způsobila, že se jeho bratr rozesmál.
Bylo to jejich pravidlo, ale Tomovi to nestačilo. Před lety, když poprvé začali šukat jako králíci, si opravdu myslel, že to je všechno, že on bude stačit, ale Bill byl odhodlaný k tomu, aby toho oba zažili co nejvíce, aby to vyzkoušeli s dalšími lidmi, v dalších vztazích. Jediné pravidlo bylo, že oni mohli ošukat, koho chtěli, ale nikdo jiný neměl dovoleno ošukat je, to bylo pouze pro dvojčata. Tom si nemohl vzpomenout, který z nich byl tak žárlivý, že s tím pravidlem museli přijít, ale měl pocit, že Bill.
S Tomovými ústy konečně v dosahu jej Bill nedbale políbil a mnul pomalé kroužky kolem Tomova pupíku.
„No tak,“ zašeptal Bill.
„Pořád mluvíš o tom jít ven, nebo o čem?“ Zazubil se Tom.
Bill zatlačil svou ruku níž a uchopil Toma přes boxerky. „Co myslíš?“
„Hmm,“ bylo to jediné, co Tom zvládnul. Bill jej dokázal tak rychle rozpálit, to se nikdy nezměnilo.
„Au.“ Bill se náhle zastavil a posadil se. Natáhl se rukou za rameno a Tom mohl vidět, jak se zašklebil.
„Co se děje?“
„Musel jsem si dneska něco natáhnout, dostal jsem divnou křeč a teď to tam celé bolí.“
Tom ho jemně stáhl dolů a začal mnout Billovo rameno, tlačil svými prsty tak moc, jak jen si myslel, že to Bill může zvládnout. „Z tvého tancování?“ Nedokázal potlačit úšklebek na tváři a Bill zavrčel a uhnul před Tomovou masáží.
„Já myslím, že to bude cool.“
Tom si překřížil ruce za hlavou a uvelebil se zpátky na svůj polštář. „Ukážeš mi nějaké pohyby?“
Zřejmě v odpouštěcí náladě Bill sklouzl blíž, dokud neležel napůl na Tomovi a začal se o něj otírat. „Ne, snažím se tady předvést nějaké pohyby na tobě, pokud sis toho nevšiml.“
„Ani malý striptýz, soukromý tanečníku?“
„Tome!“ Zakňučel Bill, ale smál se při tom. „Já tě chci prostě ojet, ty chceš vždycky dělat divné věci.“
„Cože?“ Ušklíbl se Tom. „Já nejsem na divné věci.“
„Ach, opravdu?“ Bill se na něj obkročmo posadil s rukama v bok.
„Pšt, neříkej to,“ zamumlal Tom.
„Chystám se k tomu.“
„Ne.“
„Batman,“ zašeptal Bill, a Tom zasténal. „Batman!“ Zopakoval Bill a s chichotáním se na Toma zhroutil. „Ani jsi mě neoblíkl jako Catwoman, musel jsem být Robin.“
„Hej,“ řekl Tom se snahou sám sebe bránit. „Nemyslel jsem si, že by ses chtěl oblíknout do dámské kožené kombinézy, okay?“
„Já myslel, že mě znáš?“ Bill se zazubil a vyfoukl mezi rty trochu vzduchu, aby se pokusil přesunout pramen vlasů, který mu spadl přes oko. „Říkej si, co chceš, prostě jsi chtěl ošukat Robina.“
„Ty kostýmy bude prostě snazší vysvětlit, pokud je někdo najde,“ odůvodňoval Tom. „A já myslel, že vypadáš roztomile v tom malém oblečku.“
Bill zavrtěl hlavou. „Vsadím se, že si lidé myslí, že já jsem tady ten zatraceně perverzní.“
„Každý by byl Batman, kdyby mohl,“ argumentoval Tom a přejel rukama nahoru a dolů po Billových bocích, libující si v tom horku přicházejícím z jeho těla.
„Ne, já bych byl jen já, protože já už jsem zatraceně úžasný,“ odpověděl Bill a vyjekl, když Tom zabořil prsty do jeho boků, aby jej polechtal. „Tome!“
„Ty jsi úžasný,“ řekl Tom vážně. Nikdo si to nemyslel víc než Tom, ale neříkal to často, protože Billovo ego nepotřebovalo nijak víc zvyšovat a Tom se už takhle cítil dostatečně uboze. Někdy tímto směrem zatlačil na veřejnosti během rozhovorů, když vyvstalo téma ohledně jejich dvojčecího pouta. Billova majetnickost Toma téměř nutila chtít, aby to lidé věděli.
Billův obličej změkl a Tom přísahal, že slyšel, jak jeho bratr mňoukl, když si stáhl tričko a odhalil tak všechna tetování zobrazená na hrudi a pažích. Přikrývky skončily na podlaze a oni dva zamotaní jeden ve druhém – jazyky, prsty, nohy. Tom pomáhal Billovi odstranit zbytek oblečení včetně ponožek, protože mu to přišlo ujeté, když si je Bill nechal na sobě.
„Zahřej mě,“ požadoval Tom, na těle mu naskákala husí kůže, jak tam ležel nahý na posteli, už i bez boxerek.
Dokázal zapomenout na všechny věci, které jej trápily, s Billem na sobě, s jeho ústy po celém těle, lízající, sající, zanechávající stopy slin od jeho klíční kosti až po stehna. Prsty potřené lubrikantem, narychlo vytaženým ze stolku vedle postele, obkroužily Tomův vstup a on se tomu zcela poddal.
Poprvé, když spolu spali, to bylo takhle, s Billem uvnitř něj, zcela pohlcení navždy zpečetili jejich pouto. Tom měl zlomené srdce, když mu Bill řekl, že by nikdy nemohli být spolu, ne tak, jak chtěli, v žádném případě. Ne, pokud chtěli mít nějaký druh normálního života. Tom se nikdy nestaral, že to nebylo normální. Šel a ojel každou holku, která mu zkřížila cestu, to vše jen naschvál svému bratrovi, který možná ukázal malý záblesk žárlivosti, ale v hloubi duše věděl, že Tomovo srdce patří jemu. Tom žádnou z nich nechtěl, všechno co chtěl, byl Bill, a aby byl jen jeho. Bill nevěřil, že lidé byli stvořeni k tomu, aby byli monogamní, ale Tom si myslel, že dvojčata možná ano.
Bill si dával na čas, pomalu to prodlužoval, přivedl Toma až na okraj a pak se skoro zastavil, protahoval to, dokud už to Tom nedokázal vydržet. Rychle si naslinil prsty a natáhl se za Billa.
„Ne,“ Bill jeho ruku s úsměvem odstrčil. „Ty víš, že mě to udělá.“
„Jen mě napadlo, že potřebuješ malou pomoc,“ zamumlal Tom, natáhl se rukama i nohama kolem těžkého, zpoceného těla nad sebou a přitáhl si Billa do pevného objetí.
„Nepotřebuju žádnou pomoc,“ Bill zalapal po dechu a jeho přírazy se zrychlovaly. „Chci tě udělat.“
„Tak nepřestávej,“ varoval ho Tom, nadzvedl boky a přejížděl svým penisem po Billově břiše, ke kterému byl v těsném objetí přitisknutý.
Bill uposlechl příkaz a uplynula sotva minuta, než se všechny ty pocity z oboustranného dráždění staly pro Toma příliš ohromujícími a Billovy tvrdé přírazy jej poslaly přes okraj. Byl tak ztracený ve svém vrcholu, že si sotva všiml, jak se Bill nad ním otřásal a chvěl a zůstával ve své pozici, dokud nebyl zcela vyčerpaný a se zasténáním z Toma sklouzl.
Tom si ospale protáhl nohy, zasunul ruku pod Billa a přitáhl si jej blíž. „Pořád chceš jít ven?“ Věděl, že Bill je nejláskyplnější právě po sexu a Tom si z toho nechtěl nechat ujít ani jediný okamžik.
„Hmm. Bill vypadal, jako že o tom pár vteřin přemýšlí. „Ne, ne hned.“ Zavrtěl se, dokud se opět nevznášel nad Tomem a hluboce ho políbil.
Tom nikdy nepoznal nikoho, kdo by si ten jednoduchý akt líbání užíval tak moc jako Bill. Někdy to bylo vše, co dělali, všechno, co potřebovali, bylo být si blízko, a Tomovi to vůbec nevadilo. Z omezených rozhovorů, které na toto téma vedli, věděl, že Bill opravdu rád líbal jen Toma, a tak se z toho stalo něco zvláštního a posvátného. V Tomově mysli to byl další krůček blíž, blíž k tomu, aby nechali za sebou všechny ty ostatní sračky a prostě se jen dostali k tomu, aby strávili zbytek svého života spolu, jen oni dva.
Po několika minutách se tlak vybudovaný v Tomově močovém měchýři už nedal ignorovat a on se pokusil odvrátit svou tvář od Billova toulajícího se jazyka. Jeho pokus byl neúspěšný, když Bill zavrčel, chytil Tomovu hlavu do dlaní a násilím polibek obnovil. Tom si připadal jako kroutící se kotě, které se snaží uniknout čistícímu jazyku své matky, zatímco ona jej pevně drží.
„Bille!“ Podařilo se mu konečně vydechnout se smíchem. „Musím čůrat.“
Bill ze sebe vydal malý povzdech a zamračil se. „Proč jsi to prostě neřekl?“ Odvalil se a Toma tak uvolnil.
„Uf.“ Tom se zvedl z postele a natáhl si boxerky. „Tady máš.“ Zvedl z podlahy zapomenuté přikrývky a hodil je na Billa, než zamířil ke své vlastní koupelně, aby si ulevil.
Zatímco si myl ruce, Tom se zamračil na téměř prázdný koupelnový pult. Za normálních okolností by se probíral skrz lahvičky a krémy a laky na vlasy, jak by se snažil najít své mýdlo nebo zubní pastu mezi všemi Billovými krámy. Celé měsíce Bill pomalu přesouval své věci ze své vlastní ložnice a koupelny do Tomových a Tom nemohl být šťastnější. Konečně měl pocit, jako by se usazovali; Billovy věci v jeho pokoji byly jako vizuální reprezentace páru, kterým vždy uvnitř byli, nebo alespoň páru, kterým Tom chtěl, aby byli. Žádný z nich nebyl s nikým už dlouhou dobu po sérii neúspěšných vztahů, které nikdy neměly šanci proti rafinované sabotáži v rukou obou dvojčat. Tom odhadoval, že to bylo dost těžké být ve vztahu jen s polovinou člověka, kterému na tom jen sotva záleželo.
Dříve toho dne se Tom probíral svým šatníkem, aby našel krabici starých trsátek, a právě v tom okamžiku si všiml nedostatku obuvi a oblečení po celé podlaze. Zmatený vyšel ven, zkontroloval šuplíky v prádelníku a uvědomil si, že tam nezůstalo nic, co by patřilo Billovi. Vzpomněl si, že v posledních několika týdnech pár věcí našlo svou cestu zpátky do Billova pokoje, ale usoudil, že to bylo jen z toho, jak Bill používal svůj pokoj, aby se připravil, když šel ven, protože věděl, že Tom z nepořádku šílí. Nyní bylo všechno pryč. Dokonce ho v tu chvíli ani nenapadlo zkontrolovat koupelnu.
S pocitem nevolnosti v žaludku si Tom vyčistil zuby a otřel si ústa, než za sebou zhasnul světlo a zamířil zpátky do ložnice.
„To ti to trvalo,“ poznamenal Bill a zívnul, ruce natáhl kupředu. „No tak, chci tě zpátky tady.“
Jeho bratr dal všechny přikrývky na správné místo a vypadal tak pohodlně, celý zachumlaný s náručí otevřenou pro Toma, že Tom chtěl zapomenout na všechny Billovy chybějící věci, zalézt tam zpátky k němu a strávit zbytek noci mazlením a líbáním a nesmyslným klábosením, dokud by oba neusnuli. Ale nemohl.
Tom se opřel o rám dveří se založenýma rukama a s pohledem upřeným k zemi.
„Co to děláš? No tak.“ Tom mohl vidět, jak se Billovi prohlubuje vráska mezi obočími, čím déle tam stál.
„Proč sis odstěhoval všechny věci?“
„Cože?“
„Všechny tvoje věci, jsou pryč.“ Tom měl pocit, jako by mu bylo opět šestnáct, s Billem, který jej absolutně miloval, a hned poté by obdržel prudkou ránu do žaludku.
„Tome, tohle ne, ne právě teď. Prosím?“
„Jen mi řekni proč?“ Tom se přiblížil k posteli s rukama stále založenýma. Už to bylo venku, nemohl to vzít zpátky a vlézt do postele za Billem, jako by nikdy nic neřekl.
Bill pokrčil rameny. „Vím, že nenávidíš můj bordel. Je to maličkost.“
„Blbost!“ Vyprskl Tom. Nemohl uvěřit, že mu Bill lhal, nikdy to nefungovalo, když se o to některý z nich pokoušel, protože to bylo jako snažit se lhát sám sobě. „Myslel jsem, že věci jdou dobře,“ řekl a ztlumil hlas. „Myslel jsem, že, však víš, že je to mezi námi dobré a tak.“ Tom nechtěl vyslovit, že si myslel, že se Bill už konečně dostal přes celý ten svůj nesmysl o tom, jak si najdou normální, šťastný život s jinými lidmi.
„Já taky,“ řekl Bill tiše.
„Tak proč?“
Bill si povzdechl. „Můžeš se prosím tě vrátit zpátky do postele? Nelíbí se mi, když tam tak stojíš a vidím, že je ti zima.“
Tom pohlédl na husí kůži na svých pažích. Měli zapnutou klimatizaci, aby se pokusili uniknout tomu venkovnímu dusivému horku. Tom neochotně vlezl zpátky do postele a jeho tělo okamžitě vyhledávalo Billovo teplo. „Co je špatně?“
Bill se uvelebil, stočil se kolem Toma a položil si hlavu na jeho rameno, zatímco po něm pokukoval. „Nic není špatně,“ řekl nakonec.
„Ty víš, že je mi jedno, jestli uděláš bordel, raději bych měl tebe i s tvým bordelem než žádného Billa,“ Tom si k sobě Billa přitulil a šťouchl do něj. „Nechceš se sem ke mně nastěhovat?“
„Já jsem tě tenkrát slyšel,“ odpověděl Bill a poklepával přitom prsty lehce do Tomovy hrudi.
„Co jsi slyšel?“ Tom byl ještě zmatenější.
„Jak jsi mluvil s Mikem,“ řekl Bill, jako by to snad všechno vysvětlovalo.
„S Mikem? A co s Mikem?“
„Jo, pamatuješ, jak jste se dívali na ten film a já spal na gauči?“
Tom měl na tu událost mlhavou vzpomínku, ale stále byl bezradný, jak se snažil dát dohromady kousky skládačky, kterou neviděl.
„Spal jsem jen napůl,“ pokračoval Bill, „a slyšel jsem vás, jak mluvíte o něčem z toho filmu, slyšel jsem, jak jsi řekl, že bys to totálně udělal, abys měl něco cool, co budeš vyprávět svým vnoučatům.“
Tom čekal, až to rozvede, ale zřejmě to bylo všechno, co Bill chtěl říct. „Cože? Co to má s něčím co společného?“
„Chceš děti!“ řekl Bill. „Plánuješ mít vnoučata, což znamená, že plánuješ mít děti.“
Tom se nevěřícně zasmál. „Je to jen něco, co se říká, Bille. Jen řečnický obrat nebo tak něco. Chceš mi říct, že to je důvod, proč sis odstěhoval své věci?“
Bill se posadil a vyčítavě na něj zazíral. „To není poprvé, co ses o tom zmínil.“
„A?“ Tom se stále snažil pochopit Billovu přehnanou reakci na něco, o čem Tom ani pořádně nepřemýšlel. „No tak, lehni si a přestaň být dramatický.“ Tom napřáhl ruce, šťastný, když Bill udělal, co mu bylo řečeno.
„Prostě mě to přinutilo přemýšlet,“ zamumlal Bill do Tomova ramene. „Nikdy se mnou nebudeš mít všechny ty věci, které chceš. A nikdy se nepohneš dál, dokud ti nezmizím z cesty.“
„A ty si myslíš, že šukání se mnou je mizení mi z cesty?“ Tom se už nyní mohl usmívat, teď když důvody Billova chování byly jasné. Jeho bratr byl idiot.
„No, jen se snažím to mít, dokud ještě můžu,“ odpověděl Bill s úšklebkem, ale jeho tvář jej stále zrazovala; Tom na ní mohl vidět obavy.
Tom naklonil Billovu bradu tak, aby mu mohl dát rychlý polibek. „Já nechci nic, co znamená, že nemůžu mít tebe, ty jsi všechno, co chci, hloupý Billy.“
„Jo, věděl jsem, že to řekneš,“ řekl Bill smutně. „Ale musíš uvažovat jasně. Nemůžeš se kvůli mně prostě vykašlat na všechny důležité věci. A co máma?“
Tom si povzdechl. „To není mámina věc, jestli mám děti nebo ne.“ Konejšivě promnul Billovu paži. „Zapomeň na to, Bille. Všechno, co chci, mám právě tady.“
„Ale ona chce vnoučata,“ trval na svém Bill. „A ona moc dobře ví, že ode mě žádné nedostane. Nemůžeš ji taky zklamat.“
„Uf.“ Tom svou matku vroucně miloval, oni oba. Dokonce i teď byla přeměna z milenců na sourozence, kteří se hádali o telefon, okamžitá pokaždé, kdykoliv jim volala, aby dohnala ztracený čas, jak se obě dvojčata měla potřebu své matce svěřit. „Stejně bych nechtěl děti bez tebe.“
Bill si odfrkl. „To se nestane.“
„Říká kdo?“ Zeptal se Tom vzdorovitě.
„Biologie.“
Tom do Billa něžně strčil a obrátil oči v sloup. „Nejsem zasraně hloupý, ty chytráku. Spousty lidí adoptují. Nebo se vsadím, že bychom v mžiku našli ochotnou náhradní matku.“
„Jako koho – jednu z našich fanynek?“ Bill se tak silně rozesmál, až se rozkašlal. „Vzpamatuj se. Kromě toho, všechno by bylo fajn, kdyby to dítě zůstalo celý svůj život mimino, ale co se stane, až se naučí mluvit a začne všem vyprávět o tom, jak jeho otec a strejda spí v jedné posteli a pořád se líbají?“
„No…“ Ze všech scénářů, které si Tom představoval, jej tohle ani jednou nenapadlo. „No, sakra.“
„Ano, přesně.“
„Tak na to seru,“ řekl Tom nakonec. „Budeme to jen my a psi.“ Políbil Billa na tvář s domněnkou, že to je konec diskuze.
Bill zavrtěl hlavou. „Ne, mohl by sis někoho najít, Tome, mohl bys-„
„Mohl bych co?“ Vyštěkl Tom a přál si, aby to už Bill nechal být. „Snažil jsem se, pamatuješ? Oba jsme se snažili. Prostě se s tím smiř, s nikým jiným nejsme šťastní a jen skončíme tak, že oni jsou potom nešťastní, a to není fér.“
„Je to prostě komplikované,“ řekl Bill tiše.
„Tak to pojďme odkomplikovat.“ Odpověděl Tom pevně. „Jsme to ty a já, a to je všechno.“
„Co když řeknu ne?“ Namítl Bill, nevzdával se.
„Pak strávíme oba zbytek našeho života tak, že nám bude kurva mizerně, to je to, co chceš?“ Zeptal se Tom nevrle. Byl už prostě podrážděný; Bill vytvářel problémy tam, kde žádné nebyly, kde žádné nemusely být.
„Co když nám bude čtyřicet a ty změníš názor a budeš mě za to nenávidět?“
Tom zlostně zavrčel a posadil se, přál si, aby si mohl svou frustraci vylít na svém bratrovi a třísknout jej něčím po té jeho krásné, pitomé hlavě. „Oba víme, že se to nestane, Bille. Proč proti tomu tak bojuješ? Já tě zatraceně miluju, vždycky jsem tě miloval, jsem do tebe blázen, a to se nikdy nezmění. Zkoušeli jsme to tvou cestou a nefungovalo to. Teď jsem na řadě já.“
Bill několikrát zamrkal a Tom čekal, že se za něj vysype další výmluva, ale žádná nepřišla. Místo toho se od něj Bill odstrčil a rychle vstal, dal tak Tomovi dokonalý výhled na svůj nahý zadek, jak se předklonil, aby sebral z podlahy své spodní prádlo.
„Co to kurva? Kam jdeš?“ Tom sledoval, jak si jeho bratr prudce natáhl boxerky a bez jediného slova vyšel z Tomova pokoje. „Bille!“
Tom tam jen nevěřícně seděl; Bill nikdy neodešel uprostřed hádky, vždycky zůstal až do hořkého konce, neschopný nechat Toma mít poslední slovo. Stejně tak moc, jako se vzájemně milovali, tak se i často hádali a hádali se vášnivě, takoví prostě byli.
„Seru na to,“ zabručel Tom a snažil se opět uvelebit. Nehodlal za ním běžet, už Billa naháněl dostatečně. Bill prostě bude muset akceptovat, že Tom svůj názor nezmění. Tom si prostě dupnul.
Několik minut jen tak ležel, příliš podrážděný a vytočený z jejich hádky, aby byl schopný usnout, a Bill měl pravdu – Tom nikdy nechodil do postele tak brzo. Zvažoval, že by šel dolů udělat nějaké úpravy ve svém laptopu, když se Bill opět objevil u jeho dveří. Tom zamžoural na své dvojče, které tam stálo vedle kufru a s náručí plnou věcí. Na zlomek vteřiny byl Tom vyděšený z představy, že Bill odchází, protože tak silně cítí, že by spolu neměli být.
Vydechl úlevou, když Bill zamířil do koupelny; uslyšel hlasité zařinčení a zazubil se, dokonce ještě víc, když se Bill vynořil s prázdnýma rukama. Tom sledoval, jak jeho bratr zastrčil kufr do šatníku, než se vrátil do postele a opět si sundal boxerky.
Bill se vyšplhal na něj a Tom viděl vlhko v jeho očích a jeho rychle se pohybující hrudník. „Okay, zkusíme to podle tebe,“ řekl Bill, zněl přitom zadýchaně.
Tom si rychle stáhl boxerky, zatímco se Bill dostal pod přikrývku, obkročmo se na něj posadil a zoufale se třel o celé Tomovo tělo. Vše, co Tom mohl dělat, bylo držet ho a líbat jeho paže, jeho krk, všude, kam jen Tom mohl dosáhnout, protože ho nechtěl nechat odejít.
Bylo to navždy, Tom to věděl. Jakmile si Bill dovolí tomu uvěřit, uvědomí si, že to nikdy ani jinak být nemohlo, přesně tak, jako to Tom vždycky věděl. Bill nikdy neodejde, Tom stráví zbytek svého života prohrabáváním se vlasovými a obličejovými produkty, aby našel zubní pastu, a Bill už nikdy znovu nebude žít v jiné ložnici. Jen v Tomově.
autor: Haylzee
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Obrovské ďakujem za tento preklad. Je to nádherné ako vlastne všetko od autorky. A tak skvelý preklad tomu dodáva ešte väčšiu silu. Je mi teraz tak pekne, keď som dočítala, že až:)
Díky za překlad, krásná povídka 🙂
Krasna povidka, opravdu povedena. Tom ma jednozracne pravdu 😀
Dekuji za preklad 🙂
Tak to bylo krásný doufám že realita je stejná.
Krása vesmírná! 😀 Autorka to opravdu umí podat tak, že se tetelím blahem.
Díky za překlad. 😀
Zaujímavý pohľad na vec. Celkom si aj viem predstaviť, že by Bill niečo také navrhol. Ale je fajn, že nakoniec predsa len dostal rozum. Chvíľkové známosti nikdy nemôžu dať toľko, čo milujúci partner a skutočný vztah.
Moc hezká povídka! Zase o trochu jiná, než co jsem kdy četla, což dost ocěňuji. Vztah dvojčat byl plný problémů a trošičku zvláštní a jsem ráda, že se konečně rozohli zkusit Tomovi variantu! Věřím, že jim to bude klapat až do smrti!
Moc děkuji za parádní překlad! ♥
Juuu, realna romantika a "hadky" kolem spolecneho zivota,,,:) Koncem jsem si nebyla jista, jednu chvili jsem pochybovala, co vlastne nakonec kdo z nich udela (a jestli to nebude smutne), ale udelaly jste mi radost, holky!:) Preklad je perfektni, Zuzu… 🙂